Jak hodnotíte výsledek voleb v Mostě, kde zvítězilo se 16 ze 45 mandátů ProMost? Sdružení Mostečané Mostu, jehož jste mluvčím, skončilo třetí s osmi zastupiteli.
V podstatě se dá říci, že zvítězili favorité, to znamená ProMost, i když Sdružení Mostečané Mostu, které je na třetím místě, si v rámci volební kampaně, kterou vedlo, udělalo představu o lepším umístění, nicméně taková je realita, voliči rozhodli. Podobně ale skončila Otevřená radnice Most, která se vůbec nedostala do zastupitelstva, nemá ani jeden mandát, z čehož politologové a další odborníci usuzují, že volební kampaně orientované na sociální problémy konkrétně na Mostecku a problematiku nepřizpůsobivých lidí a Romů prostě nezabraly tak, jak by měly. Sociální témata asi nejsou pro běžného občana zase tak přitažlivá.
Favorité ProMost nemají tak velký počet mandátů, jak by asi předpokládali. Tři strany: ODS, komunisté a spojení Piráti a Zelení mají shodný počet čtyř mandátů, takže situace v zastupitelstvu se stává celkově nepřehlednou. Půjde o to, že se buď strany, které nevyhrály – to znamená od druhého místa směrem dolů – spojí v rámci koaličních vyjednávání a pošlou ProMost do opozice, anebo se to nepovede a v tom případě bude vládnout ProMost s někým a primátorem bude opět Jan Paparega.
Ano, ProMost a ODS zvažují spolupráci s další stranou, výsledek vyplyne z jednání. Zmínil jste, že sociální témata asi nezabírají na voliče tolik, jak by se mohlo zdát. Nicméně vy sami jste získali osm zastupitelů. ProMost 16, a i když je ve své rétorice mírnější, tak ve svém programu má určité způsoby řešení problémových lokalit. Ale i další kandidující strany. Opravdu Mostečané neslyší na tuto politiku?
Já vycházím z hodnocení celostátních politologů, sociologů a tak dále. Ono to opakovaně zaznělo i ve vysílání ČT24. Myslím si, že jsme měli dobrou kampaň, protože jsme na tyto problémy upozorňovali, byť jsme na ně ani upozorňovat nemuseli, protože lidé zde v nich žijí. Osobně jsem se domníval, že mluvíme právě za tyto lidi, proto byla volební kampaň třeba z pohledu jiných lidí velice drsná až možná agresivní. Nicméně jde o to, že nezabrala tak, jak měla. Přikláním se tedy k názorům sociologů a politologů. Přitom problém nepřizpůsobivých je problémem číslo jedna, proto je pro mne překvapením, že volební kampaň nezabrala, jak by měla.
Mluvím za Sdružení Mostečané Mostu. V případě ProMostu měli uhlazenější, i když mají podobný projekt. My máme vesnici pro lůzu, oni přebudování Chánova na kontejnerové městečko, ale k tomu se nepřikláníme. V případě jednopatrových kontejnerů existují různé nástrahy a nebezpečí jako požáry. Ti lidé v tom navíc neumějí normálně žít. ProMost vidí řešení v kontejnerech, ale ty jsou pro lidi nebezpečné. Kdežto my máme vesnici pro lůzu postavenou na přízemních, betonových holo objektech, kde prostě není co zkazit a nehrozí v podstatě žádné nebezpečí.
Fotogalerie: - Ve volebních štábech
Já jsem sama projížděla vyloučené lokality v České republice a dělala jsem v nich reportáže. Vím, že problém s Romy v některých oblastech spočívá v tom, že přidělené bydlení či zvelebení okolí u nich dlouho nevydrží. To je skutečně opakovaný problém ve všech podobných oblastech. Na druhou stranu vznikla reportáž britské veřejné televize pod taktovkou novináře Paraika O’Briena, který v Mostě strávil několik dní, a v podstatě z toho vyplynulo rasistické Česko – i kvůli volební propagandě Sdružení Mostečané Mostu. Vy sám jste byl účastníkem natáčení v Chánově, kde to chvíli vypadalo, že dojde k vašemu napadení. Jak to bylo?
Reportéři za mnou přijeli a předem věděli, že jsme rasisté – tedy Sdružení Mostečané Mostu – a v podstatě si to vůbec nenechali vymluvit. Takže jsem je do Chánova pozval s tím, ať se na vlastní oči přesvědčí, jak to tam chodí. Vzal jsem je do vybydleného panelového domu, který je vidět na videu. Když jsme odcházeli a scházeli z pater, ze druhé strany z nevybydleného domu, který zatím vypadá dobře a byl před mnoha lety opraven z evropské dotace, křičela starší žena: oni tam kamerujou, oni tam kamerujou. Začali se sbíhat nejdříve malí kluci a potom starší patnáctiletí, šestnáctiletí a situace začala vypadat docela dramaticky. Vyzval jsem raději štáb, abychom místo opustili, aby nedošlo k nějakému úrazu. Myslím ale, že na nás nechtěli útočit, to je v jeho komentáři vysloveně přehnané.
