Na středeční tiskové konferenci pořádané Společností pro obranu svobody projevu (SOSP) jste přítomným posluchačům řekl, že zatímco jsme my Češi budovali demokracii, tak se Británie začala propadat směrem k totalitě. Skutečně to tak vidíte?

Myslím, že tady v Česku máte pravděpodobně větší svobodu slova než my ve Velké Británii, a ve Skotsku zejména. A mám tím na mysli nikoliv přímo státní cenzuru, ale spíš podobu skupinového myšlení lidí a převahu radikálních progresivních dogmat. 

V Británii je velmi obtížné zpochybnit radikální progresivní dogma na pracovišti, na univerzitách, v profesních sdruženích. Je to jako rozmach nového náboženství. A přestože za zpochybňování progresivní ortodoxie není mnoho lidí stíháno státem, byť už to některé také potkalo, jde především o to, že můžete kupříkladu přijít o práci, být podrobeni disciplinárnímu řízení, přijít o místo na univerzitě či neuspět při snaze získat doktorát. Jsou to občanská omezení svobody projevu, kulturní omezení, která lidem velmi ztěžují možnost vyjadřování vlastních názorů, pokud nesouhlasí s převažujícím konsensem.

Dalo by se říct, že u nás je to výsada především nejmladší generace. Co podle Vás vede nejmladší generaci, lidi ve věku 20, 25 let, k tomu, aby věřili v radikální woke koncepty? Ať už jde o LGBT, transgender, etnické menšiny či zničení podoby tradiční rodiny? Co mladé vede do náruče takových ideologií?

Elon Musk to nazývá „myšlenkovým virem woke“. A mladí lidé mají proti tomuto viru méně protilátek než starší lidé, protože nemají zkušenosti z reálného života, ze kterých by mohli čerpat. Navíc hlavním vektorem přenosu tohoto „woke viru“ jsou sociální média a mladí lidé jsou častěji ponořeni do sociálních médií prostřednictvím svých chytrých telefonů než starší lidé. 

Fotogalerie: - Ceny svobody projevu

Jonathan Haidt a Greg Lukianoff v knize „Rozmazlování americké mysli“ („The Coddling of the American Mind“) vyčítají rodičům, že své děti lépe nepřipravili na zvládání konfliktů a výzev. Spousta mladých lidí, když jsou vystaveni intelektuální výzvě, se s ní nedokáže vypořádat. Popisují to jako traumatizující zkušenost, vyvolává to v nich pocit ohrožení, ničí to jejich duševní zdraví, místo aby je to přimělo argumentovat a vést diskuzi. Ale myslím, že je také třeba vyjádřit i určité pochopení. Mladí lidé na celém Západě, mladí absolventi, čelí dost špatné situaci. Pro absolventy není dostatek dobrých pracovních míst a zároveň vycházejí z univerzity zatíženi dluhy, mají problém získat bydlení a cítí se bezmocní. Ale když se na Twitteru zaměří na „baby boomery“ nebo příslušníky generace X (generace narozených před rokem 1980, pozn. red.) a pustí se do nich s cílem je umlčet, tak pak mají pocit, že nejsou až tak úplně bezmocní. Je to určitý způsob, jak se mohou pomstít.

Opravdu si myslíte, že jde o hněv směrem ke starší generaci, o hněv směrem k jejich rodičům? Bez ohledu na to, jakým způsobem ten hněv vyjadřují?

Myslím, že částečně ano. Když se podíváte na růžovovlasé aktivisty na klimatických demonstracích, opravdu vypadají velmi naštvaně. Jsou rozzuření. Zdá se, že je to skutečně namířeno proti starší generaci. Mají pocit, že je zklamali. Že neudělali nic pro změnu klimatu. Že neudělali nic pro nápravu všech sociálních nespravedlností ve světě. Je to však akorát přesun skutečné příčiny jejich naštvání. Ve skutečnosti jsou naštvaní na to, že jsou zadlužení, nemohou získat bydlení a musí chodit do mizerné práce. Ale necítí se za to morálně svéprávní a tak místo toho vyjadřují tenhle svůj „morální“ vztek.

