Český senátor: K..da, nadržená, ty vole, hajzlové, kreténi, čuňata, mrtvoly. Rumuni, Cikáni. Prdlajs! Evropu přišli vyrabovat vraždící a znásilňující migranti. Zeman, Šabatová, Dienstbier...

Někteří označují rok 2015 dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Vůbec ničím není přelomový. Je to pouze rok, kdy si již milostivě všimli skoro všichni té stále se zvětšující sněhové koule valící se Evropou od devadesátých let z historického kopce do bažin rozbředlých iluzí o duchovních hodnotách, o záchraně klimatu, multikulturalismu a dalších zneužitelných a zneužitých nesmyslech. Hodně těch slaboduchých si myslelo, že geniálně řídí EU, NATO a možná i OSN a všechny velryby, tuleně, Rumuny, Cikány a Němce, a všichni se budou podle nich řídit. Prdlajs. Nakonec jiní houfně přeplavali Středozemí moře, vykopli dveře Evropy a přišli ji vyrabovat… Označují se technicky neutrálním výrazem migranti. Jsou to duchové pomsty za naivitu, přechytralost a pýchu těch, kteří se nechali volit a které jsme, žel, na Olymp dostali…

Do Evropy se teď dostávají stovky tisíc, možná miliony lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Úspěchem je to, že vidíme, jak velkými hlupáky jsou představitelé EU a západních postkoloniálních zemí EU. A jak neschopná je pyšná organizace zvaná humoristy zkratkou NATO. Elity neselhaly, ale zhroutily se. Zabarikádovaly se za mnohavrstevnými barikádami žvástů. Evropa se doslova hroutí a je jí pohrdáno, protože ztrácí moc. Je otázkou, zda ji již neztratila. Není totiž schopna zastavit proudy – snad v této chvíli ještě neozbrojených – nekonečných tisícovek lidí, kteří mají naivní představu, že země zaslíbená je v Německu. Lidé z islámských zemí se rozhodli nás dobýt nejjednodušším způsobem. Obsadit nás v přestrojení za zoufalé válečné chudáky. Podívejte se, jak je brání a vítá taková Šabatová, Dienstbier a další! Největším neúspěchem je, že to v Evropě odnesou (jako vždy v konfliktu) ti, kteří jsou odkázáni měsíc od měsíce na to, co si vydělají nebo dnes již i vyžebrají.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Prezident Zeman je již starší pán, povoláním velmi vzdělaný důchodce; je to neklidná duše, a tak si k tomu ještě vzal prezidentování, aby občany trochu proškolil. To mu dovoluje říkat, co si skutečně myslí. A na rozdíl od jiných cokoliv řekne, se hned tiskne, přenáší na obrazovky a potom recykluje v komentářích o zvlčilém Zemanovi. V politice si téměř nikdo – na rozdíl od Miloše Zemana – nedovolí říci, co si skutečně myslí. A uznejte, že to přece ohromně irituje, že si ten drzý Zeman říká, co si myslí, protože v politice a v chrámech ideologie se nemluví o realitě, ale propaguje se, v horším případě se obhajuje nějaký koncept, který skupině papalášů vynáší peníze, alespoň malé, ale přitom ve skutečnosti velké peníze. U jiných zase nemají prachy, čili škvára alias peníze žádnou velkou hodnotu, protože fetují ideologii a její deriváty – lásku, odpovědnost, soucítění, humanitu, liberalismus, a jiné post-drogy. Tyto živočichy Zeman také irituje, protože ukazuje, že svět je daleko krutěji prostý. Je pro mnohé šokující, když říká, že nějaké sprosté a nevychované holky mají v názvu své post-hudební skupiny slovo k..da, protože anglicky to vypadá noblesně; podobně jako třeba Honda, ale česky to vypadá tak, jak to je.

