Bývalý člen bankovní rady ČNB Mojmír Hampl v komentáři pro čtvrteční Lidové noviny uvedl, že „tomu bude zanedlouho šest let, co Česká národní banka oslabila kurz koruny, aby v nejdelší novodobé hospodářské recesi podpořila ekonomiku, když už nemohla snižovat úrokové sazby. Ty byly na nule. Zafungovalo to, do půlroku byla ekonomika z krize pryč, toto ‚nahození‘ jí dovolilo se nadechnout a rozjet. Ta jízda trvá od té doby bez přerušení dodnes“. Dost neomaleně se naváží do „zabedněných českých politiků“ Zemana, Hamáčka a Štěcha, kteří byli proti, ale i do analytiků včetně vás, kteří krok ČNB kritizovali. Je tedy namístě oslavovat uplynulých šest let jako triumf centrálních bankéřů a zmiňovanou „jízdu“ české ekonomiky?
Možná si pamatujete, že já od prvopočátku intervence České národní banky kritizovala. Kritizuji je stále. Pan Hampl naopak od počátku intervence prosazoval a prosazuje je stále. Faktem je, že já si při kritice servítky nikdy moc nebrala. Tudíž recipročně si nebere servítky ani pan Hampl, když prosazuje svou „jinou pravdu“ z druhé strany barikády. Já se ale aspoň nikdy nesnížila k ubohým osobním výpadům, vždy jsem kritizovala jen míru odbornosti. Co předvádí v tomto ohledu pan Hampl, ponechám bez komentáře, třeba je v nějaké nepohodě a zase ho to přejde… co já vím. Koneckonců všichni máme čas od času trochu nervy ve kbelíku, že?
Pokud jde o věcnou stránku: Nadále tvrdím, že intervence české ekonomice ublížily, nepomohly jí. Ekonomika by rostla i bez nich. Intervence byly tak mohutnou podporou pro ekonomiku, že ji přehřály. Kdyby intervencí nebylo, nebyly by dneska tak nedostupné nemovitosti. Intervencemi oslabená koruna totiž v kombinaci s enormně nízkými úrokovými sazbami učinila z českých nemovitostí velké investiční lákadlo, a to i pro spekulace ze zahraničí. Tohle ale bylo jasné od samého začátku a nikdy jsem tudíž nepochopila, jak je možné, že centrální bankéři to neviděli. Alternativně pokud to viděli – co jenom je mohlo k tak mohutným intervencím přimět?! To je pro mě nezodpovězená otázka…
Evropská centrální banka chystá podle slov svého hlavního ekonoma Olliho Rehna na září něco „velkého“. Může tím být další uvolnění měnové politiky v podobě ještě nižších záporných úrokových sazeb a dalšího kola kvantitativního uvolňování? Dalo by se tohle považovat za něco „velkého“, nebo v úvahu přichází i něco zcela jiného?
S největší pravděpodobností se jedná o jednu ze dvou variant, alternativně jejich kombinaci: Buď budou úrokové sazby sníženy ještě hlouběji do záporu. Nebo dojde k novému kolu výkupu státních dluhopisů, což je cesta, jak centrální banka může chrlit do oběhu víc peněz. Nebo se to dá zkombinovat.
Pak je tu ještě třetí možnost, ale je tak zběsilá, že se mi nad ní ani nechce uvažovat: Totiž takzvané vrtulníkové peníze. To je teoretický koncept, který ještě nikdy nebyl v praxi použit – naštěstí. Obrazně řečeno jde o shazování peněz z vrtulníku, což by se prakticky provedlo asi tak, že všem lidem, kteří mají peníze v bance, by se najednou připsal určitý obnos fiktivně vytvořených peněz.
Říkám sice, že je to zběsilé, ale uvědomme si, že stejně nepochopitelný nám připadal dřív výmysl se zápornými úrokovými sazbami… Normální ekonom klasického střihu musí z těchto pokusí mít husí kůži. To není kompatibilní s kapitalismem, to není kompatibilní se svobodnou ekonomikou. A není to kompatibilní s dlouhodobě úspěšnou ekonomikou.
Psali jsme:
Tempo hospodářského růstu ekonomik Spojených států a Německa slábne, naši západní sousedé jsou už na pokraji recese. Zatímco německý ministr financí Olaf Scholz prohlásil, že vláda je připravena povzbudit hospodářství fiskálními stimuly za 50 miliard eur, americký prezident Donald Trump doufá v nastartování silnějšího růstu především prostřednictvím centrální banky. Opakovaně doporučil, aby Fed snížil úrokové sazby minimálně o jeden procentní bod. Které z odlišných východisek může být proti zpomalující se ekonomice účinnější?
Tak ono je otázkou, zda máme v případě Německa a recese mluvit v budoucím čase – Německo v ní už možná je, leccos to naznačuje. Ale jisti si můžeme být až po příštích údajích o HDP, které přicházejí čtvrtletně.
Pokud jde o to, který přístup je účinnější, zda monetární jako v USA, nebo fiskální jako v Německu, pak jednoznačně účinnější je monetární, tedy americký přístup. A proč jej tedy nepoužije Německo? Vždyť jej používá – to je přeci přesně to, o čem jsme se bavili ve vaší předešlé otázce. To je „to něco“, co ECB chystá na podzim. Jenomže problém je v tom, že ECB už si všechnu standardní munici vystřílela, a tak teď musí vymýšlet naprosto nestandardní skopičiny, které nemohou vést v dlouhodobém horizontu k ničemu dobrému. Amerika má to „štěstí“, že byla v uplynulé dekádě prozíravější, nesnížila své úrokové sazby tak moc jako eurozóna, a tak je teď ještě má kam snižovat. Amerika je prostě v nesrovnatelně lepší startovní pozici. ECB se do nezáviděníhodné situace dostala ze své vlastní blbosti. A tak teď už Němcům nezbývá nic jiného, chtějí-li použít standardnější postupy, než sáhnout na své veřejné finance. To není tak úplně výhra.
