Filozof: Kavárenští povaleči otevřeně inzerují, že účastník demonstrace proti řádně zvolenému prezidentovi dostane peníze. NATO je řízeno globální plutokracií, musíme ho zrušit

Lze předpokládat, že svět se po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní. Radujete se vy osobně z výsledku hlasování? V čem ve vás vzbuzuje rozhodnutí amerických voličů naději a v čem naopak strach?

Vidíte, hned na začátku mi musíte dovolit malou odbočku od aktuálních témat, ale uvidíte, že nebude zbytečná. Dnes se s výrazem „svět“ zachází velmi neopatrně. Lidé chtějí svět měnit a napravovat. Klasik moderního humanismu Karel Marx ve své jedenácté tezi o Feuerbachovi řekl, že filozofové svět dosud jen vykládali, ale že je třeba jej změnit. Tento mylný názor se zažil do té míry, že přešel do běžného úzu. Svět jako horizont lidského života, všeho, co člověka obklopuje a co je předmětem lidských aktivit, je opravdu v neustálém pohybu, nikoliv však podle lidských choutek a na základě manipulací lidí, a to i těch nejmocnějších.

Takže bych řekl, že spíše naopak nejnovější změny probíhající ve světě způsobily zvolení pana Trumpa americkým prezidentem. Právě jakožto z důkazu těch probíhajících změn jsem měl z výsledku voleb v USA velikou radost. Pevně doufám, že pan prezident Trump splní to, k čemu se během volební kampaně zavazoval. První jmenování vysokých úředníků jeho administrativy jsou v tomto směru povzbudivá. A strach? Ten by tu také byl. Mám strach, aby se dříve nebo později nestal obětí atentátu…

Po celém světě se šíří názory, které u nás například reprezentuje Tomáš Halík. Tvrdí, že vítězství Donalda Trumpa pro něj byl šok a že k němu došlo proto, že nevzdělaní lidé jsou manipulovatelní.

Jsme zase u mé úvodní myšlenky. Pro ty, kdo jsou přesvědčeni o naprosté manipulovatelnosti světem a lidmi, musela být porážka paní Clintonové šok. Pro její vítězství bylo zdánlivě učiněno vše. Osobně jsem nevěřil, že prohraje. To, že se tak nestalo, je stejně radostné jako to, že byl zvolen pan Trump. Z jeho strany o žádnou manipulaci nešlo, vždyť musel naopak čelit mediální masáži nevídaných rozměrů. Nesmíme s manipulací zaměňovat politickou demagogii, jíž se oba dopouštěli a jež už dva a půl tisíciletí k volbám, demokracii a politice vůbec patří.

Závažné je tvrzení o vztahu mezi manipulací a vzdělaností. Chtělo by to důkladnější rozbor toho, co se nazývá vzděláním či vzdělaností. K tomu zde není prostor, a proto jsem nucen zjednodušovat. Zaprvé, pokud jde o jedince opravdu vzdělané, nikoliv jen povrchně intelektuálsky sečtělé nebo pouze špičkově vyškolené ve svém oboru, je to jednoduché. Ti především vědí, že podlehnout manipulaci může kdokoliv, ba i oni, a navíc je jich tak maličko, že nemohou nijak ovlivnit výsledek voleb. Zadruhé můžeme mluvit o běžném vzdělání poskytovaném širším vrstvám. Tedy o tom, které je v současnosti tak devastováno. Kdo zná práce rakouského profesora Liessmana, ví přesně, o čem mluvím. Tato devastace má za následek, že způsobilost takto „vzdělaných“ lidí podléhat manipulaci je daleko vyšší než těch „nevzdělaných“. Když z nějakého rozboru hlasování vyplývá, že „vzdělanější“ lidé volili tak, jak tomu bylo v amerických volbách nebo u Brexitu, tak si pište, že jde o tento fenomén.

Předvedl nám Trump skutečně, že cestou k politickému úspěchu může být systematické posilování toho, co je v lidech nejhorší? Lidé prý nejsou schopni vnímat fakta, propadají se do nenávisti v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoli odlišnému. S tím souvisejí i názory, že Západ čeká pravicová nacionalistická kontrarevoluce… Jenže další názorový proud říká, že politici tak dlouho vnucovali lidem něco, co lidé nechtěli, ať už jde o práva menšin nebo toleranci k imigrantům, že už těchto názorů mají dost. Lze říci, kdo má pravdu?

