Pane docente, aktuální zpráva z ODS hovoří o reformě školství. Podle poslankyně Renáty Zajíčkové je důležitá „změna myšlení české společnosti“. Málo si uvědomujeme, jak důležité je vzdělávání. Každopádně reforma školství, o které se hovoří, má znamenat zároveň s prodloužením povinného vzdělávání o dva roky na střední škole také zkrácení základní školy na 8 let. Na změny ve středním školství pak koncepčně navazuje vytvoření systému dalšího profesního vzdělávání v rámci celoživotního učení. Vy se věnujete vzdělávání na akademické půdě, setkáváte se studenty ze středních škol, co říkáte na tyto teze?
Je důležité, co kdo tou „změnou myšlení české společnosti“ myslí. Pokud je to zvýšení prestiže vzdělání, pak je to v pořádku. Ta byla snížena v období transformace, kdy převládly „měkké dovednosti“ začínajících podnikatelů, rozbíjely a likvidovaly se podniky založené na znalostech. Strana paní Zajíčkové (ODS) na tom měla lví podíl. Podnikatelé si stěžují i na pokles řemeslných dovedností.
Zkrácení základní školy není nic nového, už to tady v minulosti bylo. Zažil jsem, že se to několikrát zavedlo a zase zrušilo. Už to potvrzuje, že je to složitý problém. Určitě myšlenka více provázat základní a střední školství je správná, ale nevím, jak si s tím poradí MŠMT za podmínek existence spousty soukromých škol, které si učební látku upravují po svém.
Jaké jsou vaše zkušenosti z poslední doby se studenty? Psal jste na sociální síti, že u nich pozorujete, že „někteří jsou totálně závislí na IT, ale neznají souvislosti a jejich rozhled určují pologramotní youtubeři“. Nejsou to silná slova? Popravdě, nevím, nakolik obecně ještě vůbec existuje v praxi právo být off-line…
Který z uvedených lídrů má vaši největší důvěru?Anketa
Na tom, co jsem napsal na sociálních sítích, trvám. Právo být off-line existuje, někteří tak skutečně činí. Ale internet se už stal natolik součástí našeho pracovního i osobního života, že se bez něj neobejdeme. V mnoha ohledech náš život zlepšuje. Ale násilný tlak na virtualizaci všeho, který se dnes děje v naivním očekávání zvýšení efektivnosti a finančních úspor, je kontraproduktivní.
Víme už o penzijní reformě, chystá se reforma zdravotnictví a zřejmě i školství. Mezitím unikly zprávy o změnách sazeb DPH, což řada ekonomů označila za pouhé zdražování, a to u základních věcí jako je vodné, stočné, doprava, služby, léky… To vše přichází po covidové krizi a po informacích, že „jsme ve válce“. Co si o tom myslíte?
Penzijní reforma je nezbytná, mluví se o ní už dlouho. Je to složitý problém, neshodnou se politici ani odborníci. Některé současné návrhy jsou racionální, například povinná doba spoření 40 let apod. Odvozování doby vyplácení penze od průměrné doby dožití je také víceméně správné, ale musí to být jen podpůrný faktor. Cílem důchodové reformy nesmí být snaha ušetřit výdaje státního rozpočtu, ale zajistit seniorům důstojné podmínky života. Mezi ně patří i motivace pracovat i po těch 40 letech spoření a odvádět prostředky do systému. Odvody by však měly být paušálně kráceny, což by nahradilo každoroční zvyšování základu o nesmyslných 0,04 % na základě individuální žádosti, což zatěžuje správu sociálního zabezpečení, takže nedodržuje lhůty zpracování.
Chápu, že je téměř nemožné předpovědět, co bude životním standardem v druhé polovině století, proto bude nutné systém průběžně upravovat. Nicméně půjde o předem schválený standardní mechanismus. U nás je s důchodovou reformou problém i v tom, že existují generační rozpory a neúcta ke stáří u části mladé generace. To je významná skupina voličů, podporující vládnoucí liberální strany a odmítající zvyšování mezigenerační solidarity. Co se týče zdravotnictví, nejsem v této oblasti specialista, ale opakuji, že cílem reformy nesmí být snaha ušetřit, ale naopak zajistit všem občanům dostupnou zdravotní péči. O školství jsem se vyjádřil u předcházejících otázek.
Fotogalerie: - Interpelace na ministry
Někteří hovoří o stovkách miliard korun, které je nutné ušetřit, a označují postup škrtů Fialovy vlády, kdy jdou položku po položce, za chybný předpoklad úspěchu. Navíc začínají od nejslabších, od důchodců, přes zdravotnictví a školství. Jaký je váš názor?
