Ekonom Kovanda o uprchlících a terorismu: Budou další mrtví. Migranti z islámského světa nemají velký ekonomický přínos. Musíme vyměnit politiky, nebo budou na náměstích šibenice

01.12.2015 18:03

ROZHOVOR Hlavní ekonom finanční skupiny Roklen Fin a vystudovaný demograf Lukáš Kovanda říká, že ze současné vlny syrských uprchlíků je podle údajů jednoho arabského výzkumného centra přibližně každý sedmý až osmý příznivcem Islámského státu. V průměru nelze očekávat vysokou ekonomickou přínosnost migranta z islámského světa. Muslimové tvoří 22 procent světové populace, ale vytváří pouze sedm procent globálního ekonomického produktu. Syrský uprchlík před válkou věcně přestává být tímto uprchlíkem před válkou, jakmile opustí uprchlický tábor v Turecku nebo Jordánsku – stává se ekonomickým migrantem.

Ekonom Kovanda o uprchlících a terorismu: Budou další mrtví. Migranti z islámského světa nemají velký ekonomický přínos. Musíme vyměnit politiky, nebo budou na náměstích šibenice
Foto: Archiv LK
Popisek: Ekonom Lukáš Kovanda

Od pařížských teroristických útoků uplynuly zhruba dva týdny. Jak je s tímto krátkým odstupem nyní vnímáte?

Vede se kolem nich minimálně jedna docela zbytečná debata. A sice ta, zda někteří z pachatelů přišli do srdce Evropy v davu imigrantů, v rámci nynější přistěhovalecké vlny. Pokud ano, selhává samozřejmě imigrační politika Evropské unie. Ta ale vlastně selhává v každém případě. I tehdy, pokud by se ukázalo, že všichni útočníci byli narozeni v Evropě a dav imigrantů neviděli ani z rychlíku. V takovém případě jsou teroristé vesměs potomky přistěhovalců; ovšem jen jejich jiné vlny, která na starý kontinent dorazila o něco dříve než ta současná.

Média však neustále počítají, kolik z útočníků přišlo s uprchlickou vlnou, kolik z nich se může radikalizovat…

Ze současné vlny syrských uprchlíků je podle údajů jednoho arabského výzkumného centra přibližně každý sedmý až osmý příznivcem Islámského státu. Není tedy pravdou, že všichni běženci mají stejného nepřítele jako my, totiž právě Islámský stát. Většina zřejmě ano, ale ne všichni. Jenže navíc ještě existuje nezanedbatelné riziko, že se část z této většiny (a/nebo její potomci) časem v Evropě radikalizuje, i když nyní ještě zastává celkem uměřený postoj. Ostatně právě to, že většina, nebo možná i všichni pařížští útočníci jsou narozeni v Evropě coby potomci někdejších (zřejmě také ještě celkem uměřených) přistěhovalců, je toho výmluvným důkazem.

Jak by měl Západ na pařížský masakr reagovat?

Oněch 130 obětí je v každém případě závažným mementem. Mementem selhávání přístupu mnohých evropských elit, vycházejícího z přesvědčení, že multikulturní přístup je přínosný. Toto selhávání přitom trvá celá desetiletí, snad i půlstoletí. A celá desetiletí bude také nejspíše trvat, než se potenciálně podaří vymýtit jeho zhoubné projevy – z nichž většina je bohužel zřejmě teprve před námi, včetně dalších mnoha mrtvých. A to i za předpokladu, že se s nápravou začne hned teď. Což je stále celkem naivní představa, neboť nejdříve musí dojít k výměně elit.

Takže nejdříve musí nastoupit noví politici?

Přesně tak. Pořádná náprava může začít zkrátka až v době, kdy už nebudou u moci politici jako Angela Merkelová nebo Barack Obama, kteří svoji politickou kariéru do značné míry postavili právě na naivním pojetí multikulturalismu. Takto uchopený multikulturalismus prostě rozkládá, a dokonce, jak vidíme, už i zabíjí, místo aby spojoval. A když ne hned dnes, zítra bude.

