Co říkáte na cestu premiéra Petra Fialy po Africe?
Na to, že Afrika je nejbouřlivěji se rozvíjejícím kontinentem a přirozeným sousedem Evropy, jí skutečně věnujeme minimální pozornost. Jako bychom se tu styděli lézt tradičním i novým koloniálním a postkoloniálním mocnostem do zelí. Za 26 let, kdy se tu jako obchodník pohybuji, je kabinet Petra Fialy první, který se k Africe přihlásil a pokouší se Českou republiku a její zájmy na kontinentu podpořit i politicky. Pokud bych měl spočítat vrcholové návštěvy v subsaharské Africe, tak by mi stačily prsty jedné ruky. V roce 2006 navštívil tehdejší prezident Václav Klaus Nigérii a Jihoafrickou republiku a pak už je tu jenom několik návštěv na úrovni ministrů vlády ČR (většinou Ministra zahraničních věcí). A pro české premiéry v minulosti, jako by Afrika ani neexistovala.
Srovnejme si to teď se statistikou např. Turecka, kdy prezident Erdogan navštívil v průběhu deseti let svého prezidentství 32 z 54 afrických zemí (z toho např. Senegal hned čtyřikrát). Počet tureckých ambasád v Africe se zvýšil od r. 2002 z 12 na současných 44 a ve stejném období vzrostl počet afrických ambasád v Turecku z 10 na 38. Turci mají dnes v Africe vojenskou základnu v Somálsku, těží zde suroviny a široce spolupracují kulturně i obchodně. Turkish Airlines létají do všech významných afrických destinací.
Je srovnání Petra Fialy s Milošem Jakešem přehnané?Anketa
Všechny předchozí vlády Afriku a její budoucí vliv podceňovaly a zanedbávaly. Pamatuji se na rok 2010, kdy jsme se Schwarzenbergovým ministerstvem zahraničních věcí doslova bojovali o každou ambasádu v Africe, zejména v její subsaharské části. Tehdy se zcela zavřela na východě kontinentu Nairobi v Keni, na jihu angolská Luanda a zimbabwské Harare, ve středu potom konžská Kinshasa a na západě senegalský Dakar. Diskuse tehdy probíhala i o dalších uzavřeních, a to buďto naší nigerijské nebo ghanské ambasády.
Na západě Afriky se 17 zeměmi by nám tak zbyla jedna jediná ambasáda. Naštěstí se této největší šílenosti tehdy postavily jak profesní asociace, tak i odborná veřejnost, takže v okleštěné podobě nakonec přežily obě, tedy Abuja i Accra. Na východě kontinentu se však tehdy zachovala pouze etiopská Addis Abeba (sídlo Africké unie a významných organizací), na jihu jihoafrická Pretoria a ve střední (ekvatoriální) části kontinentu, nám nezbylo vůbec nic. Tehdy přežily celkem pouze čtyři ambasády (plus obligátních pět v severní Africe (Egypt, Libye, Tunisko, Alžírsko a Maroko) na 54 zemí kontinentu.
Návrat na kontinent započal někdy kolem roku 2015, kdy se za velkých nákladů postupně opět obnovovala Nairobi, Dakar a Kinshasa a kdy se bývalé Harare přestěhovalo do zambijské Lusaky. V souvislosti s naší angažovaností v západoafrickém Sahelu, přibyla v tomto období nově ambasáda v malijském Bamaku, dnes již uzavřená. Adekvátně k tomuto našemu přešlapování, se nyní musíme o to více snažit, abychom navázali dobré vztahy, a to minimálně se surovinově a obchodně zajímavými zeměmi kontinentu. Tento proces je jistě hektický a časově omezený, takže v jeho průběhu prostě nelze vše komunikovat tak, jak bychom si my nebo naši afričtí partneři přáli. Ale neznamená to, že s našimi africkými partnery nevedeme důležitý a užitečný dialog a neposunujeme se vpřed.
Kabinet Petra Fialy vyslal letos do Afriky postupně svého vicepremiéra, ministra zahraničí i samotného premiéra, kteří navštívili celkem devět zemí. Nedostatek snahy mu tedy nelze vytknout. A to, jestli se v tomto procesu vyskytne občas nějaký formální problém, ještě neznamená, že musíme okamžitě tuto snahu kritizovat nebo jí přikládat geopolitické významy, které nemá. Přestaňme už konečně sledovat, jak kdo hlasuje v OSN (to je výzva i do vlastních řad) a hodnotit země podle našich osobních přání a sympatií, případně antipatií. Žijeme v době převratných změn, kdy země BRICS postupně přebírají ekonomickou iniciativu. Čím více se budeme uzavírat, tím hůře budeme už brzo žít.
