Hovoří o tom analýzy a komentátoři přidávají své názory na to, proč volili prezidenta Zemana spíš lidé starší nebo z chudších regionů, Drahoše naopak lidé vzdělanější a mladší. Svůj náhled přidal i komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk, který se nedomnívá, že v sociodemografii je skutečné vysvětlení: „Možná je tak pravdě nejblíž publicistka Alexandra Alvarová, jež napsala, že nejhlubší dělicí linie vede mezi strachem z budoucnosti a nadějí. Zdroje strachu: stáří, nemoci, dluhy, změny ve světě, nedůvěra v lidi. Zdroje naděje: víra, děti, vzdělání, zdraví, důvěra ve vlastní síly, schopnost domluvit se cizím jazykem, ekonomická jistota, důvěra v lidi.“ Je to podle vás tak, že lidé, kteří volili Zemana, mají strach z budoucnosti a chybí jim naděje?
Po bitvě je každý generálem a rozbor po bitvě je z principu nesprávný a subjektivní, jak hezky vysvětlil libanonsko-americký filozof Nassim Taleb ve své knize Zrádná nahodilost. Osobně žádnou hlubokou dělicí linii napříč obyvatelstvem nevidím. Mám pro to následující zkušenost: sama bydlím na vesnici, pracuji v Praze, za rodiči a spolužáky jezdím do Ostravy vlakem, cestuji MHD a stýkám se s lidmi všech profesí. Mám 1 500 přátel na Facebooku, který mi krásně odhaluje všechny typy bublin. Neustále s lidmi mluvím, a tak vím, že polovina mých známých volila Drahoše a polovina Zemana. Mezi voliči jednotlivých kandidátů jsem hledala, ale nenašla nic jednoznačného, co by jednu či druhou skupinu spojovalo. Volba šla napříč věkem, zájmy, profesemi, vzděláním. Analytici i politikové by měli přestat dumat nad nesmysly a projektovat do závěrů svá přání či zklamání. Volba ze dvou možností bude takto fungovat prostě vždycky.
O svém pohledu na výsledky prezidentských voleb se rozepsal na Facebooku neúspěšný kandidát Michal Horáček. Tentokrát měl vzkaz k voličům Miloše Zemana i Jiřího Drahoše, jejich rozhodování přirovnal k nákupu v obchodě, kde jsou k mání dva nápoje: krabicové víno a destilovaná voda. „Máte tři možnosti: vybrat si ten alkoholický sajrajt, nebo destilku, anebo si nekoupit ani jedno. A přesně to se ve volbách stalo: třetina lidí si ‚koupila‘ MZ, třetina JD, třetina nic,“ poznamenal. Zeman tak vyhrál podle něj proto, že ve víně, i když je mizerné, je nějaká opojnost a příběh, ale argumentace, že konzumace destilované vody je zdravější, prý moc nefunguje. Na tomto příměru staví i apel: „Už žádnou destilovanou vodu, jinak prohrajeme zase.“ Popsal Horáček dobře situaci, a jak se vám tyto příměry poslouchají?
Kdo opovrhuje jednou skupinou voličů a veřejně ji uráží, se dopouští diskriminace, tedy jednání minimálně opovrženíhodného, neslušného a mimochodem protiprávního. Kam se najednou ztratila jimi tolik propagovaná tolerance k jiným názorům, jíž se některé skupiny holedbají?
Server Echo24 přinesl komentář šéfredaktora slovenského týdeníku Týždeň Štefana Hríba s pohledem na české prezidentské volby. „Rozhodla též plebejskost mimopražského Česka. Mýtus o prozápadním a reformním Česku, který ve prospěch rozdělení Československa živil Václav Klaus, je v troskách. Česko je – a to dlouhodobě – spíš ustrašené, sobecké a uzavřené do sebe. A je i překvapivě primitivní,“ píše Hríb. Jsme skutečně sobečtí, ustrašení a překvapivě primitivní?
Krásný příklad svobody slova, která dovoluje každému křičet do světa své pravdy a vlastní přesvědčení. Řekla bych, že komentáře a analýzy neříkají nic objevného o nás, ale odhalují nejvíce právě subjektivní pohled autora. Ale to je patrně v pořádku: v poslední době si sama vybírám články v médiích podle toho, kdo je pod nimi podepsaný.
Průzkum Lidových novin od agentury Median ukazuje, že část voličů Jiřího Drahoše a nevoličů přijala vítězství Miloše Zemana. Podle průzkumu totiž 54 procent lidí je s tím, že Zeman vyhrál, spokojeno a pouze 37 procent spokojeno není. Ve světle těchto čísel, jak vážné je to se slovy, že je národ rozdělený, půl pro Zemana a půl pro Drahoše? Jak výsledek číst, jaká atmosféra vlastně panuje?
