Příští měsíc oslavíte 85. narozeniny. Je toto významné životní jubileum důvodem, proč se chystáte ukončit své veřejné komentování společenského dění, ačkoli rozhovory s vámi patřily v Parlamentních listech k velice čteným a vyhledávaným?
Vnímáte Alexandra Dubčeka jako kladnou postavu našich dějin?Anketa
Není to i zklamáním z počínání politiků, které jste často bezvýsledně kritizoval ve stejném duchu jako Václav Klaus, který říká, že vláda nejsou darebáci, ale jen ničemu nerozumějí?
Pohled na vládu s rekordní nedůvěrou tří čtvrtin populace nebo do Poslanecké sněmovny není potěšující, ať se jedná o ty vládnoucí či o opozici. Balíčkem si pohorší zaměstnanci s nejnižšími příjmy, kterým nijak nepomohlo zrušení superhrubé mzdy a nyní na ně dopadne vyšší sociální pojištění, daně a drahota. Nejhorší je vznikající pocit bezvýchodnosti, kdy naše současná a případně i následná politická reprezentace neskýtá žádnou záruku zlepšení. Bohužel, v Parlamentu se zosnuje politika jako konflikt, jako střet různých vidění světa, ne jako sebeprezentace vlastní profese a odbornosti. Vinou takové inscenace se podvědomě fixuje i politické vědomí voličů, kteří čekají, že právě konflikt zviditelní i jejich starosti, včetně jejich politického přežití. Mnohokrát jsem zdůrazňoval, že losování místo tradičního volení by přeneslo do politiky zodpovědné osoby, které se jinak politického dění štítí – ale to je jen zbožné přání – bohužel, musíme si vytrpět nejen to, co jsme si tam navolili, ale i to, co ti nominovaní dále donominovali, třeba náměstci všech těch, kteří drží „spolu“.
Mnozí se trefují do Fialovy vlády tím, že pro úsporná opatření si vybrala jako cíl tu nejzranitelnější část populace, tedy důchodce. Ale jakou jinou možnost měla?
Na úsporách státní kasy by se měly podílet i církve, náboženské a neziskové společnosti. Bylo třeba navrhnout změnu zákona, která by zafixovala zúročení restitučních náhrad, aby stát kvůli vládou zaviněné inflaci nemusel církvím vyplácet až desítky miliard korun navíc. Vláda jednoznačně návrh odmítla s tím, že se smlouvy musí dodržovat. Zatímco s nedodržením povinnosti zákonné mimořádné valorizace důchodů si přitom problémy nedělá. Ale to je jen zlomek, třeba nekontrolovaný odtok financí do zahraničí, přehorlivé zbrojení, mnohdy ještě nezvládnutelná korupce – ale na to se zeptejte ekonomů.
Psali jsme:
Mrzí vás pořád ještě, že jsme se nedostatečně vyrovnali s komunistickou minulostí, když komunističtí prominenti dožili s vysokými důchody, zatímco jimi političtí „postižení“ v útrapě?
Po pádu fašismu se mnozí zasloužilí stali komunistickými funkcionáři stejně jako dneska, když bývalí významní činitelé údajně zločinecké organizace KSČ se stali promotory demokratizace a stanuli i v čele novodobých institucí. Řada komentátorů to objasňuje jako usmíření s minulosti (pracovně si to odčinili), nebo křesťanským „odpouštíme viníkům svým“, kterou si dnešní přeživší, a zejména ti neznalí minulosti, dovolují nabídnout do toku historie říkajíc, že tehdy byla jiná (kruto)doba, od(ú)chylné politické spojitosti, jiný právní (ne)řád a navíc se mohou konejšit tím, že to dělala většina národa! Nikdo se ale neptá těch umlčených, kteří se stali hrůzným pozůstatkem tehdejší tyranie ve stovkách mrtvých a tisících zmrzačených, a kteří tak zůstali jen jako vyjmenování u Zoubkova pomníku Obětem komunismu na pražském Újezdě. Je to také do značné míry zúčtování s projevy lidské mentality a kultury ve světě symbolizované třeba budováním, ničením a přesouváním historických soch, překrucováním a vyhlazováním dějinných faktů, protože i historie se jeví (ne)milosrdná.
