Dyba v OECD: Pří ekonomické přeměně Česka nedošlo k žádné chybě

V říjnu 2007 se funkce Stálého představitele České republiky při OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) ujal Karel Dyba, profesor ekonomie pro hospodářskou politiku na VŠE, v letech 1990 až 1992 ministr bez portfeje ve vládě Petra Pitharta. Následně v letech 1992 až 1996 byl ministrem hospodářství ve vládě Václava Klause.

Při hodnocení stavu české ekonomiky oceňuje, že dlouhodobě náš hrubý domácí produkt (HDP) na hlavu, což lze považovat i za souhrnný ukazatel výkonnosti ekonomiky a životní úrovně, roste rychleji než obdobný ukazatel rakouský či německý.

V čem je podle Vás hlavní přínos Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a jaký prospěch z členství v OECD měla za šestnáct a půl roku Česká republika?

Ve stručnosti lze říci, že OECD analyzuje hospodářskou politiku členských zemí, které praktikují různé varianty kapitalismu – anglosaská varianta, evropský kontinentální model, ekonomiky s transformační zkušeností, asijský model a jihoamerická varianta. Hledá ty politiky, zejména strukturální, které průkazně nejlépe fungují. Na tomto základě formuluje svá doporučení pro členské, ale i nečlenské země, a je na autoritách té které země, jak tato doporučení zužitkují.

Čeho především se doporučení týkají?

Výbor pro hospodářské přehledy publikuje v intervalu zhruba 18 měsíců. Jde o tzv. OECD Hospodářský přehled ČR, ve kterém zkoumá mimo jiné naše veřejné finance a doporučuje opatření na výdajové a příjmové straně, s cílem držet jejich krátkodobou rovnováhu a dlouhodobou udržitelnost. Ve strukturálních kapitolách jsou pak analýzy a doporučení, jak zlepšit trh práce, školství, inovační potenciál, podnikatelské prostředí, energetiku a podobně.
Naše členství v OECD už v r. 1995 bylo ve světě vnímáno jako potvrzení, že kapitalismus – otevřená tržní ekonomika a parlamentní demokracie - byl u nás restaurován. Bez toho bychom nemohli být přijati. Od té doby posíláme naše experty z ministerstev a dalších vrcholných úřadů do různých Výborů, které jsou hlavním pilířem způsobu činnosti OECD. Podílejí se tak na diskuzích nad konečnou podobou různých dokumentů a doporučení OECD.

Co pro Vás osobně znamená těch bezmála už pět let ve funkci Stálého představitele České republiky při OECD?

Určitě jsem uvítal zájem všech tří vlád a premiérů Topolánka, Nečase i Fischera o doporučení OECD pro jejich hospodářskou politiku. Tato doporučení se často shodovala s reformními záměry jak Topolánkovy tak i Nečasovy vlády, počínaje konsolidační fiskální politikou včetně případných fiskálních injekcí v důsledku dopadu vnější recese na naši ekonomiku, a konče řadou opatření strukturální politiky se zaměřením na zlepšení naší konkurenceschopnosti. Doufám, že jsem přispěl občas k „opravě“ některých nedorozumění o naší ekonomické situaci na Radě velvyslanců i při diskuzích s pracovníky sekretariátu a pomohl tak zlepšit jejich vhled do našich problémů. Měl jsem řadu vystoupení u nás doma pro studenty i podnikatele a státní úředníky o tom, co je OECD, jak funguje, a jak pro nás zlepšovat bilanci nákladů a výnosů našeho členství.

Jste spokojen s tím, jak se u nás s poznatky OECD nakládá?

Přál bych si, aby se využívání poznatků OECD v práci našeho parlamentu zlepšilo. Připomenu, že OECD má zpracovány komparativní analýzy o tom, jak je či není regulován lobbing v různých zemích, jak zlepšit fungování parlamentu v zájmu kvality schvalovaných zákonů a podobně.