Je pro ně divné i to, když Zeman říká, že všichni si musí vzít přesčasovou práci a jít se postavit islamistům, jinak oni dostanou nás – mimochodem též prostřednictvím davů, které k nám vyhánějí jako dobytek za snem lepšího a plnějšího žlabu. Konec konců, podívejte se, co se děje ve Francii, a tím nemyslím jen poslední atentát. Myslím tím, jak ti hodní utlačovaní a nepochopení chudáčci válkou doma vystresovaní tak, že musí utéct do Evropy, devastují města, vraždí, znásilňují dokonce i děti, protože to je součástí jejich víry! To se neděje jen ve Francii, ale i ve Švédsku, Norsku atd. Myslíte, že by to k nám nepřišlo? Já si to nemyslím. Vždyť příklady devastace jim poskytnutých příbytků máme už i u nás.

Totéž se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...

Elitou se nazývá biologická vrstva Homo micro sapiens, která slibuje hory, doly a čistou energii, a snad alespoň více než jednoprocentní růst HDP… Nakonec lidé zjistí, že elita se chová stejně jako lidé, kteří se zapomenou v pátek na začátku víkendu v hospodě a táhnou to dvou do rána. Potom přichází pocit pohrdání a tichého povzdech tam v nitru, kdy si člověk říká: proč jsem kreténovi XA nebo XY věřil? Lidé zjišťují, že musí najít nějaké, alespoň provizorní řešení, jak Z TOHO VEN, ale ne pomocí červených trenýrek zneuctívajících sídlo českých králů, symbol české státnosti – Pražský hrad. Ti, co se bouří, umí to politicky „zprodukovat“, tvoří z euroskepticismu a antimigrační nedůvěřivosti pro nasycení ostatních občanů, jsou dnes vidět.

Je čemu se divit? Euroskepticismus a antimigrační aktivismus je přirozenou obrannou reakcí jako kašel v zaprášeném vzduchu. Je to zdravý vývoj. Nouzové řešení. Otázka, jestli někdo kvůli něčemu přešel z pravice na levici, nemá smysl. Detailní rozbor různého lidského povídání může ukázat u kohokoliv z nás, že na něco má jedinec takzvaně levicové a na něco pravicové názory. Je to spíše otázka naivity, lenosti, zoufalství, strachu, nemožnosti se jinak bránit proti ztučnělým broukům a žížalám moci. Je to mix názorů a smutku. A co bude v roce 2016? Obávám se, že bude hůře, protože v EU a v post-koloniálních velkých státech a u jejich poskoků vládnou političtí impotenti. Jako v roce 1938. Nejedná se jen o zmatenou Merkelovou a nadrženou Le Penovou. To jsou jenom viditelní maskoti odrážející momentální stav daleko širšího společenství s mocenskými ambicemi.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? Přinese to vyřešení problému Řecka? Zůstane Řecko v eurozóně, a pokud ano, je tomu tak dobře?

Má cenu o tom přemýšlet? Došlo prostě k havárii. Pokud záchranáři, hasiči a správci komunikací, respektive odtahové a vyprošťovací služby chtějí proplatit „práci“ na vytažení auta ze svahu nad propastí, pokračují v přiživování nestability auta. Vynese to víc! Havárie je prostě malér. Stalo se. Mám soukromý, možná primitivní názor: Kdyby byly generálně odpuštěny dluhy, byl by to pěkný kopec miliard eur. Ale také generální oprávnění tvrdě hlídat ekonomickou politiku Řecka. Řekové by také měli sílu, a hlavně chuť se zabývat migračním útokem na řecké pobřeží. Dnes již není důležité, jestli Řecko zůstane v eurozóně, nebo nezůstane, protože EU dnes dělá jenom špatná rozhodnutí. Ta dobrá už není schopná dělat. V tom je ten kardinální problém.

Jak se podle vás změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?

