V Lidových novinách jste 15. října představil čtenářům román Jeana Raspaila Tábor svatých. Nyní na něj kriticky na svém blogu reagoval romský aktivista Karel Holomek, který píše: "Předestřel nám děsivou vizi autora, v níž je evropská civilizace zničena hordami uprchlíků, kteří si zde berou, co nemají, od těch, co to mají, ale nejsou schopni to ubránit: pro jakousi chimérní laskavost a bezhraniční tolerantnost. Prostě apokalypsa! Popsanou situaci přirovnává k Orwellovu roku 1984, který se, naštěstí, u nás neuskutečnil." Tato kniha vyšla v roce 1973. Někdo ji bere jako prorockou, v době svého vzniku čelila nařčení, že je rasistická. Jak ji hodnotíte vy? 

Byla kontroverzní tehdy i dnes. Sledoval jsem její přijetí ve Spojených státech v sedmdesátých letech a pak o dvacet let později. Pokaždé vyvolala kontroverzi. Někteří lidé ji považovali za prorockou, upozorňující na relevantní děje, které se můžou spustit. Jiní ji považovali za rasistickou, to je pravda. Prorocká je podle mě v tom, že předpověděla masovou migraci lidí z chudších částí zeměkoule především z ekonomických důvodů do bohatších vyspělejších částí světa. Což znamená hlavně do Evropy a Severní Ameriky. Částečně i do jiných oblastí jako je Austrálie a Japonsko. Ale tyto dvě země mají extrémně restriktivní imigrační politiku. Proto nejsou až takovou cílovou destinací imigrantů.

Trošku mám problém v knize v tom, že příliš ztotožňuje západní civilizaci s bílou rasou. Tímto si autor naběhl, protože civilizace je definovaná hodnotami, morálkou, náboženstvím, politickým režimem. A ne rasou. Když to řeknu vyostřeně - angolský nebo kubánský černošský křesťan antikomunista je v podstatě příslušník západní civilizace. Zatímco novopohanský německý nebo skandinávský neonacista, či ruský bílý neoimperialistický neokomunista nejsou součástí západní civilizace. Tohle je největší chyba této knihy, že civilizaci ztotožňuje s rasou.