Hysterii s imigranty vyvolávají média. Být muslim se vyplatí. Až lidé poznají islám, zbaví se strachu. Hovoří slovenský politolog, který přijal islám

15.08.2015 13:55

ROZHOVOR Za své vyznání se nestydí - je muslim. Tvrdí, že islám není militantní náboženství, stejně jako hip hop není militantní hudební styl, i když si ho oblíbily různé kriminální živly. O islámu, muslimech a tzv. Islámském státu se dočtete více v rozhovoru s politologem Jozefem Lenčem.

Hysterii s imigranty vyvolávají média. Být muslim se vyplatí. Až lidé poznají islám, zbaví se strachu. Hovoří slovenský politolog, který přijal islám
Foto: Archiv JL
Popisek: Jozef Lenč, slovenský politolog a muslim

Je o Vás známo, že jste konvertoval k islámu. Kdy to bylo a co Vás vedlo k tomuto rozhodnutí?

Než odpovím na Vaši otázku, dovolil bych si poopravit Vaše úvodní tvrzení. V první řadě si nemyslím, že vědomost o tom, v co věřím, resp. jakým způsobem praktikuji svoji víru v Boha, by měla být nějakým "veřejným" tajemstvím, že by to bylo, nebo mělo být "známé". Za druhé, pokud mluvíme o někom, že konvertoval, znamená to, že změnil svou "mateřskou" víru na jinou. Toto však v mém případě neplatí. Já jsem víru nezměnil. Islám je mou první a jedinou vírou - volbou. A teď, odpověď na otázku, jak jsem se k islámu dostal.

Na začátku to rozhodně byla touha po poznání Boha. První zkušenosti s praktickou vírou jsem měl díky mé babičce až během letních prázdnin na vesnici začátkem 90. let. Tady jsem se setkal s křesťanstvím, které mě sice zaujalo, ale nebyl jsem věřícím křesťanem. Už na základní škole jsem se aktivně zajímal o historii a tento zájem vyvolal řadu otázek i o autentičnosti křesťanství, které jsem v té době postupně objevoval a studoval. Zároveň však tyto otázky ve mně podnítily touhu po poznání a hledání víry, která by byla logická a zbavena pochybností. Branou k islámu byla pro mě kniha významného arabského učence a faktického zakladatele sociologie Ibn Chaldúna (z. 1406) Úvod do dějin (al-Mukaddima), která vyšla ve slovenském překladu prof. Paulíniho již v osmdesátých letech minulého století. Prostřednictvím ní jsem se seznámil s Koránem, islámským étosem, islámskou filozofií a se základy islámské věrouky. Toto byl z hlediska mého pozdějšího rozhodnutí přistoupit k islámu první a důležitý krok. Následovalo několik let studia islámu - zejména prostřednictvím knih o islámu z pera různých religionistů či islámských učenců. V rámci studia na vysoké škole jsem napsal několik prací o islámu, včetně diplomové práce Islám v Evropě. V tomto čase jsem se poprvé setkal i s muslimy žijícími na Slovensku. Pár let na to jsem se už po zralé úvaze rozhodl vyslovit Sahadi (vyznání víry) a o víře v Boha nejen psát, ale také ji praktikovat.

Takže na rozdíl od většiny muslimů v našem geografickém prostoru jsem se k islámu dostal nikoli prostřednictvím osobních setkání s muslimy, nebo pod vlivem vlastní zkušenosti s muslimskou zemí, ale díky knihám a studiu smyslu toho, co znamená islám - dobrovolné podřízení se Boží vůli a následování Božích zákonů. Toho, co katolický teolog Hans Küng definuje jako étos víry v Boha.

Jaké je to být muslimem? Nelitoval jste někdy svého rozhodnutí?

Možná by bylo dobré v první řadě vysvětlit, co znamená být muslimem. Kdo je muslim? Muslimem je každý, kdo následuje islám, tedy každý, kdo se dobrovolně podřizuje vůli Boží a Božím zákonům. Každý, kdo věří v jediného Boha a následuje Jeho učení, které bylo lidstvu zprostředkované prostřednictvím jeho poslů a Knih. Počínaje Adamem, přes Abrahama, Mojžíše (Tóra) a Ježíše (Evangelium) až po Muhammada (Korán). Stvořitelem islámu je Bůh. Muhammad a ti, kteří zvěstovali Slovo před ním, jsou jen zprostředkovateli. Z tohoto důvodu je nesprávné označovat muslimy jako mohamedány. Stejně, jako je nesprávné myslet si, že muslimové jsou jen Arabové a islám je pouze pro Araby, nebo nepatří do té, nebo oné části světa.