Co lze v tomto ohledu předpokládat po ukončení války na Ukrajině, i když po roce a půl jejího trvání se její konec zdá být v nedohlednu?
Stejně jako v minulosti vznikne hluboké dilema jak naložit s překrývající se nenávistí a nábožným obdivovatelstvím. Kdyby se býval podařil atentát na Hitlera a následně byl dohodnut mír, Mnichovská dohoda velmocí by asi zůstala v platnosti a Sudety zůstaly ztracené. Obdiv k Hitlerovi nezanikl prohranou válkou, přičemž ještě v jejích posledních dnech nastupovala poblázněná mládež do ztraceného boje. Norimberské procesy mohly proběhnout jen proto, že Německo válku prohrálo a jejich tehdejší (platné) zákony tak vzaly za své. Marshallův pán obnovy řešil zcela zpustošené území agresora. Pokusme se to dosadit na model Ukrajiny, kterou možná čeká nelehký osud evropského Vietnamu nebo Afghánistánu, nebo – doufejme – třeba finská cesta, kdy Stalin (tak jako dnes Putin) domobranu podcenil. Nicméně tato Ruskem zničená civilizace, země, která je teď vydržovaná dotacemi a zbraněmi EU a USA, má mladou generaci buď vyvražděnou, nebo v emigraci.
Fotogalerie: - Pieta u Rozhlasu
Co takovou zemi bez celé jedné generace čeká?
Její osud bude záviset na tom, jak OSN jednou rozhodne o roli Ruska a Kremlu ve válce, která pro agresora není válkou, ale nic víc než místní speciální operací. Nic takového však nenastane, když v Radě bezpečnosti, jakožto jediné instituci s reálnou mocí, máme pět naprosto odlišných zemí s odlišnými zájmy a všechny mají právo veta. Proto asi nepřekvapí, že akceschopnost OSN je nevelká a zásadní krok k faktickému paralyzování OSN udělalo Rusko právě svou agresí na Ukrajině. Proto nevznikne žádný Norimberský soud, aby odsoudil nukleární mocnost, která zůstala nezničena, a donutil ji k zaplacení reparací, když postupovala podle sobě platných zákonů. Rozpoutání války přineslo nárůst zbrojení, zločinnosti, pašování, hladomoru, hamižnosti a ještě větší zisky bohatých a strádání chudých. Ani eventuální použití atomové bomby nelze vyloučit s možnou omluvou obdobnou té, kterou použily USA v roce 1945, tedy ukončení války a ušetření (svých) lidských životů.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Na svou agresi ale nepochybně doplatí také Rusko. Hrozí mu i rozpad?
Svět, bohužel, potřebuje i dostatečně silné Rusko zabezpečující stabilitu na své periferii, a proto rozpad této federace je nežádoucí. Vznikly by totiž gubernie s atomovou výzbrojí a k tomu není daleko, když je známo, že Sibiř si dlouhodobě, byť skrytě, nárokuje samostatnost. Jednoduchá řešení proto neexistují a je potřeba se smířit s tím, že tuto široce chápanou hybridní (ne)válku, obsahující tři úrovně: boj o suverenitu, střet Západu s Východem a souboj kultur, nelze vyhrát. Neboť nelze totálně zvítězit, a to ani nad velkou částí vlastní společnosti ani nad všemi představitelnými (ne)přáteli na mezinárodním poli. Podstatou totiž není jen vyhrát válku nebo zabránit (pře)rozdělení světa na silnější Východ, protože se, bohužel, nevyřeší ta rozsáhlejší společenská krize vyplývající z širší geopolitické transformace, zlomu liberálního řádu a jiných příběhů dobra a zla, klimaticko-ekonomických dopadů a účinku přelidnění, ale i z krize demokratického kapitalismu, který přestává fungovat i pro ty, pro které by fungovat měl.
Čím to, že pokročilá společnost 21 století není schopna zajistit alespoň základní pravidla civilizace a lidskosti?