Už jsem řekl, že i pan Trump používal běžnou demagogii. Pokud vím, žádný apel na morálně zavrženíhodné cítění v tom ale nebyl. Vy ale máte na mysli i jiné situace a politiky. Lidé samozřejmě vždy jednají nejen na základě racionální úvahy, ale i na základě vášní a instinktů. Tento „vášnivý“ charakter ovšem neznamená hned nenávist. Stačí si všimnout vášnivého zaujetí mnoha představitelů havlistického humanismu. Co myslíte, jde o nenávist? Navíc tu máme některé instinkty – kolektivní i individuální – jejichž fungování je nezbytnou podmínkou zachování lidských jedinců a kolektivů. Masivní imigrace nebo homosexualita jsou příklady fatálního ohrožení člověka, takže nechuť k nim, o níž mluvíte, je oprávněná.

Ano, lidem se vnucovalo mnohé, co odporuje jak přirozeným instinktům, tak starým kulturním tradicím. Nejsou to ale primárně politici, kdo to lidem vnucuje. Oni sami jsou většinou jen nástroji tvůrců a „apoštolů“ nové humanistické kvazireligiozity, která je zase nástrojem vlády globální plutokracie. Její příslušníci dávají stranou část svých absurdně vysokých zisků, aby mohli korumpovat politiku, média a intelektuály. Tyto tři složky toho, co se také někdy nazývá Nový světový řád, pomocí různých prostředků a metod systematicky zpracovávají obyvatelstvo pokořených zemí.

Například jak?

Jako nejmarkantnější příklad těchto metod bych uvedl showbusiness a zábavu ve všech možných podobách. Intelektuálové jsou zase kupováni přidělováním akademických pozic a ti, kteří se osvědčili jako dobré převodové páky, jsou korumpováni udílením titulů a „mezinárodních“ cen – včetně Nobelových cen za mír a literaturu. Pokořované národy se snad opravdu vzchopí k odporu. Tentokrát však nikoliv jeden proti druhému, ale společně proti společnému nepříteli. Humanisté pošetile bouří proti nacionalismu. Tento nově vznikající nacionalismus je zcela novým jevem a bylo by lepší toto hnutí nazývat evropským multinacionalismem, který je protikladem multikulturalismu.

Z vítězství Trumpa se radují všichni, kdo odmítají imigranty. Lze říci, že tímto je definitivně jasné, že v Čechách si už žádný politik, který to myslí vážně, nedovolí přijímat muslimy?

Migrace je klíčový problém současnosti. Zatímco globalisté by rádi vládli jakési etnické kaši, se kterou se dobře zachází, protože nemá žádné kořeny, vědomí přirozených vazeb ani živý vztah k tradicím (vzpomeňme na zrůdné plány Coudenhove-Kalergiho), skuteční Evropané se musejí masové migraci bránit. Dokud to jde, tak nenásilně, ale jestliže nenásilné prostředky nepomohou… Je třeba si uvědomit, že nejde o nic nového pod sluncem.

Když si vzpomeneme na to, jak bylo veřejné mínění směrováno ještě před dvěma lety, nebylo vůbec přijatelné přistupovat ke složitému problému migrace způsobem, jaký teď zcela otevřeně prosazuje Trump. Bude politický mainstream přinucen otočit kormidlo? Jakou odezvu můžeme očekávat v Evropě a v ČR?

Pan Trump se ujal jednoho z pokořovaných národů. Prostí Američané (ano, hlavně ti „nevzdělaní“!) jsou stejnými oběťmi migračních a jiných podlých hrátek globalistů jako my, Evropané. Situace (nikdy bych neřekl „svět“) se opravdu výrazně změnila. Potěšily mě povzdechy českých hlasatelů globalismu (pánové Schwarzenberg a Michael Žantovský, jestli si dobře vzpomínám), že svět už nebude takový, jak ho nyní známe. Kéž by tomu tak bylo! Mainstream asi kormidlo neotočí, ale doufejme, že bude nahrazen.

Hned v době sčítání výsledků hlasování při volbě amerického prezidenta se řada lidí smála České televizi už proto, že bylo zřejmé, jak moc je výsledek překvapil. Část veřejnosti podezírá média z toho, že nejsou objektivní, že ubližují prezidentu Zemanovi, že straní určitým zájmům. Jak zvládají informovat o volbě lídra světové velmoci média, ať už veřejnoprávní, nebo soukromá? Myslíte si, že postupně zkusí hledat jiný přístup, že nebudou tolik proimigrační a podobně? Začnou být shovívavější i vůči názorům, které hlásají například nulovou toleranci vůči menšinám nebo imigrantům?

