Prospívá politická kariéra Andreje Babiše České republice?Anketa
Po sněmovních volbách se dosti obměnila dolní komora parlamentu. Hodně křesel obsadily ANO a SPD. Jak vnímáte takovou změnu?
Dá se říci, že se změnily politické poměry, nikoli radikálně, ale významně. Nejde jenom o ANO a SPD, ale také o Piráty. Uzavřelo se polistopadové období české politiky. Sněmovní volby ukázaly, že většina společnosti s konečnou platností ztratila důvěru v politické strany, které svými kořeny sahají do devadesátých let, a to včetně komunistické strany. V minulých volbách propadla tradiční pravice. V letošních volbách prohrála zavedená levice, ať vládní ČSSD, nebo opoziční KSČM. Na první pohled to vypadá jako ďábelské dílo hnutí ANO, ale jde spíše o změnu v mínění společnosti, kterou hnutí ANO dokázalo nejlépe vystihnout a politicky vyjádřit. Proto začalo dominovat na politické scéně, ale většinu zdaleka ve svých rukou nemá.
Myslíte si, že volbami voliči „začali kopat hrob demokracii“?
Hrobů demokracie je několik typů s různými historickými nápisy na náhrobcích. V žádném takovém neležíme. Vždycky jde ovšem o nějakou podobu autokracie a diktatury. Naštěstí v Česku zatím není politická síla, která by dokázala strhnout většinu národa tímto směrem. Na to je Andrej Babiš krátký i se svou baťovskou vizí podnikatelské organizace práce, stejně jako prezident Miloš Zeman se svými populistickými sklony nesenými averzí k pražské kavárně, neřku-li Tomio Okamura podněcující xenofobní nacionalismus a rozsévající náboženskou nesnášenlivost. To ovšem neznamená, že bychom se neměli těchto politických zjevů obávat, neboť demokracii vskutku ohrožují. Hlavní politický střet se nyní odehrává právě v těchto souřadnicích.
Vznikne vláda ANO a některých odborníků s podporou SPD a KSČM?
Je to ta nejhorší možná kombinace, která ANO zbyla poté, co ostatní strany odmítly spolupracovat, pokud vládu povede Andrej Babiš. Představovaly si zřejmě nějakou mezistranickou odbornickou vládu bez Andreje Babiše. Proč by ale na něco takového Andrej Babiš přistoupil? Není divu, že raději sestavil odbornickou vládu pod hlavičkou ANO, ve které bude premiérem. Pořád navíc nevíme, jak bude spolupráce s SPD a KSČM vypadat. Při ustavení orgánů sněmovny jim to sice docela fungovalo, ale vládu si sestavuje Andrej Babiš sám nezávisle na parlamentu, ani prezidenta Zemana k tomu nepustil. Kámen úrazu je ovšem v tom, že bez důvěry parlamentu se vládnout nedá. Takže vláda Andreje Babiše musí nějakou parlamentní, jakkoli pofiderní podporu získat.
Víme, že SPD by ráda byla koaličním partnerem, což je ale pro Andreje Babiše nepřijatelné, a KSČM hodlá vystupovat „státotvorně“. Na tom se dá stavět a nějaká vládní podpora z toho může vzejít. Nicméně první pokus vlády o získání důvěry nemusí být poslední, natož rozhodující. Když vláda v lednu důvěru nezíská, bude mít Andrej Babiš tak tři až čtyři měsíce na novou vládu a nové hlasování. Mezitím se ovšem může změnit hodně věcí. Budeme mít nového prezidenta, ČSSD bude mít nové vedení a v ODS může dojít k revoltě, neboť sázka na Demokratický blok pravice zatím nic kloudného pravici nepřinesla. Proto je nyní předčasné soudit, že už vznikla většina ANO, SPD a KSČM, která ovládá českou politiku. Česká politika spíše připomíná tekuté písky a nikdo pořádně neví, co se nakonec vyvrbí.
ODS, lidovci, TOP 09 a Starostové vytvořili, jak už jste zmínil, Demokratický blok. Jak tento deklarativní krok hodnotíte?
S Demokratickým blokem pravice to jde zatím od deseti k pěti. Když blok vznikal, dali si za cíl spolupracovat při ustavení orgánů sněmovny. Vyhlásili, že chtějí dva místopředsedy a sedm předsedů výborů. Nakonec byli rádi, že byl Petr Fiala zvolen místopředsedou na druhý pokus. Tyto strany získaly zřejmě méně, než kdyby postupovaly samostatně. Demokratický blok pravice by měl politický smysl, kdyby se stal jádrem pro sjednocení české pravice. Lidovci by mohli oživit pokus o spojenectví se Starosty. Může se připojit i TOP 09, pokud se otupí vzájemné animozity.
Avšak co bude dělat ODS? Sjednocovat pravici je pro ODS lákavá úloha, pokud by se ovšem stala lídrem tohoto opozičního uskupení. Zatím je ale v Demokratickém bloku příliš mnoho kohoutů na jednom smetišti. Je to v mnohém ohledu klíčová otázka, před níž ODS stojí. Musí se rozhodnout, zda bude v opozici k vládě ANO a pokusí se stát lídrem tradiční pravice, anebo bude hledat cestu k ANO. Pokud se rozhodne vládnout s ANO, budeme mít na scéně nový typ české pravice, která by mohla usilovat o většinovou podporu ve společnosti. Byla by to jakási orbanizace politiky na český způsob.