Co tedy bude muset nastoupivší generace politiků udělat, aby minimalizovala objem škod a počet mrtvých plynoucí, podle vašich slov, z naivního pojetí multikulturalismu a z něj vycházející celé škály přístupů včetně živelné imigrace?

V prvé řadě je třeba začít nazývat věci pravými jmény. Syrský uprchlík před válkou věcně přestává být tímto uprchlíkem před válkou, jakmile opustí uprchlický tábor v Turecku nebo Jordánsku. Ani v jedné z těchto zemí se neválčí. Proto je z něj rázem spíše ekonomický migrant než válečný uprchlík, jakkoli v praxi obě motivace často splývají. Dále je třeba si jasně přiznat, že průměrný ekonomický migrant z islámského světa nebude zřejmě pro evropskou ekonomiku kdovíjak přínosný.

Jak to?

Husajn Hakkání, někdejší pákistánský velvyslanec ve Spojených státech, nedávno publikoval zajímavá čísla. Na jejich základě doslova uvádí, že muslimové tvoří 22 procent světové populace, ale vytváří pouze sedm procent globálního ekonomického produktu. Hakkání je přitom sám muslimem. Navzdory tomu, že islámské země jsou v souhrnu nesmírně bohaté na naleziště ropy a zemního plynu, přispívají ke globálnímu ekonomickému rozkvětu poměrně málo. Muslimští lídři a intelektuálové se podle Hakkáního snaží ekonomické zaostávání islámského světa vysvětlit tak, že muslimy staví do role obětí. Tím ale jen otevírají prostor extremistům, kteří nabízejí krajní řešení.

„Jsme ekonomicky slabí, protože nás Západ kolonizoval,“ míní podle Hakkáního mnozí muslimové. Ve skutečnosti ale prý byla kolonizace možná právě proto, že islámská impéria už předtím oslabila jejich vlastní neschopnost posunout se na vyšší stupeň hospodářského rozvoje, přijmout nové technologie a výrobní postupy. Ačkoli v průměru nelze očekávat vysokou ekonomickou přínosnost migranta z islámského světa, ještě to není důvodem dát se do budování jakési nedobytné „Pevnosti Evropa“. Jedním z důvodů je stárnutí evropského světadílu. To ale není důvod jediný. Existuje totiž mnohem podstatnější důvod.

Ano? Povídejte.

Klíčovým cílem Islámského státu je podle všeho osudové znesváření „křižáků“ a muslimů. Zdaleka ne všichni muslimové jsou ale radikálové. Zdaleka ne všichni podporují Islámský stát, jak dokládají čerstvá čísla výzkumného institutu Pew Research Center. Zdaleka ne všechny muslimské země jsou ekonomicky neúspěšné. Namátkou Indonésie, Spojené arabské emiráty nebo Turecko. I muslimové jsou zkrátka – ostatně tak jako všichni lidé – schopni společenské a ekonomické kultivace.

To je však to poslední, co si zpátečničtí hrdlořezové z Islámského státu přejí. Správně tuší, že pokud spolu budou neradikální muslimové a „křižáci“ spolupracovat a obchodovat, k žádnému apokalyptickému střetu civilizací nedojde. Když se ale Evropa (a Západ obecně) začne opevňovat a začne třeba i plošně muslimy pronásledovat či jinak perzekvovat, radikalizují se pravděpodobně i mnozí z těch, kteří dosud své zabijácké souvěrce s černou vlajkou nad hlavou ani náznakem nepodporují. Nastupující generace vrcholných politiků musí Evropě a Západu vrátit ztracenou sílu a rozhodnost, ale zároveň nesednout na lep Islámskému státu. Cestou ke zkáze je jak naivní multikulturalismus a otevřená náruč Merkelové a spol., tak i „snadná řešení“ těch, kteří nyní staví na náměstích šibenice.

Takže optimálním řešením je jakási střední cesta mezi oběma přístupy?

