Ekonom a manažer Zámečník ke Kalouskovu návrhu na sesekání síly Andreje Babiše: On umí řídit. Do státních podniků skutečně jmenuje manažery

„Andrej Babiš je zvyklý řídit, o tom není pochyb. Od ostatních je to takové pozlobení, že ho zraňují na nejcitlivějším místě, protože on cítí, že v tom je jeho opravdová kompetence,“ prohlásil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz jeden z aktérů ekonomické transformace, někdejší poradce Václava Havla i řady ekonomických ministrů, a nabízí systémové řešení, jak řešit problém se střetem zájmů.

Co si myslíte o požadavku některých politických stran, aby státní podniky, kde hrozí střet zájmů v případě Andreje Babiše, přešly z kompetence ministerstva financí pod jiné ministerstvo?

To vzešlo od Miroslava Kalouska.

Návrh podal místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek, ale už předtím o této myšlence hovořili koaliční partneři hnutí ANO. Například ministr zemědělství za KDU-ČSL Marian Jurečka prohlásil, že například státní distributor paliv Čepro by měl spadat pod jiný resort než ministerstvo financí vedené Andrejem Babišem, protože Čepro je největším distributorem pohonných hmot a odběratelem biopaliv a Babišovy firmy z koncernu Agrofert jsou většinovými dodavateli biopaliv do Čepra.

Ono to má nějaké meritum věci vzhledem ke společným bodům v podnikání státních entit a konglomerátu Agrofertu. To se týká například té petrochemie, kde jde o přimíchávání biopaliv, ale popravdě řečeno, systémové řešení je někde úplně jinde než na převelení těch majetkových účastí.

Co by bylo podle Vás systémovým řešením, aby nedocházelo v případě ministra financí a majitele Agrofertu Andreje Babiše k tak obrovskému střetu zájmů?

Před deseti dny se konala na britské ambasádě konference na téma, jakým způsobem obecně by se měl nastavit model správy korporací s majetkovou účastí státu. V zásadě jde o to, kdo jmenuje a odvolává jejich ředitele. Teď jde zjevně o pokus převést pár vybraných firem, kde je nějaké překrytí, pod jiný resort, kde by jmenování a odvolávání vykonával někdo jiný než finance. To by řešilo problém bezprostředního podezření, ale ten problém je širší povahy, a to jak vůbec by se měly firmy s majetkovou účastí státu spravovat. A ten je řešitelný tím, že se udělá nominační výbor expertů a ti ministrům předloží seznam vhodných kandidátů, z něhož si pak vybírají.

O něco podobného se už vláda pokusila, když přišla s nápadem na vytvoření personálního výboru na úrovni vlády, který se vyjadřuje k odborné způsobilosti nominantů členů vlády do statutárních orgánů státních a polostátních firem. To nestačí?

Ano, vláda se o něco takového pokusila, jenomže tam nadále zůstává resortní ministr jako určující, rozhodující člověk, který podává návrh nominanta do statutárního orgánu firmy se státní majetkovou účastí. Není to tedy tak, že tento návrh dává nominační výbor a ministr si může vybrat, ale ministr navrhuje a personální výbor v zásadě jen řekne, jestli je ten člověk způsobilý nebo nezpůsobilý. To je úplně obrácený gard. Jde o to, že by se do toho měl zavést větší pořádek. A teď to není nic proti Kalouskovi, ani proti sociální demokracii, ani proti ministru Babišovi. Andrej Babiš je zvyklý řídit, s řízením firem má zdaleka největší zkušenosti, o tom není pochyb. Od ostatních je to takové pozlobení, že ho zraňují na nejcitlivějším místě, protože on cítí, že v tom je jeho opravdová kompetence. A popravdě řečeno ona tam ta kompetence je. Nespočívá ve výběru daní, protože Andrej Babiš se tím nikdy nezabýval, není v daňové a už vůbec ne makroekonomické politice, ale řídit konglomerát, což dělal Andrej Babiš fakticky celý svůj porevoluční život, bezpochyby umí.

Mluví se o tom, že ministerstvo financí vzniklo po listopadu 1989 z několika ministerstev a je z něj nejsilnější úřad, takové superministerstvo, které v podstatě řídí celou vládu. Souhlasíte s tím?

Když se podíváte na sever, do Polska, tak je tam specializovaný úřad – tzv. ministerstvo státního pokladu, které spravuje státní majetkové účasti. Řada zemí má to, co my máme pod jednou střechou ministerstva financí, rozdělené mezi dva úřady. To není neobvyklé. Mají něco, čemu se říká ministerstvo státní pokladny, a pak ještě jiné ministerstvo, které je zodpovědné za celou ekonomiku. To je ministerstvo hospodářství kombinované s tvorbou rozpočtové politiky a nastavením daní. Jinými slovy – jako bychom rozřízli ministerstvo pro státní rozpočet a správu daní, tedy výkonnou složku, a udělali z toho ministerstvo, které formuluje fiskální politiku, stanoví daně a zodpovídá za celé hospodářství. To je třeba francouzský model.

Myslíte si, že by to byl i pro Českou republiku vhodnější model než ten současný?

