Už v minulosti libertariáni podpořili společníka Východočeské tiskárny Petra Fryče, který zažaloval stát za to, že jiné firmy z této branže na rozdíl od něj dostaly dotace, čemuž on nemohl dlouhodobě konkurovat a nakonec zkrachoval. Určitě je to běh na dlouhou trať, ale přece jen, posunul se někam tento jeho případ?
Nejen firma pana Fryče byla poškozena dotacemi, které český stát přiděloval jejím konkurentům v rozporu s pravidly, kterými EU dotace podmiňuje. Když vaše konkurence dostane od státu na dotacích tolik, kolik vy si vyděláte za deset let, tak může snížit ceny tak, že vy zkrachujete. Mimochodem – pan Fryč už není sám – zastupujeme další tři podnikatele, kteří jsou na tom zhruba stejně.
Jako u všech prohřešků státu je náprava dlouhá. Nejprve jsme museli vyzvat Ministerstvo průmyslu a obchodu k náhradě škody, po půl roce to teprve může jít k soudu. Žaloba teď leží v klidu u soudu prvního stupně, vyměnili jsme si s žalovanou stranou oficiální stanoviska a nyní čekáme, až si spravedlnost najde čas aspoň na nařízení prvního jednání. Vzhledem k tomu, jak průlomová tato kauza je a jaký by mohla mít dopad na všechna ta dotační zvěrstva, která náš stát provádí pod záminkou podpory toho či onoho, očekáváme, že konečného verdiktu se dočkáme až po mnoha letech. Případ je o to komplikovanější, že do něj zasahují evropská pravidla, kterým naše soudy asi moc nerozumí. Ono ani není divu, neboť evropské normy jsou psané takovým zvláštním „ptydepe“, které připomíná spíš politické proklamace nežli právní normy. Pravidla pro státní zásahy do hospodářské soutěže jsou navíc různě roztroušena v preambulích, výkladech apod.. Nám s naší advokátkou trvalo hezkých pár set hodin, než jsme se v tom zorientovali.
Libertariánský institut, který Petra Fryče zastupuje, nyní míří s touto kauzou ještě výš. Co je obsahem stížnosti, kterou posíláte Evropské komisi?
Ono to není ani tak směřování někam „výš“. Spíš jde o paralelní aktivitu, která vyzývá k odpovědnosti Evropskou komisi, které, zdá se, docela vyhovuje, že se v tom vlastně nikdo pořádně nevyzná, a umožňuje jí propagovat se pomocí modrých tabulek oznamujících, co všechno „dobrého“ EU podpořila. Co díky ní zaniklo, už tak snadno dohledatelné není.
Dali jsme podle našeho názoru dohromady unikátní shrnutí formálních i věcných porušení pravidel pro přidělování dotací v rámci Operačního programu Podnikání a inovace, které Komisi posíláme. Komise má nyní dvě možnosti – zahájit s ČR řízení o navrácení protiprávní podpory, nebo to smést ze stolu.
Uvědomujete si, co všechno by se začalo dít, kdyby Evropská komise s Českou republikou opravdu zahájila řízení o navrácení tří miliard eur, které jí byly přiděleny na eurodotacích v rámci daného operačního programu?
Ano. Všechny prostředky by se musely vrátit. I příjemci protiprávních dotací. EU se chvástá, jak podporuje tržní ekonomiku a jak jsou dotace přísně regulovány. Jen vyzýváme k dodržování jejích vlastních pravidel.
Psali jsme:
Měl jsem na mysli ale i to, jestli si dokážete představit, co by se proti vám také mohlo strhnout?
Ne. Pokud by se člověk pořád něčeho bál, tak nikdy nic pořádného neudělá a jen přemýšlí, co by bylo kdyby... Deseti milionům lidí nevadí, že je škube pár vyvolených, proč se nebojí oni? Ptá se někdo jich? Já nikomu přece nic neukradl. A že mě budou kritizovat nějaké falešné morální majáky? Lidi nejsou blbí, neskočí jim na to. Všichni intuitivně velmi dobře vědí, že dotace jsou prasárna a že akorát některým roste pupek na úkor jiných.
Pravděpodobnější ale je, že vám Evropská komise nevyhoví. Co pak?
Pak na ni podáme žalobu o náhradu škody u Soudního dvora EU. Chápu, že je to zcela neobvyklé a budeme zřejmě historicky prvními, kdo ji takto bude žalovat, ale bereme to jako principiální spor. Buď je EU právní stát, nebo si na to jen hraje. V takovém případě bychom měli mnohem větší problém než pár zkrachovalých podnikatelů, pak by byla otázka legitimity celé EU.