Mohl bych parafrázovat knihu Emmy Tekelyové (Být ženou je úžasné) a říci, že být muslimem je úžasné - zejména pokud to přesvědčení, víra je osobním a dobrovolným rozhodnutím člověka. Pokud člověk ví, v co věří, a proč věří. Pokud je člověk přesvědčený a vyrovnaný s tím, kým je a co to znamená být muslimem. Pokud zná svou víru a nebojí se o ni. Nepoznání smyslu islámu, frustrace a strach z vlastní slabosti jsou nejčastějšími důvody, které vedou lidi v lepším případě k nespokojenosti a v horším případě k páchání zla. K činům, které jsou v příkrém rozporu s islámem. Jelikož moje rozhodnutí bylo svobodné a rozumově odůvodněné, a protože moje víra v Boha a jeho Knihy jsou bez pochybností, neměl jsem nikdy důvod svého rozhodnutí litovat.

Kolik lidí na Slovensku vyznává islám?

V rámci výzkumu, který jsme spolu s kolegou Štefančíkem, PhD. zrealizovali pro naši publikaci Mladí migranti v slovenskej spoločnosti (2012), jsme na základě rozhovorů s představiteli muslimské komunity na Slovensku dospěli k součtu cca 4 800 muslimů. Toto číslo se shoduje i s obecně známými odhady, které se pohybují v počtu do 5 000 muslimů. Počet je značně omezen sezónně, protože velkou část komunity tvoří zahraniční studenti (především z arabských zemí), resp. sezónní pracovníci (z Balkánu).

A v Česku?

Problematice muslimů žijících v České republice se v akademické rovině podrobněji nevěnuji. Takže co se týče počtu, mohu jen akceptovat výstupy českých kolegů, podle nichž ke konci roku žilo v České republice přibližně 19 000 muslimů. Sčítání lidu v roce 2011 (podobně jako na Slovensku, kde byl počet 1 212) vykazuje pouze 1 921, což však v obou případech je zapříčiněno tím, že část věřících není občany konkrétního státu, resp. využili své právo nepřihlásit se k žádné denominaci. V případě Slovenska je to číslo nízké i proto, že na Slovensku islám není dosud státem uznaný - registrovaný a tak se ani neuvádí jako možnost při sčítání lidu.

Slovensko je dnes již poslední zemí v EU, kde není mešita. Co si o tom myslíte?

Je to pravda a je to škoda pro muslimskou komunitu, jejíž příslušníci nemají možnost využívat všechna práva, která si mohou uplatňovat věřící jiných - registrovaných - církví a náboženských obcí. A také absentuje adekvátní náboženské vzdělávání pro dospělé i mládež, vzdělávání o islámu a v islámu, které by bylo rozhodně prospěšné i pro jejich integraci do majoritní společnosti. Už jsem zmiňoval, že člověk, který zná svou víru a nebojí se o svou víru, je nejen šťastnějším, ale také má lepší vztah ke státu, který akceptuje jeho svobodné rozhodnutí a jeho víru. A je to i škoda pro nemuslimskou společnost, která by se prostřednictvím mešity / mešit mohla seznámit s islámem, poznat islám a muslimy a takto se zbavit vlastního strachu. 

Ve dvou slovenských městech (Bratislava, Žilina) se nedávno konaly protesty proti "islamizaci" Evropy. Proč se lidé bojí migrantů a uprchlíků? Selhaly v tomto případě politické elity? Rozumíte alespoň trošku strachu lidí, kteří s muslimy prostě nechtějí mít nic společného?

Pokusím se postupně a ve stručnosti odpovědět na všechny Vaše dotazy. Za prvé. Lidé se migrantů a uprchlíků bojí především proto, že jsou dnes a denně konfrontováni s negativním obrazem uprchlíků. Různí migranti už sice přicházeli na území Slovenska v 70. a 80. letech (Vietnamci, Afghánci nebo občané z bývalé Jugoslávie), ale především v letech devadesátých v souvislosti s válkami na Balkáně, Afghánistánu a na Kavkaze, avšak jejich příchod nebyl démonizován v médiích a nebyl ani tématem politického boje o voliče. Uprchlíci nebyli dostatečně děsiví a tak ani zajímaví. Hysterie, kterou vyvolává pravidelná dávka televizních hrůz a výmyslů publikovaných a následně hromadně šířených na internetu se pochopitelně projevila v tom, že křesťané z obce Ladce odmítají přijmout ve své obci křesťanské uprchlíky ze Sýrie. Lidé se bojí, neboť jediným zdrojem jejich poznání jsou hrůzu nahánějící a hrůzu šířící informace.

