Příští měsíc oslavíte 85. narozeniny. Je toto významné životní jubileum důvodem, proč se chystáte ukončit své veřejné komentování společenského dění, ačkoli rozhovory s vámi patřily v Parlamentních listech k velice čteným a vyhledávaným?

Všechno má svůj čas. A jak jsem uzavřel svoji éru sportu nebo vědy (www.ceec-tac.com), tak chci uzavřít sdílení svých názorů, které světaběh stejně nezměnily. Ale vždy bylo pro mě poctou sdílet stránky Parlamentních listů s takovými velikány jako Ivo Budil, Václav Cílek, Miroslav Macek, Benjamin Kuras, Zdeněk Zbořil nebo Petr Žantovský. Jsem přesvědčen, že nezávislý internetový portál, který poskytuje nezbytný prostor pro oznamovatele nelegitimity (whistleblowers), umožňující tak prezentaci protichůdných až opovážlivých názorů, je nepostradatelný pro schopnost utřídění úsudků čtenářů, byť je právě proto často nelibě nesen a tak i označkován. V neblahé éře bolševika, jsme si kdysi vytřídili schopnost nalezení faktu tzv. čtením mezi řádky a tuto schopnost hledání jsme posléze ztratili v přemíře vnucené demokratičnosti státních informací. Právě nezávislé portály nám vytváření vlastní schopnosti úsudku zpětně umožnily.

Není to i zklamáním z počínání politiků, které jste často bezvýsledně kritizoval ve stejném duchu jako Václav Klaus, který říká, že vláda nejsou darebáci, ale jen ničemu nerozumějí?

Pohled na vládu s rekordní nedůvěrou tří čtvrtin populace nebo do Poslanecké sněmovny není potěšující, ať se jedná o ty vládnoucí či o opozici. Balíčkem si pohorší zaměstnanci s nejnižšími příjmy, kterým nijak nepomohlo zrušení superhrubé mzdy a nyní na ně dopadne vyšší sociální pojištění, daně a drahota. Nejhorší je vznikající pocit bezvýchodnosti, kdy naše současná a případně i následná politická reprezentace neskýtá žádnou záruku zlepšení. Bohužel, v Parlamentu se zosnuje politika jako konflikt, jako střet různých vidění světa, ne jako sebeprezentace vlastní profese a odbornosti. Vinou takové inscenace se podvědomě fixuje i politické vědomí voličů, kteří čekají, že právě konflikt zviditelní i jejich starosti, včetně jejich politického přežití. Mnohokrát jsem zdůrazňoval, že losování místo tradičního volení by přeneslo do politiky zodpovědné osoby, které se jinak politického dění štítí – ale to je jen zbožné přání – bohužel, musíme si vytrpět nejen to, co jsme si tam navolili, ale i to, co ti nominovaní dále donominovali, třeba náměstci všech těch, kteří drží „spolu“.

Mnozí se trefují do Fialovy vlády tím, že pro úsporná opatření si vybrala jako cíl tu nejzranitelnější část populace, tedy důchodce. Ale jakou jinou možnost měla?

Na úsporách státní kasy by se měly podílet i církve, náboženské a neziskové společnosti. Bylo třeba navrhnout změnu zákona, která by zafixovala zúročení restitučních náhrad, aby stát kvůli vládou zaviněné inflaci nemusel církvím vyplácet až desítky miliard korun navíc. Vláda jednoznačně návrh odmítla s tím, že se smlouvy musí dodržovat. Zatímco s nedodržením povinnosti zákonné mimořádné valorizace důchodů si přitom problémy nedělá. Ale to je jen zlomek, třeba nekontrolovaný odtok financí do zahraničí, přehorlivé zbrojení, mnohdy ještě nezvládnutelná korupce – ale na to se zeptejte ekonomů.