Zvířecí klany v boji o teritoria nikdy nezničí životní prostředí, což je typické jen pro lidské války a související demolice civilizace. Od peruánské kultury Caral přes civilizace starobylé Číny, Egypta, Indie, Myanmaru a Mezopotámie zůstaly dodnes obdivované historické stavby, zatímco jedna současná civilizace se pyšní jen pustošením už postaveného. Takže i pravidla války by měla respektovat základní principy humanit, třeba že i v době konfliktu je nutné dodržovat základní lidská práva a minimalizovat útoky na civilní obyvatelstvo a jejich objekty. Mezinárodní humanitární právo, známé také jako právo válečné, je souborem dohod a smluv, které mají za cíl regulovat chování stran účastnících se konfliktu a minimalizovat už tak rozsáhlý dopad na životy lidí. Jednou z nejdůležitějších smluv v této oblasti je Ženevská úmluva, která byla podepsána v roce 1949 a upravuje i zacházení s válečnými zajatci, civilisty, raněnými a nemocnými vojáky. Jejím cílem je zajistit, aby válčící strany dodržovaly lidskou důstojnost a v rámci možností byly minimalizovány ztráty. Další významnou dohodou je Haagská úmluva, která byla vyhlášena v roce 1899 a která se zaměřuje na ochranu kulturního dědictví v době válečných konfliktů a zakazuje použití chemických či biologických zbraní. Jejím cílem je chránit kulturní památky před zničením a snížit riziko neoprávněného použití zbraní hromadného ničení. Bohužel, moc se toho nedodržuje a hlavně to zůstává jen součástí politických her a slovních invektiv. Zvířecí klany si nikdy nerozvrátí (třeba nezaminují) ani své konkurenční území a odminování Ukrajiny zabere desítkám týmů stovky let, což je výsledek osvěty lidství 21. století..
Vím, že jste byl nedávno hospitalizován s nezvyklou nemocí obdobnou horské nemoci, které jste vzdoroval při svých horolezeckých výpravách. O co konkrétně šlo?
Byl to nebezpečný pnueumofluidothorax, který jsem zvládl díky excelentní péči nemocnice Na Homolce. Jsem nesmírně vděčný za výtečné ošetřování jak lékařů, tak sester, stejně tak oceňuji kvalitní stravu. Dále musím poděkovat své ženě Věře, která zajistila znamenité domácí opatrování, stejně jako kdysi, když jsem v USA na Missourské univerzitě v Rolle čelil nervovému zhroucení kvůli nenadálému úkolu přednášet těžký předmět fyziku elektroniky pro osmdesát studentů v oboru ani jazyku, který mi nebyl blízký. Moje tehdy čerstvě manželka, modelka, při vší starosti o mé přežití, pak ještě stačila na univerzitě dokončit americký titul M.S. V životě jsem prošel řadou zdravotních zkoušek nejtěžšího kalibru, od infekční encefalitidy, kde hrozilo, že se už k vědě nevrátím, až po robotickou operaci rakoviny (prostatektomie) a její neblahé důsledky radioterapie a biologické léčby, Přežil jsem díky své ženě, která byla také fundamentem a zárukou mých badatelských úspěchů, a tak asi není divu, že i po padesáti letech manželství ji hluboce respektuji a že jsem ji dokonce nepřestal milovat.
Psali jsme:
Když jste zmínil své badatelské úspěchy, tak na přelomu devadesátých let jste napsal desítky článků a stal se tak průkopníkem tehdejšího objevu keramických supravodičů. Nejnovější objev korejské dominance říká, že připravily supravodič fungující při pokojové teplotě. Je to možné?