Za druhé. Selhaly všechny elity. Mediální v tom, jak informují o uprchlících. Náboženské v tom, že nedokážou věřícím vysvětlit, co znamená pomoc bližním. Politické v tom, jak se jako hyeny, snaží přiživit na lidských emocích, na strachu slovenské veřejnosti z nepoznaného, na touze lidí na útěku, kteří hledají místo pro bezpečný a lepší život. Místo toho, aby lidem vysvětlovali, kdo jsou uprchlíci a proč utíkají, místo aby hledali řešení pro Evropu, Slovensko a uprchlíky, předbíhají se v šíření negativních zpráv a emocí a získávání hlasů vyděšených občanů.

Za třetí. Rozumím strachu, který je důsledkem opakujících se negativních zpráv o muslimech. Rozumím strachu, který mohou mít lidé, pokud znají islám jen z bulvárních zpráv a spojují si ho jen s terorismem, kamenováním či vraždami ze cti. Nerozumím strachu poznat pravdu o islámu. Nerozumím strachu poznat lidi a pomoci lidem, kteří jsou v nouzi. Stejně rozumím strachu lidí z fotbalových výtržníků, ale nerozuměl bych těm, kteří by se báli jít se podívat na fotbal, nebo dokonce měli strach z hráčů na hřišti.

Jste členem Islámské nadace na Slovensku. Jaké jsou vaše aktivity?

Islámská nadace na Slovensku nemá členské průkazy a tedy ani členy. Má lidi, kteří s ní spolupracují, ty, kteří ji podporují, a ty, kterým nadace poskytuje své služby a pomoc. Aktivity Islámské nadace na Slovensku se zaměřují na několik oblastí: a) komunitní činnost tj. správa modlitebny, ve které se realizují společné páteční modlitby, resp. všechny modlitby během dne; modlitby a večeře (iftar) během postního měsíce ramadán; vzdělávání dětí, mládeže a dospělých z řad muslimské obce; organizace pohřbů apod. b) informační činnost, zejména prostřednictvím portálu IslamOnline.sk, přes který informujeme slovenskou veřejnost o dění na Slovensku i ve světě, které se dotýká islámu a muslimů; c) charitativní činnost, jde zejména o sbírky šatstva a pomoc uprchlíkům, ale i katastrofami postižené oblasti na Slovensku, nebo ve světě; d) vzdělávací činnost, účastníme se přednášek na středních a vysokých školách, na které nás pozvou, umožňujeme exkurze pro školy v našem centru, nebo participovat na aktivitách nevládních organizací zaměřených na oblast poznávání menšin na Slovensku.

Před časem jste připravil monitoring slovenských a českých médií na téma islámu. Co z něj vyplynulo?

Monitoring, který jsme zveřejnili, v celé své šíři potvrzuje to, co jsem již zmiňoval a to, že slovenská a česká veřejnost je o islámu a muslimech informována jen v negativních souvislostech. Ukázalo se, že až třetina zpráv měla obsah, který zobrazuje islám a muslimy jako násilníky. Zpráv, které mají vždy bulvární titulek a fotky, které jen potvrzují všeobecně rozšířené předsudky spojované s islámem a muslimy.

Neměl jste někdy pocit diskriminace právě kvůli Vaší víře?

Ve svém životě jsem se nesetkal s přímou diskriminací. Možná i díky tomu, že muslim muž není tak výrazný, jako je to v případě ženy. Také i proto, že nejsem cizinec - například tmavší pleti - a mám slovenské jméno, takže nikdo na první pohled nezjistí, že jsem muslim. Diskriminace se totiž projevuje zejména v prvním osobním kontaktu příslušníka nějaké menšiny s majoritou - řekněme úředníkem apod.

Jak na Vás reagují "rodilí" muslimové? Berou Vás mezi sebe nebo mají spíše rezervovaný postoj?

Opět je Vaše otázka nesprávně položená. Rodilým muslimem jsem i já, podle učení islámu každý člověk, ale to bychom zacházeli do roviny islámské teologie. Podle ní jsou také všichni muslimové bratři, jenže jak to chodí i v jiných komunitách, lidé nejsou takoví, jací by měli být a nechovají se tak, jak by se měli chovat. I v rámci různorodé muslimské komunity, nejen té na Slovensku, nebo v Čechách, ale i ve světě potkáte takové, kteří Vás akceptují jako bratra, ale i takové, kteří k vám mají rezervovaný postoj. V každém případě z osobní zkušenosti mohu říci, že jsem neviděl šťastnějšího muže v dospělém věku, a je věřící muslim, který se dozví, že i Slovák je muslimem.

