Nedávno vyplaval na světlo incident v Čáslavi, který armáda více jak půl roku utajovala. Do prostoru naší jediné základny stíhacího letectva vyrazila v noci neznámá osoba, překonala oplocení, dostala se na parkoviště, nasedla do jednoho z osobních automobilů, projížděla se s ním po letišti, na jiném místě nabourala plot a vzniklou dírou v pohodě odešla, aniž by se zjistilo, o koho šlo. Co tomu říkáte?
V prvé řadě bych upozornil na místo této akce – letiště Čáslav. To je místo, kde prý budeme mít za několik let ony americké superstíhačky F-35, které už od loňska cálujeme ve výši desítek miliard ročně. S perspektivou onoho nočního návštěvníka tak asi můžeme být rádi, že ony superstíhačky se prý nenastartují, pokud ze Spojených států nepřijde jakási SMS. Nevylučoval bych totiž, že nějaký další noční návštěvník by mohl s oním letadlem odstartovat, aniž by si toho na věži všimli. Nedej bože, že by takovou akci zopákly Koudelkovy noční můry Čuk a Gek, tedy agenti Čepiga a Myškin.
Jsem rád, že to pojímáte s humorem jako obvykle...
Ono nám totiž nic jiného nezbývá. Skutečnost, že někdo pronikne do střeženého vojenského prostoru, jede s cizím a nezajištěným autíčkem rallye na přístupové komunikaci k letištní dráze, zaboří se s ním do plotu a následně zmizí, je tak šílená, že by ji nevymyslel žádný autor sci-fi. Před mnoha a mnoha lety jsem během základní vojenské služby drobně čichnul ke strážní službě (několikrát jako velitel stráže) na dosti exponovaném místě, takže vím, jaké hrozily sankce za sebemenší prohřešek. Stát se podobná věc v osmdesátkách, desítka chlapců základní služby by skončila v Sabinově a čistka mezi důstojníky by šla z letiště na velitelství divize a možná i na velitelství armády. Dnes se řekne „holt smůla, nikdo za nic nemůže, vlastně se nic nestalo a ten plot už byl stejně děravý – dejte nám další prachy“.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský




