V souvislosti s aférou Dominika Feriho chtějí někteří poslanci Parlamentu ČR navrhnout změnu v trestním zákoníku, která by za znásilnění a sexuální obtěžování ukládala daleko tvrdší sazbu. Naopak ministryně spravedlnosti Benešová je proti. Souhlasil byste, po vašich zkušenostech, s takovou novou úpravou?

Já považuji naše zákony a trestní sazby v nich uvedené za tyto kriminální činy jako dostatečné. Nejsem si ale vůbec jistý, zda bývají tyto legislativní normy v těchto případech zcela beze zbytku využité. Ze statistik například víme, že polovina těchto násilníků odchází od soudu jen s podmínkami. Já sám často pochybuji o adekvátnosti takových mírných trestů, kdy často došlo opravdu k velkému zásahu do fyzické i duševní integrity některých obětí.

Různá obvinění ze znásilnění se u mediálně známých osob dostávají na povrch mnohdy až po několika letech. Nejprve si některá z obětí dodá odvahy a pak se přidají i ti ostatní postižení sexuálním násilím. Někteří psychologové to vysvětlují tím, že oběti se cítí také velmi provinile a v případě, kdy se to týká kontaktu jeden na jednoho, se to i těžko dokazuje. Co takovým postiženým lidem doporučit? Svěřit se nejprve rodičům či dobrým přátelům, navštívit psychologa či sexuologa, které váže lékařské tajemství, a teprve potom zajít na policii?

Na základě našich reprezentativních výzkumů v české populaci jsme zjistili, že až 11 procent žen bylo za svého života donuceno alespoň jednou k pohlavnímu styku násilím. Pro určitou část těchto žen to sexuální násilí mělo i dlouhodobý charakter. Nezřídka se to pak projevilo na psychickém zdraví obětí a ovlivnilo to také jejich další partnerské vztahy či soužití. Pouze 3 až 5 procent z těchto případů bylo oznámeno policii a pak vyšetřováno. Tedy až každá dvacátá podobná kauza se u nás prošetřuje.