K rozsudku Nejvyššího soudu v kauze H-Systém se vyjadřuje kdejaký politik, ale co mu říkáte vy jako právník? Překvapil vás?
Já jsem překvapen. Tento konec je špatný konec. Ta kauza se táhne dlouhou dobu, od devadesátých let. Pro ty normální lidi, kteří podruhé investovali do nemovitostí a mají o ně teď přijít, je to neuvěřitelné. Souhlasím s vyjádřením pana prezidenta, že je to špatný obrázek české justice, zejména s ohledem na její výsledky a lidskost. Tohle je naprosto nelidské rozhodnutí.
Ale co by bylo podle vás spravedlivé? Existuje další část poškozených klientů H-Systému, která také zaplatila za bydlení, ale neměla možnost si domy dostavět jako klienti z družstva Svatopluk díky spojení se šéfem H-Systému.
V každém případě velká část věřitelů dostane navíc pětistovku nebo tisícovku z peněz lidí, kteří si domy dostavěli v domnění, že si dokončují svoji vlastní stavbu. Takže nemyslím, že by byl rozsudek spravedlivý, protože odškodnění se bere z peněz a majetku těch, kteří investovali do stavby domu. A to rozhodně spravedlivé není. Jestli někdo měl ty peníze dostat zpátky, tak jsou to ti, kteří je v dobré víře do dostavby vložili.
Fotogalerie: - Lidé, které chtějí vystěhovat
Ale bylo jejich jednání opravdu v dobré víře, když nový konkursní správce upozorňoval, že to je zvýhodnění části věřitelů, a když soud rozhodl, že pozemky i základy dostavovaných domů jsou součástí konkursního majetku, protože nikdy nebyly převedeny na družstvo Svatopluk, takže ti lidé věděli, že zhodnocují majetek někoho jiného? Navíc zástupci družstva byli ve věřitelském výboru, takže museli vědět, že nestačí slib nějakého úředníka, ale že by dohodu konkursního správce a družstva musel posvětit konkursní soud, což se nestalo.
Ti lidé byli v dobré víře proto, že je původní konkursní správce ujistil, že to udělat mohou. Oni mu uvěřili a dostavěli domy. Nový konkursní správce, doktor Monsport, pak řekl, že to není v pořádku, ale obecný i odvolací soud dal za pravdu lidem, kteří tam peníze vložili. Jestliže tito lidé věřili dvěma soudním institucím, to znamená nalézacímu a odvolacímu soudu, komu jinému by, proboha, měli věřit? Oni absolutně nemohli čekat, že dovolací soud udělá salto mortale, všechno otočí z nohou na hlavu a v podstatě je postaví do pozice totálních žebráků. A to se děje ve 21. století.
Já konkursnímu správci nezávidím, protože tohle je totální právní paskvil. Jen chci říci, jestli je něco smrtelnou ranou do zad justice, která už má pokažené renomé, tak je to tohle. Nejvyšší soud spáchal harakiri, když rozhodl, jak rozhodl. Tady měl operovat s dobrými mravy, jak to udělaly oba předchozí soudy, jak ten první, tak ten odvolací, a ne říci, že dobré mravy tady nelze uplatnit a vzkázat: zaplaťte si to potřetí. Já už bych taky ničemu nevěřil. Nejhorší na tom je stres, ten se podepisuje na zdraví lidí. Obávám se, že potom, co ti lidi prožili, už jim nikdo to zkažené zdraví a ten pokaňhaný život nevrátí.
Psali jsme:
Nepochybně se obrátí na Ústavní soud. Ale je možné stihnout připravit stížnost k Ústavnímu soudu tak rychle a dobře, aby se tím soud začal zabývat, vydal alespoň předběžné opatření, aby se ti lidé nemuseli do měsíce vystěhovat, protože rozsudek Nejvyššího soudu je pravomocný?
To je základní podmínka, protože jinak se to může táhnout dlouhé měsíce, možná i roky, za tu dobu by možná byli třeba už lidi vystěhovaní a nemovitosti prodané. Měsíc na vystěhování je šibeniční lhůta, je to jen křivý úsměv, který soud udělal na ty lidi. To je špatný vtip. A první, co teď bude nutné, je dosáhnout toho, aby se odložila vykonatelnost rozhodnutí Nejvyššího soudu, aby lhůta třiceti dnů padla do rozhodnutí Ústavním soudem. To může udělat jen Ústavní soud. Rozhodnutí Nejvyššího soudu jinak zvrátit nejde. I když se pan prezident setká s předsedou Nejvyššího soudu doktorem Šámalem, tak si popovídají, pan prezident si postěžuje, že justici už nelze vůbec věřit, předseda Nejvyššího soudu možná pokývá hlavou, že si je vědom toho, že justice má špatné renomé, ale to je tak všechno.
Ve stížnosti, kterou mohou podat jen poškození prostřednictvím právníka, musí být uvedeno, čím bylo narušeno jejich základní právo, které je garantováno ústavou. Podle mne je to právo na spravedlivý proces, kterým budou nepochybně argumentovat ti stěžovatelé. Protože právo na spravedlivý proces je základní, elementární právo. A myslím si, že tady právo na spravedlivý proces po tak dlouhé době a s takovými výdaji je tak pošlapán, že to snad ani není možné.
Myslíte si, že z rozsudku Nejvyššího soudu nemůže mít radost ani ta druhá část poškozených klientů zkrachovalé společnosti H-Systém z občanského sdružení Maják, kteří neměli možnost si dostavět domy a kterým se teď trochu zvýšila šance, že dostanou zpět alespoň nějaké prostředky, které utopili v H-Systému?
