Společně s advokátkou Danielou Kovářovou jste autorkou výzvy ke vzájemné toleranci. Napsaly jste ji kvůli vyhlášení nouzového stavu. Ocituji: „Nenechme se rozdělit. Nedovolme štěpení národa na dvě nesmiřitelné části.“ Ve výzvě doporučujete: dýchat, chápat se, usmívat se, přemýšlet a žít. Do jaké míry jsme vůči sobě nesmiřitelní?

Známe už léta častou nesmiřitelnost lidí kvůli politice, a to dokonce i na malé obci, pak trvalou nesmiřitelnost Sparťanů a Slávistů (úsměv), a letošní novinkou je nesmiřitelnost táborů s rouškou a tzv. nahoře bez (roušky)… Opatření vlády byla navíc tak chaotická, a vyjadřování lékařských kapacit tak výrazně odlišné, že aby se v tom člověk vyznal, musel by být Pán Bůh. A když jsme tak ty hádky až urážky pozorovaly, řekly jsme si, že to je vlastně to, co nám nejvíce vadí – to budování táborů, které by nemusely být. A přitom by stačila obyčejná ohleduplnost k jiným, a tolerance k jiným názorům. A všechno se dá vydržet. A tak jsme se rozhodly vyzvat lidi, aby se nenechali rozdělovat, aby se nenechali štěpit, že to je pro každý národ obrovské oslabení.  Když vynechám, jak to lidí trápí a lidově řečeno vyšťavuje.  

Přidávají se lidé k výzvě? A jaké máte reakce?