Zaujala mě informace, že italská vláda podepsala s muslimskými organizacemi v zemi pakt, v němž se vyznavači islámu zříkají použití jakékoli formy násilí. Vnímáte to spíš jako gesto, nebo taková dohoda může opravdu odradit i radikální islamisty,kteří by jinak byli ochotni ve jménu Alláha sáhnout k teroru vůči lidem jiného vyznání či bezvěrcům?

Dohodu mezi italským ministerstvem vnitra a muslimskými komunitami vnímám jako progresivní snahu italské vlády minimalizovat potenciální hrozbu náboženského radikalismu a extremismu. Významné je, že se podpisem dohody muslimské komunity v Itálii nezříkají zodpovědnosti. Samotná dohoda násilí zabránit pochopitelně nemůže. Ale dohoda obě zúčastněné strany k něčemu zavazuje. Například obsahuje klauzuli o transparentní dokumentaci využívání zahraničních fondů pro stavbu mešit a modliteben a vytváří nástroje, jak islámské náboženství v zemi lépe kontrolovat. Spolupráce s umírněnými muslimy dává také větší naději na včasné odhalení extremistických buněk. To není jen příklad Itálie, ale i dalších zemí západní Evropy. Uzavřená dohoda tak paradoxně může nejvíc ohrozit ty muslimy, kteří ji podepsali. V očích radikálů se skutečně bude jednat o „pakt s bezvěrci“.

Muslimské organizace se zároveň zavázaly, že bohoslužby v mešitách povedou v italštině nebo že je budou do úředního jazyka alespoň překládat. Zúčastněné strany si od úmluvy slibují snazší soužití muslimské menšiny s většinovou společností. Paradoxně taková dohoda byla uzavřena v zemi, v níž k útokům a teroristickým činům z náboženských důvodů nedochází. Jaké je vysvětlení toho, proč Itálie nemá takové problémy na rozdíl od Francie nebo třeba Německa?

Jedná se o překlady pátečních kázání, což není v Evropě nic nového. Každý pokus o integraci je z bezpečnostního hlediska pozitivní. Radikalismus svojí sílu čerpá z izolace a vnitřního společenského konfliktu. Západní demokracie mají na výběr jen dvě alternativy: buď islám postavit mimo zákon, nebo hledat cesty, jak dostat toto náboženství více pod demokratickou kontrolu. První alternativa je neprůchodná jak politicky, tak i z hlediska náboženských svobod zaručených v ústavách jednotlivých zemí. Zákazem islámu by demokracie popřely samy sebe. Zbývá tedy pouze alternativa druhá.

A proč zatím Itálii nezasáhla vlna extremismu? Zřejmě proto, že v zemi není dostatečně rozvinutá síť organizace Islámský stát. Katastrofální situace ve Středozemním moři, kudy do Evropy proudí nelegální a neprověření migranti, do budoucna velké naděje nedává. Merkelová a spol. sice nyní chtějí problém řešit přímo v Libyi, ale ta je ze značné části kontrolována islamistickými radikály a prakticky nemá oficiální vládu ani armádu. Nicméně poslední události z Paříže ukazují, že ke spáchání teroristického činu stačí turistické vízum, hotovost a pěkný hotelový pokoj.