Protože jste byl od roku 1990 ministrem pro hospodářskou politiku a rozvoj, můžete s odstupem více než dvaceti let zhodnotit ekonomickou transformaci naší země, která tehdejší rozhodnutí se povedla a která nikoli?

Ode mě nemůžete očekávat nic jiného než odpověď, že ekonomická transformace byla dobře koncepčně promyšlená a při její realizaci – i přes politicky nutné kompromisy - nedošlo k žádnému zásadně chybnému hospodářsko-politickému rozhodnutí. Přijetí do OECD už v r. 1995 bylo také uznáním, že byla u nás obnovena jak otevřená tržní ekonomika založená na soukromém vlastnictví firem, tak i parlamentní demokracie. Jinak bychom se členy tohoto klubu nemohli stát. S výhodou zpětného pohledu je možné se přít o některých detailech transformační politiky, ale to já nehodlám dělat. Na mém celkovém hodnocení to nic nemění.

Z revolučních dnů konce roku 1989 si pamatujeme proslovy nejen politiků, ale i ekonomů, jak za pár let doženeme země západní Evropy a jak silný kurz bude mít naše měna. Byla to jen jejich zbožná přání, nebo jsme něčím propásli příležitost, kterou jsme třeba opravdu měli?

Ekonomové, zformovaní kolem tehdejšího ministra financí ve federální vládě Václava Klause, toto neříkali. Každopádně však platí, že transformace otevřela možnost postupně se ekonomické úrovni zemí západní Evropy přibližovat, ostatně jinou ambici ani mít nemůžeme. Už jsme za první republiky na této úrovni totiž byli. Dovolím si připomenout, že proces dohánění trendově probíhá,což je možné pozorovat i na vývoji kurzu koruny vůči dolaru i euru. V první polovině devadesátých let stál americký dolar kolem 28 korun, v současnosti je to kolem 20 korun. Kurs koruny k euru začínal v r. 1999 zhruba na 35 korunách za euro, v poslední době je to okolo 25 korun. Tedy pořádné zhodnocení koruny vůči dvěma hlavním světovým měnám, které odráží nárůst naší hospodářské výkonnosti. Nicméně platí to nerudovské „kdo chvíli stál, již stojí opodál“. Takže proces rozumných reforem zlepšujících naši hospodářskou výkonnost musí být pro ekonomiku našeho typu nikdy nekončící příběh.

Politické strany si v Česku jako horký brambor přehazují odpovědnost za nynější zadlužení země. Dají se více vinit vlády ČSSD, že v době růstu podle ODS nesmyslně rozhazovaly, nebo vlády ODS, z nichž ta Topolánkova si za rok 2008 připsala rekordní deficit, přestože v jeho průběhu tvrdil ministr financí Miroslav Kalousek, že nás se krize netýká, a situaci podcenil?

Výkonnost a výsledky české ekonomiky jsou vzhledem k její velikostí a profilu velmi závislé na tom, jak funguje světová ekonomika, zejména ekonomika zemí EU kam směřuje kolem 80 procent našeho vývozu. Rekordní deficit veřejných financí jsme tak měli v důsledku světové recese a jejího dopadu na naši reálnou ekonomiku. Vláda se správně pokoušela tento dopad zmírnit přiměřenými fiskálními opatřeními, a proto se tak jako v jiných podobně postižených zemích objevil relativně vysoký deficit veřejných financí. To je možné vidět i z analýz OECD. Každopádně však platí, že nadměrné veřejné zadlužení není náš problém, ale nutnost udržet stávající úroveň podílu veřejného dluhu na hrubém domácím produktu je jistě žádoucí.

Jak je třeba si pro udržení stávajícího podílu nadále počínat?

