Co chcete od příští vlády nejvíc?Anketa
Podepsal jste Chartu 77, pět let jste byl v komunistickém kriminále, nakonec vás StB donutila emigrovat. S jakými pocity a nadějemi jste se po 17. listopadu vracel ze Švédska domů?
Upřímně, já se vlastně nevracel. Jel jsem se podívat s určitou skepsí, jak to v reálu dopadlo. Nezdálo se mi, že tak silný mocenský aparát se zhroutí téměř přes noc. Přijel jsem jako osoba bez státní příslušnosti s modrým pasem OSN podle úmluvy z r. 1951 a u pasovky čekal, co se bude dít.
Nedělo se nic, protože pas viděli poprvé v životě, a tak mi úslužně otevřeli dveře. Slavobránu jsem samozřejmě nečekal, ale byl jsem smutný z toho, jak devastace, nejen životního prostředí, ale i myšlenková, pokročila. Byli jsme zahleděni do sebe. Společnost se cítila vítězem, ale jako vždy jsme byli jen součástí vítězství jiných, kteří nás v té mylně euforické představě podporovali.
Mysleli jsme si, že svět k nám vzhlíží skrze Václava Havla, jak jsme bravurně a v klidu zvládli přechod z autoritativního režimu, ale byla to jen mediální politika k využití strategického středoevropského prostoru. Svět není divadlo, kdy je všechno jako a druhý den se to opakuje, zatleská se a jde se domů. Dle mého je neštěstím tohoto národa, že se akcentují vůdci „jako“ a ne skuteční a reální. On se nezhroutil, to víme dnes, on se jen přetvořil, vzal jinou podobu, a pracuje dál, byť s jinými, moderními a mnohem nebezpečnějšími prostředky na ovlivňování lidí a prosazování politiky, která je v příkrém rozporu s našimi národními zájmy.
Jak hodnotíte vývoj v naší vlasti po dnešek?
Euforie ze změny po roce 1989 byla pochopitelná. Jen se zapomnělo, že je také zítřek, že nejsme středem světa, že svět okolo nás se mění, že jsme měli jen představy o tom, jaký je a jaký nikdy nebyl. On se svět okolo nás vlastně neměnil, to jsme my z emigrace věděli, jen nastavoval vlídnou tvář. Je to a byl nelítostný byznys, který spolu s mocenskými zájmy formuje politiku a nikoliv naopak, kdy ideálně by politika měla vymezovat prostor v zájmu prosperity vlastního společenství. Moje skepse ohledně vývoje v mé rodné zemi se potvrdila. Dle mého jsme si nechali opět utéct dějinnou příležitost si urvat co nejvíce rozhodování o sobě s minimální možnou závislostí na mocnostech.
Psali jsme:
Kdy jste se rozhodl znovu se angažovat v politice?
Po roce 2010 bylo stále zřetelněji vidět, že se stáváme závislým státem nejenom přijetím čl. 10 do Ústavy České republiky v roce 1993, kdy se mezinárodní smlouvy schválené Parlamentem staly nadřazenými nad našimi zákony čili stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva, ale také stále zřetelnějším lokajstvím našich politických elit. Stáváme se protektorátem. Jestliže německý protektorát si vytvořil paralelní dohlížecí aparát tvořený říšskoněmeckými příslušníky, suplující výkon formálně nezávislých protektorátních úřadů, dnes to není třeba.
Onen protektorátní paralelní dohlížecí aparát nyní nahrazují nikým nevolené politické neziskovky, které slídí po odlišných názorech a skandalizují ty, kteří se jim postaví, které přímo působí na ministerstvech jako Ministerstvo vnitra, kde plní funkci názorového politruka. A to nejen za naše peníze, ale především za cizí. Je tento stát ještě suverénní, když přes 50 procent eurounijních zákonů je v našem Parlamentu implementováno formálním zvednutím ruky?! Cítím se bytostným vlastencem, tak jsem nemohl mlčet.
Psali jsme:
Proč zrovna Trikolora?
Zaujal mne program Trikolory, její zdůrazňování národních zájmů, reálné cíle bez populistických výkřiků, reálné hodnocení našich možností do budoucna.
Jste předsedou Trikolory ve Středočeském kraji a také jste v jejím republikovém vedení. Jak hodnotíte politickou spolupráci Trikolory, Svobodných a Soukromníků a jak spolupráci vidíte do budoucna?
Spolupráce se teprve vyvíjí, je krátký čas na nějaké faktické hodnocení, ale zrovna volební kampaň ukáže a osvědčí, jak spolupráce funguje, jak je nosná v jiné formě třeba i do budoucna. Volební kampaň se rozjela, pracujeme na více místech, improvizujeme, je to pro nás nové. Máme ve Středočeském kraji silné tahouny, jako jednička kandidátky za Soukromníky Radomil Bábek, dvojka za Svobodné Luboš Zálom a výrazná trojka za Trikoloru Václav Krása. Věřím, že uspějeme.
Otto Černý
Nechal jste se skromně napsat na poslední 34. místo na kandidátce. Představme si, že politická formace Trikolora, Svobodní a Soukromníci bude tak úspěšná, že v České republice získá 5 % a více a vy se prokroužkujete na volitelné místo. Co od vás jako poslance mohou spoluobčané očekávat?
Neočekávám tak silné překroužkování. Zapsal jsem se na kandidátku především proto, že představuji ten segment občanů, kteří svůj život žili i v minulém režimu, zažili rok 1968 a následnou normalizaci. V mém případě to byl neustálý boj s tehdejším establishmentem, roky ve vězení, prací v Chartě 77, až to vyústilo v nucenou emigraci. Takže jediné, na čem bych stavěl v případné práci jako poslanec, jsou národní zájmy, zájmy našeho státu, za rovnocennou spolupráci mezi rovnými v Evropě i jinde.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný
