Horkým tématem, které rezonuje nejen u nás, ale v celé Evropě, a které převážilo nad ostatními problémy, jako je nekončící konflikt na Ukrajině nebo řecký bankrot, je sílící příliv uprchlíků ze severu Afriky, Blízkého a Středního východu i Balkánu. V čem vidíte větší nebezpečí, v invazi lidí jiné kultury a zvyků, nebo v rostoucí xenofobii, před níž varují čeští vědci?

Po druhé světové válce si Evropané uvědomili, že nesmějí nenávidět lidi jen na základě původu. Pokud jde o nenávist na základě víry, ta Evropany přestala bavit již po náboženských válkách. Xenofobie v Evropě prakticky vymizela. Až do relativně nedávné doby, kdy se zase objevila v čerstvé a agresivní podobě. Proč?

Příklad. Před nedávnem dojala Evropu palestinská holčička, která se rozplakala v přímém televizním přenosu, neboť jí hrozila deportace zpátky do Libanonu. O něco později vyšlo najevo, že ta roztomiloučká holčička touží vyhladit z mapy Izrael; jejímu názoru na svět dominuje absolutní a bezvýhradná xenofobie. Ta pramení z její rodiny, z prostředí, kde se narodila a kde vyrůstala. Tuto xenofobii přinesli imigranti do Evropy. Taková míra nenávisti pěstovaná v dětech je opravdu smutná a šokující.

Ale abych nebyl úplně negativní. Moji sousedé jsou Libanonci. Příjemná, milá rodina, pracovitý muž, žena v domácnosti s malým synem. Pokud spolu mluvíme o mezinárodní situaci, soused si vždy jen přeje, „aby ti blázni už konečně přestali střílet“. Ani nevím, zdali jsou muslimové nebo libanonští křesťané. Ani to nepotřebuji zkoumat, u normálních lidí na tom přece nezáleží.

Myslíte si, že vzhledem k té xenofobii, kterou přinášejí imigranti do Evropy, jde dnes o obranu naší civilizace? A dělají pro to evropští politici, co je potřeba? Jak hodnotíte přístup evropské politické reprezentace k problému sílící migrace?