Spolu se senátorem Jaroslavem Doubravou (Severočeši.cz) jste v minulých dnech podnikl cestu na Krym, kde jste se zúčastnili IV. Jaltského ekonomického fóra. Cesta ale neunikla médiím a je hojně kritizována...
Předně bych rád vyzdvihl, že Krym je dlouhodobě záležitostí velmi spornou z hlediska reakce západních politiků – přitom tam šlo o naprosto regulérně vyhlášené referendum a dopadlo ve prospěch nezávislosti Krymu na Ukrajině. Jestliže mám uznávat krymskou ústavu, tak na straně druhé i občané Krymu mají právo na to, aby vyhlásili referendum o právním statutu své země. A protože se výsledek někomu nelíbil, tak někteří politici ze Západu nakonec prohlásili, že je takové referendum neplatné. Pokud mi bývalý pornoherec (Jakub Janda) a soudruh Štětina, který v době, kdy já ještě nebyl ani pionýr a on už byl v lajně a jezdil po zakázaných oblastech Sovětského svazu, říkají něco jiného, pak to nemůžu brát za názor odpovídající realitě.
Všimla jsem si, že mediální připomínky analytika Evropských hodnot Jakuba Jandy byly poměrně sledované...
Jeho připomínky mne vůbec nezajímají, jelikož ten člověk je placen za to, aby vůči čemukoliv, co není v oficiální linii, remcal. Takže když by mne pochválil, hned bych se musel zamyslet nad tím, že dělám něco špatně. A pokud mne kritizuje, tak něco dělám dobře a jdu správným směrem.
Byl jste na Krymu poprvé?
Ne. Už v minulosti jsem se účastnil krymského ekonomického fóra – jel jsem tam na pozvání řádně zvolených lidí do parlamentu a také na pozvání premiéra Krymu.
Co se na fóru probíralo?
Z jejich diskuse jsem vypozoroval, že mají velký zájem na tom, aby se otevíral jak jejich vnitřní trh, tak i obchodní vazby v zahraničí. Tento zájem rozvíjet obchod i ekonomiku už mají dlouhodobě. Letos se tam hovořilo hlavně o energetických možnostech rozvoje Krymu, kdy jsem jim osobně doporučoval, aby se orientovali hlavně na fotovoltaiku, protože jim svého času Ukrajina zlikvidovala vysokonapěťové vedení na Krym, což zapříčinilo nedostatek elektrické energie. Takže tehdy se narychlo pokládaly od Kerče kabely. K tomu jsem jim přednesl, co se u nás v rámci fotovoltaiky stalo, a doporučoval jsem, aby se toho vyvarovali. Při tom jsem se dozvěděl, že budují most v Kerči, velice zajímavým způsobem rozšiřují letiště v Simferopolu, a že by rádi, aby se stavělo ještě víc.
Prý vaše cesta vzbudila jistou nevoli v Bruselu ještě před odjezdem...
To je pravda. Měl jsem v Evropském parlamentu kontroverzní výstup s několika mými kolegy, protože jsem byl těsně před odjezdem oficiálně ruskou stranou požádán o to, zda bych nemohl být patronem akce Vztahy regionů Ruské federace s EU. Jelikož si myslím, že je třeba rozvíjet tyto vztahy, přistoupil jsem na to. Jeden kolega z Evropského parlamentu se to ale dozvěděl a napadl mne za to. Vadilo mu, že na konferenci má vystoupit – i když jen v rámci telemostu – šéf administrativy krymské vlády... Napsal mi také předseda EP Antonio Tajani, že prý se „toto nedělá“, že „je to špatně“ a že jistě vím, že lidé z černého seznamu nesmějí nikde vystupovat. Přitom nešlo o fyzicky vystupující osobu, ale o video!
Dá se říci, že Krym neupadá, naopak se rozvíjí?
Ano. Dokonce mi někteří místní lidé říkali, že co se týče minulých let, kdy byl Krym součástí Ukrajiny, tak upadal ve všech směrech – rušily se fabriky, nic se nestavělo, a nyní se tamější infrastruktura velmi rychle rozvíjí. Navíc jsem se dozvěděl, že rychle přibývá i obyvatel Krymu, což je dokladem toho, že se jim daří dobře. Nárůst obyvatel je totiž mnohdy také jeden z ekonomických ukazatelů.
Prý jste v Krymu radil, jak obejít sankce...
Tento názor o nesmyslnosti sankcí nezastávám zdaleka sám – třeba Rakousko také míní, že sankce poškozují vzájemný obchod a tedy i rozvoj jednotlivých zemí EU. Zatímco USA se stejnými sankcemi mají vzrůstající obrat zboží, tak EU jako celek kvůli těmto sankcím bohužel zůstává pozadu. Zatímco ale EU „zaostává“, tak naopak trhy s Německem a s Holandskem se rozvíjejí. To mne velmi zajímá, protože když máme všichni v rámci EU stejné sankce, tedy stejné možnosti, tak by ten jiný na nich neměl zároveň vydělávat! Ve své přednášce jsem navíc ještě zmínil i fakt nedávného nesmyslného bombardování Sýrie.
