Máme tady hezká česká slova „pražská kavárna“, „sluníčkáři“... Také se hojně cituje téměř zapomenuté slůvko „xenofob“. Co byste na to jako světaznalý člověk, potažmo historik, řekl?

Nevím, zda jsem tak světaznalý a zda se stále necítím víc geologem než historikem… Ale je mi líto, že jste zapomněl na hezký český a zvukomalebný novotvar „dobroser“. Víte, já jen lituji, že už nežije Leoš Janáček. Opravdu by mě zajímal notový záznam těchto češtinářských pamlsků.

Tak asi po pořadě: na „pražskou kavárnu“ má, pokud se nemýlím, copyright pan prezident Miloš Zeman. Je to výraz opovržlivý, označující původně skupinu intelektuálů, převážně z hlavního města, kteří nesouhlasili a nesouhlasí s jeho často příliš lidovým chováním a výrazivem na veřejnosti a v médiích. Nahradil dřívější páně prezidentův termín „novinářská žumpa“. Pak „pražská kavárna“ žila dál svým životem, zlidověla a dneska se tak mnohdy označují ti, kteří se dříve označovali jako „sluníčkáři“. Škoda. Do té původní „pražské kavárny“ náleželi totiž i ti, kteří v současnosti s některými Zemanovými názory souhlasí. Zvláště pak s takovými, které se vyjadřují k problému imigrace z jihu a východu do Evropy. „Sluníčkáři“ po vzoru paní Merkelové či pana Junckerse a podobných, u nás reprezentovaných kupříkladu tragickou postavou ministra Dientsbiera. vítají příliv uvedených uprchlíků, i se všemi průvodními negativy. Snad i s nějakým tím pozitivem, ale přiznávám, že já skoro žádné nevidím. V poslední době se rozmohla náhrada „sluníčkáře“ jiným, mnohem tvrdším slovem „dobroser“. Takový „xenofob“ je zase velmi frekventovaný právě ve frazeologickém příručním slovníčku „sluníčkářů“, a znamená v jejich podání jakéhokoliv odpůrce, nebo jen pochybovače o tom, že je divoká imigrace z neevropských míst do Evropy přínosem. Pak mají „sluníčkáři“ ještě jeden velmi oblíbený termín, a to je „extremista“. Tím je každý, kdo nesouhlasí s jejich názory. Jedno, zda pánové Konvička, Okamura, Štěpánek či pan prezident. Extremistou může konečně být třeba i pan premiér Sobotka, pokud zrovna nepěje Ódu na radost z kroků Evropské unie.

Pokud se ptáte mne, co jsem, pak bych se v intencích veřejnoprávních médií nejspíš označil za extremistu. Nebo „extrémištu“, přijmu-li půvabnou vadu řeči jedné veřejnoprávní paní redaktorky, jak jsem nedávno slyšel na Českém rozhlasu Plus. A mám chuť pro tuhle stanici použít další, tentokrát ryze svůj novotvovar, „Český rozhoax Minus“.

Prožíváme období národního vzepětí a sebeuvědomění, nebo je to podle vás cosi jiného?