Doba, kdy byla politika o furiantských mrákotách, se nemá kudy vrátit. Dnes je střetem o tom, za kým půjde sílící rozčarování. Zatím si je sedlají síly mající novou jenom fazónu. V praxi však vaří z těch samých kánonů jako ti před nimi. My jsme uvízli v defenzivě, jejíž důvody už vyvanuly. Tím více se lidem ztrácíme ve stínu politiky, nad níž lámou hůl. Většině z nich už jsme docela lhostejní. To se nám za skoro sto let, co tu jsme, ještě nestalo. O tom, jak z této pasti, je spor, který rozhodne náš víkendový sjezd.

Strana bude řešit i programové věci. Co by se podle vás, stručně, mělo v programu změnit?

Náš Program s velkým P je z roku 1992. Privatizační pitaval tehdy teprve startoval. Teď už naděluje jen Bakaly v urážlivé bavlnce – a havíře bez práce v bytech za „komerční nájemné“. Krejčíře, řádící i na jihu Afriky – a bezdomovce před Hlavním nádražím. Glosovat lejstra padající z panských stolů už nestačí. Teď to chce vlastní iniciativu, která nebude honit kočku za ocas. Protože udeří na příčiny – a nabídne alternativu, s níž zabojuje o většinu. Ne sama, ale jako duše bloku, jímž si většina vezme slovo v politice. A nedá pokoj, dokud se nedomůže toho, o čem je demokracie doopravdy.