Jak to vidíte s pendlery? Z Libereckého kraje jich odjíždějí možná tisíce – lékaři, zdravotní sestry, pracovnice v sociálních službách. Mohou být nebezpečnými přenašeči? Neměly by i pro ně platit zavřené hranice? Nebo je to od nás určité gesto pro to, aby se nepoložily některé německé nemocnice za hranicemi, třeba v Žitavě?
Především, pracovníci ve zdravotnictví i v sociálních službách jsou pod takovými kontrolami a pod takovým dohledem, že míra rizika je u této zaměstnanecké skupiny poměrně nízká. Určitě nižší než u lidí, kteří jezdili pracovat k sousedům do továren. Některá zvláště sociální zařízení jsou na pracovnících z Česka a Polska závislá. Považuji to tedy za racionální. Vždy opatření je třeba dělat co nejvíce rozumně, protože když se to přežene, tak důvěra lidí k nim není nejvyšší. A k těm počtům. V našem kraji to nejsou tisíce, ale malé stovky. Ani ne dvě stě za den. Velká část těchto lidí se tam někdy i s rodinami odstěhovala.
A co obecně zavřené hranice s Německem a s Polskem. Vy bydlíte v Hrádku nad Nisou kousek od Trojzemí, na hranicích s oběma těmito zeměmi. Způsobuje to nějaké problémy?
Anketa
Kalousek je připraven na ozbrojený odpor proti Babišově vládě. Šli byste s ním?
96%
hlasovalo: 27574 lidí
Vzhledem k tomu, že společnost a její fungování je zmražené, těch problémů není úplně tolik. Samozřejmě, že to zasáhlo do života lidí. Ale zasáhlo do nich i to, že jsou zavřené některé druhy služeb a obchodů, firmy, lidi nemůžou chodit do práce. Zásah do života lidí je dramaticky velký. Zavřené hranice k tomu evidentně patří v celé Evropě. U té hranice jsem celkem pravidelně. Pevně věřím, že to jejich postupné otvírání nebude trvat roky, ale spíše týdny.
Záleží, jaká bude v těch zemích situace...
Přesně tak. Záleží na epidemiologické situaci, závisí to také na tom, jak se vývoj výzkumu o nemoci covid-19 posune někam dál a budeme tohoto soupeře znát. My teď hodně věcí děláme, protože toho soupeře neznáme, jenom tušíme, co všechno umí. Chápu, že předběžná opatrnost je důležitá. V lednu, když byla v kraji první epidemiologická komise, čísla z Číny byla, že smrtnost je dvě a půl procenta maximálně. Když dneska vidíme čísla z Itálie, ukazuje se, že to v některých situacích je významně více.
Po zkušenosti z minulého týdne jste jako Liberecký kraj omezili provoz některých parkovišť v kraji. Ozývají se nesouhlasní kritici tohoto rozhodnutí, kteří ve chvíli, kdy čelíme pandemii a umírají lidé, nejsou schopni na čas omezit své potřeby. Moc to nechápu. Co k tomu říci?
Já ty lidi chápu, protože jim v posledních třech týdnech dramaticky zasahujeme do jejich osobního prostoru a soukromí. Ale situace kolem této nemoci není bagatelní. Není to věc, kterou jde ignorovat.
My jsme první parkoviště zavřeli už před třemi týdny. Bedřichovská parkoviště byla po dohodě uzavřená, přestali jsme udržovat Jizerskou magistrálu hned po vyhlášení nouzového stavu. Dělat si turistické cíle v době, kdy všechna doporučení jsou, že se máte stýkat jen s minimem lidí, ideálně jen s nejužší rodinou, nepotkávat se se staršími lidmi v rodinách, tak nechat v provozu místa, na kterých jsou stovky nebo tisíce aut – když je pěkné počasí o víkendu – mi rozumné nepřijde.
Vím, že lidé se musí dostat na čerstvý vzduch, a naším cílem není jim to znemožnit. Když nemohu jít do přírody ve svém okolí a sednu do auta, je logické zastavit u nějakého sjezdu do lesa, kde žádné jiné auto nestojí. Jít se na dvě hodiny do lesa projít a snažit se vyhýbat kontaktům s jinými. Ale zastavit na parkovišti v Bedřichově, na Horních Mísečkách, v Doksech u Máchova jezera se stovkami dalších lidí, to není rozumné. I když riziko přímého přenosu nemusí být vysoké, vir přežívá na lavičkách, na autech, na kovu. Je tedy potřeba držet co největší předběžnou opatrnost.
Kritika do života patří, chápu, že jsme některé lidi naštvali. Myslím, že jsme to udělali docela rozumně. Po minulém víkendu se ozvaly desítky starostů a posílaly fotky, jak to u nich vypadalo. Domnívám se, že starostové jsou za tato opatření rádi. I lidé, kteří v těch lokalitách žijí.
Liberec je centrum nanotechnologií, mluvil jste o tom (nevím, zda vás cituji přesně), že všichni lidé v kraji by měli dostat nanofiltr do roušky. Jak ten projekt vypadá?
Ten citát je přesně, že všichni lidi v první linii by nanofiltr měli dostat. Dnes (v pátek) se zavádí přes obecní úřady poslední okres, budeme mít distribuovaných více než 400 tisíc nanofiltrů. To by pro tyto obce měla být zásoba na dalších deset dní. Oslovili jsme je minulý týden, kolik lidí mají v obchodech, na úřadech a tak dále, aby byli co nejvíce chránění. Podle měření mají podobnou účinnost jako respirátory FFP2, kterých se pro všechny lidi do republiky nepodaří dovést, ani se jich v Číně tolik nevyrábí, když tam nakupuje celý svět. Tohle je náhradní řešení. Po dnešku bude první linie zásobená. Samozřejmě už předtím jsme zásobili nemocnice. Do zdravotnictví šlo 100 tisíc kusů. Dalších 50 tisíc šlo do sociálky, ty budeme opět zásobovat po neděli.
