Co pro vás znamenalo působení v čele vědeckého týmu pro vývoj české očkovací látky, který byl ale po necelém čtvrt roce zastaven?
Byla to určitá výzva. Pokusit se i v našem prostředí znovu navázat na tradice vývoje a výroby vakcín. Chtěl jsem předat své znalosti a zkušenosti z dob, kdy jsem vedl vývoj a výrobu ve společnosti Sevac, jako nástupce původního Ústavu sér a očkovacích látek. V tomto ohledu se to podařilo. Ukázalo se totiž, že je zde stále dost šikovných lidí, kteří jsou schopni se společně podílet na takovém projektu.
To, že nedorazíme do cíle, bylo možné a věděli jsme to od samého počátku. Proto jsme s touto variantou také počítali. Přesto jsme se všichni soustředili na to, abychom v první fázi obstáli. Podařilo se nám připravit funkční prototyp COVIDové vakcíny.
K Rusku, které už v srpnu ohlásilo první schválenou očkovací látku proti koronaviru Sputnik V, se během posledních pár dnů přidaly americké farmaceutické firmy Pfizer a Moderna a čínská společnost Sinovac. Dá se jejich objevům věřit, nebo to v tuto chvíli vypadá spíš na propagandistické závody tří velmocí?
Je pravda, že sdělení úspěšných výsledků sice vypadalo jako komerční soupeření a možná to i tak bylo. Nicméně forma prezentace není podstatná. Důležitý je výsledek a ten známe jen z části. Víme, že uvedeným společnostem se podařilo prokázat zatím krátkodobý ochranný účinek vyvolaný po očkování s jejich vakcínami. Jak dlouho bude přetrvávat, ale zůstává nezodpovězeno. Stejně tak bezpečnostní profil není kompletní. Víme, že reakce objevené bezprostředně nebo krátkou dobu po očkování byly podobné běžnému očkování, i když možná někdy četnější. Zda je to dostačující pro nouzové očkování, se nyní posuzuje a hodnotí. Nechci předjímat, ale domnívám se, že zmíněné vakcíny budou s vysokou pravděpodobností regulačními autoritami, jako je FDA nebo EMA, přijaty. Bude asi udělena emergentní registrace podmíněna dalším prováděným klinických hodnocení, včetně epidemiologického sledování jak účinnosti tak zejména bezpečnosti takovéhoto očkování.
Jak vybírat z očkovacích látek, jejichž objev byl v poslední době ohlášen, nebo jedinou cestou je přijetí těch, které pro své členské země vybrala a objednala Evropská komise?
Vakcíny stejně jako jakékoli jiné léčivé přípravky podléhají příslušné regulaci, kterou u nás zajišťuje Ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Ten je propojen s evropskými strukturami a spolurozhoduje s Evropskou lékovou agenturou (EMA). Pokud obě instituce nevydají souhlas s použitím daného přípravku a tedy i vakcíny pro evropské prostředí, pak takový přípravek nemůže být v Evropské unii používán, a tedy ani u nás. Odtud tedy pramení případná volba vakcíny, tj. můžeme si vybírat jen z těch, které budou pro naše území schváleny a budou dostupné. Zatím se mluví o dvou vakcínách, a to od společnosti Pfizer a AstraZeneca.
V české společnosti však převládá neochota nechat se očkovat a podle průzkumů jsou lidé k vakcínám spíše nedůvěřiví. Podle hlavní hygieničky Jarmily Rážové se neplánují žádné restrikce pro neočkované, ale půjde o opačný model motivovat lidi k tomu, aby se nechali očkovat. Jak by taková vhodná motivace podle vás mohla vypadat?
Domnívám se, že v této chvíli nelze úplně negativně či pozitivně hodnotit vůli lidí se nechat očkovat proti koronaviru, nebo lépe proti COVID-19. Stávající poznatky o nových vakcínách jsou neúplné a neposkytují jednoznačný obrázek o jejich účinnosti a bezpečnosti. Čili v těchto podmínkách je tato vůle nepodmíněná znalostí kvality vakcín a očkování. Jde tak jen o jakési vyjádření, zda jsou ochotni očkování zvážit i přes neznalost uvedených aspektů.
Jinak nelze než souhlasit, že by se měli pozitivně hodnotit ti, kteří budou zodpovědní a nechají se očkovat. Bude to však podle mě vyžadovat kvalitní informovanost obyvatelstva, a to nejen jednoduchým odbytím, že vakcína byla schválena či že klinické hodnocení neshledalo nic mimořádného.