Kromě toho, že se na Evropské komisi dožadujete, aby nějak konala vůči České republice, obracíte se na všechny europoslance, poslance a senátory s výzvou, aby pro změnu Česká republika zažalovala Evropskou komisi u Soudního dvora EU. Z čeho ji viníte?
Je to trochu složitější, ale pokud to zjednoduším, pak z toho, že z výjimek udělala pravidlo. EU ve své „ústavě“ deklaruje, že až na výjimky nezasahuje do tržního prostředí. Přitom jen možnost „výjimečné“ podpory malých a středních podniků zahrnuje potenciálně 99 procent subjektů na trhu. Pak tu jsou další tituly – regionální podpora, věda a výzkum, vzdělání, životní prostředí, doprava, infrastruktura, zemědělství, lesnictví, rybolov, kultura, projekty celoevropského významu a množství dalších, na které dosáhnou i ti velcí. V zásadě jde říci, že Komise má bianco šek na to, aby mohla dotovat, na co ukáže. Podle našeho názoru tato praxe odporuje Smlouvě o fungování EU. Tím spíše, že Smlouvou o fungování EU byla těmito výjimkami pověřena Rada EU, která prostě v roce 2000 samovolně delegovala tuto pravomoc na Komisi, která si nyní může fakticky dělat, co chce.
Česká republika by se měla u Soudního dvora domáhat zrušení tzv. blokových výjimek, které Komisi tuto praxi umožňují.
Bývalý společník Východočeské tiskárny Petr Fryč
Co přesně ty tzv. blokové výjimky způsobují?
Evropská komise prostě „blokově“ určila, že členské státy můžou do hospodářské soutěže zasahovat v případě toho či onoho. Nemusejí Komisi prosit o povolení jako do roku 2000, prostě se ustálila praxe, že se jen zamumlá, že je to v rámci boje proti nezaměstnanosti nebo v zájmu životního prostředí a už se vesele dotuje horem dolem. To „mumlání“ je samozřejmě patřičně obsáhlé, obecné, cíle jsou stanoveny vágně, takže nejde změřit, jestli to mělo smysl, nebo ne... A tím, jak je to složité, tak ani nikdo neprotestuje. Všichni srazí paty a jede se dál. Evropská komise takto kupuje popularitu Evropské unii a vytváří spoustu vazalů, kteří vědí stejně jako pes, že do ruky, která krmí, se nekouše. Čeští politici přestřihávají pásky, poklepávají základní kameny a přetížení úředníci potřebují nové a nové kolegy...
Vy patříte mezi hlasy – ve veřejném prostoru málo slyšitelné – které považují dotace za zlo. Ale přijímání dotací bývá jedním z prvních argumentů, které tasí zastánci setrvání České republiky v Evropské unii. Proto se vás ptám, jak bychom mohli fungovat bez evropských dotací?
Ano, dotace jsou zlo. Kdybyste oslavoval bankomat, že vám dává na požádání peníze, a ignoroval, že ty peníze musíte mít nejprve na účtu, byl byste za blázna. Z nějakého důvodu je EU velebena za to, že je jako bankomat, který vydává peníze jedněch lidí někomu jinému. Vyvolenému. Vděčnému. A sám si bere nemalou část za „zprostředkování“. Kdo si pochvaluje dotace, je jako žebrák. Tomu taky peníze jiných nesmrdí, hlavně, že je mu je hodí do klobouku.
A pozor – nejde jen o evropské dotace, spousta dotací se přiděluje i v rámci ČR. Vždyť asi čtvrtina místních rozpočtů je tvořena dotacemi. Když jste komunální politik, tak musíte být zadobře s těmi, co jsou výš. Jinak nejsou dotace a vy nejste úspěšný komunální politik. Pak se divíme, že u lidí převládá mentalita almužníků. Stojí přes noc na dotace na kotly, na nádrže na dešťovou vodu... a ani jim nedochází ta absurdita, že žebroní o peníze, které jim stát vzal...
A jak bychom mohli fungovat bez dotací? Lidi by byli bohatí a kupovali by si věci, které skutečně potřebují, nikoliv ty, které jim za jejich peníze „zvýhodnil“ úředník či politik. A v podnikání by o úspěchu rozhodovala zase tvrdá práce, kreativita, schopnosti a zodpovědnost. Pro někoho asi docela strašidelná představa.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