Ing. Miloš Zeman
Bavorský premiér Markus Söder chce navrhnout zákon, který by soukromým bankovním institucím zakázal trestat spotřebitele negativními úroky za vklady do 100 tisíc eur, což je zhruba 2,58 milionu korun. Současný vývoj měnové politiky Evropské centrální banky totiž vede k úvahám, že komerční banky v eurozóně sáhnou k zápornému úročení vkladů i u drobných střadatelů. Může tento vývoj iniciativa jednoho politika, sice významného a z nejmocnější evropské země, zastavit? Co by ale těm bohatším bránilo rozložit si peníze na více účtů, takže pak by bankám střadatelů, na nichž by se částečně hojily zápornými úroky, možná moc nezbylo?
Já bavorského premiéra naprosto chápu, já mám taky ze záporných úrokových sazeb strach, je to velmi, opravdu velmi nebezpečná – a také nemorální – hra s ohněm. Jenomže taková iniciativa k ničemu není. Banky nepřistupují k záporným úrokovým sazbám svévolně. Banky jsou k nim donuceny centrální bankou, tedy ECB. Ono jim v podstatě nic jiného nezbývá. Ten zdroj problému nejsou banky jako takové, ale Evropská centrální banka, a na ni bavorský premiér nemá páky.
Jde to ještě mnohem dál. Řada německých ekonomů podala k německému ústavnímu soudu stížnost na ECB a na to, že podle nich je chování ECB v některých ohledech v rozporu s německou Ústavou, protože poškozuje německé občany. A jak myslíte, že to dopadlo? Soud řekl, že ECB je nezávislá a má právo se chovat tak, jak se chová. V podstatě tím řekl, že integrace je důležitější než němečtí občané. V takovém prostředí nelze dělat prakticky nic. Němci jsou vydaní ECB na milost a nemilost. Budiž to pro nás memento, kdybychom náhodou chtěli vstoupit do eurozóny.
Britský Úřad pro reklamní standardy zakázal reklamu firmy Volkswagen, která podporovala stereotypy a rozdílnost mezi muži a ženami. Zatímco muži v ní byli zachyceni při dobrodružných aktivitách včetně pobytu ve vesmíru, tak žena se v ní objevila v prý nevhodné stereotypické pečovatelské roli, jak sedí na lavičce v parku vedle kočárku a stará se o dítě. Odradila by vás reklama podporující stereotypy od nákupu nějakého výrobku?
Vzhledem k tomu, že nepodařená reklama na Gilette, v níž byli muži vykresleni jako sexistická stvoření bez mozku, mě přiměla k tomu, abych začala tuto firmu bojkotovat, reklama, která by naznačovala, že nějaká společnost ještě pořád ctí jakési principy normálnosti, by mě možná za jistých okolností dokázala vyprovokovat, abych ji chtěla podpořit.
Fotogalerie: - Hamáček zůstává
Řeknu vám příklad. Nikdy v minulosti se mi moc nelíbil třeba takový Ford Mustang. Připadal mi poměrně nevzhledný ve srovnání s německými auty, méně kvalitně zpracovaný, s horšími technologiemi… Ale od té doby, co se Evropa pomátla do ekoterorismu, získal pro mě „americký“ Mustang nové zvláštní kouzlo. Jakýsi nádech o něco větší svobodomyslnosti. Slovy Jeremy Clarksona, ve srovnání s mnohými sterilními německými auty současnosti má „šmír za nehty“ a méně korektní osobnost. Najednou o něm začínám uvažovat ?
Dá se to říct i jinak: Myslím, že v budoucnu i k nám přijde trend už dnes známý v USA, kdy liberálové a konzervativci mají své oblíbené značky a naopak jiným se vyhýbají právě proto, že jsou jim svým postojem k otázkám jako gender a další sympatické či nesympatické.
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA
Je nejlepším řešením ze strany státu, jak řešit obslužnost venkova, dotovat obchody v obcích s nejhorší infrastrukturou? Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček totiž plánuje podpořit obchodníky ve dvou tisících obcích částkou zhruba sto tisíc korun ročně, přičemž ty koloniály, jež u sebe zavedou takzvané Pošty partner, by získaly ještě vyšší podporu. Státní pokladnu by toto opatření mělo přijít na půl miliardy korun.
Já s dotacemi jakéhokoliv typu principiálně nesouhlasím. Nesouhlasím tedy ani s těmito dotacemi. Znamená to, že někomu úspěšnému se vezme, aby se dalo někomu jinému, kdo podniká v místě, které je prostě neperspektivní a podnikat by se na něm nemělo. Nicméně připouštím alespoň, že je to jakýsi pokus vyřešit téměř neřešitelný problém s Českou poštou.
Psali jsme:
|
ZLATÝ POKLAD aneb Pohádky o penězích, které vaši rodiče nesměli znát Bohatě ilustrovaná kniha pohádek finanční gramotnosti ekonomů Šichtařové a Pikory. Pro děti ve věku přibližně 6 až 13 let.
* OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
%20-%20Kopie_profil_top.jpg)
