Jak vy sám vnímáte vzpomínkové akce k 21. srpnu 1968 po republice? Pietní akt k uctění obětí srpna 1968 před budovou Českého rozhlasu provázely protesty, lidé pískali a křičeli na premiéra Andreje Babiše. A začala diskuse, zda je podobné chování v pořádku kvůli Babišově minulosti a komunistické podpoře vlády, nebo šlo o nevhodné narušení pietního aktu?
Už jsem řekl, že pískot a pokřik se mi nelíbil. Nikoliv kvůli Andreji Babišovi, ale kvůli obětem ze srpna 1968. Andrej Babiš se ale měl zamyslet, zda je vhodné, aby člověk s jeho minulostí řečnil právě na takovémto pietním aktu.
Fotogalerie: - Sněmovna o kůrovci
Připomeňme Lucii Bílou, na kterou publikum pískalo zřejmě především za zpívání s Alexandrovci, a bojkot některých českých umělců směrem k premiérovi. K čemu spěje takové vyhrocení atmosféry? Bude muset umělec sdílet některé politické názory, jinak se na něj bude pískat? Je to v pořádku?
Koncert na Václavském náměstí proběhl v poklidu, Lucie Bílá sklidila sice vlažný potlesk a zažila si i počáteční pískot, ale jinak se nestalo vůbec nic. Nemyslím, že by umělec musel bojkotovat Andreje Babiše, aby mohl dál vystupovat, nebo naopak ho musel podporovat, jinak si neškrtne. Ty doby jsou za námi. A neměly by se nikdy vrátit. Jenže ty protesty jsou třeba i kvůli tomu, aby se nevrátily. A znepokojivé známky kolem sebe už vidíme – snahu vše centralizovat nebo označovat Parlament za „žvanírnu“. Anebo snahu překrucovat skutečnost – teď narážím na halasně oznámené miliardové úspory vlády díky centrálním nákupům – a nakonec toto tvrzení Andreje Babiše rozmetá Nejvyšší kontrolní úřad.
Vraťme se ještě k roku 1968. Prezident Miloš Zeman věnoval výročí tichou vzpomínku, což spustilo další vlnu kritiky. Někteří ironicky říkají, že je dobře, že nevystupuje, a spekulují o jeho zdravotním stavu. Jaký je váš odhad, jak dlouho ještě bude Zeman prezidentem a co byste mu v souvislosti s jeho poslední aktivitou doporučil?
Neznám jeho zdravotní stav, vidím jen jeho vystupování na veřejnosti – a v některých chvílích se mi zdá být až duchem nepřítomen. Ale to ať si zhodnotí každý sám. Já si zkrátka vystupování prezidenta a jeho roli představuji jinak. A není to tím, že bych se nesmířil s výsledkem volby – v tom se Miloš Zeman i jeho okolí velmi mýlí.
Psali jsme:
Když jsme u těch výročí, zanedlouho oslavíme sto let od vzniku Československa. Jaké hodnoty jsme si uchovali a jaké naopak ztratili? A proč jsou Češi rozdělení, jak slýcháme? A jsou?
Nemyslím, že bychom měli všichni znít jedním hlasem, bez plurality názorů není demokracie. Nevidím rozdělení národa tak fatálně, jak se někdy předkládá. Ale jako bychom byli unaveni z demokracie. Jako bychom chtěli, ať se o nás někdo postará. A populisté na tuto vlnu naskakují – a že jich teď máme kolem sebe spoustu!
Těch sto let samostatného státu znamenalo dvacet let demokracie, německou nadvládu za války, čtyřicet let komunistické totality, ale teď už zase bezmála tři desetiletí demokracie. Se všemi jejími chybami. Ale už zase hledáme něco jiného, jiný systém, spasitele, který vše napraví. Jenže to čekáme marně. O to horší je pak vždy to vystřízlivění.
Ještě k rozpočtu. Jak hodnotíte chování vlády v ekonomické sféře? Nyní se budou zvyšovat důchody, ekonomové však varují, že se staví a investuje celkově méně i přes hospodářský růst a přijde hořké zklamání... Jaký je váš názor?
Tato vláda bude úspěšná, dokud se ekonomice bude dařit. Německá ekonomika zpomaluje, naše taky a nastanou problémy. Už teď se vláda chytá do pasti vlastních populistických slibů. Pokud chtějí například zdravotníci přidat a Andrej Babiš jejich požadavky odmítal, pak je třeba říct, že to bylo právě ANO, které jim to slíbilo.
Ať už padesáté výročí srpnových událostí nebo sto let od vzniku Československa otevírají otázku, jak nám prospívá Evropská unie. Liberálové jasně říkají, že EU a NATO jsou pevné záruky, že se nikdy nevrátí 21. srpen a že se ke jmenovaným institucím musíme pevně přimknout. Další jsou opatrnější už s ohledem na migrační krizi, například premiér Andrej Babiš. Část politiků je euroskeptická a o výhodách EU je nikdo nepřesvědčí. I s ohledem na to, jak se posouvá téma migrace, jak přistoupit ke všem rozhodnutím, které nás budou čekat, co se týká Evropské unie?
Touto otázkou se vracíme k tomu, jak vidíme po sto letech samostatného státu sami sebe. Evropská unie ani NATO jistě nejsou dokonalé instituce – žádná pozemská instituce není. Ale jsme členy – nejsou to ONI a MY. Jsme to MY. To, že jsme nebyli a nejsme až tak aktivní při prosazování našich zájmů, je jen a jen naše věc.
Když ale řekneme: vystupme z Evropské unie, vystupme z NATO, musíme říct i to B: kde jsou pak záruky naší bezpečnosti? Kde obchodní vztahy? Část lidí se nechce podílet na zahraničních misích – zamysleli se ale nad tím, proč by si naopak pálil někdo prsty za nás, když budeme ohroženi? A blouznění o takzvaném českém Švýcarsku nebo o mostu mezi Východem a Západem jsou už opravdu směšná – nebo účelová.
Italská vláda způsobuje zásadní průlom. Migranty odmítají, premiér Matteo Salvini hrozí, že je bude vracet do Libye, a důrazně žádá EU o pomoc. Kam se otázka migrace posouvá? Do jaké míry jsme ještě migrací ohroženi, nebo je to už vyčpělé téma? Mimochodem, jak dál v debatě na téma: zákaz zahalování obličeje islámským ženám?
Evropa musí dát stopku ekonomickým migrantům a k tomu se obrací už i politika Evropské unie. Jinou otázkou jsou skuteční uprchlíci před válkou. Téma nebude vyčpělé, dokud bude problém trvat – a on leckdy i eskaluje, podívejme se na události v Ceutě. Příkladů problémů, jako je ten se zahalováním obličeje, je mnohem víc. My si musíme především uchovat svá pravidla a nenechat si vnucovat pravidla příchozích.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