Dle jedné z teorií za to může prostředí, do nějž se současná mladá generace narodila. Přibližně před 5 lety se Západ dostal na úplný vrchol své prosperity, kdy lidé měli úplně všechno. Měli domy, měli auta, měli peníze. Nastal hospodářský boom. A v mé zemi, během mého dětství a dospívání, lidé museli „budovat“ kapitalismus a usilovat ne třeba přímo o bohatství, ale usilovat o životní standard, který umožňuje jet na zahraniční dovolenou, koupit si dobré auto. Bylo to motto lidí narozených v 80. letech a dříve, pracovat vydělávat a mít se lépe. Ale lidé narození o 10 nebo 15 let později než já se už narodili do blahobytu, v němž se nemuseli nikterak tvrdě snažit o to, aby měli dobré auto, iPhone či to, po čem touží. A tak se rozhodli, že potřebují zaměstnat svou mysl něčím jiným… 

Ano, něco na tom určitě je. Ale když se podíváte na revoluční období v evropských dějinách stará stovky let, tak se během nich často objevuje shoda s nadbytkem absolventů a nedostatkem dobře placených pracovních míst… To podněcuje revoluční nespokojenost.

Možná je to rozdíl mezi východní a západní částí Evropy, která se v tomto ohledu sunula do ekonomických problémů a tamní mladí z toho byli nešťastní. Ale u nás jsme si ještě před pandemií covidu-19 žili lépe, lépe a lépe. Takže motivy jsou možná jiné, ale výsledek je bohužel stejný.

Co je překvapivé u těchto lidí z mladé generace, je jejich pocit, že jsou obětmi – že nemohou nic udělat pro zlepšení svého života. Zdá se, že mají pocit, že postrádají tuto možnost, a chtějí z toho vinit patriarchát nebo heteronormativitu.

Fotogalerie: - Svoboda projevu

Nevěříte, že se možná nepatrná část z nich skutečně stará například o životní prostředí na planetě? Máte za to, že pro většinu z nich je to jen náhražka?

Myslím si, že ano.

Můžeme přijmout, že mladí lidé možná dělají hlouposti, ale pokud jde o politickou třídu a zejména korporace, tak se zdá, že většina korporací a technologických, energetických a dost možná i automobilových výrobců si zamilovala Green Deal, jako kdyby chtěli dotace, jako kdyby chtěli, aby si zákazníci museli kupovat úplně nový sortiment „zeleného“ zboží.

Dle mě v tomto ohledu existuje řada faktorů. Jedním z nich je, že mezi vrstvami profesionálů, mezi vzdělanou buržoazií, je přijetí tohoto nového náboženství známkou statusu. Je to způsob, jak propagovat svou společenskou nadřazenost, svou příslušnost k elitě. To vidíte i v případě změny klimatu. Mnohé z toho, co je hnacím motorem klimatického hnutí, je signalizací statusu. Je to způsob, jak říci: „Jsem vysoce postavená osoba, protože mi záleží na životním prostředí. Jsem vzdělaný, nejsem popírač vědy jako tito nevzdělaní troglodyti z pracující třídy. Jsem nadřazený člověk, takže mi záleží na životním prostředí a uznávám, že existuje klimatická nouze.“

Všechno je to poháněno touhou propagovat svůj nadřazený status, zejména před nevzdělanými lidmi a pracující třídou. Myslím si také, že z pohledu ředitelů korporací je to mnohem atraktivnější alternativa k niternějším projevům antikapitalismu. Asi tak před 15 lety vzniklo takové hnutí naštvaných mladých lidí, kteří většinou mluvili o bohatém 1 % a chtěli svrhnout kapitalistický systém a věřili, že je prostě nespasitelný a je třeba ho nahradit. Zatímco mezi současnou generací progresivních radikálů se nezdá, že by chtěli svrhnout a nahradit kapitalistický systém volného trhu. Chtějí jen více černochů, LGBT a žen ve správních radách a na vyšších manažerských pozicích. A to je pro kapitalistickou třídu mnohem přijatelnější forma politické opozice než zásadnější filosofický útok na kapitalismus. Takže z tohoto hlediska je to docela atraktivní. Mohou přijmout woke náboženství a koupit si tuto rozzlobenou skupinu protestujících jen tím, že do představenstva jmenují pár černochů a pár žen. Problém je vyřešen. Je to mnohem jednodušší, než kdyby se museli vzdát svého obrovského bohatství a létat běžnými lety.

