V jaké je Česko energetické situaci a lze něco vůbec předpovídat to budoucna, anebo jsme v „křeči nerozhodnosti“?
Myslíte, že se Dominik Feri ještě vrátí do politiky?Anketa
Termín konce uhlí je stále nejasný. Proč to?
V této chvíli je úplně jedno, co doporučuje uhelná komise a odsouhlasí vláda. Rostoucí ceny emisních povolenek již nyní rozhodují o další cestě našeho teplárenství a o udržení systémů centrálního zásobování teplem z našich tepláren. Rozhodují samozřejmě také o tom, kdy se výroba v elektrárnách spalujících uhlí stane pro jejich provozovatele ekonomicky neudržitelnou. Pak jejich provoz skončí, a to bez ohledu na politická prohlášení koaliční vlády i opozice, pokud stát nebude schopen v rámci platné legislativy EU poskytovat dotace. A to je při aktuální politické hysterii v EU vůči uhlí velmi nepravděpodobné. Současná vláda není schopna upravit doposud platnou státní energetickou koncepci, kterou vůbec nerealizuje. Pokud jde o teplárenství, snaží se na poslední chvíli zachránit existenci systémů centrálního zásobování teplem (CZT) ve městech po celém Česku návrhem podpory místních tepláren systémem státních dotací cen tepla, aby nedošlo k odpojení zákazníků od systémů CZT a postupnému rozpadu sítě. Tyto státní dotace ale bude muset nová vládní koalice po parlamentních volbách odsouhlasit s Evropskou komisí.
Jako viceprezident České nukleární společnosti vidíte budoucnost v této oblasti v dobudování velkých bloků stávajících jaderných elektráren, anebo v plánování výstavby menších jaderných elektráren?
Velké jaderné bloky jsou v současné době jedinou dostupnou bezemisní alternativou pro náhradu našich uhelných elektráren, která je schopná zajistit stabilitu sítě při rostoucím podílu obnovitelných zdrojů energie (OZE). Výroba elektrické energie je u fotovoltaických a větrných elektráren výrazně ovlivněna počasím, a gigantická bateriová úložiště nebo jiné formy ukládání elektrické energie, například výroba vodíku v elektrolyzérech, které by v době, kdy tyto OZE nemohou pracovat, zajistily bezemisní dodávky elektrické energie do sítě, jsou dosud bez masivních dotací z veřejných zdrojů finančně nedostupné. Jediná smysluplná a ekonomicky přijatelná alternativa, přečerpávací vodní elektrárny, nemá zase šanci na realizaci kvůli odporu ekologů i obyvatel v lokalitách jejich možné výstavby.
Odvádí Hana Lipovská dobrou práci coby členka Rady ČT? (Ptáme se od 26. 5. 2021)Anketa
Výstavba SMR u nás, tedy v hustě zalidněných oblastech s centrální elektrickou sítí a systémy centralizovaného zásobování teplem, však vyžaduje, aby byly cenově konkurenceschopné v porovnání s jinými zdroji. Na to nestačí marketingové prezentace projektantů, k tomu je zapotřebí několikaletého provozu několika prototypů různých projektů a také zjednodušení platné jaderné legislativy. První prototyp reaktoru americké společnosti NuScale Power, který je nejdál z hlediska licencování jadernými dozory a v USA již bylo jeho konstrukční řešení schváleno, má být podle nejnovějších informací uveden do provozu v roce 2029 a to je již třetí posunutí původního termínu, tedy roku 2025. Takzvaná „tvrdá“ data, která budou schopna prokázat ekonomickou výhodnost SMR v porovnání s velkými jadernými bloky, budou tedy v nejlepším případě k dispozici po roce 2035. Pokud by se ekonomická výhodnost SMR potvrdila, první by u nás mohly být uvedeny do provozu kolem roku 2040. Nejsou proto reálně použitelnou náhradou za elektrárny a teplárny spalující uhlí, tou bude plyn. SMR by pak mohly být použity v době přechodu k uhlíkové neutralitě do roku 2050, kdy už nebude možné využívat ani plyn ve větším rozsahu.
Jak to vidíte s dostavbou Dukovan? Američané, Francouzi ani Jihokorejci nejsou v takovém stavu, aby byli dostatečnou zárukou bezproblémové dostavby, a ruský Rosatom je vyloučen z hlediska bezpečnosti. Kdo by tu elektrárnu tedy mohl dostavět?
Já mám obavu, že z výstavby nového jaderného zdroje v Dukovanech se stává nikdy nekončící příběh. A výstavba dalšího velkého bloku o výkonu do 1200 MW a dvou takových bloků v Temelíně, což by odpovídalo optimalizovanému scénáři státní energetické koncepce schválené vládou v roce 2015, to už je asi „science fiction“. Podle praktických zkušeností s výstavbou velkých jaderných bloků generace III+ by bezproblémovou výstavbu s největší pravděpodobností zajistili Rusové a Číňané, ale ty jsme my z bezpečnostních důvodů vyloučili. Solidními výsledky z výstavby jaderné elektrárny Barakah ve Spojených arabských emirátech se čtyřmi bloky APR 1400 MW se ale může pochlubit i společnost KHNP z Jižní Koreje.
Státní společnost Francouzská elektřina (EDF) a její dceřiná společnost Framatome ujišťují, že se poučily z chyb ve Finsku při výstavbě třetího bloku jaderné elektrárny Olkiluoto a ve Francii při výstavbě třetího bloku jaderky Flamanville, kde došlo k výraznému zpoždění a prodražení obou projektů. Výstavba dvou bloků EPR 1650 MW na jaderce Hinkley Point C ve Velké Británii již údajně poběží „jako po másle“. No uvidíme.
Společnost Westinghouse raději neujišťuje o ničem. Výstavba čtyř bloků AP 1000 v USA příliš přesvědčivě nedopadla. U dvou bloků byla zastavena, investor musel odepsat vynaložené náklady a snaží se prodat technologická zařízení primárního i sekundárního okruhu. U dalších dvou bloků musel investor, tedy elektrárenská společnost, převzít řízení projektu, protože společnost Westinghouse tyto bloky nebyla schopna dostavět. První z obou bloků bude uveden do provozu do konce letošního roku, druhý v roce 2022.
Na začátku dubna odvysílala Česká televize v rámci pořadu Reportéři ČT reportáž „Energetika jako zbraň“, v níž Čechy varuje maďarský analytik na základě studie o jejich jaderné elektrárně Paks II před ruským vlivem. Do jaké míry je to opravdu riskantní, a do jaké míry propaganda naruby?
Výstavba jaderné elektrárny Paks probíhá na základě mezistátní smlouvy mezi ruskou a maďarskou vládou s tím, že Rusko poskytuje Maďarsku na výstavbu dvou bloků VVER – 1200 MW na jaderné elektrárně Paks II úvěr ve výši desíti miliard eur se zvýhodněnou sazbou. Tady je tedy prostor pro uplatnění politického vlivu, jsou to ovšem vždy pouze dohady bez jasných důkazů. U nás by ale byla situace zcela odlišná. Nebylo nikdy uvažováno o mezistátní smlouvě mezi Českem a Ruskem, a už vůbec ne o poskytnutí úvěru ze strany Ruska. Vznikl by pouze kontrakt na výstavbu nového jaderného bloku VVER – 1200 MW mezi společnostmi ČEZ a Rosatom. I když je Rosatom státní korporace, jakékoli zdržování výstavby a neplnění podmínek kontraktu by pro ni bylo velmi riskantní, protože by to poškodilo její důvěryhodnost u jiných zákazníků mimo Rusko. A Rosatom staví nejvíce jaderných bloků generace III+ ve světě. V Maďarsku, Finsku, Turecku, Indii, Číně, Bangladéši a výstavbu řady dalších připravuje. Například v Egyptě a Uzbekistánu.
Podle experta na energetiku Michala Šnobra tendr na Dukovany končí. Je to tak?
Dle mého názoru nebude mít ani opozice pod vedením Pirátské strany po parlamentních volbách, pokud vyhraje a sestaví vládu, odvahu jasně říci, že žádný tendr nevyhlásí a celý projekt výstavby nového jaderného zdroje v Dukovanech končí. Bude hovořit o nutnosti tendrové podmínky vylepšit, tedy přepracovat, bude diskutovat o tom, zda je vhodné, či ne, aby stát uzavřel smlouvu se společností ČEZ na výkup elektrické energie z nového jaderného zdroje za garantovanou cenu po dobu třiceti či více let a dále smlouvu o poskytnutí návratné bezúročné státní půjčky ve výši sta procent investičních nákladů. Tedy scénář „hodně řečí, hodně popsaného papíru, a nic se ve skutečnosti nestaví“. S tím si nová vláda, vytvořená dnešními opozičními stranami, vystačí až do dalších parlamentních voleb v roce 2025. Výsledek z hlediska realizace projektu výstavby nového jaderného zdroje v Dukovanech bude tedy prakticky stejný jako ten, o kterém hovoří Michal Šnobr.
Firma ČEZ prý v následující dekádě pořádně zezelená. Mimo jiné postupně zavře všechny uhelné elektrárny či zvýší výrobu elektřiny z bezemisních zdrojů. „Společenská situace se celosvětově vyvinula tak, že je třeba takový vývoj nějak reflektovat v podobě jasného a srozumitelného směřování energetické firmy,“ okomentoval to pro týdeník Hrot generální ředitel firmy Daniel Beneš. Je to cesta správným směrem?