Ještě jednu impozantní pikantnost sdělím – seděli jsme v Jaltě v sále, kde se v roce 1945 sešla „velká trojka“. (Jaltská konference byla jedno ze setkání hlavních představitelů SSSR, USA a Velké Británie – Stalina, Roosevelta a Churchilla – během druhé světové války, které se konalo mezi 4. a 11. únorem 1945. Setkání mělo krycí název Argonaut a hlavními otázkami projednávanými byl vztah Spojenců k Německu a Francii, opět se projednávala polská otázka a také vznik Organizace spojených národů. Další z řady setkání zástupců tří mocností se konalo v bývalém carském Livadijském paláci v Jaltě, nejznámějším letovisku Krymu, pozn. red.)
Velvyslanectví Ukrajiny v Praze důrazně protestovalo proti vaší cestě a také vím, že i samotná Ukrajina dala najevo určitou nelibost. Co z toho může plynout?
Jedna zásadní věc, že by si Ukrajina měla zamést před vlastním prahem. Ukrajina totiž neřeší zásadní věci, tedy blaho vlastních obyvatel a snaží se – zřejmě na základě nějakých instrukcí – poškodit vztahy EU s Ruskou federací. Pokud by měli Ukrajinci zájem o to, aby se vzájemné vztahy upravily, měli by se chovat podle Minských ujednání, která však jsou soustavně porušována. Podle dostupných zpráv navíc ukrajinská armáda na východě používá těžké zbraně, které podle dohod už měly být dávno staženy. Na základě doporučení Mezinárodního měnového fondu byla obyvatelům Ukrajiny zdražena elektrická energie a plyn, takže momentálně se tamní chudoba rapidně rozšířila. Řada ukrajinských podniků má navíc kvůli různým „doporučením“ a „příkazům“ maximálně omezit vztahy s Ruskou federací i výrazné problémy s odbytem svého zboží. Podniky těžkého průmyslu tak nakonec mohou skončit jako některé naše firmy v devadesátých letech, tedy krachem. Oni dokonce lepí na vlastní výrobky značky západních firem, které od nich jimi vyrobené zboží odebírají. Takto to funguje v ocelářském průmyslu, ale i v dalších oborech, což do budoucna zakládá problém pro danou ekonomiku. Ukrajinská vláda by měla podobné problémy řešit, jenže se jimi vůbec nezabývá, naopak řeší nepodstatné věci.
Dal jste prý na Krymu rozhovory některým ruským médiím...
Třeba agentuře RIA Novosti jsem pohovořil o sankcích a pak jsem v letadle našel v listu Izvestija rozhovor se mnou, což mne mile překvapilo.
Co se dělo po vašem příjezdu do ČR? Co vám bylo vytýkáno?
Asi nejvíc mne kritizoval Jaromír Štětina. Ale pokud mne takoví lidé kritizují, tak to asi jdu správným směrem.
Mám na mysli spíše to, co se dělo uvnitř EU, pokud se tam dělo něco zásadního
V Evropském parlamentu jim vždy chvíli trvá, než se rozhoupou. Takže až dojdou k nějakému výsledku, pak bude pravděpodobné, že se ještě někdo ozve. Je tam ale mnoho lidí, kteří vystupují tak ostře proti Rusku, že se jim říká „rusofobové“. Zejména jde o poslance z baltských zemí – Poláci a i jiní. Teď po nich antiruskou rétoriku přebírají i někteří Britové – Theresa Mayová má totiž v domácí politice velmi nestabilní pozici, takže zřejmě potřebuje najít něco v zahraničních oblastech...
Může vůči vám Evropský parlament uplatnit nějaké sankce?
Já ale nevím, jaký standard bych měl porušit? To mám vždy, když předseda europarlamentu něco řekne, zahrabat nožičkou a sklopit hlavu a říci, že je to vynikající myšlenka, i když není? Pokud se přijme jakýmkoliv orgánem – tedy parlamentem anebo vládou – nějaké špatné opatření, tak mám přece právo to kritizovat a proti tomu něco dělat! Nikoho přece přitom nenapadám, jen říkám, že je to nesmyslné a že by bylo vhodné o tom popřemýšlet, jelikož nás to jednostranně poškozuje. Je to můj politický názor, který mám právo vyjádřit!
Prezident republiky Miloš Zeman vystoupil na sjezdu KSČM v Nymburku a hovořil tam mimo jiné o tom, že takzvaný Vítězný únor byl ve skutečnosti prohraným, o nutnosti, aby KSČM učinila pokání za minulost a vyzval vás, tedy komunisty, k sebereflexi. Jak jste to přijal?