Takže by se dalo říct, že je touto formou tak trochu podvádějí?

Ano. Jedna cynická teorie říká, že majitelé velkých korporací, jako je Anheuser-Busch či Nike, kteří neustále dělají zdánlivě šílené sebezničující věci, jako je najímání Dylana Mulvaneyho (transgender propagátor piva značky Bud Light, pozn. red.) jako ambasadora značky nebo udělání si kusu hadru z kříže svatého Jiří na anglické soupravě Nike (společnost nedávno svatojiřský kříž „obohatila“ o fialové a modré pruhy, za což v Británií čelí silné kritice, pozn. red.). A proč dělají tyhle šílené věci, když to opravdu štve jejich zákazníky z řad pracujících? Možná si říkají, že když naštvou své zákazníky z dělnické třídy, tak je to vyburcuje, aby ve volbách volili spíše pravicové strany.

Je pravděpodobnější, že v listopadu vyhraje Trump než Biden, když budeme obyčejné voliče trolit tím, že budeme předstírat, že je nenávidíme a že jsou ubožáci. A to je vlastně v zájmu těch korporací, protože pracující lidé pak dávají přednost republikánským politikům. A u nich je méně pravděpodobné, že je budou regulovat a zasahovat do jejich zisků a zdaňovat je. Takže to může být cynický trik, jak přesvědčit masy. Aby volily politiky, které ve skutečnosti korporace tajně chtějí.

Fotogalerie: - Korunu nedáme

Proč Anheuser-Busch najal Dylana Mulvaneyho, aby se stal ambasadorem značky Bud Light? Protože věděli, že si tím znepřátelí a naštvou bílé americké muže z dělnické třídy a ti budou v nadcházejících prezidentských volbách s větší pravděpodobností volit Trumpa. A to je vlastně v zájmu Anheuser-Busch, protože je méně pravděpodobné, že je bude Trumpova administrativa regulovat. A je méně pravděpodobné, že bude Trumpova administrativa danit, než kdyby tam byla opět ta Bidenova.

Ale pokud jde o střední třídu a Green Deal, myslíte si, že její příslušníci tuší, že kvůli Green Dealu možná přestanou střední třídou být? Že jim bude snížena životní úroveň? 

Nemyslím si, že to vědí. Domnívám se, že jsou užitečnými idioty pro podnikatele, klimatology a mediální postavy, jejichž kariéra závisí na hypotéze klimatické nouze. Chci říct, že existuje obrovský zájem na udržení tohoto narativu a je v jejich profesním zájmu, finančním zájmu, zájmu jejich kariéry, udržet narativ, že musíme něco udělat pro řešení klimatické nouze. A podařilo se jim přesvědčit všechny ty tvrdě pracující lidi ze střední třídy, aby s tím souhlasili, i když je to bude ožebračovat. 

Fotogalerie: - Pryč s Green dealem

Vraťme se ještě do časů pandemie covidu-19. Co se to během covidu stalo se západní společností? 

Pro mě v době covidu bylo docela šokující, jak vědomě Britové kolaborovali se svými utlačovateli. A nejen kolaborovali, ale stali se vykonavateli nových pravidel. Každý, kdo byl v pozici autority – policisté, učitelé, lékaři – se stal horlivým vykonavatelem pravidel a někteří volali policii, jakmile viděli, že jejich soused nedodržuje nějaká covidová pravidla. 

