Spojené státy a Rusko se blíží k uzavření dohody. Ta by měla ukončit občanskou válku v Sýrii po porážce Islámského státu. Má taková dohoda šanci na úspěch?
Já myslím, že ne tak úplně. V určitém okamžiku se protnou zájmy a představy jedné i druhé strany a nedovedu si představit, že by byli schopni se domluvit ohledně režimu Asada, s prodemokratickými sílami, případně syrskými Kurdy, případně tou částí, která je přimknuta k hranicím s Tureckem. Ta situace je tak složitá, že i kdyby se Spojené státy a Rusko domluvily na ukončení války, nemyslím si, že by měly takovou sílu, aby v relativně krátké době zastavily bojůvky a konflikty, které budou určitou dobu setrvávat. Nebude to jednoduché.
V Rusku se Vladimir Putin setkal s tureckým prezidentem Erdoganem. Domluvili se a Turecko se k dohodě mezi Spojenými státy a Ruskem připojilo. I přes mezinárodní podporu jste tedy k uzavření dohody pesimistický?
Pesimismus je stále na místě. Může se stát, že pokud budou všechny velmoci tlačit na znepřátelené strany v Sýrii – podobná situace se začíná vyvíjet i v Iráku, irácký stát versus Kurdové – tak to nebude jednoduché. Turecko k tomu může výrazně přispět. Každý stát má jiný zájem, i když jsou Rusové a Turci schopni se pragmaticky na spoustě věcí domluvit, tak v okamžiku, kdy dojde k používání násilí, možná teroristických akcí, bude mít smlouva pouze omezený dosah. Je samozřejmě dobré a důležité, aby spolu velmoci diskutovaly a snažily se problémy na regionální úrovni řešit.
Syrské ministerstvo zahraničí trvá na odchodu amerických vojáků ze Sýrie, protože tam působí bez povolení tamní vlády. Spojené státy naopak odvětily, že v Sýrii zůstanou, dokud jednání o Sýrii v OSN nepřinesou výsledek. Jak se díváte na přítomnost amerických vojáků v této zemi?
Vidíte, už na této otázce se ukazuje, že rozpory existují a pohledy na věc jsou rozličné. Režim Asada nebude souhlasit, aby Spojené státy hrály nějakou vojenskou roli na jejich území, ale víme, že tam Američané jsou; a podle mne budou stejné požadavky i ze strany opozice Asadova režimu. Tak, jak jsem řekl na začátku, bude to hodně složité, komplikované, a nikoliv jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Teroristé Islámského státu ztrácejí pozice v Iráku a Sýrii a prý se přesouvají do Libye. Nezkomplikuje se tím situace ještě více? Co může znamenat takový přesun Islámského státu do jiné země pro zahraničněpolitickou situaci? Znamená to, že Islámský stát ztrácí půdu pod nohama a jeho fungování bude složitější? Nebo se prostě jen přesune a bude pokračovat ve své činnosti?
Je třeba upozornit, že ty přesuny se odehrávají už delší dobu. Mluvilo se také o tom, že jakmile bude Islámský stát ztrácet území v Iráku nebo v Sýrii, bude se snažit etablovat do jiné země. Mluvilo se i o Jemenu, kam se přesunuje a měl by tam vybudovat silnou základnu. Proniká informace, že se stovky či tisíce džihádistů vracejí do Ruska, kde se mohou snažit získat další pozice, známé je Ferghanské údolí v Uzbekistánu a dnes a denně je diskutován problém v Afghánistánu. Těch možností, kam se mohou přesouvat bojovníci Islámského státu, je hodně. Jde o to, jak bude daný režim země silný a jak bude schopen je eliminovat a bránit se, především Libye, Jemen, Nigérie a samozřejmě Afghánistán. To jsou státy, ve kterých se mohu etablovat a dobře fungovat. Obecně, kde je slabá státní správa a stát území úplně nekontroluje, tam mohou fungovat.
Ve Spojených státech padají konkrétní obvinění za spolupráci s Ruskem. Čeká Českou republiku něco podobného? A působí u nás lidé vědomě spolupracující s Moskvou?
Myslím, že to je samozřejmé, tato diskuze je obecně otevřená a Bezpečnostní a informační služba a Vojenské zpravodajství mluví o tom, že ruské zpravodajské služby, ale i čínské, působí v České republice. Pokud mají relativní zázemí, mají i spolupracovníky.
Rusku se i přes sankce údajně vede ekonomicky celkem dobře. Navíc tam na návštěvu míří prezident Miloš Zeman s velkou delegací podnikatelů. Jak zpětně hodnotíte konání Evropské unie a dalších států jako reakci na Ukrajinu 2014? Mají ještě sankce smysl?