Psali jsme:
Jedna ze zastávek premiérovy cesty, Nigérie, musela být zrušena jen pár hodin před zahájením. Co říkáte na tuto „kauzu“?
Věřte mi, že když jedete tzv. řetězovou cestu, není to jednoduché. Hlavy státu nebo hlavy exekutiv prostě nejsou vždycky nutně právě v ten daný den k dispozici, a proto se okno na určitou návštěvu občas nečekaně otevře a stejně tak se i občas zase zavře. Premiérova cesta se ve své druhé polovině potkala s odjezdy vrcholných afrických státníků na saúdsko-africký a arabsko-africký summit v Rijádu a s vypjatou situací, kdy dochází k bezprecedentní koncentraci amerického vojenského potenciálu v oblasti. Za takové situace byly výsledky africké cesty premiéra lepší, než se dalo čekat a jeden segment, který se nemohl uskutečnit z organizačních důvodů, na tom nic nezmění. Rozhodně tomu nepřikládejme žádná politická znaménka ani souvislosti, které takový výpadek rozhodně nemá.
O Nigérii, která premiérovi návštěvu zrušila, experti říkají, že byla jednoznačně nejdůležitější položkou v itineráři cesty. Když si vezmete pět zemí, souhlasil byste, že pro nás byla nejdůležitější?
V Nigérii nastoupila v průběhu letošního léta k moci nová administrativa. Do vysokých funkcí nastoupilo mnoho úplně nových tváří, a proto je včasné navázání vztahů v takových případech velmi prospěšné a vítané. Nigérie se stala již před celou dekádou největší ekonomikou Afriky a dnes již je daleko před Jihoafrickou republikou, kterou tehdy předstihla. Letos s ní srovnal krok rychle rostoucí Egypt, který nyní aktuálně vede pořadí afrických zemí, a to jak z hlediska GDP, tak i PPP. Nigérie je však jistě zdaleka nejvýznamnější destinací ze zemí subsaharské Afriky i z hlediska našich ekonomických zájmů. Disponuje energetickými i minerálními zdroji, které je potřeba pro Českou republiku zajistit a je zákazníkem mnoha významných českých společností v oblasti energetiky, petrochemického, obranného a bezpečnostního průmyslu.
Fotogalerie: - Společně pro Izrael
Česká republika má též významný zájem na rozvoji dobrých vztahů s Etiopií, kterou pan premiér na své cestě navštívil jako první a byl zde skutečně skvěle přijat. Ke Ghaně i Keni nás vážou tradičně dobré vztahy a vzájemná spolupráce a vzhledem k jejich významnému postavení v oblasti západní a východní Afriky, byla i jejich volba do jeho itineráře důležitým a významným krokem v oblasti upevňování dobrých vztahů. Premiér Fiala byl přitom prvním vrcholným politikem v historii Československa i samostatné České republiky, který Ghanu a Keňu navštívil. V Etiopii byl z vrcholných představitelů naposledy na státní návštěvě prezident Husák v roce 1981. Pokud budeme význam zemí měřit jejich ekonomickým výtlakem, tak Nigérie je v Africe číslo jedna až dvě, Etiopie číslo pět, Keňa číslo sedm, Ghana číslo deset a Pobřeží slonoviny číslo dvanáct. Pokud budeme brát v potaz pouze subsaharskou Afriku, pak je Nigérie jedna, Etiopie tři, Keňa čtyři, Ghana sedm a Pobřeží slonoviny devět.
Pojďme si v obecné rovině probrat, které země jsou dnes na africkém kontinentu nejvlivnější mocnosti?
V rámci kontinentu existuje 54 suverénních států, rozdělených do pěti regionů. Severní Afrika se často, z hlediska etnické, jazykové i kulturní afinity, přiřazuje spíše k arabskému světu a k Blízkému východu. Zde jsou dominantními mocnostmi Egypt a Alžírsko. V západní Africe je to jednoznačně Nigérie, sekundovaná Ghanou, ve východní části kontinentu Etiopie a Keňa, v jeho centrální nebo ekvatoriální části budoucí obr Afriky Demokratická republika Kongo a na jihu potom Jihoafrická republika a jistě i rychle rostoucí Angola (která měla být původně také součástí premiérova programu).