Myslím si, že motivace pro všechny bude ukončení pandemie. Je to na rozdíl od jakéhokoli jiného očkování velmi silný argument. Je ale třeba k tomu mít takové očkování, které nebude vzbuzovat nedůvěru, nebo lépe očkování, které budeme moci před veřejností dostatečně dobře odborně obhájit.
Psali jsme:
Od čtvrtka přechází Česko do 3. stupně protiepidemického systému a režim se výrazně rozvolňuje. Považujete to za rozumný krok a nemůže zemi vrhnout po Vánocích zase zpět do nedávných dnů, kdy se počty nově nakažených pohybovaly až kolem 15 tisíc lidí denně?
Bohužel, i takový scénář je možný. Dosavadní poznatky vedou k tomu, že vrchol či zvýšený výskyt případů protahované epidemie přetrvává kolem tří měsíců, pak je možné případné uvolnění, které znovu vede ke zvýšení počtu případů až k opětovnému vrcholu. Jde pravděpodobně o opakovaný cyklus, který bude setrvalý do doby zavedení plošného očkování, které změní poměry a sníží počty vnímavých jedinců. To pak může zabránit cyklickým návratům zvýšeného počtu případů. Předpokladem očkování je postupné zamezení šíření nákazy, které povede až k ukončení pandemického či epidemického výskytu.
Rozvolnění platí i pro školy, kam se postupně vracejí žáci a studenti. Měl by být jejich návrat provázen testováním jednou týdně, aby se odhalily možné zdroje infekce a a zabránilo šíření, jak požaduje imunolog Václav Hořejší, nebo je to zbytečné, protože malé děti jsou sice nosiči nákazy, ale samy onemocní jen v ojedinělých případech, jak zase tvrdí imunolog Jaroslav Svoboda?
Pokud máme zabránit přenosu a šířeni infekce, pak, bohužel, nic jiného nezbývá, než omezit jejich zdroje, kterými skutečně mohou být děti. I když jsou zpravidla bezpříznakové, neznamená to, že zdrojem infekce nejsou. Na druhou stranu však omezením výuky ve školách dochází k rozvoji dětských komunit a vše co s tím souvisí. Asi nelze dlouhodobě udržet takový stav. Proto si umím představit v rámci rozvolňování umožnit kontaktní výuku na základních a případně středních školách. Riziko přenosu a šíření se tím samozřejmě zvýší. Zda by mohly být v tomto nápomocné antigenní testy, není vůbec vyloučeno. Možná je to jeden z nástrojů jak šíření bránit, tj. cíleně vyhledávat nakažené jedince, nebo jedince jako nositele tohoto viru. Otázkou zůstává organizace takovéhoto testování.
Českými médii hojně vyhledávaná viroložka Soňa Peková začátkem října tvrdila, že virus výrazně zeslábl a do Vánoc zmizí, což se vzhledem k říjnovým a listopadovým číslům ukázalo jako ne moc přesná prognóza. Jak se v těch informacích mají lidé orientovat, když na jedné straně slyší takováto a podobná optimistická prohlášení, na druhé straně jsou konfrontováni s vyjádřeními biologa Jaroslava Flegra o mrazácích s mrtvolami v ulicích, třetí vlně před Vánocemi a ještě agresívnějším koronaviru, než byl dosud?
Domnívám se, že tato zcela jiná doba, a někdy si ji interně označujeme jako doba bizarní, s sebou nese nové osoby či osobnosti, které se snaží širokou veřejnost buď uklidnit nebo naopak burcovat. Jestli je to dobře, či špatně, by si měl každý vyhodnotit sám. Nicméně informace, které tyto osoby uveřejňují, nejsou založeny na důkazu nebo na racionálnosti stávajících poznatků. Zpravidla tyto osoby vyjadřují názor, který si vytvářejí pro svoji obranu před útokem nepříznivých zpráv. Asi to děláme všichni, jen někteří mají odvahu se o něj podělit s veřejností prostřednictvím médií. Proto tak po čase můžeme vyhodnotit oprávněnost jejich myšlenek či názorů.
Dá se s určitostí říci, zda má virus sílu, aby připravil o život, případně jinak ublížil úplně zdravému člověku, nebo bývá jen kapkou, kterou přeteče pohár člověku s vícero zdravotními komplikacemi? A co říkáte na vyjádření, že lidé umírají s covid-19, nikoliv na toto onemocnění, čímž je míněno, že by kvůli jiným chorobám zemřeli tak jako tak?