Nevidím kolem sebe, že by společnost byla rozdělená, popřípadě že by byla rozdělená po prezidentské volbě více než dřív. Běžný člověk řeší každodenně vlastní starosti a na prezidentskou volbu už zapomněl. Jestli existují jedinci, kteří chtějí lid v ulicích, barikády a revoluce, pak by současně měli přestat žvanit o demokratických volbách, po nichž je obvyklé, že se menšina podřizuje většině.
Psali jsme:
Do jaké míry rozhodlo volby téma migrace? Zařadili jsme se skutečně mezi národy, které nechtějí multikulturní vstřícnou politiku? Je to definitivní? Nebo se v republice, jak tvrdí například Jiří Pehe, za několik let změní atmosféra, protože je spojená s demografickým vývojem? Tedy že starší, tvrdě levicová generace už později nebude tolik ovlivňovat volby?
Téma migrace je podle mého názoru naprosto zásadní a v nejbližší době se s ním budeme zcela jistě setkávat. Kdo to nevidí, ten se snaží lhát si do vlastní kapsy a realitu si idealizovat. Moc bych si přála, aby šlo o debatu jen akademickou, ale právě proto, a tím spíš nelze téma zametat pod koberec. Obavu před nájezdem cizinců, zplundrováním naší země, ohrožením bezpečnosti, hořícími auty a bivakováním dobyvatelů v městských parcích cítím jako reálnou, a že je namístě, se můžeme přesvědčit letmou návštěvou kteréhokoliv z našich západních sousedů. Udivuje mě, že někteří představitelé státu a inteligence obavy většiny občanů bagatelizují. Nejde o žádný uměle vyvolaný strach, ale o nesouhlas s takovým směřováním státu, jaký poslední dva roky předvádějí Německo a další západní země. Dospívání mladé generace ani odchod té starší na tom nic nezmění. Mému synovi je 18, dcera studuje vysokou školu, sama na jiné vysoké škole učím. Racionální ostražitý pohled sdílí mladá generace, s níž se stýkám, naprosto stejně jako generace střední i vyšší.
Jaká byla role médií v předvolební kampani? Co byl opravdu klíčový moment? A jakou váhu přisoudit vystupování obou kandidátů v televizních debatách na Primě a v České televizi?
Politika se v posledních letech v důsledku technického rozvoje přesunula z kabinetu a parlamentu do médií a na sociální sítě, což jsme ještě znásobili přímou prezidentskou volbou. Vliv televizních debat bych ovšem nepřeceňovala. Následná racionalizace a teorie Nassima Taleba koneckonců platí stejně pro analýzy jako pro zdůvodnění, proč volič volil právě svého kandidáta. Myslím, že předvolební i povolební výzkumy jsou trochu jako věštění z kávové sedliny. Vždyť kdo z nás ví, proč se mu líbí Jack Nicholson více než Brad Pitt? Klopotně se snažíme naše volby racionalizovat a vysvětlit, ale většinu rozhodování v životě činíme spíše emocionálně než racionálně.
Skládání nové vlády bude jistě ovlivněno sjezdem ČSSD a volbou jejího předsedy. Rýsuje se podle vás spíše menšinová vláda hnutí ANO s podporou komunistů a SPD, anebo koalice ANO s ČSSD za podpory komunistů? Nebo zcela jiná varianta vládního kabinetu? Dokáže se například Andrej Babiš nakonec domluvit s ODS i za cenu mnoha ústupků ze svého programu?
Jsem stejně špatný prognostik jako věštec z křišťálové koule, ale přála bych si, aby vláda co nejdříve vznikla a dostala důvěru. O mimořádné volby nikdo nestojí. Naprosto stačí, že za dveřmi jsou volby obecní, jejichž kampaň bohužel začne každou chvíli.
S velkou pravděpodobností bude vládnout „tandem Zeman a Babiš“. Je to skutečně ohrožení demokracie, jak tvrdí někteří komentátoři? Co by oba jmenovaní měli udělat, aby této zemi prospěli? V co nejlepší můžeme doufat, že by mohli udělat, a naopak jaký nejhorší scénář může z jejich spolupráce nastat?
Vím jistě, co by dělat neměli. Neměli by se hádat, urážet, vzájemně podrývat vlastní autoritu a autoritu ústavních institucí. Pak totiž jeden druhému vyrobí agendu, jež jim neumožní věnovat se důležitějším věcem. Vím, že je to nesplnitelný ideál, ale přála bych si, aby mysleli na co nejsvobodnější život každého občana, aniž by se snažili rozhodovat za něj o věcech pro něho nejlepších, neukládali mu nové povinnosti a naopak ho podporovali v odpovědnosti za svůj život a za život a štěstí své rodiny.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