Přístup malých českých globalizátorků je opravdu zábavný. Nesleduji česká média soustavně, a tak se k nim nemohu vyjadřovat v nějaké souhrnné kritice. Do budoucna doufám, že ke změnám dojde. Ty se mohou projevit na dvou různých úrovních. Na úrovni vlastníků to znamená, že soukromí vlastníci médií by mohli prokázat komerční ohebnost a přizpůsobit se novým trendům. U veřejnoprávních médií, kde je nedostatek objektivity asi největší, musí dojít k výměně vedení, což předpokládá změny ve složení mediálních rad a ty zase změny ve složení Poslanecké sněmovny. A to bude běh na dlouhou trať. Na úrovni klíčových výkonných pracovníků to znamená, že se bude muset vyměnit jejich velká část za nové. To je podstatně menší problém. Potlačovaných nebo upozaďovaných nadaných publicistů máme dost.

Globalizace často bere lidem dobře placená pracovní místa a nemá je kdo vytvořit. Menší podniky zanikají, a tak pracovní místa nemohou vytvořit. A zatímco ti majetnější mají víc, část veřejnosti chudne, o čemž se samozřejmě raději nemluví. Bude vůbec někdo skutečně vážně hledat řešení i pro lidi, kteří jaksi nepatří mezi těch pár vyvolených? Je řešením, že se omezí mezinárodní obchod? Do jaké míry lidé přestávají věřit finančnímu systému kapitalismu?

Nerad používám výrazu „pracovní místa“. Sám jsem pracoval jako personalista a vím, že nejde o pouhá „místa“. Jde o lidi, o lidi, kteří něco tvoří, něco vyrábějí. Vždy jsem si jich vážil a choval k nim větší respekt než vůči těm, kteří se živí obracením peněz v takzvaném finančním průmyslu. A to nemluvím o profesionálních poživatelích dávek. Říkáte to správně, ale upřesněme si to. V celém takzvaném západním světě chudnou nejen zaměstnanci, ale též živnostníci a střední podnikatelé. Koncentrace majetku a monopolizace v oblasti podnikání se stupňují. Systém založený na investování virtuálního kapitálu ve spojení se znehodnocením měn je nadále možné udržovat jen násilnými prostředky.

Podle předvolebních projevů pana prezidenta Trumpa je zřejmé, že si toho nejen je vědom, ale že i chystá opatření, jak zažehnat to nejhorší. Daňové změny ve prospěch pracujících lidí a střední třídy, podpora růstu ekonomiky v reálných, nikoliv virtuálních oborech, zastavení nesmyslných investic do „klimatických“ projektů, naopak podpora energetiky a také revize zahraničněobchodní politiky. K tomu připočtěme zákony namířené proti korupci a proti srůstání politiky s globální ekonomikou. S mezinárodním obchodem se opravdu něco musí stát, protože v současné situaci je heslo svobodného obchodu jen zástěrkou pro vybičovávání globalizace a globální monopolizace.

Blíží se volby v Německu, ve Francii, v Rakousku. V kontextu Brexitu, v jaké míře může dojít k tomu, že kandidáty typu Trump budou volit lidé v Evropě?

Ty volby budou velmi důležité. Volba pana Trumpa je velkým povzbuzením pro voliče v celé Evropě. Lidé mají určité zábrany volit kandidáty, kteří mají v médiích punc „extremistů“ a „populistů“, což jsou bezobsažné, ale psychologicky účinné nálepky. Jakmile se takoví lidé začnou ujímat pozic, do nichž je vynesly volby u sousedů, bude i v další zemi více odvahy je volit. Pozorujeme, jak se toho mainstream strašně (doslova!) bojí. Zatímco jsem optimista v případě Rakouska, protože jsem se s Rakušany pracovně stýkal a vím, že jsou velmi rozumní, v případě Francie se obávám dalšího pokusu využít dvoukolový systém k tomu, aby paní Le Penová byla ve druhém kole vyšachována. Německo je případ sám pro sebe. Teď už víme, že paní Merkelová bude opět kandidovat. Víme ale také, že na rozdíl od svého francouzského kolegy volbu pana Trumpa celkem uvítala. Důvodem by mohlo být to, že se cítí vázána takzvaným kancléřským aktem, který každého německého kancléře ještě před jeho nástupem do funkce zavazuje podřídit se politice americké administrativy.

V USA se vyskytly bitky, protože spousta lidí nedokáže přijmout osobnost nového prezidenta. A nemusíme chodit daleko, i u nás vrstva společnosti prezidenta Miloše Zemana snad až nenávidí. Může skončit situace násilím v ulicích i v České republice?