Ano. Obama otálí, protože se zřejmě hodlá do dějin zapsat jako prezident-mírotvorce, který vojáky z arabského světa spíše stahoval, než aby je tam vysílal. On nebo jeho nástupce ale nakonec proti Islámskému státu pěchotu vyšle. Bude muset. Stane se tak pravděpodobně pod tíhou dalších mnoha mrtvých na Západě a rostoucího tlaku médií a veřejného mínění. A stane se tak obzvláště rychle, pokud se islamistům zdaří útok přímo na území Spojených států, jak nyní hrozí. K vymýcení Islámského státu tedy nakonec, doufejme, dojde. Je to ale podmínkou nutnou, nikoli postačující, aby byla hrozba ultimátního střetu civilizací zažehnána. Podhoubí, z něhož Islámský stát vyrostl, totiž zůstane. Z toho samého podhoubí vyrostl Tálibán či Al-Káida. To podhoubí ve své podstatě sestává z nekonečné frustrace mnoha obyvatel islámského světa, která je výslednicí Hakkáním zmíněného působení ekonomického zaostávání a související náboženské radikalizace.

Jak tedy odstranit toto podhoubí?

Staletím osvědčenou taktikou „rozděl a panuj“. Západ, aby nebyl opanován, musí rozdělit muslimy. Musí dále spolupracovat a obchodovat s těmi z nich, kteří si nepřejí – a ani nehrozí, že by si někdy přáli – návrat do středověku pod černým praporem Islámského státu. Ono nebezpečné podhoubí jednou provždy mohou konec konců zničit jen sami muslimové. Ti z nich, kteří poznali – či poznají –, že to, na čem Západ vyrostl, není zase tak zkažené, jak jim radikální imámové namlouvají.

Buďte konkrétnější.

Jednou z konkrétních možností je obnovení „gastarbeiterského“ programu, který slavil úspěch v šedesátých a sedmdesátých letech v západním Německu. Do určité míry dokonce přispěl k tamnímu ekonomickému zázraku, protože ekonomičtí migranti – nejčastěji z Turecka – obsazovali pracovní pozice, na které stačila poměrně nízká kvalifikace. Němci s vyšší kvalifikací tak mohli zastávat pozice s vyšší přidanou hodnotu.

Nutno ale doplnit, že Němci rozhodně nebrali každého, kdo o účast v programu projevil zájem. Z celkového počtu 2,7 milionu žadatelů bylo přijato 750 tisíc. Západoněmecké ministerstvo práce tehdy zřídilo v Istanbulu svoji zahraniční kancelář, která zájemce o práci u našich západních sousedů pečlivě prověřovala. Registrovala také skutečnou poptávku po turecké pracovní síle ze strany německých firem a podniků. Nehrozilo tedy, že přijatí Turci skončí v Německu na sociálních dávkách. Takový úřad, jaký zřídilo západní Německo v Istanbulu, může přece Evropská unie otevřít v Tripolisu, v Ankaře, v Libanonu, v Ammánu, případně v Aténách nebo v jižní Itálii.

Dobře, a v jakém smyslu tedy máme muslimy „rozdělit“, jak jste uvedl?

Aby ale Západ vytvořil opravdu příhodné podmínky k odstranění zhoubného podhoubí islamismu, musí nesmlouvavě – mnohem nesmlouvavěji než dosud – postupovat proti těm přívržencům radikálního islámu, kteří chtějí Západ zničit. Ať už to přiznávají na plná ústa či pouze polohlasem. Už pouhá bagatelizace zločinu a teroristických útoků, které mají na svědomí přívrženci radikálního islámu (bagatelizují je nejen muslimové), by měla být důvodem k zásahu. Tak jako je k němu důvodem užívání nacistické symboliky a gest. Není prostě možné – a už dávno možné být nemělo – že v takové Francii existuje zhruba stovka mešit (z celkového počtu 2500), kde tamní imámové kážou radikální islám. Nastupující generace politiků Západu zkrátka musí k radikálnímu islámu přistoupit podobně, jako přistupuje k neonacismu a všem jeho projevům. Musí používat diametrálně odlišný přístup k umírněným muslimům, a k těm radikálním. V tomto smyslu je tedy „rozdělit“.

