Zprávu o vaší kandidatuře do Senátu lze brát jako hodně překvapivou, protože jste ve funkci ředitelky střední zdravotnické školy žádné politické preference najevo nedávala. Co vás tedy přivedlo k tomu, že jste se rozhodla vstoupit na politické kolbiště, jímž pro vás budou podzimní senátní volby?
Je to docela jednoduché. Opravdu, celoživotně jsem žádné politické ambice neměla, ač jsem měla v minulosti několik příležitostí. V poslední době jsem dostala také několik nabídek, které jsem odmítla. Když přišla ta poslední, tak jsem o tom začala přemýšlet a diskutovala doma i se svými přáteli. Zvažovala. Nakonec jsem se rozhodla, že poslední nabídku, tedy nabídku hnutí Trikolóra, přijmu. Trikolóra je mi blízká svým programem. Budu kandidovat jako nezávislá. Pan předseda Václav Klaus mladší stejně jako místopředsedkyně hnutí Zuzana Majerová Zahradníková mne aktivně v době, kdy na to mnoho politiků nemělo odvahu, v kauze podporovali. A navíc můj právní zástupce Radek Suchý je odborným garantem hnutí pro Právo a spravedlnost. Sdílím s nimi stejný pohled na svět.
Hrálo při vašem rozhodování o vstupu do politiky i to, co jste prožila během mnohaleté kauzy, kdy jste čelila žalobě kvůli údajné diskriminaci somálské uchazečky o studium?
Samozřejmě mě i „šátková kauza“ při rozhodování ovlivnila. Nikdy jsem nevěřila, že mi osud připraví takovou zkušenost. Zkusila jsem si, jaké to je bojovat proti přesile státní mašinerie, neziskových organizací a s nimi spřáteleným tiskem. A nevzdala jsem to. Chci udělat vše pro to, aby tato zkušenost potkala co nejméně lidí. A to mohu pouze tehdy, když mi bude umožněno podílet se na změně zákonů jako legislativec. Zároveň na mé rozhodování měla vliv i zkušenost mé rodiny se všemi možnými režimy, které zasahují do svobody jednotlivce. Myslím tím vzpomínku na moji babičku, která byla v padesátých letech odsouzena za vlastizradu a několik let byla uvězněna. Ale znovu opakuji, hlavním impulzem je to, že nechci, aby se situace s experimenty neziskovek ve školství opakovala a aby ostatní prožívali to co já za posledních sedm let. Myslím tím samozřejmě vláčení po soudech a šikanu ze strany různých státních a nevládních organizací. Jsem přesvědčena, že by v této záležitosti mělo být jasno. Politická reprezentace by měla zaujmout jasný postoj a přijmout takovou legislativu, aby se obdobné soudy již neopakovaly. Myslím, že bych v těchto záležitostech mohla být nápomocna. Dále mi leží na srdci ještě jiné věci. Například inkluze, vzdělávání sester a nelékařských zdravotnických pracovníků. To je však na delší povídání.
Dlouhá léta vám bývalá ombudsmanka Anna Šabatová tou uměle vykonstruovanou kauzou ztrpčovala život za přispění jí nakloněných médií včetně České televize. Jste připravena na útoky z těchto míst na svou osobu kvůli kandidatuře a třeba i na to, že vás budou vykreslovat jako xenofoba ve snaze odradit lidi od toho, aby vás volili?
Nevím, co se bude dít. Xenofob určitě nejsem. Doufám, že lidé si udělají úsudek sami. Podporovaly mne desítky tisíc občanů. Myslím, že názor nezmění a že budou dále sledovat kauzu i mé počínání. Je to pro mě veliký závazek a budu dělat všechno pro to, abych je nezklamala. Já už jsem si za těch sedm let zvykla na útoky na moji osobu, na školu, kterou vedu. Jen tak mne nic neporazí. Myslím, že přese všechny nesnáze mne to nakonec posílilo. Cítím odpovědnost za studenty, školu, ale i za veřejnost, která mne podporuje.
Psali jsme:
Během vlekoucí se kauzy jste se, jak jste také zmínila, těšila značné podpoře veřejnosti. Ale jak to bylo s politickou scénou, odkud se vám dostávalo podpory a kdo se vás naopak snažil potopit?
Byla jsem podporována několika politiky zejména z pravicového politického spektra. Ale i napříč politickými stranami jsem se setkala ať již s otevřenou, nebo s důvěrnou podporou, zda to tak mohu popsat. Potopit a poškodit mě chtěla některá média. Zejména Česká televize nezklamala v tomto ohledu. Dnes je to bohužel na denním pořádku. Ale jak říkám, důležitá je pro mne zejména podpora veřejnosti, tam je zásadní závazek. Trochu mne zklamalo lavírování ze strany MŠMT, ale nepřekvapilo.
Proč jste se rozhodla kandidovat ve volebním obvodu Kolín, kde se dosud vždy volilo podle stranického klíče, protože ve všech čtyřech předchozích volbách se ve druhém kole utkali zástupci ČSSD a ODS?
O stranických klíčích mi není nic známo. Jsem rodačkou ze středočeského Kolína, kde jsem vystudovala Střední zdravotnickou školu v oboru dětská sestra, a následně Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala jsem v Nemocnici Kolín, rovněž jsem zde učila na střední zdravotnické škole. Ke Kolínu mám blízký vztah. Žije tam moje maminka, kterou navštěvuji i několikrát v týdnu, a mám zde dost přátel z minulosti, se kterými jsem nepřerušila vztahy. Samozřejmě celý region sleduji neustále. Bydlím ve Středočeském kraji. Kdybych ke Kolínu a k tomuto kraji neměla vztah, tak bych se takto nerozhodla. Je to srdcová záležitost.
Co si chcete stanovit jako své hlavní poslání v Senátu a neobáváte se, že při současném rozložení sil v horní komoře Parlamentu se svým pohledem na fungování a život v naší zemi byste byla součástí výrazné menšiny?
Během kampaně určitě bude často připomínaná ona „šátková kauza“, ať už vás pro zásadový postoj v ní budou lidé volit, či naopak jiní odmítat. Před necelými dvěma měsíci muslimka vzala zpět svou žalobu s tím, že nehodlá v soudním sporu pokračovat. Jak jste se k tomuto jejímu rozhodnutí postavila vy? Skončil tím celý spor?
Po poradě s advokátem Radkem Suchým jsme nesouhlasili se zpětvzetím a nyní čekáme na rozhodnutí soudu. Myslím, že ať to dopadne jakkoli, zasloužíme si všichni, aby ve věci padlo rozhodnutí. A navíc já z boje neutíkám a věřím, že nakonec ve věci přece jen uspějeme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