Jakou radost může mít někdo z cizího neštěstí? To je válka okradených, to je špatné. Z toho nemůže mít nikdo radost. Já se čím dál víc domnívám, že u valné části soudců existuje představa, že nezávislost soudce znamená rozhodovat cokoli jakkoli. Ale podle mne nezávislost není neodpovědnost, to není svévole. Mám pocit, že velká část soudců, když se ráno podívá do zrcadla, je uchvácena sama sebou, jsou to novodobí Nerové, narcisové, kteří věří ve své schopnosti. Když lékař zkazí operaci, jde sedět, do vězení ho pošlou soudci, když někdo spáchá vážnou nehodu, jde sedět, pošlou ho tam soudci, ale když něco zkazí soudce, tak měl jiný právní názor. Mně tohle už nestačí. Za špatná rozhodnutí by měli nést odpovědnost ti, kteří ta rozhodnutí vydávají. Nezávislost znamená odpovědnost. A tady ta odpovědnost neexistuje.
Ale někteří právníci, upozorňují, že klienti z družstva Svatopluk byli sice okradeni jako všichni ostatní klienti, ale získali určitou výhodu, mohli si dostavět domy za další vložené prostředky díky spolupráci se šéfem H-Systému, později odsouzeným Petrem Smetkou, který družstvo Svatopluk spoluzakládal. Nejednalo se tak o nezákonné zvýhodnění části věřitelů?
Pokud se někteří věřitelé domnívají, že jsou na tom ještě hůř než ti chudáci, kteří přišli podruhé o peníze, ať se jdou léčit.
Psali jsme:
Máte pravdu, dneska už jsou na tom tito lidé hůř než ostatní, protože přišli o další peníze. Ale není to tak trochu i jejich vlastní vinou? Konkursní správce Monsport prohlásil, že družstvu nabídl, aby si domy odkoupili, ale bydlící v Horoměřicích, kterých se týká rozsudek Nejvyššího soudu, to odmítli. Naopak klienti H-Systému ve Velkých Přílepech na nabídku přistoupili a dnes bydlí ve svých domech. Soudce Kamil Kydalka, který šéfa H-Systému Smetku poslal na dvanáct let do vězení za podvod, tvrdí, že členové družstva Svatopluk věděli, že bydlí v domech, na které je vypsaný konkurs. Ostatně odsoudil společně se Smetkou k podmíněným trestům i dva představitele družstva, Ivana Krále a Pavla Středu, a to právě pro poškozování věřitele.
Kdo se nedostal do takové situace, kdo to neprožil, nepochopí. Prostě tady argumentovat nerovným postavením části věřitelů, že jedna část byla zvýhodněna, ale teď přišla o další peníze, takže zvýhodněna už není, mi připadá úplně trapné. Žasnu, kam až justice může dojít. Jestliže mi soudce v Jindřichově Hradci řekne, že moje omluva z jednání je neplatná, když jsem měl jet na zájezd na Mallorku za osmdesát tisíc, že mám zájezd zrušit nebo tam poslat jen manželku, ať koukám naklusat a přijet do Jindřichova Hradce, tak se mi tomu ani nechce věřit. A příště přijedete k témuž soudu, opět Jindřichův Hradec, a řeknou vám, že jednání se nekoná, protože soudce, jak bývá zvykem po víkendu, kvartálně onemocněl. A dopředu mi nikdo nic neoznámil. My jsme takzvaně rovní, ale rovní si nejsme. Jestli soudci chtějí ještě zlepšit své postavení tak, že by prostřednictvím Soudcovské unie rozhodovali o všem, takže by se vyčlenili z resortu ministerstva spravedlnosti, tak jim to, prosím, dejme, ale to už bude stát ve státě. Ta věc zašla daleko a tohle poslední rozhodnutí Nejvyššího soudu je toho důkazem, je třeba dát jasná pravidla pro chod justičních orgánů.
Musel si toho být vědom, protože svolal tiskovou konferenci, což není normální. On se domníval, že to vysvětlí, ale to vysvětlit nejde. Viděl jsem v záznamu po jeho vystoupení emotivní reakce lidí, tam ten soudce vypadal opravdu trapně. To prostě nejde pochopit a nejde to ani obhájit.
A co říkáte na nabídku ministra vnitra Jana Hamáčka, že družstevníkům, kteří se mají rychle vystěhovat, nabídne jeho úřad sedmnáct bytů?
To už je jen snaha zviditelnit se před volbami a za státní peníze ukázat vlídnou tvář. Ale ti lidé v dostavěných domech, kde už bydlí téměř dvacet let, chtějí zůstat, mají tam psy, kočky, slepice, chodí se tam koupat k rybníku. Vložili do domů peníze, pochybuji, že by to nahradil nějaký služební byt ministerstva vnitra. To jsou prostě zničené lidské životy. Tady se stalo módou honit se za plagiátory, co kdo opsal a neopsal. Ale ti plagiátoři nikomu neublížili, zachovali se špatně jen vůči sobě. Média sledují plagiátorství, ale to, že se tady s lidmi zametá, si nikdo pořádně nevšímá. Mne zajímá víc tohle než to, jestli nějaký ministr nebo jiný vysokoškolák někde něco obšlehl. Ať ti, kteří takhle píší, se podívají na své diplomky a udělají prohlášení, že nikdy nic neopsali. To bychom se divili. To jsou umělá prázdninová témata.
Věříte, že Ústavní soud rozhodne jinak než Nejvyšší soud, tedy ve prospěch družstva Svatopluk?
Ústavní soud si bude vědom celé šlamastiky a bude chtít z toho najít kulantní řešení. Ústavní soud je poslední naděje. A pokud by potvrdil výrok Nejvyššího soudu, tak to je vale, to je Adios, česká justice.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