Stačí tedy zavřít radikální mešity?

To stačit nebude. Praktická politika Západu dále nesmí být ovlivňována relativizující diskusí západních intelektuálů, kteří do omrzení připomínají třeba to, že Bible obsahuje podobně násilné pasáže jako Korán, že některé proudy v rámci buddhismu jsou rovněž značně násilné a tak dále. To je možná pravda, ale empirická zkušenost posledních dlouhých desetiletí dokládá, že hrozba, kterou křesťané, buddhisté i příslušníci všech dalších náboženství pro Západ zosobňují, je neporovnatelně slabší než ta, kterou představuje radikalizovaný islám. Tečka.

Jak se tedy k té relativizující diskusi konkrétně postavit?

Relativizující disputace nechť zůstanou na akademické půdě a ať ti, kteří se jich tak horlivě účastní, jsou rádi za dvě věci. Zaprvé, že křesťansko-židovská civilizace akumulovala v běhu staletí takové celospolečenské bohatství, že se někdo těmto disputacím vůbec může sebemrskačsky věnovat a ještě za to dostane zaplaceno. A zadruhé, že tu dosud nevládne Islámský stát nebo nějaká jeho třeba i mírnější obdoba, protože ta by s jakoukoli akademickou diskusí ve vteřině skoncovala – a stejně tak se všemi intelektuály a akademiky. A to včetně těch, kteří nyní radikální islám bagatelizují a relativizují. Rudí Khmerové, když se v sedmdesátých letech dostali v Kambodži k moci, také nezkoumali názory toho či onoho – pro jistotu zavraždili každého, kdo nosil brýle; ty přece nosí hlavně intelektuálové. Zajímavé zvláště v dnešní době proto je, že mnozí západní intelektuálové, v čele s Chomskym, genocidu Rudých Khmerů zprvu bagatelizovali a obviňovali Západ z přehánění – Chomsky sám připustil její skutečný rozsah až v roce 1993.

Má Západ vůbec ještě na to, aby realizoval vše, co uvádíte?

Má. Potřebujeme ale vyměnit politické elity. Ty nynější jsou pro časy, které už minuly. Potřebujeme ale zároveň zabránit tomu, aby se v rámci této výměny dostali k moci zastánci „snadných řešení“, zaslepení islamobijci („snadná řešení“ nahrávají lslámskému státu, stejně jako naivní multikulturalismus). Potřebujeme prohloubit ekonomickou i jinou spolupráci s tou zřetelnou většinou muslimů, která naši civilizaci zatratit a zničit nezamýšlí. A ano, i Izrael je součástí – a velice důležitou – naší civilizace. Potřebujeme nahradit multikulturalismus přísnou asimilační politikou.

Migraci, která probíhá až příliš živelně, potřebujeme usměrnit. Dát jí řád, smysl a tedy i ekonomickou přínosnost, i když její primární význam bude taktický a bezpečnostní. Potřebujeme selektovat. Potřebujeme vymýtit čiré zlo radikálního islámu jak v jeho explicitní (Islámský stát), tak implicitní (podhoubí, z něhož vyrostl) podobě. Přitom musíme mít na paměti, že s radikálním islámem mohou navždy skoncovat jen sami muslimové. My jim k tomu však můžeme – a musíme, a to naléhavěji než kdy jindy – vytvářet podmínky. Čeká nás celá desetiletí trvající zápas o budoucnost a o samotný život našich dětí a zase jejich dětí. Čím dříve začneme, tím vyšší jsou šance, že svým výsledkem nebude marný.  

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ukradená voda? Zisky jdou cizincům, pár měst se ubránilo. Zrady, úplatky. Lumpárny v Praze a v Olomouci. A cesta, jak ji vrátit do českých rukou

15:26 Ukradená voda? Zisky jdou cizincům, pár měst se ubránilo. Zrady, úplatky. Lumpárny v Praze a v Olomouci. A cesta, jak ji vrátit do českých rukou

PRAVDA O VODĚ Ve druhém díle seriálu rozhovorů zakladatel Nadačního fondu Pravda o vodě Radek Novotn…