Miloš Zeman vždycky provokuje a v tom mne vůbec nezklamal. On má pokaždé na jednu stranu pravdu, ovšem na stranu druhou půl pravdy. Třeba pokud šlo o jeho projev v roce 1989, kdy prohlásil, že máme méně vysokoškoláků nežli v Nepálu a že je to dokonce oficiální citace OSN, nedopověděl to podstatné. Totiž že v té zprávě OSN ještě stálo, že poměr vysokoškoláků se počítá z poměru gramotné populace. Já jsem v Nepálu byl a viděl jsem tam zemi, kde bylo jen 27 procent obyvatel gramotných. U nás ale téměř nikdy negramotní nebyli...
A co jeho hecování ohledně Vítězného února?
Velice milé bylo, když nás oslovil „Soudružky a soudruzi!“ Hned k tomu zdůraznil, že je to starý sociálnědemokratický pozdrav – zapomněl ale již odcitovat, že českoslovanská sociální demokracie byla založena před 140 lety.
Já jsem jeho slova pochopila ve smyslu, že by se měla KSČM vyvíjet a jít dál...
To nám ale neříkal nic nového, to si my ve straně říkáme také. Přiznáváme si, že se příliš mnoho rýpeme v nejrůznějších složkách naší minulosti, že setrváváme na nejrůznějších hodnoceních historie namísto toho, abychom jasně řekli, za čím si jako komunisté stojíme – k pozitivu nám jde třeba to, že jsme před rokem 1989 stavěli školy, školky, že jsme měli dobré sociální zabezpečení a nejrůznější služby... Pokud si ze Zemanova projevu vyberu onen apel na historii, tak to namístě bylo. Některým kolegům se to však nelíbilo, podle nich to Zeman říkal hodně provokativním způsobem. To je ale celý Miloš Zeman! On jiný nebude!
I média v onu sobotu zaznamenala, že někteří straníci se prý čílili a dokonce Marta Semelová řekla, že Zemanova slova byla příliš jednostranná... Jde tady o úvahu, zda jsou komunisté vůbec schopní sebereflexe. Jste toho schopní?
Já osobně ano. Je to ale individuální věc každého z nás. Pokud se kolektivní orgán na něčem usnese, tak pak to ještě neznamená, že každý jednotlivý člověk s tím naprosto souhlasí. My ale nemáme usnesení, které by říkalo, že by procesy v padesátých letech nebyly špatné. Takto to nikdo netvrdí. S Milošem Zemanem se tak shodujeme na tom, že byly zločinné. To, že to někdo někomu podsunul, to, že to někdo zorganizoval, zinscenoval, to je věc druhá...
Mně jde spíše o bezprostřední reakce straníků. Co říkali na Zemanův projev v kuloárech? Použil třeba někdo při hodnocení slova, „co to Zeman zase plácá“?
Nic takového jsem na sjezdu nezaznamenal. Byl jsem ale zaneprázdněn prací v návrhové komisi, takže jsem měl jiné starosti. Je ale pravda, že se po sjezdu několik lidí ozvalo, i na internetu někteří tvrdili: „Ježíši, to je hrůza, co nám tam Zeman zase nakládal!“ Zda ale něco takového svištělo přímo na sjezdu, tak to nevím.
Jak se vám jeví složení vedení KSČM? Zaznamenala jsem připomínky, že je dobře, když z něj vypadlo ultralevicové křídlo, které zosobňoval Josef Skála, a že je i dobře, když tam není „reformista“ Jiří Dolejš. Ten ostatně na facebooku poznamenal: „Ani Skála, ani já. ´Geniální´ řešeni ideologického sporu o stalinismus!“
Nové složení vedení strany povede další jednání s miliardářem Andrejem Babišem o podpoře jeho kabinetu, což dříve vedlo ke kontroverzím uvnitř „starého" vedení, a nejen tam. I řada delegátů na sjezdu proti tomu vystoupila.
Je ale dobře, že Josef Skála a Jiří Dolejš už nebyli zvoleni do vedení KSČM?
Skály je mi líto, že funkci neobhájil, a Dolejš ani nebyl delegátem sjezdu...
Znamená to tedy, že partaj teď nebude ani progresivní, ale ani takzvaně ultralevicová?
Ztrácíme tím teoretickou základnu a bude velmi obtížné se v té teorii alespoň trošičku etablovat. Protože oba dva – ať už na ně koukám jakkoliv – měli teoretické výrazné znalosti, což při vší úctě nemohu říci o řadě dalších lidí z našeho vrcholového vedení strany, konkrétně z výkonného výboru. Je třeba velká škoda, že Zdeňka Lišková, která je velice dobrý a kvalitní kontrolor, už není předsedkyní Ústřední revizní komise. Protože zvláště v době, kdy máme daleko nižší příjmy, potřebujeme pečlivěji kontrolovat naše výdaje, víc než kdy jindy.
Jak podle vašeho odhadu dopadnou podzimní volby?
Preference jsou zatím mizerné, ale budu osobně dělat vše pro to, abychom dopadli co nejlépe.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
