Nedávno jste upozornil, že některé firmy a fabriky zakazují lidem trasování. Nechtějí, aby používali aplikaci e-Rouška a nahlašovali kontakty. Jak se k vám tyto informace dostávají? A nastala v chování firem změna?

Už jen samotný fakt, že jsme na to poukázali, situaci významně změnil. Ve firmách, kde jsme takové jednání sledovali, zaměstnavatelé, na které jsme cílili, situaci změnili. Možná že šlo částečně o jejich vlastní iniciativu, ale někde to byl i systémový přístup, takže to rozhodně pomohlo. Pomohlo to změně atmosféry i na konkrétních pracovištích. Podporovali nás lidé nejen z odborového prostředí, ale také mimo jiné – nečlenové odborů – třeba přes sociální sítě a v některých případech nám potvrzovali zjištění, že zaměstnavatelé například motivují zaměstnance, aby chodili do práce plnou pracovní dobu, za což slibují odměny a podobně. Ale drtivá většina těch, kdo se chovají slušně a korektně, chce, aby jejich zaměstnanci byli zdraví, takže třeba zavádějí pravidelné testování.

Jinak řečeno, máte informace, že hned po zveřejnění takových případů se vše začalo zlepšovat a firmy si začaly dávat pozor?

Ano. Jsou to i konkrétní firmy, ale my jsme se rozhodli, že nebudeme konkrétní jména říkat, protože naším cílem bylo ochránit zaměstnance a nebylo cílem pranýřovat konkrétního zaměstnavatele. Tímto způsobem jsme řešili situaci i se státní inspekcí práce – s tím, abychom požádali zařadit to do souhrnu toho, kde chodí na kontroly, aby toto byla jedna z věcí nebo otázek, na které se ptají.

Co tedy má dělat člověk, pokud se s tím ve svém zaměstnání setká? A lze zaručit, pokud podobné nahlásí, že nebude prozrazen?