Podle mých informací jste se na univerzitě, na níž učíte, pokoušel o zřízení modlitebny. Jak na Váš návrh reagovalo vedení této vzdělávací instituce?

Toto není pravda. Obávám se, že Vaše informace jsou pouze pomluvou a výmyslem. Nikdy jsem neměl tuto potřebu. Nikdy jsem se o nic takového nepokoušel. Nemělo by to žádný racionální smysl ani opodstatnění. Už jen proto, že muslim k tomu, aby se pomodlil, nepotřebuje modlitebnu. A jelikož se takový návrh neobjevil, pochopitelně nebyla ani žádná reakce.

Je islám militantní náboženství?

Není. Stejně jako hip hop není militantní hudební styl, i když si ho oblíbily i různé kriminální živly v USA či jinde ve světě a také mnozí militanti, kteří 90. letech minulého století, během množství občanských válek a regionálních konfliktů - například napříč Afrikou, poslouchali právě gangsta rap. Rozhodně jako ani fotbal není militantní sport, i když ho mají rádi i tací, kteří jsou ochotni zbít a dokonce i zabít kohokoliv, kdo neumí zazpívat chorál jejich oblíbeného týmu, nebo podporuje jiný tým.

Jak si vysvětlujete zabíjení lidí ve jménu Alláha?

Jakékoliv zabití člověka, ať už z nenávisti, nebo "kvůli" Bohu je v rozporu s islámem. Důkazů je mnoho. Zřetelně je to dáno v Koránu, rozhodný postoj mají i relevantní a respektované muslimské autority. V Koránu se v tomto směru jasně říká, že "A kvůli tomuto jsme předepsali dětem Izraele, aby ten, kdo zabije jednoho člověka… byl souzen, jako by zabil celé lidstvo. A aby ten, kdo zachrání jednoho, byl vnímán, jakoby zachránil celé lidstvo. A přišli k nim již dříve naši poslové s důkazy jasnými, avšak mnozí z nich se i pak dopouštěli ukrutností na zemi. "(Korán, 5:32) Každý člověk, který zabije jiného člověka, který se ničím neprovinil, tak činí v rozporu s lidskostí a v rozporu s islámem. Prof. Mahmúd Ashour z univerzity al-Azhar se v tomto směru v roce 2014 vyjádřil, že "duše je stejná, zda jde o muslima, nebo nemuslima a tak zabití člověka je porušením Boží vůle a to, co zvěstoval Prorok Muhammad." Stejný názor mají i islámské autority z celého světa, které v září 2014 publikovaly otevřený dopis stoupencům teroristické organizace tzv. Islámský stát (Da'iš). Oxfordský profesor islámské etiky Tariq Ramadan takové zabíjení označuje jako neislámské, resp. jako konání proti islámu, jeho hodnotám a etice.

Shodný je i postoj k chování, jehož výsledkem je falešná legitimizace zabíjení tím, že se označuje jako zabití "ve jménu Boha". I v tomto směru je postoj islámu jasný a rázný. "A když se dopustí necudnosti nějaké, říkají: "Našli jsme otců našich, že takto činí a nám to tak nařídil Bůh!" Odpověz: "Bůh nikdy nepřikazuje necudnosti! Chcete snad tvrdit o Bohu něco, co vůbec neznáte?"" (Korán, 7:28) Jakákoliv vražda, které se kdokoli dopustí, je vždy jen vraždou. A jestliže tento čin se snaží "svalit" na Boha je to snad nejviditelnějším důkazem toho, že tento člověk nebo tato organizace islám nezná a proto i všechny skutky, kterých se dopouští, jsou v příkrém rozporu s jeho učením.

Dá se dnes označit za největší světovou bezpečnostní hrozbu tzv. Islámský stát?

