Pane doktore, v Kuvajtu podle dostupných informací žijete a jako lékař-stomatolog pracujete přes dvacet let. Co vás vedlo k tomu, že jste se vůbec vydal do tohoto regionu? A začal jste okamžitě po příjezdu do Kuvajtu působit ve svém oboru?

O možnosti pracovat v Kuvajtu jsem se dozvěděl na jaře roku 1991. Bylo to několik týdnů poté, co skončila „druhá válka v Zálivu“, tedy operace Pouštní bouře. Kuvajtské ministersto zdravotnictví se tehdy obrátilo na české ministerstvo zdravotnicví s prosbou o pomoc s náborem zdravotnického personálu, kterého se v důsledku předválečných evakuací akutně nedostávalo. Kuvajtské zdravotnictví bylo totiž tehdy, a zůstává dodnes, kriticky závislé na zahraničních pracovnících, ať už to jsou lékaři, sestry, laboranti, nebo technický a pomocný personál.

Mojí primární motivací k rozhodnutí podat žádost o zaměstnání v Kuvajtu byly samozřejmě peníze. Pracoval jsem od promoce téměř sedmnáct let ve Fakultní nemocnici Motol, nejprve jako sekundář, poté odborný asistent a nakonec zástupce přednosty dětské stomatologické kliniky. Moje situace byla taková, že jsme jako rodina se dvěma dětmi žili v bytě manželčiny matky, neměli jsme prakticky žádné úspory a dlužili jsme mým rodičům značnou částku za auto, které jsme prozíravě koupili hned začátkem roku 1990, než začaly ceny raketově růst.