Svůj názor na vystoupení Daniela Beneše a Pavla Cyraniho o budoucnosti společnosti České energetické závody (ČEZ) jsem vám již poslal. Ale dobře, vysvětlím to znovu. Sledovat světový vývoj je jistě správné, ovšem hysterická EU není zrovna reprezentant celosvětového vývoje. Ten je velmi různorodý. Pokud jde o zvýšení výroby z bezemisních zdrojů v Česku, tak zatím jsou ve hře pouze velké fotovoltaické elektrárny, a to v lokalitách povrchových dolů na hnědé uhlí, kde byla ukončena těžba. Instalace na střechách může společnost ČEZ podporovat, ale konečné rozhodnutí je na majitelích staveb. U větrných elektráren si je společnost ČEZ vědoma odporu občanů v lokalitách, kde by mohly vzniknout větrné parky. Navíc naše pohraniční hory jako nejlepší lokality nejsou vůbec srovnatelné s mořským pobřežím a příbřežními oblastmi. No a pokud jde o další bezemisní zdroje, tak potenciál pro další velké průtočné vodní elektrárny u nás už prakticky není k dispozici a přečerpávací vodní elektrárny neprojdou přes ekology a občany ve vytipovaných lokalitách. Takže zbývá jedině jádro.
Výstavbu nových jaderných zdrojů představenstvo společnosti ČEZ aktivně neprosazuje, ale pasivně vyčkává na rozhodnutí vlády a vymlouvá se na to, že nemůže ohrozit zájmy minoritních akcionářů společnosti. Pokud jde o zvyšování výroby v provozovaných jaderných elektrárnách, dostupné rezervy zvýšení jejich výkonů už byly prakticky vyčerpány a vzhledem k rostoucímu stáří bloků VVER – 440 u jaderky Dukovany to bude velmi obtížné, protože roste poruchovost a s ní rostou i náklady na servis, opravy, opakované provozní kontroly a ztráty za nevyrobenou energii při prodlužování odstávek bloků.
Je to tedy bez dalšího rozvoje jaderné energetiky pro společnost ČEZ správná cesta? To opravdu nevím. Ukáže to až praxe. A ta nás může nepříjemně překvapit, zejména z hlediska ceny elektřiny. Elektrická energie není běžná komodita, její cenová dostupnost má velké sociální dopady, a těch se všechny vlády v demokratických státech bojí.
Můžeme se zamyslet nad dvěma scénáři... Co se stane, když po volbách zůstane premiérem Andrej Babiš, a co, když ho vystřídá Ivan Bartoš?
Začnu Ivanem Bartošem, což je mnohem pravděpodobnější alternativa. Pirátská strana u nás je, stejně jako německá Strana zelených, proti jakémukoli dalšímu rozvoji jaderné energetiky, možná s výjimkou, že v budoucnosti se snad budou stavět lokálně SMR, ale to ještě dlouhou dobu nehrozí. Ani před volbami, ani po volbách však naši Piráti vzhledem k většinovému postoji obyvatelstva jasně neřeknou, že jsou proti dalšímu rozvoji jaderné energetiky. Budou dle mého názoru postupovat podle scénáře „hodně řečí, hodně popsaného papíru, a nic se ve skutečnosti nestaví“. S tím vydrží až do dalších parlamentních voleb v roce 2025. To už se ale opakuji.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Tomu, že by Andrej Babiš byl s pomocí prezidenta Miloše Zemana schopen po parlamentních volbách vytvořit životaschopnou vládu, nevěřím. Ale i kdyby se mu to podařilo, bude řešit prioritně kauzu „Čapí hnízdo“ a bojovat s Evropskou komisí a Evropským parlamentem v záležitosti svého konfliktu zájmů, a další rozvoj jaderné energetiky bude u něj na vedlejší koleji. Takže v tomto případě mu bude vyhovovat nikdy nekončící příběh – never ending story.
Nebude muset v budoucnu většina Evropanů nasednout na kola či využívat elektrický proud jen dvě hodiny denně, jak by si to asi přála Greta Thunbergová?
Představy Grety Thunbergové o nutnosti omezit rozmařilý život občanů ekonomicky vyspělých společností již u většiny politiků narazily. I když já jí fandím. Ale to může být osobní pohled sedmdesátníka, který si již řadu adrenalinových zážitků nemůže dovolit, pokud nechce opustit tento svět. V době sociálních sítí, na kterých se hloupé, takzvané „VIP osobnosti“ chlubí svým rozmařilým způsobem života, to vládnoucí politická garnitura nemá opravdu lehké. S použitím demokratických prostředků bez nástupu ekologické diktatury nemá dle mého názoru bohužel šanci. Dvě hodiny elektřiny denně nevidím u rozmařilých občanů v EU reálně; kola, nebo spíše elektrokola by v EU při dostatečné marketingové masáži obyvatel z hlediska zdravého způsobu života mohla uspět.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jan Rychetský