Psali jsme:
Romové v dotčených oblastech jsou i podle mých osobních zkušeností na kamery a objektivy mnohem vstřícnější. Nicméně britský novinář vysvětluje hrozící konflikt tím, že se poprask strhl kvůli vaší osobě jako zástupce sdružení s touto volební kampaní a vašimi názory. Tvrdí, že kdybyste k nim přistupovali s respektem a stejně jako oni, kteří tam o pár dní dříve natáčeli, dopadlo by to jinak. Není na tom něco pravdy?
Vůbec na tom není nic pravdy. Do Chánova chodím občas sám a nemám tam nikdy žádný problém. Mě se osobně dotklo tvrzení v reportáži, že jsem je nepozval do základní školy na fotbalové hřiště a do Romského kulturního centra. To nebylo požadováno. Oni chtěli vysvětlit heslo: vesnici pro lůzu. Proč ta vesnice pro lůzu? Tak jsem je vzal na místa, která nejlépe dokreslují situaci. Reportéři samozřejmě viděli opravenou základní školu, která má výborné výsledky. Také fotbalové a obecně sportovní aktivity jsou dobře hodnoceny, ale o to mne nikdo nepožádal, nebyl by to problém. Stejně tak občas zajdu do Romského kulturního centra.
Videoreportáž Paraica O’Briena v anglickém jazyce můžete zhlédnout zde:
Česká republika řeší problém se začleněním Romů už dlouhou dobu. Je podle vás řešením vyčlenit Romy do vesnice a oddělit je od společnosti?
Já vám řeknu svoji osobní zkušenost. V devadesátých letech, to zde byl ještě starosta Valvoda, jsem byl opakovaně členem komise pro národnostní menšiny a Romy – tehdy se to takto vyčleňovalo a posuzovali jsme několik projektů. Dokonce jsme zvažovali zřízení vlastní městské policie pro Chánov, zřízení funkce starosty, kterému by se říkalo vajda, a tak dále. Všechny aktivity a projekty byly nasměrovány, aby si Romové samotní udělali samosprávu, nějakou policii a aby si sami spravovali své okolí. Mohu vám říci, že to vždy ztroskotalo, protože oni nemají vůbec vůli něco takového dělat. Jim vyhovuje žít v chaosu, jsou na to zvyklí a jde o jejich způsob života.
Skuteční Romové, slušní občané žijí v Mostě, to jde asi o deset procent Romů a o těch vůbec nevím, protože jsou slušní, posílají děti do školy, mají vysokoškolské vzdělání a podobně. Tito jsou opravdu nepřizpůsobiví a já mohu říci, že byť jsem sám sociálně orientovaný člověk, tak nevidím řešení jiné, než je opravdu odstěhovat ven mimo Most. Když je nastěhujete do normálního domu a byť je to pouhá jediná rodina, tak během měsíce dvou způsobí obrovské škody v domě. Slušně bydlící lidé už ani nechtějí, aby nepřizpůsobiví bydleli v domech, protože je to neustále o zvyšovaných škodách.
Vezměte si, kolik je v Mostě opravených domů díky společenství vlastníků jednotek a tito lidé musejí škody platit ze svého, aby se obnovilo zařízení domu. Jsou to obrovské částky, které jdou do statisíců i k milionům ve větších domech. Jsou naprosto nezvladatelní, nedá se s nimi komunikovat, nechtějí chápat podobné věci. Podle mě jim dělá dobře, že jsou takoví bordeláři.
Domníváte se, že pokud se vám podaří koaliční dohoda od toho druhého místa dolů, jak jste řekl, mohla by se současná situace alespoň trochu zlepšit? Je šance?
V podstatě každá volební strana, která je v zastupitelstvu, má nějakým způsobem řešenou tuto problematiku. Otázka tedy je, do jaké míry bude možné tuto problematiku řešit. Každopádně Sdružení Mostečané Mostu bude prosazovat zbudování vesnic pro lůzu, protože jde o hlavní volební program. Ale nemohu v tuto chvíli vyloučit, že se přistoupí k jinému řešení, pokud budou jiné strany souhlasit. Tedy hledat nějaký kompromis. Každá strana má nějaký recept a ty recepty se liší. Sdružení Mostečané Mostu jde nejdál, je nejvíce radikální, ale to neznamená, že nemůže na radikalitě ubrat. Ale bude v rámci dohody hledat takové řešení, které bude realizováno, a budeme na realizaci tlačit, protože situace v Mostě už je opravdu neúnosná.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
