Proč jako nestraník kandidujete právě za ANO?
Shodneme se v zásadních bodech, jako je například otázka ilegální migrace. Hnutí ANO má v programu také ochranu národní identity, zachování koruny a kontrolu státu nad naším nerostným bohatstvím. To není jen lithium, ale i v minulosti prakticky zprivatizovaná pitná voda. Velký problém Rokycan, severní části Plzeňska a jižní části Berounska, kde kandiduji, je dovoz levných pracovních sil, hlavně z ciziny. Nechci, aby to zde vypadalo jako například ve Stříbře. Tam se odhaduje, že na zhruba 7 700 obyvatel mají navíc 2 500 cizinců, které si sem přivezly firmy na práci. To už dost zásadně narušuje dosavadní místní demografii. Například ODS tenhle vývoj podporuje.
Fotogalerie: - Babiš řeší H-System
Byla jste novinářkou, dokonce šéfredaktorkou regionálního zpravodajství a zahraniční zpravodajkou TV Markíza. Co vás to naučilo a v čem vám to pomůže, když budete senátorkou?
Hnutí ANO stále posiluje, ale neobáváte se „syndromu přepálení?“ Navíc, mnozí hovoří o osobě jednoho velkého vůdce, tedy Andreje Babiše, a ostatní jsou prý jen kulisou. Co na to říkáte?
Já ty extrémně vyhrocené emoce ve společnosti samozřejmě také vnímám. Mně je spíš líto, že bez toho, aby na vás někdo velmi agresivně útočil, se dnes můžete otevřeně hlásit prakticky jen k ODS, lidovcům nebo TOP 09. Není to zvláštní? A zrovna tyhle strany mají v čele osobnosti, které si pamatuji ještě ze začátku mojí kariéry televizní reportérky. Což byla druhá polovina 90. let. Pokud tyhle strany netrpí syndromem přepálení, tak to logicky ANO taky nehrozí. Ta druhá část otázky, to je asi spíš takové zbožné přání těch, co to říkají. Jsem pravý opak něčeho, co by se dalo nazvat kulisou.
Jste velmi zcestovalá, žila jste řadu let v zahraničí…
Žila jsem v Německu, Rakousku a ve Spojených státech. Jsem za tu zkušenost vděčná. Hodně lidí má pocit, že když odejde do zahraničí, bude tam všechno mnohem lepší. Bude to jiné. Pokud najdou dobrou práci, tak finančně si určitě polepší. Nemají problémy, jaké měli doma, ale mají jiné, které doma neměli. Někteří si až po mnoha letech uvědomí, že se chtějí vrátit. Věděl jste, že když se český občan chce zpátky přihlásit do zdravotního pojištění, požadují po něm české zdravotní pojišťovny doklad, že byl pojištěný v zahraničí? I když se jedná třeba o 10 let zpětně, z pojištění u nás se řádně odhlásil, žil v zemi, kde není povinné zdravotní pojištění a po české zdravotní pojišťovně nic nežádá? Pokud to nedoloží, je po něm požadována zpětná úhrada pojistného. Jinak se zpátky do „systému“ nedostanete.
Hodně se teď řeší integrace cizinců, investuje se do toho spousta finančních prostředků, dotací. Ale například na mezinárodních školách v České republice se český jazyk vyučuje jen okrajově. To je špatně. V Americe nabízejí školy dětem cizinců samostatný předmět, kde se učí anglicky, americkou historii a základy, jak funguje jejich politický systém. Děti cizinců se po několika letech od nás vrací domů, aniž by se něco o české kultuře naučily. K tomu je aspoň základní znalost jazyka důležitá. Téma mezinárodních škol v České republice je vůbec na delší diskuzi. Věděl jste, že tam děti ze smíšených manželství, tedy české a jiné národnosti, učí, že jsou „třetí národností“? Tohle by si v americké škole nikdo nedovolil. Naopak, všechny děti ráno seřadí před vlajku a společně zpívají americkou hymnu. Bez rozdílu.
Když porovnáte život v Česku, jak se nám zde žije?
V Čechách je pěkně, ale hodně lidí má co dělat, aby vyšlo s platem. Je to viditelné, když se podíváte na astronomická čísla o probíhajících exekucích. Navíc exekutoři se často chovají naprosto necitlivě, dochází ke skutečným tragédiím. Nesouhlasím například s tím, aby kvůli pokutě za nezaplacenou jízdenku někdo mohl přijít o dům. Ten systém je špatně nastavený. Takzvané fiktivní doručování upomínek by se mělo znatelně omezit. Exekuce jsou jedno z témat, kterému bych se chtěla věnovat. Ale zpátky k vaší otázce. My Češi jsme velmi přátelští, mnohé umíme, jen si necháváme příliš často namluvit, že jinde to jiní umí líp. Což není vždy pravda. A také máme obrovské štěstí, že Česko patří mezi nejbezpečnější země světa. To si musíme uchovat.
