Vy jste 36 let pracoval v Ostravsko-karvinských dolech, jak prožíváte neštěstí na Dole ČSM ve Stonavě, kde zahynulo třináct horníků?
Je to velmi smutná a tragická záležitost, která bohužel patří k hornické profesi, protože je to boj člověka s přírodou. A příroda zase ukázala, že je silnější než člověk. Dokážu si vybavit řadu situací, které s tou nehodou souvisí. Je to otázka, jak řešit rodiny, pozůstalé. To mě inspirovalo k tomu, že jsem zahájil sbírku na pomoc rodinám obětí.
Příčinou je údajně výbuch metanu. Je tohle nejčastější důvod důlních tragédií?
Za svou kariéru pamatuji dva podobné výbuchy. V roce 1985 na dole Doubrava a v roce 1990 na dole Barbora. Samozřejmě ještě předtím to bylo v roce 1976 na dole Paskov a v roce 1977 na dole ČSA. Takže za posledních čtyřicet let je to asi pátá tragédie.
Podobná neštěstí se tedy stávají. Nedá se jim úplně předejít?
Doly dneska jsou zabezpečeny online sledováním, jsou tam stovky čidel, řídící dispečink. Koncentrace jsou hlídány, v případě překročení metanu dochází automaticky k vypínání strojů a zařízení. Bezpečnosti je věnována maximální péče, ale jak říkám – je to boj člověka s přírodou a nelze vždy stoprocentně garantovat, že nedojde k anomální situaci, na kterou jsme jako lidé nebyli a nemohli být připraveni.
Co je teď potřeba, jak pomoci?
Spojil jsem se Spolkem svaté Barbory, což je nadace, která se stará o sirotky zahynulých horníků. V rámci jejich zřízeného konta budou moci naši občané poslat peníze. Tady mohou ukázat solidaritu a sounáležitost, protože z těch třinácti mrtvých je dvanáct Poláků. V havířství neznáme hranice. Pro mě horník, jestli je Čech, Slovák, Polák, Ukrajinec, to nikdy nehrálo roli.
Ing. Josef Hájek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