V roce 1986 byl prezentován keramický supravodič pracující už za teplot chlazení kapalným dusíkem (bod varu má -195°C) za což byla už za rok udělena Nobelova cena, a to ve zcela nezvyklé rychlosti. Já měl tehdy štěstí, když jsem našel ve skladu kilogram oxidu yttritého (Y2O3), z něhož se dal doslova podomácku upéct supravodič YBa2Cu2O6, odpovídající struktuře perovskitu CaTiO3, ale vykazující velkou kyslíkovou nestechiometrii, δ. Postupně byly objeveny další dvě řady těchto supravodičů na bázi vizmutu (Bi) a rtuti (Hg) s odpovídající kritickou teplotou v Kelvinech, Tcr, a graduálním nárůstem Cu-vrstev, n (od 1 až po 4, odpovědných za vzrůst Tcr):
YBa2Cu2+nO5+n+δ ? Tcr ? 93 [K]
Bi2Sr2Can-1CunO2n+4+δ ? Tcr ? 108 [K]
Hg2Ba2Can-1CunO2n+2+δ ? Tcr ? 135 [K]
Korejskou skupinou objevený materiál na bázi fosfátů, nazvaný LK-99, by měl mít supravodivé vlastnosti i při „pokojových“ teplotách. Jeho chemické složení je přibližně Pb9Cu(PO4)6Oδ, ve kterém je ve srovnání s čistým olovnatým apatitem nahrazena přibližně jedna čtvrtina iontů Pb(II) ionty Cu(II), které jsou ale dominantou supravodivosti u předchozích typů, a tak se zdá, že je jich zde „relativně“ málo. Práce autorů ze Southeast University v Nanjingu, ale potvrdily jejich kritickou teplotu jen něco nad 100 K – takže zatím nic světoborného, ale uvidíme, třeba právě kombinace s poznáváním anorganických polysialátů, čímž jsem se naposledy zabýval, zde najde své uplatnění.
Kam vede vývoj znalostí vaší pokrevní termodynamiky a a kde se to projevuje ve znalosti chování podnebí naší planety?
Termodynamika se zabývá ustáleným stavem, na který mají ale zásadní vliv neočekávané výkyvy (fluktuace), což se jeví jako dobrý model rovnovážného stavu celého zemského systému (klimatu). Popis je ale nadmíru složitý, protože zahrnuje často skryté interakce všech – někdy i dosud neznámých – složek systému nejen v kratším (lidském) a hlavně dlouhodobějším čase, a to napříč staletími a výše. Můžeme potvrdit, že spalováním fosilních paliv naší planetě přitápíme, ale nejsme si jisti, jestli tento náš lidský přínos předčí účinky dané samotnou přírodou. Zatím nevíme, jaký vliv na vývoj teploty má mikrobiální svět v půdě a v oceánech, v nichž kolují kvanta zatím nepoznané výměny látek a energie. Termodynamický popis má zjednodušující tendenci (redukcionizmus), což nahrává radikálním rozhodováním spíše politického než odborného rázu s pozadím finančního zisku.
Považujete údaje posledních let o změnách teplot na Zemi a výšky hladin oceánů za alarmující?
Změny ročních teplot o několik stupňů včetně změn výšky hladiny oceánů probíhaly v historii dnes nepřestavitelnou rychlostí, takže dnešní stav se nijak nevymyká klimatické variabilitě. Před nějakými 12 000 lety proběhlo obdobné oteplování, přičemž to dnešní může být dokonce indikací nástupu začátku nové doby ledové. Ve jménu záchrany světa se chystáme vynakládat obrovité prostředky na snížení tzv. uhlíkové stopy, ale otázka, zdali tím opravdu zachráníme svět a jeho klima, přetrvává. Může se to nakonec ukázat kontraproduktivní, když poničená ekonomika bude ještě horším výsledkem než nevraživá změna počasí. Naučili jsme se rozpoznávat vlivy změn geometrie Země a Slunce (Milankovičovy cykly) ovlivňující dlouhodobou variabilitu klimatu, ale jejich možné fluktuace popsat neumíme. Třeba právě nerovnovážná termodynamika, která našla nejrůznější řešení pro popis moderních technologií právě spojených s extrémními změnami teplot, nám napomůže porozumět i vlivu fluktuací klimatu, jak jsem ukázal ve své knize. Přeji svým následovníkům hodně štěstí v termodynamickém bádání, které i přes svoji dlouhověkost stále přináší nové podněty.
Jste optimista ohledně vývoje světa, nebo sdílíte pesimismus z možného scénáře, že náš vesmírný domov má občas sebevražedné sklony?
Jak jsem mnohokrát předeslal, lidský svět je stále v rukou věrozvěstů, kteří v nejrůznějším chvalořečení, ovlivňuji veřejnost a svádějí děj světa na scestí politických a náboženských fikcí. Zosnovali války a hladomor, ale přesto zůstali na špičce své popularity. Vývoj techniky má svá privilegia a nelze ho naplánovat nebo předurčit tak, jak to bolševik vnucoval při socialistickém projektování ekonomie. Každý lidský objev s sebou přináší nejen nové možnosti využití, ale i špatné dopady, které se obvykle objevují se zpožděním. Typický je objev plastů a dnešní katastrofální dopad jejich přírodní nerozložitelnosti související se vznikem všude přítomných mikroplastů. Třeba nejnovější zákaz polyfluorovaných plastů, které si vydobyly velkou popularitu díky tepelné odolnosti a povrchové odpudivosti, ale dnes škodí nejen organismům, ale i celému ekosystému. Objev parního stroje a spalovacích motorů přinesl nebývalý rozkvět techniky, ale zároveň i problémy rozsáhlého využívání neobnovitelných fosilních zdrojů vedoucí až k současné politice šetření životního prostředí. Vnucená prevence ale brání technickému pokroku, který třeba pro systém Omega 1 slibuje vysoký výkon, kompaktní rozměry, nízkou hmotnost a takřka nulové emise, což je vhodné jak do motorek, aut i letadel. Motor sestává ze čtveřice rotorů rozdělených do dvojic a každá z nich je pak uspořádána tak, že jsou rotory nad sebou a spojeny ozubenými koly, takže se otáčejí v opačných směrech. Dobrý nápad, který ale nemůže konkurovat prosazovanému módu elektromobilů, i když přinášejí velkou hmotnost a malou životnost baterií.
Kam zavede svět, tedy zatím především Evropskou unii, vnucování obnovitelných zdrojů a odklon od zdrojů tradičních?
Vnucování obnovitelných zdrojů závislých na počasí už vedlo k masivnímu poklesu výkonnosti elektroenergetiky všech států, které přijaly dogma přechodu na nulové emise CO2 pod dojmem katastrofických zpráv o změně klimatu. Solární články pracují na bázi křemíku (Si), který se obvykle vyrábí z křemene (SiO2) redukcí uhlíkem (C) v obloukové peci a za velmi vysoké teploty (cca 1700 °C což je jen sto stupňů pod bodem tání platiny). Tradiční stavivo cement se opět vyrábí společným vypalováním vápence a jílu při energetiky náročných teplotách okolo 1450 °C – nedovedeme si představit jeho restrikcí. Kdosi předložil ve státě New York návrh zákona, podle kterého by výroba a distribuce elektrických vozidel, solárních a větrných elektráren musela být postavena výhradně na energii získané z obnovitelných zdrojů bez použití energie z fosilních paliv. Tak i globální politické klima se rovněž přehřívá a s tím rostoucí geopolitická teplota může udeřit rychleji a způsobit větší geopolitickou katastrofu než ta skutková, které se obávají klimatologové. Popírání změny geopolitického klimatu se tak může stát nebezpečnější než třeba tání ledovců v Grónsku. Nejpravděpodobnější ale je, že zkázu si přivodí sám člověk. Prostředky na to má, a nemusí to být zrovna jaderné zbraně. Stačí si vzpomenout na stoupající znečistění mikročásticemi, mizející deštné pralesy, rostoucí přelidněnost a třeba i vliv muslimských emigrantů, kteří mohou zdegradovat křesťanský svět. Kvůli globálnímu oteplování a přílivu sladké vody z tání ledovců by se zase mohl zastavit Golfský proud, což by způsobilo novou dobu ledovou. Možná tzv. superorganismus živoucí planety Země – Gaia, najde způsob, jak zajistit přežití Země.
Chápu dobře, že máte obavy spíše z těch, co varují před změnou klimatu, než ze skutečně možných klimatických dopadů?
Ano, bojím se klimatologických věrozvěstů, kteří zařídili, že „všechno“ je důkaz klimatické změny. Když je teplo, tak to se ohřívají oceány, když je zima, tak se rozpadá Golfský proud. Když méně prší, je to klimatická změna, když jsou záplavy, taktéž. Koneckonců, co jiného by také chtěli dělat? Vždyť z klimatické změny dobře žijí. Nejbohatší lidé planety do toho nacpali hromadu peněz, aniž by cokoliv ubrali ze svého luxusního žití. Největší výdělky přináší využití lidské bídy, protože zisk není hřích ani u věrozvěstů!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Filipes