Perestrojka skončila rozpadem SSSR. NATO mělo úžasné štěstí, že se do vedení Ruské federace dostal hlupák a alkoholik Jelcin. Za jeho vlády došlo k rozkladu státu, k rozkrádání ekonomiky. Rozkrádání Československa za Klause bylo úplnou maličkostí proti tomu, co se dělo v širém Rusku. Politicky byl Jelcin impotentní, udržoval status quo hroutícího se komínu. K tomu si i opilý tančil před kamerami. Car „Boris Šílený“ neměl žádnou zahraniční politiku. Když přišel Putin, přišel ruský Bush starší. Začal dělat pořádek, tedy západní politici již nemohli s jelcinovskými elitami manipulovat, protože tyto elity skončily v bidetu. Pokud někdo kritizuje, že Putin jako kluk z KGB je ruský superfízl, potom by si ten kritik měl uvědomit, že George Herbert Walker Bush (čili Bush starší) byl superfízl americký. Vydělával si ve stínové říši; nakonec jako ředitel CIA. Nelze se divit, že byl potom viceprezidentem v administrativě Ronalda Reagana. Putin nebo Bush starší, oba makali ve stejném bufetu. Tak, o co se jedná?

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

Od začátku migračního útoku jsem tvrdě chtěl, aby tento teroristický akt byl zastaven, aby byl minimálně alespoň dočasně zrušen Schengen. Pohrdám NATO a politiky EU, že nedokázali šílené vlny islamisty řízených migrantů zastavit. Pokud v televizi bezpečnostní analytik Martin Koller řekl, že by bylo po migrační vlně, kdyby se potopilo pár lodí třeba i s lidmi, má pravdu. Totéž platí o zastřelených u protiimigračních plotů. První fáze je zbraněmi zastavit „bezbranné“ vlny migrantů. Protože vlna bezbranných lidí je také zbraň, tvrdě kolektivní zbraň. Až se spálí mrtvoly na hranicích Schengenu, potom je třeba řešit pomoc krizovým oblastem. Protože jinak jsme sami také krizovou oblastí.

Myslím si, že Severoamerikánci si myslí, že se bát nemusí. Jenže ono se jedná o to, aby ropné země kolem Perského zálivu – dokud ještě mají hromady ropou nasáklých peněz – s pomocí islamistických teroristů (které podporují, ale nepodporují, ač je podporují) obsadily Evropu. A potom... tož se ukáže, řekl Alláh. Jestli bezstarostnost Severoamerikánců je oprávněná se ukáže stejně tak!

Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomika EU a USA? Nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – únik pracovních míst na Východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…?

Nejvyšší bankéři, superšéfové velkých korporací i ředitelé menších podniků – všichni se chovají jako čuňata. Důležitý je pro ně jenom momentální zisk. Vše ostatní jim může políbit něco tam vzadu. Myslí si, že je třeba dosáhnout maximálního, tedy oficiálně řečeno rozumného čili ještě falešněji řečeno přiměřeného zisku. Pokud v Evropě chtějí lidé za práci příliš mnoho, šup, jde se do Bangladéše, a ještě lépe do Číny. A po deseti dvaceti letech zjišťujete, že ti „hajzlové“ v Číně chtějí za práci stále víc a víc a ono se již nevyplatí tam vyplácet mzdu a potom ještě to vyrobené dovážet do zemí atlantské humanistické civilizace.

Ale je tu ještě jedno provizorní řešení. Továrny přesunout hlouběji do Číny, kde ještě lidi jsou ochotni pracovat za žebrácký plat, dočasně. To je empiricky ověřitelná realita. Jakou tedy chcete budoucnost? Ostatně, bylo a je to u nás jiné? Státní pobídky pro cizí, nikoli naše firmy; mzdy za stejnou, možná i lepší práci v porovnání například s Německem hanebně mizerné; ve jménu zisků uměle ničená hodnota koruny, co na tom, že na to nejvíce doplatí řadový občan a tak dále a tak dále.

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího: „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?

Znám jednoho filozofického šílence, který se detailně zabývá některými historickými jevy. Dovolil si koncem devadesátých let v oficiálním vojenském tisku drze napsat, že humanitární operace NATO jsou k ničemu, že je třeba se vzpamatovat z mírového snu a začít znovu zbrojit a nastartovat ostražitost, protože kolem roku 2015 dojde k mocenské krizi. Jiný šílenec dokonce zlikvidoval náš zbrojní průmysl. Jeden plukovník dostal rozkaz napsat kontračlánek, ve kterém vysvětlil, že pisatel prvního článku, který strašil rokem 2015, je prostě idiot. Píše se rok 2015/2016. Kdo byl idiotem? Z tohoto pohledu samozřejmě jsme v období, kdy ten, kdo bude agresivnější, bude mít také v kapse větší díl na planetární moci. Filozofický šílenec, kterého jsem zmínil, říká, že je normální, aby se psi o žrádlo rvali.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?

To neví ani Amerikáni. Odhadují jenom souvislosti. Neexistují normální kandidáti. Jenom sólisté, představitelé malých úlů a zástupci velkých korporátních hyenovitých stád. Všichni mají svou naprosto sobeckou strategii. Neustále ji upravují podle náznaků chování cílové skupiny oslů, kteří je mají s láskou volit. Jinak prezidenti nic moc neovlivňují, protože musí jednat podle zadání sponzorů. Mohou ale upravovat rychlost, když ne směr. Občas může prezident provést nějaký populistický sociálně zaměřený akt. Myslím, že obecně platí, že relativně horší jsou republikánští prezidenti, respektive prezidentské administrativy. Ale třeba taková Clintonová se také angažovala; tu považuji za plíživou bestii a je to údajně demokratka. Ostatně i u nás je situace obdobná. Nebo myslíte, že ne?

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

Nacházíme se v období srovnatelném s roky 1937–1938. Mám tušení, že k něčemu na bázi obsazení Rakouska nacisty v roce 1938 a mnichovské dohody (mnichovského selhání) v roce 1938 teprve dojde. Ale nevím, jestli k tomu zbývají jenom měsíce, nebo rok dva. Elity EU, jak už jsem řekl, zdegenerovaly. Chtějí pouze přežít co nejdéle s tučně namazanými krajíci. Skrývají své mlaskání. Skrývají nejen blbost (ta je asi základním předpokladem pro vysokou funkci v EU), ale vyznačují se i ekonomicky podporovanou pseudonaivitou a pocitem iluze o své důležitosti. Zapomínají ve své hlouposti, že by jim ten krajíc nebyl nic platný, citovat z Koránu asi neumí a s uříznutou hlavou by se jim polykal těžko. Souhlasím s těmi analytiky, kteří před sebevraždou, kterou jsme začali, varují. Sám to ostatně dělám také už delší dobu.

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnil očekávání, anebo naopak zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek.

Prezident Zeman je hvězdou konfrontační normálnosti – přichází do hospody všedního dne a vychází z ní se stále stejným úsměvem nad blbostí kříženou s naivitou a žvanivou lakotností svých oponentů. Bezesporu je on tou nejvýraznější osobností končícího roku. Je po desítkách let prvním prezidentem, který chce být prezidentem suverénního státu bez ohledu na to, co tomu řekne Washington, Brusel i Merkelová. Babiš je technokrat třikrát destilovaný mazaností. Migrační nesmiřitelnost v mezích zákona mu vynese ještě větší sympatie, protože vlastně nikdo neví, co si skutečně myslí. Bude ho zachraňovat, že jeho ANO je plné stejně průměrných ovcí jako v zelených, ČSSD, TOP 09 nebo v ODS.

Sobotka se snaží být natolik rozumným a opatrným, až se stává směšným. Kalousek je knížecí mutant. Chytrost a pohrdání v jednom je dračí semeno v rozpuku. Schází mu ale Schwanzerbergovo předstírání, že je Krakonošem. Schwanzerberg konečně snad pochopil, že Kalouskovi dělá „Pepku vyskoč“ a rozhodl se, že toho má dost a bude se z ústraní kochat Kalouskovými nepravostmi.

Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?