Velmi děkuji jak lidem z Technické univerzity, kteří s tímto nápadem přišli, tak lidem z firem, kteří s námi na tom spolupracují. Jsem vždy rád, když můžu mít pozitivní pocity. Když v sobotu zavolám jednateli Elmarka, on za půl hodiny přijede do firmy a řekne, že za dva dny budeme vyrábět... Z tohoto přístupu mám velkou radost. Těch lidí je hodně, bez nich bychom to nikdy nemohli zvládnout.
Jak funguje spolupráce celostátního krizového štábu s krajem, vím, že to zpočátku skřípalo. Už se to zlepšilo?
Budu zase pozitivní. V této situaci to všichni potřebujeme. Ocitli jsme se všichni v nové situaci. I Ministerstvo zdravotnictví se ocitlo v situaci, na kterou nebylo připraveno. Jsem rád, že teď krizový štáb řídí pan Hamáček, protože může využít všechny složky, které má k dispozici. Policisty, hasiče a další. Ministerstvo zdravotnictví se věnuje odborné části věci. Mělo to takto být od prvního dne.
Ale znovu říkám, v tu chvíli nedokázal nikdo odhadnout rozměr této věci. Jsem rád, že to takto funguje. Zlepšilo se to. I zásobování. Teď si vyčítat, kdo kdy měl co dovézt, nám nepomůže. Měli bychom si to vyhodnotit, až krize skončí. Ideálně v kruhu všech, kteří se na krizovém řízení podíleli. Vyříkat si to a udělat nějaké závěry. Tak, aby, kdyby se to opakovalo, jsme byli připraveni lépe. Je jasné, že krizové zásoby ve zdravotnictví budou muset být větší, než byly v minulosti. Bylo by skvělé, kdybychom po této krizi vytvořili výrobní kapacity, které dokážou zásobovat minimálně republiku.
Nevím jak jste to měl vy, ale když jsem se před Vánocemi díval na záběry z čínských měst, mě vůbec nenapadlo, že se to sem za tři měsíce dostane. Byl jsem naivně přesvědčený, že je to na druhém konci světa a sem se to nemůže dostat. Dneska si myslím, že všichni lidi, co na celostátní úrovni rozhodují, už vědí, že v prosinci se měly zavřít hranice s Čínou. Z celého světa. Mělo se říci, z Číny sem už nepoletí nic.
Nebo v únoru něco podobného s Itálií...
Přesně tak. Když jsme doporučovali zaměstnancům, že nemají jet do Itálie, tak vím, že dneska bych jim to nařídil – a kdo to nesplní, tak má okamžitou výpověď.
Kdy vám v této pandemické době nejvíce zatrnulo?
Minulý pátek. Kdy jsme začali připouštět, že nám to přeskočí do domovů důchodců a nebudeme to mít pod kontrolou. Přiznám se, že jsem na jednání, kde byla i paní Maláčová a pan Hamáček, možná trochu ztratil nervy. Přitom se snažím vystupovat klidně. Říkal jsem, že jestli nezvládneme domovy důchodců, tak budeme na konci sčítat mrtvé jako v Itálii. I díky tomu se za poslední týden opatření hodně zaměřila tímto směrem. To byla nejhorší chvíle, kdy jsem si říkal, že zaměstnanci nevědí, jestli můžou či nemůžou být nakažení. Udělali jsme opatření, že všichni dostali znovu za úkol si vzpomenout, jestli nebyli na nějakém rizikovém místě, nebo se s někým takovým nepotkali, a v takovém případě aby přestali chodit do práce. A zlepšilo se zásobování.
Co vás naopak nejvíce potěšilo?
Je to trochu podobné se zkušeností z povodně. Když je nějaká krize, najednou zjistíte, kolik lidí je ochotných pomáhat a neřeší, jestli za to něco dostanou, a kolik se objevilo dobrovolníků, kolik se zapojilo firem. Například na úrovni obcí to v drtivé většině zvládají skvěle s těmi omezenými prostředky, co mají k dispozici.
Jak na tom Liberecký kraj je? Tady je asi nejvíce pozitivní – zaťukám to na dřevo – nula v počtu úmrtí...
Je to bohužel asi jen otázka času. Dá se čekat, že se na konci dubna podle všech propočtů dostaneme na tisícovku nakažených a pak už procenta z těch nakažených jsou procenta vážně nemocných, z toho jsou procenta, co budou muset být na ventilátorech, a z toho bohužel procenta těch, kteří budou mít velké zdravotní potíže.
Co bude v kraji po epidemii, to asi nikdo neví? Nicméně se dá předpokládat, že nás to ekonomicky dost zasáhne. Je to hlavně záležitost státu, ale může i kraj něco udělat pro podporu firem, lidí?
Vyhradím si čas i s dalšími lidmi do konce příštího týdne, abychom se zamysleli nad tím, co všechno se může odehrát potom. Podle mě to nikdo neví a nedokáže to odhadnout.
Jediné, co víme, je, že svět bude jiný, než – v případě České republiky před 11. březnem. Nejsem si úplně jistý, že bude lepší... Ale nechci být pesimista. Určitě budeme připravovat všechny možné věci. Na úrovni státu bude třeba podpořit investice a rozjezd ekonomických odvětví, která jsou schopna konkurovat, protože náš průmysl toho vyrobí o hodně více, než toho spotřebujeme. Budeme si muset – jak to vypadá – všichni aspoň na nějakou dobu utáhnout opasky.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Oldřich Szaban