Předně bychom si museli definovat, kdo je úplně zdravý jedinec. Bude-li to jedinec, jehož imunitní systém včetně dalších orgánových systémů nevykazuje žádné abnormality, pak podle obecných pravidel přenosu a šíření virových nákaz můžeme odhadovat, že bude patřit k těm odolným. I tak ale nelze nikdy zcela vyloučit, že se nenakazí a že nemusí mít komplikovaný průběh a že není nikdy ohrožen fatálními následky. To se ostatně několikrát během pandemie ukázalo. Možnou příčinou byla několikanásobná virová expozice nebo třeba vysoká až extrémně vysoká infekční dávka. Toto jsou okolnosti, které naše předpoklady může zcela předčit. Takže výsledkem je, že nemůžeme udělat jednoduchý závěr o tom, kdo je, či není bez rizika. Přesto je pravdou, že ve vyšším riziku budou vždy jedinci jinak nemocní. To je však obecným pravidlem pro jakékoli nákazy.
Úmrtí na COVID-19 bude vzácností, protože v terminálních stádiích už virus prakticky nepůsobí. On své dílo završil mnohem dříve a dal příčinu imunitnímu systému konat v masivním rozsahu tak, že dojde k jeho zhroucení. Tomu pak přispívá případné jiné souběžné onemocnění a ve výsledku to pak vypadá, že jedinec zemřel s onemocněním COVID-19 nikoli přímo na něj. Proto uvedené dělení „s“ nebo „na“ nic nemění na riziku tohoto onemocnění stejně tak, jak to známe u chřipky.
Vymyká se tento koronavirus příznaky a dopady z jiných infekcí, které jsme až dosud znali, když dokázal zastavit, nebo minimálně zbrzdit běh celého světa? A lze po téměř roce od chvíle, kdy se objevil, prohlásit s jistotou, zda je přírodního původu, nebo byl uměle vytvořen?
Myslím, že se dopady koronavirové nákazy způsobené SARS-CoV-2 nikterak neliší od těch, co dosud známe z historie. Jen žijeme v jiné době. V době, kdy se snažíme lidský život prodloužit a uchránit a vnímáme tak všechna rizika mnohem senzitivněji než tomu bylo před 50, 100 či více lety. Dnešní život má mnohem vyšší cenu než život ve středověku. Tedy cenu má asi stejnou, ale jen jsme mu dali vyšší váhu. Proto využíváme všech opatření a prostředků, abychom životy ušetřili ve stávající pandemii. A v tom je dnešní přístup jiný než byl v minulých staletích. Navíc svět je také jiný. K tomu, co tenkrát trvalo desítky až stovky let, aby došlo k rozšíření pandemie do celého světa, dnes stačí několik dní až týdnů. Budeme si muset uvědomit, že stále žijeme v riziku mimo jiné také infekčních chorob, které ještě neznáme. A díky tak vysoké mobilitě obyvatelstva není žádná část světa chráněna před takovým rizikem.
Nevím, zda se vůbec někdy podaří odhalit původ vzniku přenosu zvířecího viru na člověka. Asi to bude vždy otázkou a to nezávisle na této či jiné infekci. Ostatně dosud nevíme, jak se opičí virus imunodeficience změnil na lidský. Těch spekulací bude tolik, kolik jich bude mít lidská fantazie. Možná, že některá z nich může být i pravdivá, ovšem to se nedovíme. Důkaz bude navždy chybět.
V jaké kondici se za více než osm měsíců od zjištění prvního nakaženého koronavirem v Česku ukázalo být naše zdravotnictví? K jeho kolapsu nedošlo, ale je něco, v čem neobstálo a co je třeba vylepšit?
Podle mě české zdravotnictví obstálo a věřím, že ustojí i další dopady. Určitě to však nebylo snadné a nikdy to snadné nebude. Je to především o lidech v něm. Asi se nelze předem připravit na všechny možné scénáře, ale určitě je možné předem připravit budoucí zdravotníky na náročnou a mimořádnou situaci. Jsou-li připraveni, pak situaci zvládnou. Úkolem nás ostatních je zdravotníkům pomoci a systém se snažit zbytečně nezatěžovat. A to se vcelku také podařilo.
Vylepšovat je stále co. To ostatně k tomuto procesu patří. Vždy vás nová situace poučí a připraví zase na něco nového.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