Dříve jsem si myslel, že by se nacisté ve Velké Británii nikdy nemohli dostat k moci. Že si až příliš vážíme své svobody a fašismus by u nás nikdy nemohl zapustit kořeny. Ale tuhle iluzi mi totálně rozmetalo období lockdownů. Během nich jsem zjistil, že by ve Velké Británii mohl snadno zapustit kořeny a nacisté by neměli problém ani mezi britským obyvatelstvem najít ochotné vykonavatele. 

Proč to ti lidé během covidu udělali? Myslím, že lásku ke svobodě částečně nahlodal blahobyt. Lidé nemuseli bojovat o přežití, aby si vybudovali vlastní život. Takže si neuvědomují, jak je svoboda cenná. A spousta institucí, které existují jako hráz mezi jednotlivcem a státem, aby chránily jednotlivce, aby bránily jeho svobodu, byla vyprázdněna a zničena. Rodina, církev, občanské instituce, odbory, to všechno bylo vyprázdněno. A jednotlivci tak zbylo velmi málo na to, aby se chránil před vším tím druhem propagandy, kterou byl během covidových lockdownů bombardován. 

Fotogalerie: - Seminář o covidu

Lidé také neustále slyšeli, že umřou…

Hodně se na tom podílel i strach. Lidé byli úspěšně manipulováni tím, že je úřady děsily. Úřady používaly všechny dostupné zbraně, aby občany vyděsily a přinutily je jim vyhovět. Zároveň svou roli hrálo také to, že lidé, kteří s tím vším nesouhlasili, měli pocit, že to bude vlastně jen dočasné. Neustále jim bylo říkáno, že to bude už jen na chvíli: „Už jen dva týdny, aby se zploštila křivka…“ „Poslední nárůst případů a pak už bude po všem…“ Úřady byly v tomto směru docela chytré: „Dělejte, co říkáme, nebo umře babička. Ale je to jen na pár týdnů.“ Tak kdo by s tím nesouhlasil? 

Už to jsou dva roky, co covid definitivně skončil. V České republice máme vtip, že covid „vymazal“ Vladimir Putin, když napadl Ukrajinu. Tehdy se s covidem totiž kompletně přestalo. Jsou si po těchto dvou letech lidé v Británii a v Evropě vědomi toho, že to, k čemu došlo během pandemie a covidových restrikcí, byla chyba a že byli uvedeni v omyl? 

Nejsem si jistý, jestli většina, ale myslím, že mnohem víc lidí teď už ví, že politika lockdownů byla chyba. Mnohem více lidí tomu věří teď než před čtyřmi lety, ale ještě ne většina.

Často se bojím, zda bychom v případě další pandemie opakovali všechny ty stejné chyby, a obávám se, že by se to stát mohlo. Zdá se, že se úřady nepoučily, a v současné době, kdy ve Velké Británii probíhá velmi drahé a zdlouhavé oficiální vyšetřování covidového období si ani nekladou otázku, zda byla cesta restrikcí a lockdownů správnou politickou reakcí. Prostě to berou jako samozřejmost. Že to byla správná reakce. 

Fotogalerie: - Česká cesta z covidu

Když už jsme u těch institucí, jak Britové po vystoupení z EU vnímají aktuální výplody, které Evropská unie prosazuje? Jaký máte pohled na mediální legislativu, obsahující tzv. legislativu na ochranu novinářů? Zaznívají názory, že to působí, jako kdyby to vypadlo z Orwellovy knihy. Ona zmiňovaná ochrana novinářů se totiž má týkat jenom „správných“ novinářů loajálních Bruselu a těmto novinářům by se dostalo určitých privilegií. Bude těžké je vyhodit a majitel média bude zcela bezmocný, ale na druhou stranu, pokud jde o neliberální novináře a novináře s alternativním názorem, tak těm hrozí špatné ohodnocení od nově zřízeného orgánu, který bude hodnotit a posuzovat média.