Přesvědčení, že k vyrovnanému rozpočtu se můžeme dostat pouze škrty, je omyl, který ovšem pravicové strany hlásají už více než 30 let. Dnes už připouštějí, že zvýšit některé daně bude nutné, ale opět se bojí jít proti svým voličům a překonat jejich nechuť přispívat více na chod státu a na sociální zabezpečení handicapovaných spoluobčanů. Taková vláda ovšem nemůže být u moci déle než jedno volební období.
Státní rozpočet skončil v březnu ve schodku 166,2 miliardy korun. Je to nejhorší výsledek prvního čtvrtletí od vzniku ČR. Každopádně už máme „jen“ třetí nejvyšší inflaci v rámci EU. Jak hodnotit výsledky?
Dílčí schodek 166,2 miliardy korun je varující, nicméně bych jej nepřeceňoval. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet v druhé polovině roku. Máme klasickou stagflaci, což je ta nejhorší kombinace inflace a oslabení růstu. Další úsilí o potlačení inflace by srazilo růst do červených čísel. ČNB proto správně drží už tak vysokou základní úrokovou sazbu na stejné úrovni. Boj proti inflaci by měl proto postupovat neklasickými cestami cenových stropů, zejména by mělo dojít ke snížení cenového stropu na energie na úroveň okolních států, ke kontrole cen základních potravin atd.
Psali jsme:
Petr Dufek, hlavní ekonom banky Creditas, upozorňuje na dělicí čáru inflace mezi východní a západní částí EU. „Zatímco ve starší části EU je inflace v podstatě jednociferná, ve východní oblasti je dvojciferná inflace v podstatě pravidlem, a to především v důsledku rychlejšího růstu cen potravin. Třeba ve zdražování cukru jsme absolutními rekordmany,“ připomněl. Jak si to vysvětlit?
Inflace se v podstatě odvíjí od cen energií. A ta stoupla odlišně v různých zemích. Jednotný evropský trh s energiemi neexistuje. Východní země se bohužel napojily na německý cenový systém, který je ovlivněn nesmyslně nastavenou energetickou politikou německé vlády. To se projevuje např. tím, že v Německu byly uzavřeny všechny jaderné elektrárny ještě před vypršením jejich životnosti – a teď Němci spalují uhlí. Opravdu hodnotný příspěvek ke zlepšení životního prostředí, není-liž pravda? Pravdou také je, že vyspělejší západní země část své inflace „vyvážejí“ do zemí slabších partnerů v EU.
Ještě k uvažovaným změnám DPH. Už v létě by v ČR měla být inflace jednociferná. Myslíte si, že proto se vláda neobává případně použít proinflačně působící opatření?
Snížení inflace ještě nebude znamenat snížení cen; ty budou nadále růst, ale pomaleji. Míra inflace je odhadována okolo 10 %. To je celkem realistický odhad. Inflaci částečně zvyšuje i podpora Ukrajiny ve válce s Ruskem a zvyšování vojenského rozpočtu. Vláda je v prekérní situaci. Chce za každou cenu snižovat schodek rozpočtu, ale současně nechce zvyšovat přímé daně. Souhlasím, že orientace na zvýšení DPH a spotřebních daní je proinflační opatření. Zejména pokud se dotkne citlivých položek, jako jsou základní potraviny, léky, knihy, ubytovací služby apod.
Podle mě by vláda měla zavést tvrdě progresivní sazby přímých daní, především u fyzických osob, ale neškodilo by zavést je v mírnější podobě i u právnických osob namísto nesystémových opatření jakým je tzv. windfall tax. To by bylo spíše protiinflační opatření.
Je něco, na co byste chtěl upozornit, čeho si média málo všímají? Nebo co považujete za nejdůležitější k tématu, o němž jsme mluvili?
Nejde o to, zda si média něčeho všímají, či ne – ale jak si všímají. Zatím média stále jednostranně prezentují stanoviska vlády nebo umírněných kritiků, to ostatní jsou prý dezinformace, proruské postoje atd. Názory odborníků, kteří v minulosti zastávali vysoké funkce ve státním aparátu, ale dnes jsou v opozici vůči vládě, jsou ignorovány a zlehčovány. Sám jsem často svědkem vyjádření osob, které volily pětikoalici, ale dnes její vládu považují za nejhorší v historii České republiky.
Tyto nálady však média neodrážejí, spíše se je snaží zakrýt nebo alespoň bagatelizovat. Vláda se ovšem řídí i nadále pravidlem „jediné pravdy“, té své vlastní – a nesnaží se uzavírat kompromisy s opozicí a s občanskou společností.
Nedávno jsem byl služebně v Norsku. Tam už před téměř sto lety takový rámcový kompromis uzavřeli, a od té doby se tamní společnost vyvíjí bez větších výkyvů (s výjimkou německé okupace za druhé světové války) – a pojetí sociálního státu v Norsku může sloužit za vzor i nám.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
čeněk