Ne, já myslím, že současná situace vyplývá z toho, jak je složena vládní koalice a jak jsou složeny jednotlivé osobnosti. Jinými slovy – to, že se lidi mají rádi nebo neradi, by neměl být důvod pro přehazování portfolií, k tomu by mělo dojít na základě nějaké zralejší úvahy.

A co by mělo být důvodem, proč změnit kompetence ministerstev?

První otázka zní, co budeme dělat se správou státních majetkových účastí ve firmách obecně. Druhá otázka je, jestli musí stát některé firmy nadále držet ve svém portfoliu, nebo je může prodat, a jak bude spravovat ty, které chce držet ve svém portfoliu. A další věc je kompetenční zákon, jak by bylo lépe to naladit. A na to existuje spousta představ, vždycky se to periodicky objevuje, někdy je to velmi účelové, někdy je snaha dělat to systematičtěji. Ta myšlenka velkého ministerstva hospodářství a menšího ministerstva financí, které se zabývá sestavováním veřejných rozpočtů a pod ním je ještě daňové ředitelství, je věc, která je docela systémová a není hloupá. Pak bychom si ale zase stěžovali, že ministerstvo hospodářství je superministerstvo, protože by v sobě zahrnovalo dnešní místní rozvoj, část financí a celý průmysl a obchod. A hádali bychom se ještě víc než dneska.

Máte vlastní zkušenosti, byl jste například šéfem dozorčí rady ČSA, myslíte si, že jsou členové do orgánů státních a polostátních firem vybíráni díky svým schopnostem, nebo jde často o „zasloužilé vysloužilé“ politiky, jak bývalo často kritizováno? Máte pocit, že se v této oblasti s příchodem Andreje Babiše něco změnilo k lepšímu?

Musíme to rozdělit. Tam, kde došlo k výměně managementu státních a polostátních firem, které spadají pod Babiše, to nebylo uděláno špatně. Andrej Babiš tam skutečně nedává politiky, ale manažery, kteří mají za sebou nějakou zkušenost. Ale to je prostě aplikované i u jiných firem, které nespadají pod resort financí. Druhá věc jsou dozorčí rady, kde je to komplikované, protože ve vládní koalici máme tři subjekty a ty tam chtějí mít nějaké proporcionální zastoupení. Což je z definice poněkud hloupé, ale tak se to u nás zavedlo, je to součást národního koloritu, jak spravujeme stát. A tam nastala změna v tom, že tam nejsou politici. Ani ve firmách, které nevyplácely žádné velké peníze. Abych byl konkrétní, například nikdo nezbohatl na tom, že byl v dozorčí radě Lesů České republiky. Řadoví členové, kteří byli často politici, dostali dvacet tisíc ročně na rok.

To je částka, která nemůže vzbudit nějakou vášeň. Ti byli vyměněni, ale byli vyměněni už za ministra zemědělství Miroslava Tomana a byla to rada ryze odborná. Tam byli tehdy dva docenti, jeden profesor lesnictví, to byla nejodbornější dozorčí rada, která vůbec existovala, kam až moje paměť sahá. Pravda je, že se tam dali lidi, kteří nejsou politici, nejsou to ani profesoři lesnictví nebo lidi tohoto kalibru, ale většinou mají nějakou zkušenost z byznysu a nebyli politiky, nemají tedy pozadí toho zasloužilého straníka, poslance nebo senátora. To ještě samo o sobě neznamená, že ti lidi byli špatní. A teď jsem viděl věcný záměr novely zákona, který zakazuje zákonodárcům účast v řídících a kontrolních orgánech nebo dozorčích radách firem ovládaných státem ještě čtyři roky po skončení mandátu. Když byl někdo poslanec a před tím působil ve velkém byznysu, pak čtyři roky nemůže, tak co to je za pitomost?

Země by měla mít snahu jeho odborné schopnosti využít. Jinými slovy – zase jsme to přehnali. Tam jde skutečně o odbornou způsobilost, která s tím, že byli nějaký čas v Parlamentu, přece nijak nekoreluje. Ti lidé mají nějaké občanské povolání, mohli být manažery velkých firem, mohou ve veřejném sektoru udělat spousta dobra. Nebuďme předpojatí, to přece člověka nediskvalifikuje. Proč přistupovat na čtyři roky zákazu?

Není to trochu ode zdi ke zdi, od jednoho extrému k druhému?

U nás to jde vždycky ode zdi ke zdi. Dneska politiky v dozorčích radách státních podniků nenajdete. Já bych uvítal, aby se udělalo to systémové řešení, které by to vyřešilo. Jak jsem říkal: nominační výbor, který sestaví seznam kandidátů přicházejících pro danou firmu v úvahu, to je taková vyšší dívčí personalistiky, a z toho si pak politici mohou vybrat. Ale budou si vybírat mezi profesionály, které navrhli nezávislí lidé.

Kdo by měl být v tom nominačním výboru? Protože pak bude zásadní, kdo bude vybírat jeho členy.

Koho tam najmenujete. Měli by tam být lidi, kteří jsou odborně způsobilí. To je stejné jako s obsazením Ústavního soudu, České národní banky, vždycky kolem toho bude kontroverze, jak se tam ti lidi vzali. Ale důležité je, aby byli způsobilí, morálně bezúhonní a ve své odborné obci respektovaní. Takové lidi ještě pořád v Česku najdeme.