Ještě asi před patnácti lety platilo mezi vládnoucími elitami, a to i v Evropě, že nejlepším lékem na „špatné“ projevy, misinformace, dezinformace, a dokonce i nenávistné projevy, je nepotlačovat je, nevnucovat jim mlčení, ale více kvalitních projevů. Více kvalitních projevů. To je doktrína proti projevu, jak ji ve dvacátých letech minulého století stanovil soudce Louis Brandeis u Nejvyššího soudu USA.

Fotogalerie: - Fialo, odstup satane

Nejlepším způsobem, jak se vypořádat s údajně škodlivým projevem na veřejném prostoru, je více projevu, více kvalitního projevu, který mu bude veřejně čelit a vyhraje souboj na veřejném prostranství. A to dávalo velký smysl nejen proto, že to s lidmi zacházelo jako s dospělými a respektovalo právo na svobodu projevu a také uznávalo, že úřady se někdy mohou mýlit v tom, co je pravda a co lež. Ale bylo to rozumné i z pragmatického hlediska, protože pokud potlačujete to, co považujete za špatné projevy, ve skutečnosti to proti vlivu problematických projevů příliš nepomáhá. Ten totiž nezmizí. Je to něco, čemu dnes říkáme efekt Barbry Streisandové. Víte, když něco potlačíte, ve skutečnosti právě to na danou věc upozorní a v některých ohledech to spíše zvýší, než sníží její význam. Vidět to je při pohledu do historie u Výmarské republiky v Německu mezi válkami. Antisemitismus byl nezákonný, antisemitské nenávistné projevy byly v mnoha německých státech nezákonné a právě to umožnilo nacistům se chlubit tím, že jsou zakázaní, a že jsou rebelové. Jejich noviny byly úřady potlačovány a vzestup nacistů to nezastavilo. Pravděpodobně mu to naopak pomohlo.

Evropská unie se této zkušenosti tak trochu odnaučila. Lze pochopit, proč chtějí kontrolovat projev a trestat své kritiky. Ale potlačování „disentu“ způsobem, jakým to dělají, jim nepomůže upevnit jejich autoritu a legitimitu. A vlastně si myslím, že nikdy nebyla větší nedůvěra v mainstreamová média. Ze strany obyčejných lidí. Už je mnozí z nich neposlouchají. Utíkají od webů, jako je CNN, BBC a The New York Times, a přiklánějí se k alternativním mediálním projektům, k alternativním mediálním zpravodajským publikacím, jako je Daily Sceptic, a pravděpodobně i k vám, protože jim více důvěřují, protože je pravděpodobnější, že se dozvědí pravdu. A to přispívá k jakési nadcházející vlně „populistických“ revolt ve všech volbách, které letos máme. Přispěje to k Trumpovu vítězství v listopadu.

Nemám rád slovo „populismus“, protože v současném výkladu je to cokoliv, co vadí liberálním elitám. Ale… Jak se stalo, že elita – akademická elita, politická elita, mediální elita, umělecká elita, herci, spisovatelé a další jsou úplně odtrženi od širokého publika?

Charles Murray o tom píše v knize Coming Apart, v níž z rostoucí atomizace americké společnosti a izolace vládnoucí elity viní meritokracii. Takže jak se britská a americká společnost stávaly meritokratičtějšími, tak jste viděli, jak se objevuje tento druh kognitivní elity. 

Dědičné?

Ano, částečně dědičné. Jsou schopni udržovat svá privilegia tím, že své výhody předávají svým dětem. A z kognitivní elity se stala sebeudržující oligarchie, která se stále více vzdaluje obyčejným lidem.

O tom jsem také psal. A můj otec, který vymyslel slovo meritokracie, napsal v roce 1957 knihu s názvem „Vzestup meritokracie“, v níž předpověděl revoluci zhruba v roce 2033. Předpověděl vznik arogantní, sebepotvrzující se kognitivní elity v západních společnostech. A jak se stále více odcizovala a izolovala od obyčejných lidí a začala si monopolizovat privilegia. Obyčejní lidé se tak stávali stále více naštvanými. A nakonec… Byla to dystopická satira zasazená do budoucnosti. Nakonec je elitní třída intelektuálů svržena rozhněvanými nevzdělanými masami. Náznaky toho můžete vidět všude. Zdá se, že se to děje.