Sankce mají smysl jen v okamžiku, kdy jsou uvaleny na stát, který není schopen se jim úplně bánit. Rusko je poměrně velké a má řadu možností, jak zmírnit dopad sankcí. Například jen spolupráce s Čínou velmi efektivně nahradí některé sankční programy, které uvalila Evropská unie nebo Spojené státy na Rusko. Takže nevím, do jaké míry je, nebo není momentální ekonomika efektivní, aby se dalo říci, že překonala sankce bez velkých problémů. Obecně se říkalo, že negativnější dopad mají výkyvy v ceně ropy a plynu směrem dolů, což Rusko postihuje více než ony sankce. Je potřeba říci, že proti každým sankcím se dá nějakým způsobem bojovat. Potenciál Ruska je tak velký především proto, že sankce lze poměrně dobře nahradit jinými programy, Čína, Indie, obecně celý BRICS jim vytváří velkou platformu pro eliminaci. Pokud jsou Rusové schopni této možnosti využít, tak sankce mají poměrně omezený dopad. Rozhodování Evropské unie o Ukrajině a podpora Ukrajiny není dostatečně efektivní, tam děláme chybu za chybou.
V čem?
Kdo by byl nejlepší předseda ČSSD?Anketa
Někteří politici na postoji proti migrantům a islámu postavili kampaň, jako například Tomio Okamura. Jak vnímáte, že nejen u nás, ale i v Evropě stoupá obliba radikálnějších hnutí a politických stran, které jsou zásadně proti migrantům, kvótám, Evropské unii a podobně? Je to nebezpečné?
Zase je problém v tom, že jsme podcenili pochopitelnou ochranu svého domova a kultury lidmi, kteří jsou ochotni akceptovat jen určitou míru změny prostředí, jež by přinesla masová migrace. Když si vezmeme v úvahu Evropu jako takovou a to, co se odehrávalo v roce 2014, tedy vyvrcholení migrační krize a teď její utlumování, to se netýká jen střední Evropy, ale celé Evropy. Došlo k chybnému odhadu toho, jak přistupovat k migrantům, dokonce k porušování našich vlastních norem a zásad pro řízení migrace, jako je azylový program a podobně. To vzbudilo u spousty lidí obavy, co se všechno stane nejen s terorismem na Středním východě, ale i v Afghánistánu, Francii, Británii, Holandsku, Belgii a podobně. Pochopitelně je to voda na mlýn těm, kteří se na celý proces dívají ještě radikálněji, jsou nacionalisté a využívají tyto pocity lidí, které by měly být vyřešeny rozumným přístupem vládnoucích stran.
To se zkrátka nestalo, a proto se vytvořilo prostředí, ve kterém se mohou vyloženě etablovat pravicové strany, a není to jen hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, jak jste zmínila. On je pořád ještě mírný ve srovnání se stranami ve Francii, Holandsku; a vidíte, jaké problémy mají v Německu. To je trend, který má zdroj v Bruselu, protože Brusel nebyl schopen reagovat na migrační krizi a vlastně nečinnost a neschopnost reálně zhodnotit situaci a přijmout opatření vytvořila podmínky, aby se tyto síly dostaly na politické výsluní. Bude trvat nějakou dobu, než se dostaneme do normálu.
Neustále se mluví o referendu o setrvání České republiky v Evropské unii. Kdo by podle vás měl rozhodnout? Politici, nebo lidé?
Myslím si, že ani referendum o vstupu do Evropské unie nebylo úplně šťastné. Nikdo totiž neznáme, co vstup a výstup znamená, protože jsme moc velcí laici, abychom pochopili některé procesy, které je potřeba hluboce studovat a pak přijmout odborné stanovisko. Byl bych pro převzetí části suverenity, ale obsahově nejsme schopni přijmout fundovaná opatření. Referendum je líbivé, zajímavé, ale program je tak komplexní a složitý, že řada lidí by hlasovala pro vystoupení, aniž by znali dopady, které by se mohly ukázat mnohonásobně negativnější než setrvání v Evropské unii. Měli bychom donutit politickou reprezentaci, aby tlačila – a měli by to pochopit i v Bruselu – na vzájemné seriózní chování mezi starými a novými členy. Příklady zneužívání postavení starých členů, jako je Francie, Německo i Velká Británie, jsou známé. Tohle narušuje soudržnost Evropské unie, stavební hmoty rozdílné od těch v České republice, potraviny a tak dále. Francouzi zavedou, že musíme platit řidiče jejich standardní mzdou, což je ubíjející pro české i středoevropské firmy. Tohle včetně dotačního programu, který má mnohdy negativní dopad na ekonomiky států, vytváří pocity té neslušnosti a potřeby odejít z Evropské unie, protože nejsme sami pány nad svým státem. Měli by to pochopit i v Bruselu. Pokud nevyřešíme tohle, tak se budou tyto excentrické tendence rozšiřovat jako nyní v Polsku.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