To bych se s chutí zasmál. Nutíte mě do role prognostika a tím opravdu, ale opravdu nejsem. Nicméně, mám pocit, že lidé jsou tak unaveni strachem nejen z budoucnosti, ale už i z přítomnosti, že nechci prorokovat, jaké ideologické předvolební lsti ve své únavě podlehnou. Obecně řečeno KSČM a ČSSD si podrží svou základní pretoriánskou volební gardu. Babiš ještě jednou dostane šanci vyzvat lidi, aby k němu utíkali vstříc s úsměvem polem plným kvetoucích koblih, než lidé pochopí, že ani pod jeho vedením nevstoupí do ráje.

Radikální strany a strany (či hnutí) proti Něčemu? Protiimigrační šiky by mohly mít šanci, protože jsou hlasem relativně zdravého rozumu. Jenže voliči také spekulují, jestli jejich radikálové – právě proto, jak jsou radikální – dostanou dost hlasů. Nebylo by lepší dát hlas přece jenom nějaké obecně zavedené, byť politicky připos… straně, řeknou si? Tak voliči, kromě pevných pretoriánů, uvažují tři a půl minuty před vhozením papíru s budoucími poslanci či radními do urny.

Někteří politici a publicisté nás straší, že nám Čechům hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše a Miloše Zemana. Přiblíží se příští rok cosi takového?

Této otázce nerozumím. Jaká ztráta svobody? Tu jsme přece už dávno ztratili! A ještě jsme k tomu jásali. Myslím, že dnes se podstatně více lidí bojí vyjevit svůj názor, promluvit, než tomu bylo před převratem. Dnes v době šílených hypoték totiž přijít o práci proto, že něco řekne proti šéfovi, pracovním podmínkám a podobně, znamená většinou hodně veliký problém. To Havel na tom byl lépe. Šel do fešácké basy si odpočinout, pojídat kaviár a kouřit kubánské doutníky. Jeho kamarádi prý chodili ke kotlům coby topiči elektrárenští. Dnes rebelové končí na ulici. Ztrátu své svobody jsme potvrdili dokonce referendem. Marné bylo naše přesvědčování, že EU není to pravé ořechové. Ale zpět ke jménům. Babiš je manipulátor. Blbé oblbne, ale ti na to ještě asi nepřijdou. Mediálně nebojácný rytíř na hradním koni zvaný Zeman, jemuž se také říká „Miloši“, osloví ty, kteří mají chuť a čas nad jeho slovy přemýšlet. Naštěstí jich je stále více, ale i tak. Bude jich dost? Suma sumárum o nic jiného se nejedná.

Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho? Nebo lze očekávat uklidnění v Sýrii či na Ukrajině?

Těžko na poslední otázku odpovědět. Slova jako válka, fašista, terorista, humanista, ale i odpovědnost, liberální hodnoty mají z dnešního pohledu více méně hodnotu sousloví jako „ty vole“ nebo „hustý“ nebo „z manažérského hlediska“ a tak podobně. Čili žvásty. Stoprocentně vím, že Rusko nikoho napadnut nechce. Stejně Čína. U Ameriky si tak jistý nejsem. Ta nemá ráda, když je někde klid a mír a lidé se nevraždí mezi sebou, a velmi pilně pracuje na tom, aby tomu tak nebylo. Dokáží dodávat zbraně oběma stranám, jen když je jich hodně. Kšeft je kšeft. Dělali to tak prý i za druhé světové války. Zkušenosti uplynulých desítek, ne-li stovek let to dokazují.

Konflikty zde již jsou, ale zatím naštěstí na poměrně nízké úrovni – z pohledu naší Evropy nebo USA či Kanady nebo Mongolska. Uklidnění nečekejme. USA si chtějí udržet agresivním tlakem na Rusko (a jeho nejbližší okolí) zbytek své slábnoucí moci, Rusko chce tento tlak vydržet a vůbec nic jim nedarovat. Čína získává převahu pomalu a opatrně (správně řečeno kapilárním vzlínáním), neboť oceán času a potenciálu je na její straně. K tomu lze dodat, že je úplně jedno, zda je naším kamarádem šíita či sunnita, všichni nás chtějí k večeři. Nikdo neví, co bude zítra. Pardon, víme. Že nebude lépe. Tak se z toho hlavně předem nepodělejme.