Fotogalerie: - Bezpečnostní riziko Babiš

Takže všechno, co nazýváme ohrožením svobody slova, je možná jen snaha o věčný „bias“ ze strany elity či ze strany liberálů. Ale jaký to bude mít výsledek? Podaří se elitě spoutat a ovládnout a zničit moc obyčejných lidí, nebo se jim podaří prolomit všechny bariéry a dojde například ke zvolení Donalda Trumpa či Marine Le Penové? Dokáže široké publikum, široká veřejnost prolomit takovou bariéru? A bude to pro svět dobře? 

Zdá se mi pravděpodobné, že dříve nebo později budou současné vládnoucí elity ve Francii, v Německu, v Británii, v Americe smeteny od moci novou generací populistických vůdců. A jestli to bude to pro svět dobré? To se teprve uvidí.

Někdy se obávám, že populistické strany a populističtí vůdci nemají dobře propracovaný plán, co dělat, pokud získají moc. A část potíží spočívá v tom, že spousta národních parlamentů postoupila moc různým domácím a mezinárodním orgánům. Vnitrostátně na zbrojní orgány, státní správu, byrokraty. V naší zemi tomu, čemu říkáme quangos, kvaziautonomní, nevládní organizace, nevolení úředníci. A existuje spousta mezinárodních orgánů s velmi malou demokratickou legitimitou jako EU, OSN, WHO, které drží velkou moc a nelze je ve skutečnosti pohnat k odpovědnosti. 

Fotogalerie: - Vyznamenaný Clinton

A tak se nabízí otázka, že dejme tomu, že AfD získá v německém parlamentu většinu. Ale jak si vydobude zpět moc od všech těchto orgánů, aby mohla změnit směr z hlediska politiky? Velmi obtížně. A nejsem si jistý, zda dostatečně promysleli, jak to udělat. Další potíží je, že k řízení státu dnes potřebujete spoustu odborníků. Potřebujete spoustu vysoce kvalifikovaných lidí. Potřebujete příslušníky vzdělané buržoazie, kteří budou řídit státní aparát. I když zmenšíte velikost státu. A odkud se vezmou? Protože všichni jsou na druhé straně.

Myslím, že v Americe je možná dost „disentních“ profesionálů, intelektuálů. Dokonce The Heritage Foundation (americký konzervativní think tank, pozn. red.) má takový plán, že zaplaví stát konzervativními experty, kteří budou řídit věci, pokud Trump vyhraje. Ale ve zbytku západního světa žádná podobná skupina skutečně neexistuje. Možná se nějaká časem objeví. Ale myslím, že to je problém. Obávám se mnoha řešení, která nabízejí strany jako AfD, Marine Le Penová a naše vlastní Reformní strana, Švédští demokraté, Praví Finové. Mají jednu nebo dvě hlavní politiky: snížení imigrace, zrušit politiku nulových emisí, vrátit svobodu slova. Skvělé. Ale co kromě toho hodlají dělat? Jak chtějí oživit ekonomiku? Jak budou řešit různé mezinárodní konflikty? Co budou dělat, pokud Čína napadne Tchaj-wan? Existuje spousta rozsáhlých oblastí politiky, které zatím nemají zvládnuté. To je trochu znepokojující.

Psali jsme:

Deset let zpátky. Fiala podepsal petici, Vystrčil propagoval. Co by na to asi řekli dnes…

Generál z NATO: Pozemní operace „relativně stabilizované“. Tak můžou Ukrajinci obléhat Krym!

Ten web, kdo ho znal? Novinář ukázal na Jourovou. „Špiní nepřátele.“

Vondra opět v Partii. Tentokrát nemával papírem. Ale přesto někoho nakrknul

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.