Pane docente, nejdříve vás poprosím o malou zdravici, a co se stalo od našeho posledního, vlastně nedávného, rozhovoru.
Můj milý pane redaktore, vy si dobře pamatujete, že už posledně jsem hovořil o koronaviru a i o tom, jak se naše společnost brání před epidemií, která nás postihla. Vím, že jsem tehdy kritizoval opatření, která byla u nás zavedena jako nedostatečná, ale situace se změnila. Vláda i opozice vzaly věc vážně a zdá se, že táhnou za jeden provaz. Kéž by tak bylo se vším, co nás naší společností provází, a přestali jsme si vyčítat prkotiny. Moc bych si to přál! Škoda jen, že se to stává v dobách zlých, a když je dobře, tak si vyčítáme i to, že skokani někde skáčou, a jinde ne. Škoda! A nejvíc mi vadí, že i v takových těžkých dobách, jaká je dnes, dovedeme mluvit zle o mrtvých. Někdy opravdu zle, a to ještě na základě smyšlenek, vyřizujíce si hodně staré účty. Ale nyní k vašim dotazům.
Je tu pandemie nebo „jen“ epidemie?
Rozhodně epidemie koronaviru není věc, kterou bychom mohli, či dokonce měli hodit za hlavu. Je to situace, kterou nelze nebrat vážně. A chci říci, že se mi jeví, že obrovská většina z nás, našeho národa, bere věc skutečně vážně, ale jsou tací, kteří události dnešních dnů bagatelizují, ba se radují z toho, že například do Číny se epidemie jako by vrací. Jak jinak si vysvětlovat rozhovory v ČT? Asi bychom si měli zopakovat středoškolské učení o tom, co jsou viry a co dokážou.
Tyto podbuněčné organismy, které jsou nadány třemi nejzákladnějšími znaky života, a to svou molekulární skladbou z jedné nukleové kyseliny a proteinů, z čehož vyplývá schopnost jejich reprodukce a s ní spojená dědičnost, dokážou proniknout do hostitelské buňky jakéhokoliv organismu – a nerozlišují mezi čínskou či americkou, italskou či ruskou – a svou infekčností, kterou jim propůjčuje abnormální prostorové uspořádání jejich aminokyselinového řetězce, způsobují i smrtelná onemocnění, například. zvířat, a tím i člověka. Nelze to nebrat vážně, zvláště když třeba německá kancléřka hovoří o možnosti nákazy 70 procent německého národa. I u nás k tomu může dojít, když se nebudou dodržovat vyhlášené zásady. A hádat se v takové chvíli o členy Rady ČT považuji skutečně za podružný problém, i když její složení je a bude vždycky problematické.
Lidé šílí, nakupují – nebude to pokračovat chaosem či dokonce rabováním, jak zmiňuje poslankyně Černochová?
Doufejme, že to tak daleko nedojde. Nedošlo k tomu ani 21. 8. 1968, a že se tvořily tehdy fronty před obchody a lidi skupovali kdeco. Když jsem si šel koupit tehdy chléb, měli v mlékárně už jen praženou meltu. A pokud vím, obchody jsou dnes dostatečně zásobované, není důvod k panice. A nebudou-li náhodou banány či kapary, tak to chvíli bez nich vydržíme, i když někteří z nás by to mohli považovat za pád ze svého výsluní mezi takzvané „socky“, jak opovržlivě říkají většině národa.
Na jedné straně zakázané akce, na druhé možno volně a s radostí „šopovat“ v hypermarketech. Tam to přece klima není ideální, zvláště klimatizace...
Zakázaná shromažďování vítám, tam je možné leccos chytit, včetně koronaviru, a chodit teď do velkých klimatizovaných nákupních center považuji trošku za sebevraždu. Ano, uměle klimatizované klima přeje rozšiřování virů. Neříkám, že by tam neměli topit na únosnou mez, tak mírně pod 20° C, ale klimatizovat? Stejně je nesmyslné přetápět veřejné dopravní prostředky, a je-li člověk s horečkou, tak by se neměl nikde na veřejnosti vyskytovat. Záleží také na sebeuvědomění, silné vůli a úctě k druhému. Což se mnoha lidem nemusí líbit.
Psali jsme:
Co byste vzkázal těm, kteří se opatřením ne vyhýbají, ale přímo vysmívají, nebo je záměrně porušují?
Že jsou hloupí, jak daleko vidí, a že by se měli nad sebou zamyslet. Stejně jako ti, kteří je k tomu popichují. Dnes není asertivita namístě!
Vyhyneme. Nic mimořádného – jako mnoho druhů před námi a ještě víc po nás...
Nerad to připouštím, ale máte pravdu. Mnoho skupin organismů už na zemském povrchu neexistuje než jako zkameněliny, a jak to byly úspěšné skupiny! Historie života na naší planetě je poznamenána řadou krizí lokálních i globálních ekosystémů, z nichž mnohé vyústily v různě rozsáhlá vymírání. Během posledních cca 550 milionů let jich lze napočítat desítky, ba i stovky, jak soudí vědci, a zcela určitě se jednou taková krize nevyhne ani člověku, neboť přírodní zákony jsou neúprosné a nezastaví se ani před „nejvyšší“ formou současného života. I když si to nechceme připustit.