Záleží to na tom, v jaké části světa žijete a do jaké míry jste pravidelně konfrontován se zvrácenými činy této teroristické organizace. V případě, že dennodenně sledujete zprávy, které snad nevědomě dělají excelentní mediální PR vrahům a teroristům tzv. Islámského státu, je pochopitelné, že působení této teroristické organizace považujete za největší světovou bezpečnostní hrozbu současnosti. Jejich činy jsou přece součástí každodenní dávky mediální hrůzy. Dokonce samotní teroristé primárně chtějí, aby byli médii zobrazováni jako největší hrozba a samozřejmě, aby je i široká veřejnost vnímala jako největší bezpečnostní hrozbu. Toto je podstata terorismu. Jakýsi bytostný smysl existence teroristické organizace.

Teroristická organizace tzv. Islámský stát je rozhodně největší bezpečnostní hrozbou pro muslimské i nemuslimské obyvatelstvo Sýrie a Iráku - přednostně pro lidi, kteří musí žít pod jhem jejich teroru na jimi okupovaném území. Teroristé z tzv. Islámského státu jsou rozhodně největší bezpečnostní hrozbou pro civilní obyvatelstvo v regionech, kde se postupně objevují teroristé z tzv. Islámského státu, nebo se tam pomalu transformují bývalé organizace Al-Kajdá, které dnes vyjadřují svou loajalitu tzv. Islámskému státu. Největší bezpečnostní hrozbou jsou jednoznačně v Nigérii (a v sousedních státech Čad a Kamerun), v Libyi, v Afghánistánu, v Egyptě nebo v Somálsku a také v Jemenu, resp. v každé ze sousedních zemí, v nichž se jim podaří zrealizovat teroristický útok a roztočit koloběh násilí. Na druhé straně si myslím, že "mateřská" organizace, která působí na území Iráku a Sýrie, nemá kapacity ani reálné možnosti, ba ani zájem rozšiřovat své území za hranice těchto dvou států. Pochopitelně jedna věc je realizace teroristických útoků (Turecko, Kuvajt, Tunisko apod.) a jiná je přímá vojenská expanze. Z hlediska potenciálního šíření teroru je hrozbou pro země Blízkého východu a Evropské unie, ale ne jako relevantní aktér mezinárodních vztahů tj. stát, který by mohl zaútočit či anektovat území některého z důležitých a politicky stabilních států v širším regionu.

Myslím si, že tzv. Islámský stát nemá ani ekonomické a ani vojensko-politické kapacity na to, aby se mohl stát největší bezpečnostní hrozbou pro celý svět. V tomto směru jsou rozhodně mnohem nebezpečnější státy a mnohem relevantnější hrozby než je tato teroristická organizace.

Radikálové z organizace Islámský stát verbují mnoho mladých chlapců a mužů, kteří se narodili a žijí v západní Evropě, do bojů v Sýrii či Iráku. Tito lidé se pak někdy vracejí zpět do Evropy. Tento problém je obrovský zejména v Belgii či ve Francii. Není větší hrozbou pro Evropu právě tato skupina mladých vycvičených Evropanů, než uprchlíci, kteří se již několik měsíců houfně vyloďují v Itálii a Řecku?

Opět bych se v úvodu zastavil u některých nepřesností a samozřejmě i u tak mediálně oznamované údajné hrozbě terorismu ze strany uprchlíků. Faktem je, že z Evropy již odešlo bojovat za tzv. Islámský stát několik mladých mužů a žen. Mnozí z nich se v Evropě narodili, vyrůstali a následně se rozhodli vstoupit do služeb teroristické organizace. Důvody jejich rozhodnutí jsou různé. Počínaje touhou po dobrodružství, zvrácenou snahou po seberealizaci či nesmyslnou představou zbavení se "hříchů" z mládí a frustrace z osobního života až po to nejdůležitější, zjevnou absenci znalostí étosu a etiky islámu. V každém případě však platí a je prokazatelným faktem, že těchto radikálních mladíků není přehnaně velké množství - řádově jsou to stovky radikálů z milionových muslimských komunit (tj přibližně 0,35 ‰ neboli 1 radikál z 3 500 muslimů). Z nich se zpět do Evropy vrátí jen zlomek. Mnozí však s těžkými psychickými traumaty, které jsou důsledkem války nebo teroru, který viděli na vlastní oči, nebo se ho přímo účastnili. Tito navrátilci samozřejmě mohou být hrozbou.