Psali jsme:
Již jsem zmínil migrační krizi. Multikulturalismus zklamal, dokonce i Německo přiznává, že se asimilace příliš nepovedla...
Evropa multikulturní je. Mísí se u nás vliv řady kultur. Jednotlivé národy se mezi sebou dlouhodobě respektují a navzájem se přirozeně ovlivňují. Pokud někdo přijde a prohlásí, že je potřeba nás „Evropany“ vylepšit, vychází z toho, že jsme něčím méněcenní. Multikulturalismus dnes mnoho lidí vnímá jako ideologii, která staví cizí cíle před zájmy domácího obyvatelstva. Pokud k nám přichází žít další lidé, pak tito lidé musí respektovat naše právo, kulturu a zvyky. Češi nemají problém s respektem vůči jiným, mají problém s těmi, kteří nechtějí respektovat nás.
Po ekonomických migrantech mohou přijít miliony nejubožejších, zbídačených lidí, když už ne válkami, tak především klimatem, suchem. Pro ně už ale zdá se nebude kapacita a možná ani ne ta skýva chleba.
Problémy Afriky se musí řešit místně, a ne nějakými přesuny statisíců nebo dokonce milionů lidí. Musí je řešit především, a to zdůrazňuji, především jeho obyvatelé. Stejně tak jako se neočekává, že problémy Evropy budou řešit třeba Australané. Navíc i u nás je mnoho lidí, co potřebují pomoc, a to by mělo být naší prioritou. Mým cílem je postarat se hlavně o naše občany.
Aby se to pořádně komplikovalo, veliké vrásky dělá situace v Jižní Africe, kde se přes všechny možné proklamace přece jen schyluje k vyvlastňování půdy bílým farmářům. Protože – prý – půdu obrovských rozměrů má v rukou jen 10 procent populace, která je tedy bílá. A hrozí prý nedostatek potravin. Není to ale jinak? Nebude se tím JAR blížit Zimbabwe? Skončí tak další prosperující země. Po Libyi druhá významná na černém kontinentě. A Afrika má tolik hladových krků, které stále přibývají...
Jihoafrická republika je extrémní příklad, kam až může rasismus dojít. Negativní vývoj ve směru Zimbabwe může nastat. Ale upřímně řečeno, mě zajímá hlavně to, jak se žije lidem u nás. Jak jsem řekla, řešit konflikty a problémy jiných kontinentů bychom asi měli až tehdy, když vyřešíme vlastní. Není v silách jedné země zachránit celý svět.
V poslední době se hodně mluví o omezení financování neziskových organizací z dotací, tedy peněz daňových poplatníků.
Lidé mají plné zuby mentorování a arogance, placené z jejich daní. Nevidím důvod, aby občané platili ty neziskové organizace, které působí politicky. Ať už otevřeně, nebo skrytě. V některých případech některé neziskové organizace prosazují dokonce cíle, o kterých si myslím, že jsou proti zájmům občanů naší země. Navíc je potřeba zakázat aktivity těchto skupin ve školách. Mladí lidé v tomhle věku jsou lehce manipulovatelní, přebírají cokoliv, co je v opozici vůči jejich rodičům se „staromódními“ názory. Komunisté moc dobře věděli, proč měli na školách aktivní svazáky.
Ví se na Západě o specifikách nejen naší kotliny, ale vlastně vůbec celé střední Evropy, která je stále odlišná – a nejde jen o názory na migrační krizi?
Běžný Američan se o nás moc nezajímá. Má dostatek svých témat. Co se týče evropské části západně od našich hranic, ve vztahu k migrační krizi a současnému multikulturalismu jim schází kritický pohled. Nemají osobní zkušenost s propagandou v médiích. U nás to známe z doby před rokem 1989. Právě tento kritický pohled, který jsme si vypěstovali, nám umožňuje vytvářet si samostatný názor. To na Západě bohužel mnohým chybí.
Pozn: Lucie Groene se narodila v Hořovicích na Berounsku. Kandiduje ve volebním okresu Rokycany (zahrnuje i jižní část Berounska a okres Plzeň-sever). Je vdaná, má dvě děti. Studovala v Berlíně na Humboldtově univerzitě, od roku 1997 začala pracovat jako redaktorka TV Premiéra (dnes TV Prima), šéfredaktorka TV Galaxie, zahraniční zpravodajka pro TV Markíza a od roku 1999 do roku 2004 pro TV Nova. V roce 2007 absolvovala filmovou školu (Motion Picture Institute) v Michiganu, obor režie a filmová produkce. Od roku 2010 je členkou americké organizace Alliance of Women Directors (California) a od minulého roku vede v Praze českou pobočku Women in Film and TV, celosvětovou profesní organizaci, založenou v Los Angeles.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