Podle bývalého poslance Ivana Gabala by se prezidentskou volbou dalo korigovat, že „jsme si pustili neonacisty do sněmovny“. Vidíte to podobně?
V české společnosti v poslední době vskutku posilovaly xenofobní nacionalismus a náboženská nesnášenlivost. Okamurova SPD se stala jeho politickým reprezentantem. Avšak to ještě není neonacismus. Nicméně je to politická síla, které je třeba vzdorovat. Vzdorují tomu na západ od nás všude. U nás podobné politické síly byly živé ve společnosti od devadesátých let a měly i své politické reprezentanty, ať už to byli Sládkovy republikáni, nebo Okamurův Úsvit. Jenomže tyto síly byly dosud v politice většinově odmítány. V současnosti však zažíváme jejich plíživou legitimizaci, ať už proto, že si s těmito náladami pohrává prezident Zeman, nebo že hnutí ANO využívá SPD k tomu, aby mohlo vládnout. Tato plíživá legitimizace vede ke ztrátě naší demokratické imunity, obzvláště když ostatní strany nedokážou tomuto pohybu vzdorovat, a dokonce samy s těmito náladami koketují.
Myslíte si, že je mezi těmi devíti prezidentskými kandidáty někdo, kdo by dokázal českou společnost opět sjednotit?
Jak sjednocuje společnost Miloš Zeman, jsme zažili na vlastní kůži a troufám si říci, že většina už si něco takového nebude chtít znovu zopakovat. Miloš Zeman má hodně zapřísáhlých příznivců, ale ještě více zapřísáhlých odpůrců, takže ve druhém kole voleb může být poražen. Určitě ho ale neporazí Mirek Topolánek, jehož temná pověst je horší než ta Zemanova, nakolik korupce je horší než plebejství. Ani ho nemůže porazit Michal Horáček, jelikož sám o sobě je kontroverzní člověk a politika tyto věci jenom zveličuje. Jedině Jiří Drahoš oslovuje většinu společnosti a nevzbuzuje negativní emoce. Jeho obyčejná solidnost a vzdělanost mu dělají spíše přátele než nepřátele. Zda sjednotí společnost, je ovšem otázka pro futuro. Třeba ale říci, že to není úloha pouze, ani hlavně prezidenta. Je vícero potrefených v této věci, kteří by se měli chopit díla.
Tajemník klubu SPD Jaroslav Staník měl ve sněmovně říci: „Židi a buzeranti patří do plynu.“ V Praze zmlátili černocha. Děti v Teplicích čelily nenávistným výlevům kvůli školnímu fotu s arabskými a romskými tvářemi. Nezačíná být společnost nemocná rasismem?
Česká společnost není rasistická, ale vždycky v ní byli slyšet rasisté. Již v devadesátých letech u nás došlo k rasistickým vraždám, o rasistických útocích fyzických a slovních ani nemluvě. Pachatelé ale vždycky byli na okraji společnosti. Jenomže v současnosti se smazávají hranice toho, co je v těchto řečech možné a co projde. Je proto třeba znovu začít jasně rozlišovat. Bez represe to nepůjde. Takové výroky, ať Staníkův ve sněmovně, nebo výlevy maskovaných rasistů na internetu, naplňují skutkovou podstatu trestného činu a je třeba, aby je policie začala stíhat.
Právě šéf SPD Tomio Okamura volá po změně statusu ČT a ČRo z veřejnoprávních na státní média. Co vy na to?
Je-li médium státní, pak je zpravodajství státní služba. Jak prosté, milý Watsone, řekl by Holmes. Chcete-li dát novinářům z ČT a ČRo náhubek, udělejte z nich státní úředníky. Když to nedokázala ODS s heslem privatizace televize a rozhlasu, tak to zkouší hnutí přímé demokracie přes státní direktorium. Podobnost je to ovšem čistě náhodná. Nebo není?
Vládne veliká obava z referenda o setrvání v EU. Myslíte si, že by se mělo uskutečnit?
Nejvíce mě baví argument, že musíme vystoupit z EU, abychom byli svobodní. Větší pitomost jsem dlouho neslyšel. Když vystoupíme z EU, budeme hračkou v rukou velmocí. Nejenže svobodu nezískáme, ale docela ji ztratíme. Česká politika od otců zakladatelů věděla jedno zcela určitě: Český národ v tomto středoevropském geopolitickém prostoru nebude moci být svobodný, pokud nebude součástí nadnárodní demokratické federace. Proto Palacký usiloval o demokratizaci a federalizaci rakouské monarchie. A proto Masaryk doufal ve federaci evropskou. Historickou odpovědností současné české politické elity je udržet Česko v jádru Evropské unie. Kdo říká něco jiného, nemyslí to s českou svobodou dobře.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
