Jste po dvanácti letech života v Anglii zorientován na české politické scéně, abyste mohl některé ze stran dát v blížících se volbách s klidným svědomím svůj hlas?
Situaci v Čechách jsme s rodinou nikdy sledovat nepřestali. Je to přece jeden z našich domovů, na jeho osudu nám záleží. Právě proto jsem před lety začal veřejně upozorňovat na rizika vyplývající z experimentu s živelným multikulturalismem. Vždy jsem byl středopravicový volič, v Británii volím konzervativce, ze současné české scény jsou mi názorově nejbližší Realisté.
Nepřipadá vám na škodu politická roztříštěnost ve srovnání s britskými volbami, po nichž vzejde buď vláda Konzervativní strany, nebo Labour Party, takže volič víceméně tuší, jak bude vypadat vláda, pokud vyhraje jeho favorit, zatímco povolební koalice v Česku je letos jednou velkou neznámou?
V tom s vámi jistě souhlasím. Nevýhodou poměrného volebního systému jsou těsné vládnoucí koaliční většiny s velkými programovými kompromisy. To trápí českou politiku dlouhodobě. Na druhou stranu buďme rádi za svobodu relativně otevřené diskuse i o nepohodlných tématech spojených s migrací a bezpečností. V tomto směru si určitě užíváme větší volnosti než v současnosti mají Angličané. Angličané navíc již ve stovkách volebních obvodů ztratili volební většinu. To zatím v České republice nehrozí.
Jak vůbec vnímáte atmosféru v ČR, a v čem se změnila oproti roku 2006, kdy lidé volili hlavně buď občanské, nebo sociální demokraty?
Situace se určitě změnila. Ekonomická deprese je sice již úspěšně překonána, ale velmi se zhoršila bezpečností situace v Evropě v souvislosti s migrací a nezvládnutou integrací. Svět kolem nás se zásadně proměňuje. Zprávy o islamistických teroristických útocích v zemích na západ od nás se již staly pravidelnou, nepřekvapující a jaksi pasivně očekávanou součástí zpravodajství. Dříve jsme takové zprávy slýchali pouze z Izraele, dnes se staly realitou západoevropského života. Každý si může zodpovědět jednoduchou otázku, proč se to děje v Londýně, Paříži, Bruselu, Berlínu, Stockholmu... proč ne v Praze, Varšavě, Bratislavě, Budapešti? Obava o bezpečnost v současné době je přeci věcí zdravého rozumu a nikoli nějaké xenofobie.
S určitou úlevou vnímám, že si to uvědomuje i většina českých politiků napříč politickým spektrem. Vyvarovat se chyb, které udělaly země na západ od nás, je jedinečná historická příležitost. Na druhou stranu musíme být velmi obezřetní, aby nedocházelo k nárůstu extremismu a fašistických tendencí. Pokud se však nebudou hlavní politické strany těmto tématům vyhýbat, pak věřím, že se demokratická společnost extremismu ubrání.
Psali jsme:
Nejvíce téma migrace akcentuje předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura. Starosta městské části Praha 6 Ondřej Kolář na něj podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob. Důvodem jsou jeho volební hesla „ne islámu, ne teroristům“. Má politik TOP 09 pravdu v tom, že jde o rozsévání nenávisti vůči jedné konkrétní menšině v zemi?
Na toto jsem již částečně odpověděl. Pokud starosta Londýna říká, že islamistický teror je součástí života ve velkých městech, má pravdu jen částečně. Co třeba velká města v zemích V4, v Pobaltí nebo v takovém Japonsku? Výskyt neintegrovaných muslimských komunit je evidentní bezpečnostní riziko. Tohle přece nelze zpochybnit.
V zájmu nás všech je nutné o tomto tématu otevřeně mluvit. Zároveň je to však potřeba diskutovat věcně a civilizovaně, pragmaticky; účelové rozdmýchávání negativních emocí je zcela kontraproduktivní a může být nebezpečné.
Lidé v Česku před volbami slyší i na kritiku Evropské unie – a strany TOP 09, KDU-ČSL nebo STAN, které jdou slepě ve stopách Bruselu, balancují na hraně volitelnosti. Máte vysvětlení pro tuto eurounijní skepsi, když v roce 2003 v historicky jediném referendu u nás hlasovalo 77 procent oprávněných voličů kladně o přistoupení České republiky k EU?
Unie se od dob našeho vstupu změnila anebo neobstála v závažných zkouškách. Nedokáže bránit své hranice, nedokáže zajistit bezpečnost vlastních občanů na ulicích svých měst. Nedokáže zatím ani řadu těchto existujících problémů upřímně pojmenovat, jak je potom chce řešit? Prosazování migračních kvót silou je v získávání důvěry občanů také kontraproduktivní. Myšlenka spolupracující Evropy je jedna věc, současná podoba Evropské unie a její neakceschopnost a byrokracie je věc druhá.
Tomio Okamura
Ve Spojeném království jste se zúčastnil referenda o vystoupení z EU. Myslíte si, že by i lidé v České republice měli dostat možnost vyjádřit se k tomu, zda chtějí pokračovat ve svazku, který se však výrazně změnil a Česko v něm vypadá ne jako rovnocenný člen, ale jako žáček nucený poslouchat příkazy mocných?
Česká republika patří lidem, kteří v ní žijí a pracují, nikomu jinému. Kdo jiný by měl o její budoucnosti rozhodovat? Zodpovědní politici a politologové mají co nejlépe vysvětlit možné důsledky takového rozhodnutí. Lidé rozhodli i o vstupu do Evropské unie, proč by najednou nemohli rozhodnout o setrvání v ní?
Jaká politická reprezentace po letošních volbách by se vám nejvíce zamlouvala? Na co by, podle vás, měla vláda z voleb vzešlá především dbát?
Osobně bych si přál vládu stabilní, většinovou, se silným mandátem pro uskutečňování programu, V něm bych uvítal nezvyšování, respektive snižování daní, štíhlý stát, který důvěřuje občanům a ponechává jim velký díl odpovědnosti za sebe sama, zároveň je však solidární a umí se důstojně postarat o ty, kteří jsou v obtížné životní situaci. Zásadní je podpora podnikání a co nejméně administrativních překážek ve fungování ekonomiky.
Spolupráce v rámci V4 na bezpečnostní politice a na nutné reformě EU je klíčová. V zájmu našich dětí je nutné zachovat Českou republiku bezpečnou zemí, investovat do obrany a za každou cenu se vyvarovat problémů, které s sebou přináší živelný multikulturalismus na jedné straně a přehlížení těchto problémů na straně druhé.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
