Nejlépe jak mohla, dopadla pro prezidenta Petra Pavla kauza soudce Roberta Fremra. Jeho rezignace ušetřila hlavu státu docela potupného rozhodování, zda jmenovat ústavním soudcem muže, který byl už schválen i Senátem, nebo zda vzít svůj návrh zpátky. Co té šlamastyce, do které se generál na Hradě sám dostal, říkáte, nemohla pošramotit jeho renomé?

Zpočátku to vypadalo jako typická událost z okurkové sezony, kdy se tzv. nic neděje, navíc pro většinu národa šlo o naprosto nepochopitelnou kauzu JUDr. Fremra. Ale jak začaly vycházet najevo podrobnosti a sundal se mediálně neposkvrněný bílý plášť pana doktora Fremra, mnoha lidem došlo, co se vlastně děje. A kam jsme se dostali. Domnívám se, že vaše vyjádření o tom, že tato aféra poněkud pošramotila renomé prezidenta Petra Pavla, je příliš jemným vyjádřením. Už značné množství různých praktických činů či „nečinů“ prezidenta Pavla značně znejistilo velkou část jeho voličů. Ti tak nějak v duchu dosti zoufale doufali, že se konečně objeví jakýsi rytíř na bílém koni. A ono nic. Objevil se někdo, kdo evidentně politice naprosto nerozumí a je „naprosto mimo“ v chápání myšlenek a nálad většiny národa.

Kdo se tedy na Pražském hradě díky 3 milionům a 359 tisícům hlasů z lednové přímé volby podle vás objevil?