To si netroufnu odhadnout. Fakt je, že vrstva, o níž mluvíte, jsou kavárenští povaleči, kteří si o sobě myslí, že jsou intelektuálové. Takoví lidé se obvykle neperou, pokud se ovšem předtím pořádně neopijí. Mohou si ale najmout „bijce“ za peníze, jak to dělají Trumpovi odpůrci v USA. Otevřeně inzerují, že za účast na demonstraci proti řádně zvolenému prezidentovi dostane její účastník peníze a proplatí se mu dokonce benzín!

Je Zeman svým způsobem „český Trump“?

Už jsem toto přirovnání také použil. Možná by se tak chtěli cítit jiní, ale náš pan prezident u nás opravdu plní funkci mainstreamem pomlouvaného, ale stálého a neohroženého kritika establishmentu. Není divu, že panu Trumpovi tak rychle a srdečně blahopřál. Škoda že nemá větší pravomoce.

Kdo ze současných českých politiků je podle vás schopen provést „národní kontrarevoluci“ jako například Orbán v Maďarsku a získat masovou podporu voličů?

Jediný, kdo formátem odpovídá, je právě pan prezident. Nechci se ho dotknout, ale myslím, že nemá kýžený věk. Jinak nikoho nevidím. Ale situace tvoří nové vůdce, takže uvidíme. Obávám se jiné věci. My Češi v posledních dobách buď přicházíme s novými trendy příliš brzy, anebo se dýchavičně připojujeme na poslední chvíli. Do EU jsme nadšeně vstoupili ve chvíli, kdy to s ní začalo jít z kopce. Vůbec bych se nedivil, kdybychom přijali euro dva roky před jeho zhroucením. Bojím se ani ne tak nedostatku odvážných politiků, kdyby jich bylo třeba, ale spíše odvahy voličů. Češi musejí přestat s opatrnictvím. Nemohou si nadále myslet, že například ANO je ten „správnej vodvaz“, že ODS je ta správná „pravice“, že lidovci představují křesťanské hodnoty, že ČSSD je strana pracujících lidí, že KSČM jsou „opravdoví“, protisystémoví radikálové a tak dále...

Trump vysílal poměrně pozitivní signály vůči Rusku, teď se vyjádřil i k dění v Sýrii. Řada republikánů má ale postoj odmítavý. Jaký postoj převáží a jaký byste si přál, aby převážil? Mimochodem v Moldavsku a v Bulharsku teď vyhráli proruští kandidáti. Spousta lidí na Ukrajině se bojí toho, že směr politiky USA bude spíš orientovaný na vnitrostátní problémy USA…

Vezmu to od konce. Jestliže je pravda, že už nyní se americké tajné služby začaly potichu stahovat z Ukrajiny, musí mít současná vláda nahnáno. Vše opravdu nasvědčuje tomu, že nové vedení USA se soustředí na domácí situaci, jak to odpovídá starému dobrému americkému konzervatismu. Znamenalo by to návrat k tradici, kterou USA na dlouhá desetiletí opustily. V době studené války to bylo pochopitelné. Po ní se USA ocitly pod nadvládou globalistů, pro něž byl americký vojenský potenciál užitečnou zbraní při dobývání světa pro nadnárodní monopoly. S touto katastrofální politikou, která je samozřejmě v rozporu se zájmy Američanů, se mnoha politikům včetně předních republikánů nechce rozloučit. To je snad nejchoulostivější bod Trumpova programu. Je jasné, že si nemůže dovolit jít proti tajným službám a armádě. Doufám, že jmenování generála Flynna je znamením toho, že i v těchto silových složkách má své spojence.

Výsledky voleb v Moldavsku a Bulharsku jsou zajímavé, nikoliv však překvapivé. Zejména vzhledem k historickému kontextu. U Bulharska je to o to významnější, že jde o člena EU. Pro tyto dvě země, ale také pro mnoho dalších by bylo dobré, kdyby došlo k dorozumění mezi USA a Ruskem. Je jasné, že tentokrát musí jít o vyvážený vztah. Těžko se bude opakovat situace z Jelcinovy éry, kdy se Rusko mělo stát kořistí nadnárodních společností. Pro USA to nebude znamenat žádnou újmu a třetí státy snad budou konečně moci žít v míru a větším bezpečí. Nemám tím na mysli jen Sýrii, ale třeba také Izrael.

