Když jste před lety přišli s nápadem seznamovat veřejnost s nejúspěšnější stovkou firem vždy v jednom kalendářním roce, co bylo hlavním motivem takovéhoto počinu? Brali jste si nějaký příklad nebo inspiraci v zahraničí?

Ne, tak bych to nedefinoval. Vím, že v současné době není populární nalézat na předcházející době cokoli dobrého, ale na druhé straně je nesporné, že na každé době je vždy něco pozitivního. Proto se domnívám, že není třeba hledat vždy inspiraci v zahraničí, ale je to možné i u nás. Myslím si, že jakkoli byl komunistický režim bizarní v mnoha ohledech, dodnes jsou někteří, kteří si myslí, že k tomu, aby proběhla změna, stačilo jen otevřít hranice a pustit lidi se podívat do světa. Aby se podívali, jak to tam vypadá. A že by se zase vrátili. Odfoukl by se tím velký tlak, který nastal, a k některým změnám nemuselo ani dojít. Myslím totiž, že nejpalčivěji lidé u nás, jako v zemi, která byla určitou hranicí mezi Východem a Západem, vnímali to, že se nemohli podívat do Weidenu nebo třeba do Norimberku.

Chápu již, kam zřejmě směřujete. Že tehdy bylo též běžné odměňovat lidi za dobrou práci – byť to byla jakási ideologická pomůcka…