Hrozbou z hlediska infiltrace teroristů do Evropy rozhodně nejsou ani uprchlíci. Takové "pašování" teroristů do Evropy je iracionální a neefektivní. Faktických důvodů je několik. Ať už to, že potenciální terorista nemusí přežít několikaměsíční cestu pouští a po moři nebo proto, že by se mohlo stát, že úsilí vynaložené do jeho fyzického výcviku a hlavně psychologické přípravy (vymývání mozku) by vyšlo na zmar. Někdo by ho za měsíce trvající cesty mohl přesvědčit o nesmyslnosti akce, kterou má zrealizovat, nebo by se mohl dostat do konfliktu s jinými uprchlíky či se zákonem po vylodění a neměl by tak možnost splnit svůj úkol. Obzvláště je takové "pašování" teroristů do Evropy nesmyslné, pokud mají teroristé ve svých řadách lidi, kteří mají evropské pasy, tedy odhodlané a vycvičené šílence, kteří se dostanou do Evropy legální a tedy jednodušší cestou.

Příkladem je terorista, který v polovině července spáchal sebevražedný útok v mešitě v Kuvajtu. Tento mladík brzy ráno jednoduše nastoupil do letadla v Saúdské Arábii. Na svůj pas a pod svým jménem přicestoval do Kuvajtu. Pár hodin po příletu vstoupil do mešity a odpálil na svém těle nálož. Vycvičený, dostatečně zmatený a frustrovaný - vrah.

Mnozí lidé mají strach z tzv. islamizace Evropy. Vysoký představitel OSN pro Alianci civilizací Nassir Abdulaziz al-Nasser upozornil, že když bude islamofobie na území Evropy narůstat takovým tempem jako dosud, hrozí riziko opakování historických událostí, jako například genocida ve Srebrenici. Souhlasíte s tímto tvrzením?

Rozhodně se to nedá úplně vyloučit. Dnes se nám to možná zdá velmi nereálné. Genocidu však nelze očekávat, ani předpovědět. Kdo počátkem roku 1994 očekával, co se za pár měsíců stane ve Rwandě, nebo kdo počátkem roku 1995 předpokládal genocidu v Srebrenici?

Domnívám se, že všechny útoky teroristů, především tzv. Islámského státu, jistým způsobem směřují právě k tomuto cíli. Mají vyvolat strach - fobii z muslimů. Přímou reakcí na tento strach může být pronásledování příslušníků náboženských menšin (už dnes znějí hlasy o zákazu islámu, deislamizaci nebo o vystěhování či koncentračních táborech pro muslimy, kteří se nebudou chtít vzdát své víry) a následně bohužel nekontrolovatelný a iracionální koloběh násilí, jehož oběťmi budou primárně nevinní - civilisté a příslušníci menšiny.

Myslíte si, že k zamezení nárůstu islamofobie v Evropě by mohla pomoci například výuka islámu a islámské kultury již na základních školách?

Myslím, že mnohem efektivnější ve snižování iracionálního strachu - fobie z islámu - by bylo to, kdyby islám a muslimové již nebyli mediálně zobrazováni jako největší hrozba dneška. Méně negativních a často uměle vyhrocených zpráv, méně bulvárních článků s bombastickými nadpisy, méně "zaručených" politických řešení bude mít mnohem pozitivnější dopad, než jakékoli "povinné" vzdělávání se v islámu pro nemuslimy, jehož zavedení by se mohlo setkat s pochopitelným odporem, což by asi podnítilo ještě větší despekt vůči islámu a muslimům.

Vzdělávání je však samozřejmě vždy pozitivním krokem k odstranění strachu z nepoznaného. Vzdělávání obrušuje hrany a tím vytváří prostor pro pochopení toho druhého. Náboženská výchova na školách by rozhodně pomohla mladým muslimům, kteří vyrůstají v Evropě. Prostřednictvím objektivního edukačního poznání vlastní víry a jejích etických hodnot a také s pocitem, že jsou respektovanou součástí společnosti, v níž vyrůstají, by mohli lépe odolat vábivým řečem všelijakých samozvaných učenců, kteří islám defraudovali na ideologii nenávisti a zneužili pro vlastní politické cíle.

Jozef Lenč (* 1979) je slovenský politolog a odborník na islám. V současnosti vyučuje na Univerzitě sv. Cyrila a Metoděje v Trnavě, kde je zároveň místopředsedou Akademického senátu UCM.

Exkluzivní rozhovor s Jozefem Lenčem vedla pro ParlamentníListy.cz Veronika Žilková.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Parlamentní Listy

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Babiš pro PL: Žádná dohoda s EU! Vměšují se, i Jourová. Jsme svobodná země

6:20 Babiš pro PL: Žádná dohoda s EU! Vměšují se, i Jourová. Jsme svobodná země

ROZHOVOR S PREMIÉREM Migrace je stále vážné téma, které je nutné řešit. Opozice to popírá, protože n…