To vyžaduje střednědobě důvěryhodnou politiku snižování deficitu veřejných financí. OECD vždy doporučuje více se zaměřit na snižování veřejných výdajů než na zvyšování daní a zároveň reformy penzijních a zdravotních systémů v zájmu dlouhodobé udržitelnosti stability veřejných financí.
Připomínám také, že ostrá bankovní krize (často spojená dluhovou krizí), kterou teď aktuálně vidíme například ve Španělsku, není rovněž náš problém. Takže v OECD jsme mezi zeměmi, které žádné výrazné nerovnováhy nemají, takto jsme zde i vnímáni, a to je dobrá zpráva i pro naše domácnosti a firmy a dobré vysvědčení i pro Nečasovu vládu..

Vláda Petra Nečase se s oblibou nazývá vláda rozpočtové odpovědnosti a její škrty zřejmě nesou své ovoce. Opoziční ČSSD to však kritizuje a tvrdí, že vláda nepřijímá žádná prorůstová opatření a že na to ekonomicky doplatíme. Existují nějaká doporučení, co by mohlo pomoci českou ekonomiku oživit?

Rozpočtová odpovědnost by měla být samozřejmostí pro všechny vlády. Platí, že současná vláda praktikuje mimo jiné omezování vládních výdajů včetně rušení různých dříve vylobbovaných daňových výjimek a dělá tedy to, co prakticky celá Evropa, to jest konsolidaci veřejných financí. V tom si nemůžeme dovolit žádné velké sklouznutí. Nicméně v tomto rámci hledejme výdaje, které mají růstpodporující charakter. A jak zdůrazňují analýzy OECD, realizace strukturálních reforem, podporuje růst, a to i krátkodobý. Také ČNB praktikuje monetární politiku, která podporuje růst. A možná pomůže ještě dalším snížením úrokové míry. A i flexibilní kurs koruny, to jest jeho jisté oslabení v poslední době, je z pohledu růstu exportu naší výhodou.

Dá se tedy v Česku vbrzku čekat alespoň nějaký ekonomický růst?

Zdravý růst musí být tažen především soukromými výdaji domácností a firem, a to v současné tápající světové a zejména evropské ekonomice je obtížné očekávat. Jde o to, že v této situaci trpí důvěra firem a domácností v příznivější hospodářský vývoj, a tak spíše spoří než utrácejí. S postupující konsolidací našich veřejných financí by se mohla alespoň částečně tato situace u nás obracet.

Trend přibližování Česka k Západu se zastavil v roce 2009, o rok později už došlo k propadu. Dají se v tomto směru vyhlídky naší země pro následující roky odhadnout?

Z ročních výkyvů hospodářského růstu se nedá odvozovat závěr o přibližování. Dlouhodobě náš HDP na hlavu, což lze s jistou nepřesností považovat i za souhrnný ukazatel výkonnosti ekonomiky a životní úrovně, roste rychleji než obdobný ukazatel rakouský či německý. Krátkodobé změny, například že v roce 2009 tomu bylo jinak, jsou jistě možné. Znepokojující by to bylo teprve, kdyby tento náš ukazatel systematicky rostl pomaleji než u našich západních sousedů. Pokud budeme plnit domácí úkoly v podobě strukturálních reforem tak, jak je například obsahuje strategie konkurenceschopnosti schválená vládou, pak trendově opět porosteme rychleji.

Evropská unie se potýká především vinou jižních zemí s hospodářskými problémy, mluví se i o ohrožení její společné měny. Patříte spíše k těm, co očekávají rozpad eurozóny, případně odchod některých jejích členů, nebo věříte v udržitelnost eura v současné podobě?

Oddělme eurozónu od Evropské unie. Myslím, že se dožijeme odchodu některých členů z eurozóny. Ale nevidím to jako katastrofu, jak je to líčeno některými ekonomy a politiky, to znamená s následným rozpadem EU atd. Na udržení EU s jejím jednotným trhem mají všechny členské země zájem, je to svého druhu žádoucí veřejný statek. Ale také platí, že Evropa je víc než Evropská unie.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE