Co vás vedlo k tomu, že jste docela nedávno videem oslovil své kolegy herce, aby se nepletli do politiky? To vám tak hodně vadí, když veřejně na náměstích nadávají na prezidenta Miloše Zemana a při tom ještě veřejnost vyzývají „k neklidu“? Na koho z nich máte největší pifku?
Ten prvotní impuls k mému veřejnému projevu má spíše kořeny v tom, jak se někteří herci, tedy mí kolegové, nedávno předváděli v televizi. Netuším, zda někdo z nich byl k tomu najatý, přestože vím, jak fungují ony spouštěče, které pak vedou k tomu, že lidi vlezou do něčeho, co se později ukáže jako docela rozporuplné. Naposledy se takto herci veřejně předváděli v roce 1989, byť jsme k tomu „předvádění se“ byli zneužití všichni, tedy celý národ, neboť listopad 1989 byl mocnostmi dohodnutý dopředu.
Omlouvám se, že vás přerušuji, ale mám to chápat tak, že vám vadilo, když se do listopadové revoluce herci zapojili tak výrazně? Však jste také na videu k tomu poznamenal: „...to vám nestačilo, že jsme v roce '89 ze sebe udělali kašpary?“
Ne, tak to nechápejte! Vždyť jsme do toho šli všichni podobně a bylo to pro nás něco, jako když se chceme osprchovat po nějaké hnusné špíně. Ale teď je tady jiná situace. Už totiž žijeme v demokracii a máme tady sice prezidenta, jehož jsem nevolil ani já, ale je důležité se s tím nějak kulturně popasovat. Já jsem sice v roce 2013 volil Karla Schwarzenberga, ale teď jsem rád, že nezvítězil. Ono video, na něž se tážete, jsem pustil do světa z toho důvodu, aby to vidělo nějakých čtyři sta pět set lidí a ti mi pak začali psát, „co blbneš“. Prostě jsem chtěl reakci a to se také stalo. Jenže nakonec to šlo do nějakých sto tisíc zhlédnutí a stala se z toho věc, kdy mne to postavilo na určitou politickou laťku. Přestože celou věc považuji za žabomyší hru, videem jsem chtěl hlavně říci, že co lidi ve velkých městech cítí a co se odehrává v intelektuální sféře, tak to samé pak v těch malých městech mezi prostými lidmi může mít úplně jiný odstín. Však se lidi také podivovali tomu, co se to na obrazovkách v jedné show (Show Jana Krause, pozn. red.) vlastně odehrávalo. A protože jsem cítil, že je situace úplně jiná, nežli byla v roce 1989, tak jsem se veřejně otázal, proč to ti moji kolegové vlastně udělali. Postavit se takto před kamery a kritizovat prezidenta Zemana a vybízet lidi k neklidu... Když chtějí na něco útočit, tak je tady přece mnoho jiných témat, na kterých by se mohli zviditelnit! Podle mne jejich aktivita nebyla dobře promyšlená. Měli by si uvědomit, že tento prezident jednou doslouží a bude tady jinej. Navíc dnes není demokracie nijak ohrožena, je tady prostě jen na Hradě člověk, kterej není nijak blbej, jenom je trošku hulvát. I v dějinách byli různí panovníci...
Jaké jste měl pocity, když Jiří Bartoška a Vojtěch Dyk v den státního svátku varovali videem před ohrožením našich svobod a před posunem na východ?
Herci, stejně jako ostatní lidi, mohou veřejně vyjadřovat svůj názor. To je správné. Mně spíš opravdu vadí to, že někdo zneužil situace kolem udílení státních vyznamenání a že v televizi došlo k oné výzvě nějakých nepokojů. Když jsem viděl to, co se odehrálo u Krause, tak jsem měl pocit, že se snad probudili soudruzi. Jenom mají jinou barvu a stojí a tleskají něčemu, čemu jsem nerozuměl. Chvílemi jsem měl dokonce dojem, že začnou křičet: „Proletáři všech zemí, spojte se!“ To jejich vystoupení bylo stejně trapný jak za těch bolšánů... Prostě profesionální revolucionáři, u kterých jsou ale tak jasně vidět jejich vlastní ekonomické zájmy... Vždyť to je veletrapný! Bohužel jsme se za těch 27 let odnaučili luštit některé symboly. To jsme ale za bolševika uměli. Herci, spisovatelé a režiséři přitom mají možnost své pocity a neklidy vyjadřovat mnohem sofistikovaněji nežli se zapojovat politicky. Vždyť tady nikdo nikoho nepopravuje, nikdo nikoho za názor nezavírá, nejsou tu žádný Lidový milice, které na nás hrozí puškami jako v roce 1989. Přitom osobně mám Bartošku i Dyka velmi rád, dokonce jsem s nimi hrál v jednom filmu. Bartoška je velikej, charismatickej člověk a fakt si ho vážím, ale to, co udělal, je nesmysl. Není to hodno jejich formátu.
Psali jsme:
Podporujete zaměstnávání levných cizinců v českém průmyslu?Anketa
Stále hovoříme o televizi, ovšem jsou i jiné věci, do nichž se zapojují zase další umělci a lidé veřejně známí. Například Michael Kocáb či Michal Horáček anebo Tomáš Halík. Mám na mysli různé petice...