Pokud si přiřadíte k těmto zemím jejich politické směřování, zjistíte, že tři z nich (Egypt, Etiopie a Jihoafrická republika) buďto už jsou, nebo aktuálně směřují do globálního uskupení BRICS a že Alžírsko o to velmi usiluje. Politický vliv na kontinentu se tedy jednoznačně přesouvá z tradičního postkoloniálního vlivu amerických a evropských zemí a z dolarového systému do nové sféry geopolitického i finančního vlivu.
Co těmto zemím, které mají na kontinentu vliv, může nabídnout EU a co Česká republika?
Česká republika a její koncept vzájemně výhodné spolupráce bez politických konotací, je v Africe mimořádně oblíbený. My totiž nikdy nespojujeme (a ani logicky nemůžeme spojovat) naši ekonomickou spolupráci s politickými tématy, nekonečným a otravným mentoringem o lidských právech, ochraně 64 druhů psychických úchylek a s dalšími tématy z dílny sociálních inženýrů Kalergiho střihu. Afričanům se líbí náš přátelský a otevřený přístup k výchově, výcviku a zaškolení odborníků i naše pružnost v oblasti technických řešení podle jejich potřeb.
Slabými stránkami je faktická neexistence bankovních a finančních institucí k podpoře vývozu, který je v národním zájmu České republiky a jeho přílišná provázanost se zahraničními bankami, úvěrovými a pojišťovacími agenturami. Naše nabídka finančních služeb se tím stává velmi limitovanou.
I z toho důvodu se nebudu vůbec vyjadřovat k části otázky, hovořící o Evropské unii, která rozhodně k rozvoji našich vztahů s africkými zeměmi ničím nepřispívá. Ostatně, jaká EU? Británie, Francie a Německo si tradičně odehrají to svoje a my sbíráme pouze drobty, které jim odpadnou. Stačí, když se podíváte na postoje hlavního eurodiplomata, španělského socialisty Josepa Borrella, vůči Etiopii v období její krize, na bezzubé pokusy unijních orgánů o mediaci či urovnání konfliktů v Africe a musí vám být naprosto jasné, že EU v Africe žádnou roli nehraje a hrát ani nebude.
Kauza opět oživila debatu o schopnostech české diplomacie. České ministerstvo zahraničí poslední dvě volební období řídí lidé kolem čtyřicítky s minimálními zkušenostmi z diplomacie. Jak se to podle vašeho pozorování odráží v úrovni české diplomacie?
Česká diplomacie patřila tradičně k těm nejlepším, které s minimem manévrovacího prostoru v podmínkách příslušnosti země k určitému vojensko-politickému uskupení a poměrně k jejímu vlastnímu politickému výtlaku, dokázaly těchto vlastností často využít i jako výhod, oproti svým dominantním konkurentům. Vycházeli jsme přitom z jedinečného dědictví přípravek na vyslání do vzdálených a kulturně odlišných zemí, které navazovaly na tradice jezuitských kolejí a oborů studií na filozofických fakultách, připravujících arabisty, islamology, sinology, afrikanisty a další odborníky. Bouřlivá průmyslová revoluce a vývozní orientace země na konci devatenáctého a počátkem dvacátého století tomu všemu navíc dala i ekonomický rozměr. Vychovávali jsme odborníky pro jednotlivá teritoria, oblasti a kontinenty.
K hlavním problémům současné české diplomacie patří neblahé rozhodnutí o „rotaci diplomatů“ mezi jednotlivými relacemi, kontinenty a kulturními i jazykovými sférami, a tedy odcizení odborníků na danou oblast jejich původní profesi. Nechali jsme si tím vnutit styl diplomacie, který nám nebyl vlastní.
Jako druhý problém české diplomacie bych viděl naši často až křečovitou snahu zalíbit se velkým hráčům a s tím související neustálé programové podlézání a přisluhování všem těm americkým, unijním (v Africe k tomu i ryze francouzským) zájmům. To české diplomacii rozhodně nesluší ani neprospívá.
Dovolil bych si dále nesouhlasit s názorem, že mladí lidé nemohou být v řídicích funkcích politických či ekonomických diplomatů, ať už v centrále, či v zahraničí. Za posledních dvacet let jsem se setkal s mnoha mladými, dynamickými a velmi perspektivními diplomatkami a diplomaty, kteří vnášejí do této tradicemi a zvyklostmi opředené praxe čerstvý vzduch nových afinit, přístupů i technologií a vzhledem k datu svého narození, jsou též zbaveni i námi uměle nafukovaných ideologických či služebních cejchů z minulosti. Vše, co potřebují, je nebrzdit je a umožnit těm nejlepším z nich rychlý kariérní růst. Nejlepší zkušenosti jsou ty, které získáváte v reálných podmínkách a na palebné čáře.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
Helle
