V souvislosti s aférou Dominika Feriho chtějí někteří poslanci Parlamentu ČR navrhnout změnu v trestním zákoníku, která by za znásilnění a sexuální obtěžování ukládala daleko tvrdší sazbu. Naopak ministryně spravedlnosti Benešová je proti. Souhlasil byste, po vašich zkušenostech, s takovou novou úpravou?
Já považuji naše zákony a trestní sazby v nich uvedené za tyto kriminální činy jako dostatečné. Nejsem si ale vůbec jistý, zda bývají tyto legislativní normy v těchto případech zcela beze zbytku využité. Ze statistik například víme, že polovina těchto násilníků odchází od soudu jen s podmínkami. Já sám často pochybuji o adekvátnosti takových mírných trestů, kdy často došlo opravdu k velkému zásahu do fyzické i duševní integrity některých obětí.
Různá obvinění ze znásilnění se u mediálně známých osob dostávají na povrch mnohdy až po několika letech. Nejprve si některá z obětí dodá odvahy a pak se přidají i ti ostatní postižení sexuálním násilím. Někteří psychologové to vysvětlují tím, že oběti se cítí také velmi provinile a v případě, kdy se to týká kontaktu jeden na jednoho, se to i těžko dokazuje. Co takovým postiženým lidem doporučit? Svěřit se nejprve rodičům či dobrým přátelům, navštívit psychologa či sexuologa, které váže lékařské tajemství, a teprve potom zajít na policii?
Myslíte, že se Dominik Feri ještě vrátí do politiky?Anketa
My jsme se ve svém průzkumu samozřejmě ptali znásilněných žen, proč neoznámily tyto trestné činy. Tím nejčastějším důvodem byl stud obětí, které často navíc připisovaly vinu za znásilnění samy sobě. Celkem zarážejícím prvkem v těchto statistikách byl fakt, že v polovině zmíněných případů znásilnění byli pachateli stálí partneři či manželé. A ty postižené ženy neoznamovaly znásilnění často i proto, jelikož byly na nich citově nebo ekonomicky závislé.
Pane profesore, dá se vůbec obecně charakterizovat hranice, kterou by lidé neměli překračovat při namlouvání či flirtu, tedy, když chtějí mít spolu sex?
Samozřejmě je třeba říct, že ta hranice je stejná jak pro muže, tak i pro ženy. Jedná se o souhlas, který je nutný od obou stran, než dojde k intimnímu sbližování či k nějakým sexuálním aktivitám. Pokud tento souhlas některé ze stran chybí, dá se toto jednání charakterizovat jako sexuální násilí.
Psali jsme:
Mají ženy v těchto případech, tedy ve vnímání, kam až může toto přemlouvání zajít, jinak nastavenou hranici než muži?
Ženy si musely v průběhu lidského vývoje, evoluce, vypěstovat v sobě vyšší citlivost, co se týká sexuálních útoků. Násilný sex je vždy pro ženu rizikový, a to nejen v důsledku možného poškození jejího zdraví, ale i z hlediska jejího možného nechtěného otěhotnění. Proto by měli muži určitě respektovat její nesouhlas při jakýchkoliv intimních aktivitách.
Je tedy už hodně „přes čáru“, když někdo zabarikáduje dveře a nutí ženu i přes její nesouhlas k sexu? Jak by vlastně žena měla či mohla dát muži jasně najevo, že větší intimnosti opravdu nechce?
Když někdo zabarikáduje dveře a nutí partnera k sexu, i přes jeho nesouhlas, tak se jedná, alespoň podle našich zákonů, minimálně o omezování osobní svobody. Samozřejmě takové jednání je za hranicí jakékoliv přijatelnosti.
Sám patřím věkově ke střední generaci a pamatuji se, že zvláště při studiu na středních či i školách vyššího typu, pokud se muž nepokusil ženu políbit alespoň na třetím rande, byl považován za ňoumu, nekňubu. No, a večírky na kolejích bývaly někdy opravdu dost uvolněné. Má současná generace dvacátníků a třicátníků vyšší morální nároky při navazování bližších vztahů mezi muži a ženami, než měli například jejich rodiče?
Každá sexuální iniciativa by měla vycházet z obou stran. Ženy by měly mít na intimním sbližování stejný podíl jako jejich partneři. Muži, kteří nejsou schopni adekvátně odhadnout signály ze strany ženy ohledně jejich nesouhlasu při sexu, se tak vystavují riziku trestního stíhání.
Co se týká morálních nároků u lidí různého věku, tak ty jsou samozřejmě u každé generace poněkud odlišné, protože jsou závislé na společenském vývoji. Z tohoto hlediska je trestní právo jen kodifikovaným minimem obecně pojímané morálky.
Ve velmi uvolněné atmosféře sedmdesátých let pro mladé lidi (doba hippies), i když tehdy u nás panovalo období tvrdé normalizace, nebyl s randěním problém, vztahy se navazovaly poměrně dost snadno. Přesto mne zaráží, že může dnes někdo známého či známou, se kterou teprve chce navázat bližší vztahy, požádat o tzv. nudes, tedy fotografie jejich intimních partií. Není to už dost za hranou?
Vyžadování intimních fotografií je určitě nový fenomén, který souvisí s rozšířením sociálních sítí a elektronické komunikace v posledních letech. Já sám jsem posuzoval při trestním stíhání několik takových případů vyžadování nahých fotek dokonce i od nezletilých dívek, ale i od dospělých žen, které přes internet náhodně oslovil pro ně neznámý muž, nebo dokonce též jejich známý. Tyto kauzy vyšetřovaly orgány činné v trestním řízení buď jako vydírání, nebo jako výrobu a distribuci dětské pornografie.
Nemají to dnešní mladí lidé s navazováním bližších vztahů těžší, než to měli jejich rodiče či prarodiče? Mají sice internet se sociálními sítěmi a mobily, kde nemusí překonávat ostych z přímého osobního kontaktu, ale právě na těchto elektronických médiích číhají na ně nemalá nebezpečí, o kterých jste už hovořil. A především se změnila společenská pravidla, dostali se k nám tvrdší „anglosaská“ pravidla pro chování vůči opačnému pohlaví na veřejnosti. Plácnutí přes zadek, nad kterým kdysi všichni mávli rukou, může být dnes i příčinou k vyhazovu z práce. Tím samozřejmě vůbec nechci obhajovat sexuální predátorství.
Ohledně sexuálního obtěžování či jinak řečeno sexuálního harassmentu lze konstatovat, že česká společnost se k němu chová až příliš benevolentně. Pokud to ale některá žena zažije na vlastní kůži, uvědomí si, že ji to může ohrožovat dokonce i existenčně, tedy, že to může odstartovat i velké problémy v jejím zaměstnání. Původní význam sexuálního harassmentu byl využití mocenského postavení k získávání sexuálního uspokojení. Tento význam se postupem doby měnil, rozšiřoval se. Dnes se považuje za sexuální obtěžování každá nevyžádaná, sexuálně podbarvená pozornost či aktivita. Dříve se takovéto záležitosti přísněji posuzovaly zejména od vedoucích na pracovišti nebo třeba od učitelů či lékařů, v současné době tato přísnější pravidla se vztahují i na kolegy v zaměstnání.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