Na podepisování petic má také každý právo. Vnímám to ale tak, že zastydlí svazáci hledají svého hlavního předsedu. Zatímco v osmdesátém devátém roce to mělo kolem Havla smysl a dávalo to logiku, tak teď, jak jsem už řekl, nikoho nepopravují, nezavírají... Na demonstrace jsem před těmi 27 lety jako herec sice chodil, ale jakmile jsem viděl, že šmoulové naběhli, tak jsem vždycky chytře vycouval z první řady. Ale mám kolegu, který se do toho davu dostal a seděl dokonce v kriminále, jiný zase zachránil estébáka, jehož chtěli ubodat. Byl to hrdina, protože zachránil lidský život.
Ono ale v tom roce zdaleka nešlo jen o náměstí. Sice jsem se na to již tázala, ale chápu dobře, když vám nijak nevadilo, jakým způsobem herci v listopadu 1989 apelovali na lidi, že vám tedy nevadil ani kupříkladu ten fakt, jak v garážích tehdejší Československé televize herci agitovali na zaměstnance televize? Jen tak na okraj – zmiňovaného Jiřího Bartošku dokonce musel jeden z produkčních do televize propašovat v kufru auta, neboť jinak by se do útrob Kavčích hor nedostal...
Tahle jejich aktivita mi rozhodně nevadila. To bylo všechno správně. Oni nás, herce, sice v listopadu zneužili, ale to je vedlejší, neboť jsme to dělali srdcem a bylo to opodstatněné. Už ale nesouhlasím s devadesátými roky, kdy si různí estébáci převáděli prachy. Důkazem je Babiš. I když proti němu nic nemám – je to podle mne šikovný člověk – ale vadí mi, že když šel do politiky, že své podnikání nepředal manželce. Anebo neřekl svým kámošům, aby se o to jeho podnikání postarali, protože teď bude dělat politiku. Na tohle ale mí kolegové herci přitom nijak neupozorňují, přestože prachy Babiše rotují komerčními uměleckými sférami... Tam nikdo ani hovno neřekne! S prominutím, že tak mluvím. Nikdo neřekne ani prda, protože se bojí.
Když teď ANO vyhrálo volby, tak proto jsem k tomu také udělal něco emočního, protože mne to hodně vytočilo. Pan Babiš má sice právo dělat politiku jako každý, akorát nemá právo mne považovat za svého zaměstnance, protože já jsem s ním žádnou pracovní smlouvu nepodepsal. Takže jeho teorie, že se stát dá řídit jako firma, je úplně pomýlená. To ale víme všichni. Když chce v politice něco prosadit, tak pak by neměl řídit věc, která pohlcuje naše svobody. Byť to dělá velmi dobře, neboť slyším od lidí, kteří v jeho podnicích pracují, že se jim do toho nemontuje, a tak mohou proti sobě konkurenčně působit. Ať si každý dělá, co chce, ale nemůže být přece podnikání a politika spojené. To napadá demokratický princip, o nějž nám jde. Pokud tady máme mít oligarchu, který bude všechno řídit, a my s ním podepíšeme smlouvu, tak pak bych za to, že budu působit v „jeho firmě“, mohl také chtít plat. Třeba 150 nebo dvě stě tisíc měsíčně... Nebo bych si měl říct víc... Co myslíte?
Jak by vám sedl „prezident Michal Horáček“?
Když by Horáček kandidoval na ministra kultury, tak pak budu jedním z prvních, kdo bude zvedat ruku a říkat „ano, ano“. Protože to bychom měli opravdu reprezentativního ministra kultury, který bude umět pro kulturu kromě jiného vymyslet prachy. Trochu odbočím.
Teď se situace ve společnosti mění a vaří a víte, co je jedinou záchranou pro to, aby se situace stabilizovala? To, že se dostanou do pozic lidi „vůdci“. Nikoliv ve smyslu Adolfa Hitlera, ale lidi, kteří se dokáží postavit za svůj národ a dokáží napnout hruď a říci: „Tady jsem a jdu za vás a budu pro vás sloužit.“ A to se děje v Maďarsku, a i v jiných zemích. Říkají jim sice populisti, jsou to ale klišé. Neděje se tomu tak ovšem bezdůvodně. Děje se tak proto, že se ze světa stala podivná bramboračka a někdo zaoral staré hodnoty a teď je třeba ono bahno zase poslat tam, kam patří a začít půdu zúrodňovat. Prostě znovu začít posilovat staré hodnoty. A Horáček je podle mne už od pohledu člověk, který vůdcem není. Jestli je, nebo není vydíratelný kvůli své minulosti, to nevím, ale možná, že přečetl dvacet tisíc knížek, což ho šlechtí, ale nikdy to nedožene fakt, že méně vzdělaný vůdce povede svůj lid lépe než tento člověk. Já proti němu fakt nic nemám, jako ministr kultury určitě. Nebo kdekoliv jinde. Na Hradě je ale potřeba mít vůdčí osobnost. To se už u nás jednou povedlo, protože z Havla alespoň nějakého vůdce vytvořili. Pořád se říká, že jako malá země nic nesvedeme, ale pokud dokážeme být chytrou horákyní a pokud budeme umět vzít rozum do hrsti, tak si zvolíme chytrého a nebojácného člověka, který má všech pět pohromadě a nebude trpět nějakým vědeckým politickým autismem... Teď se povedlo v Americe něco, co nikdo nečekal. Oni si to však přebírají, protože Trumpa nechtějí... Já ale Horáčka volit nebudu, mám totiž svou představu o tom, jak má český prezident vypadat.
Takže by se to dalo parafrázovat i tak, že Horáček není českým Trumpem?
To teda ani omylem!
Psali jsme:
autor: Olga Böhmová
