„Poslední verze reorganizačního plánu je jednoznačně ekonomicky výhodná. Pevně věřím, že ji podpoří nejen věřitelé, ale i soud. Státní zastupitelství by tomu nemělo bránit,“ hodnotí aktuální situaci Zdvihal.
Kdy a jak se společnost, kterou zastupujete, zapojila do insolvenčního řízení?
Via Chem má neoddiskutovatelný potenciál. V minulých letech se proto klient rozhodl koupit pohledávky za touto společností. Parametry navrženého reorganizačního plánu dnes ukazují, že to bylo správné rozhodnutí.
Takže hodnotíte navržený plán pozitivně?
Jednoznačně pozitivně. Padesátiprocentní návratnost pohledávek, kterou reorganizační plán přináší, je vyšší, než je běžné. Případný prodej majetku v konkurzu by přinesl řádově nižší finanční uspokojení. Z finanční stránky tedy není o čem diskutovat. Silný a zkušený investor navíc přináší možnost rozvíjet aktivity společnosti i do budoucna.
Očekáváte, že bude plán schválen?
Podle mě by bylo zamítnutí plánu ze strany věřitelů nelogické a iracionální. Jediný účastník, který do celého insolvenčního řízení neustále hází pomyslné vidle, je státní zastupitelství. To bohužel dle svých vyjádření sleduje jiný zájem, než je co možná nejvyšší finanční uspokojení věřitelů.
A to?
Státní zástupci jsou zřejmě přesvědčeni, že v minulosti došlo k nějakému zločinnému spiknutí, a v rámci svého boje drží jako rukojmí věřitele Via Chemu, kteří nemají s celou věcí zcela nic společného. Pracují navíc se stále stejnými argumenty, které se v soudních řízeních opakovaně ukázaly jako nepodložené. Zarážející je na celé věci fakt, že sami státní zástupci ve svém posledním podání jasně říkají a uznávají, že navržený reorganizační plán je v pořádku a výhodný, ale zároveň ho označují za nepoctivý. Jen těžko se v něm ta nepoctivost hledá.
Jak to myslíte?
To je jednoduché. Máte zde společnost, která se vlivem mnoha historických událostí dostala do problémů a nebyla schopna platit své dluhy, čímž poškodila své věřitele. Nyní má ta samá společnost šanci na záchranu v podobě reorganizačního plánu. Ten slibuje silného investora, záchranu společnosti, a především vypořádání s námi věřiteli na horní hranici možného. Takový reorganizační plán musíte nazvat příležitostí, nikoli nepoctivostí. Všichni účastníci insolvenčního řízení by měli sledovat jeho hlavní cíl a účel a tím je co možná nejvyšší uspokojení věřitelů, nikoli sankcionování jakéhokoli subjektu.
To podle vás státní zastupitelství nesledují?
Některé části posledního podání jsou, řekněme, velmi diskutabilní. Státním zástupcům nepřísluší hodnotit podnikatelský záměr investora a v oficiálních podáních orgánu veřejné moci spekulovat nad tím, že pokud se mu investice ve výsledku nepovede, bude jeho vedení nést trestní odpovědnost. To je dle mého názoru naprosto nepřijatelný postup. Navíc se opakovaně setkáváme s přenášením informací a důkazů z běžícího trestního řízení do insolvenčního řízení. I to je postup v právním státě nepřijatelný.
Existuje vlastně nějaké řešení, které by měly být schopné akceptovat všechny strany?
Určitě. Insolvenční řízení musí běžet jako insolvenční řízení, a to s primárním cílem co nejvíce uspokojit pohledávky věřitelů. To v praxi znamená hlasování schůze věřitelů o předloženém reorganizačním plánu. V případě jeho schválení ze strany věřitelů je následně na řadě soud, který by měl rozhodnutí věřitelů potvrdit. Státním zástupcům samozřejmě nikdo nebrání ve vyšetřování. Pokud se někde stal přečin či zločin, měl by být vyšetřen a potrestán. Ale mimo insolvenční řízení a bez věřitelů jako rukojmích. Potrestán má být přeci pachatel, nikoli poškozený. V opačném případě by se jednalo o selhání základních principů fungování právního státu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Barbora Richterová