U nás v České republice se stále debatuje o otáčení na Východ – má tahle debata vůbec nějaký smysl, když jsme jednoznačně součástí určitých struktur? Mají tu problém lidé s oficiální linií NATO? A pokud ano, je chyba na straně Severoatlantické aliance, nebo jde o vliv ruské propagandy?

Opět si to rozeberme po částech. Vyjdu z toho, co jsem řekl o používání vojenského potenciálu USA pro cíle globální plutokracie. Totéž platí o NATO. V obou víceméně propojených případech se vojenská síla používá ke dvěma účelům. Prvním cílem je rozšíření území určeného k „investicím“, tedy k podřízení tamější ekonomiky nadnárodním monopolům. Malým místním podnikatelům je pak dovoleno napojit se na tyto giganty prostřednictvím dodávek a služeb. Tato pacifikace (doslova) sice znamená nesvobodu, zároveň však záruku klidu a relativního blahobytu místního obyvatelstva. To vše legitimizují „svobodné“ volby, často uskutečněné v zemích, kde převažuje tradiční kmenově-rodová společenská struktura. Jako kdyby k nám přijeli ufouni z vesmíru a vnutili nám jejich sociální uspořádání.

Druhý cíl zneužití vojenské síly národních států včetně USA je rafinovanější. „Pacifikuje“ totiž vlastní obyvatelstvo. Češi, Němci, Američané jsou ohromováni úspěšnými akcemi svých armád a zároveň dostávají drobty z kořisti, čímž roste jejich „životní úroveň“, která tak není vydobyta jejich pracovitostí, nýbrž silou zbraní zaplacených z jejich daní.

Nezapomeňme, že NATO je řízena politiky a ti zase globální plutokracií. Chyba není tedy ani v ruské propagandě a vlastně ani v Alianci jako takové. Zkusme si ji například představit, jak neúprosně hájí členské země před agresory, kterým se říká uprchlíci. Problém je také v tom, že pomáhá petrifikovat protiklad Západ – Východ, který je dědictvím studené války. My obyvatelé studenoválečného Východu neuvěřitelně lpíme na tom, že teď už nepatříme k Východu, ale k Západu. Jsme na to hrdí! A nejen to, my jsme hrdí na to, že k Západu jsme vlastně patřili vždycky, až na tu trapnou epizodu… Připadá mi to neuvěřitelně dětinské. Zejména proto, že to po čtvrt století nejsme my, kdo nestojí o začlenění do sféry takzvaného Západu, ale jsou to naopak lidé ze západní Evropy, kteří nás dodnes nepřijali a v rámci EU nás berou jako exoty. Za všechno hovoří fenomén polského instalatéra, který ale není ostudou nás, Východoevropanů.

V souvislosti se 17. listopadem, zkusme situaci u nás shrnout. Když Václav Havel říkal, že musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, kdo tady šíří pravdu a kdo tady lže? Kdo šíří společenské smíření a kdo nenávist? A kdo politicky směřuje nahoru a kdo dolů?

V prvních měsících své vlády přicházel pan Havel s různými konkrétními představami, jak heslo o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí naplnit. Většinou šlo o nápady škodlivé. Mám na mysli likvidaci zbrojního průmyslu, což mimo jiné vedlo k rozchodu se Slováky, vypuštění „ubohých“ vrahů do ulic po jejich amnestování a tak dále. Nicméně jedna idea byla opravdu dobrá a celosvětově prospěšná. Chtěl, aby došlo k paralelnímu rozpuštění Varšavské smlouvy a NATO a k následnému smíření mezi národy. Dokonce mluvil o tom, že v Tatrách smíříme Izraelce s Palestinci.

Na tyto jeho úvahy se zapomnělo. Překrylo je Havlovo slavné „humanitární bombardování“ Jugoslávie. A přitom šlo jen o pár let. Je to moc smutné. A vidíte, právě paralelní rozpuštění vojenských bloků mohlo vést ke zrušení té západo-východní opozice. Překonání této opozice a smíření může nastat v blízké budoucnosti za tří podmínek. Předně je třeba mocně oponovat kvazireligiózní ideologii globálního humanismu. Dále, evropské národy opět uchopí své osudy do vlastních rukou a společně vytvoří taková politická a ekonomická pravidla soužití, která vyřadí nebo alespoň minimalizují působení globální plutokracie. A třetí podmínkou je začlenění Ruska do nových struktur jako jednoho z evropských států, podrobených týmž pravidlům. Přátelské vztahy s USA pak z toho plynou zcela samozřejmě. S Trumpovými USA by to mohlo jít!