Pomáhá si příroda nebo je to zase dílo člověka. A propos, jak je možné, že nejhůře na tom v Evropě je zrovna Itálie? Proč ne třeba jiné státy?
Říká se, že to Italové nezvládli, že zřejmě nechtěli potopit hospodářství své země, ať už v průmyslové výrobě, či v rekreačním průmyslu, kde se jim zvláště daří, a k opatřením, omezujícím výskyt koronaviru přistoupili značně pozdě, kdy už epidemie zachvátila celé oblasti. Možná i to mělo vliv na jeho počáteční rychlé rozšíření v Číně, i když tam tomu nahrává přelidněnost některých oblastí, a hlavně velkých měst. Pokud jde o jiné státy, moc se o nich nehovoří – například Jižní Korea, Írán, Francie, Španělsko, Německo a i USA, o nich nevíme v současnosti vůbec nic, i když nedávno byla zveřejněna mapka, která ukazuje, jak rychle a agresivně se tam koronavirus šíří. Ale lety tam a ani zpátky nejsou pozastaveny. Stejně tak Anglie.
A na příkladu studentky, která přijela s ním do České republiky, je vidět, jak to jejich obyvatelé berou málo vážně. Dnes známe jednotky až desítky případů – někdy i stovky snad ze všech států Evropy. I mne by zajímalo, proč zrovna Itálie byla tak postižená. Jedno vysvětlení jsem podal, nabízejí se další, ale to už by bylo v rámci neověřených úvah a já se nechci chovat jako nezodpovědní historici a sociologové, i když i jejich velká většina se chová tak, jak by se chovat měla
Naše hygienická služba byla dobrá ještě za socialismu. Je to české velké plus, co na to říkáte?
Ano, byla a je dnes též! Její základy byly položeny už za Rakouska-Uherska a formovala se už před II. světovou válkou, a tak její dobudování ve druhé polovině 20. století nebyla náhoda. Naopak, tehdejší vlády to považovaly za nutnost a snažily se. Hygienická služba jako státní organizace vznikla 28. března 1952, kdy byl vydán zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči. Vzniká síť hygienických stanic, které působí jako preventivní složka zdravotnictví a svou působností zasahuje prakticky do všech oblastí lidské činnosti. Hygiena práce jako jeden z oborů hygienické služby řeší komplexně problematiku hygienických podmínek na pracovištích, včetně hodnocení vlivu práce a pracovních podmínek na zdravotní stav pracovníků.
Jen tak namátkou, již v roce 1300 vydal král Václav II. zákon o zabezpečení zdraví horníků. V 16. století vyšel spis jáchymovského lékaře Georgia Agricoly (Bauera) „O věcech hornických“, který pojednával o nemocech horníků. Z následování hodných příkladů zdravotní péče o zaměstnance byla činnost zlínského podnikatele Tomáše Bati. V roce 1932 se Československo připojilo k Návrhu úmluvy týkající se odškodňování nemocí z povolání Všeobecné konference Mezinárodní organizace práce Společnosti národů. Na základě úmluvy vznikla na II. interní klinice Lékařské fakulty UK v Praze poradna pro choroby z povolání, která byla založena profesorem MUDr. Jaroslavem Teisingerem, který je považován za zakladatele oboru pracovního lékařství v Československu.
Po válce byl založen Ústav pracovního lékařství v Praze, změněný na Ústav hygieny práce a nemocí z povolání. Poté byla při 1. lékařské fakultě UK v Praze založena Klinika nemocí z povolání. V roce 1962 bylo zřízeno toxikologické informační středisko, jedno z prvních nejen v Evropě, ale i na celém světě. Bylo vytvořeno jedinečné zařízení, které poskytuje informace pro potřeby odborné i laické veřejnosti nejen v ČR, ale i v zahraničí. Na podnět profesora Teisingera byla kartotéka od ledna 1968 uznána jako samostatné oddělení Kliniky nemocí z povolání pod názvem Toxikologické informační středisko. Ruku v ruce s tím byla zaváděna všeobecná hygiena, která postupně pronikala do škol, aby z nich po roce 1990 zase zmizela. Škoda. Snad současná situace bude podnětem k tomu, aby místo špatné a tendenční historie, která se dnes na školách učí, se více věnovalo učebního místa přírodním vědám a i té hygieně.
A možná trochu, nebo raději hned více optimismu...
Já chci věřit, že najdeme v budoucnu, a nejen v krizových situacích, více pochopení jeden pro druhého a že stejně tak jako dnes budeme táhnout za jeden provaz a budeme se mezi sebou radit, jak dál, a ne si nadávat a se očerňovat. Škoda jen, že to nejde bez donucení! Tentokrát je to donucení z venku a mohlo by být horší. Vzpomeňme třeba na „španělskou chřipku“, která v našich zemích řádila před 100 lety či na okupace naší vlasti, či ohrožení bytí našeho národa v minulosti. Optimismu je nám zapotřebí a lidí, kteří v dobrém dovedou vést. I ty jsme před sto lety měli!
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
