Informovaný poslanec Seďa velmi otevřeně o tom, co jsme v Sýrii a Iráku způsobili. Až začnou vojensky spolupracovat Rusko a Turecko...

21.10.2016 8:13

ROZHOVOR „Vnímám účast Spojených států při ofenzívě Mosulu jako nutnou pomoc současné irácké vládě v boji proti Islámskému státu, který mimo jiné vznikl z chyb, jež se po svržení Saddáma Husajna v minulosti udělaly,“ konstatuje poslanec Antonín Seďa, vedoucí Stálé delegace ČR do Parlamentního shromáždění NATO a člen výboru pro obranu z poslanecké Sněmovny. Ten se nebojí nové studené války, i když Rusko nedávno odstoupilo z dohod o jaderném odzbrojování. Považuje to spíše za jedno z tvrdých diplomatických gest. Naopak se ale obává budoucí vojenské spolupráce Moskvy s Ankarou, která by mohla poškodit Severoatlantickou alianci.

Informovaný poslanec Seďa velmi otevřeně o tom, co jsme v Sýrii a Iráku způsobili. Až začnou vojensky spolupracovat Rusko a Turecko...
Foto: archiv A. Seďa
Popisek: Bývalý poslanec Antonín Seďa (ČSSD)
reklama

Válka v Sýrii se nebezpečně vyhrotila jako v dobách studené války, když na jedné straně (jako například v minulosti ve Vietnamu) bojují Rusové a na té druhé Američané. Neobáváte se, že by se v tomto konfliktu, ve kterém jde o získání vlivu na Středním východě, mohly do sebe nakonec pustit i USA s Ruskem, a to třeba i díky banální chybě vojenských velitelů, kteří ovládají chod různých systémů zbraní, jak se toho bojí někteří bezpečnostní experti? 

Bezpečnostní problém v Sýrii nemůže být černobílý, protože to není konflikt mezi Ruskou federací (RF) a USA. Pokud se podíváme na historické příčiny bezpečnostní krize, pak je nutno upozornit na základ problémů na Blízkém a Středním východě, což je po staletí vedený spor mezi sunnity a šíity a nevyřešený problém Palestiny, chcete-li otázku Izraele a jeho vztahu k sousedním arabským zemím. Je pravdou, že jde i o vliv Ruska a USA na tomto území, kdy se jedná o mocenské, politicko-ekonomické a bezpečnostní ambice obou účastníků. Nicméně jsem přesvědčen, že obě světové mocnosti „haraší“ zbraněmi kvůli odstrašení a není v zájmu obou zemí konflikt jakkoliv jitřit tak, aby vznikl nějaký nový ozbrojený konflikt. Přesto lidskou chybu nelze nikdy předem vyloučit. Ale k tomu, aby se tyto chyby nestaly příčinou ozbrojeného konfliktu, existují „horké“ linky mezi státníky či diplomatické metody řešení těchto nebezpečných problémů.

Rusko-americká zářijová dohoda o příměří v Sýrii předpokládala, že umírněná opozice se od teroristů, jako je Fronta dobytí Levanty, oddělí, což se nestalo; Rusko z toho viní USA, které měly tento bod dohody zajistit. Teď Rusko schytává výtky za intenzivní bombardování Aleppa. Byla tohle strategická chyba Ruska nebo prostě lze postupovat jen silou? Nyní Putina za to kritizuje dokonce i jindy umírněná OSN. A co si myslíte o úvahách zavést kvůli tomu další sankce proti Rusku? 

Anketa

Věříte Andreji Babišovi jeho obdiv k dalajlámovi?

hlasovalo: 6120 lidí

Podle mne stojí a padá diplomatické úsilí na řešení krize v Aleppu na dodržování dohod. Rusko viní z jejich porušení povstalce a USA, na straně druhé USA, OSN a EU viní RF a režim prezidenta Asada. Pokud máte možnost podívat se na mapu města a na obsazení jednotlivých čtvrtí či částí města dnes nepřátelskými jednotkami, pak nejde pouze o povstalce, ale i o kurdské bojovníky, které se snaží vládní jednotky obklíčit a zničit. Přitom tyto skupiny bojovaly a bojují proti ISIL. Nejsmutnější na celé situaci jsou úmrtí a zranění obyvatel města, neštěstí dětí či starých lidí, kteří se ničím neprovinili. A současným problémem mocností, které rozhodují o osudu těchto lidí je, že se nemohou domluvit na tolik potřebném příměří a humanitární pomoci. Proto ta kritika prezidenta Putina a přístupu Ruska k porušení dohody ze strany OSN či zemí Evropské unie. Já osobně ekonomické sankce nepodporuji, i když jsou často jediným možným prostředkem demokratických států. Já podporuji diplomatická jednání, založená na zodpovědnosti vrcholných politiků obou stran v tomto a nejen v tomto sporu.

Irácká armáda se svými spojenci za vydatné podpory USA už rozběhla velkou ofenzivu na osvobození Mosulu od IS. Očekávají se těžké boje. Myslíte si, že Američané budou muset postupovat stejně tvrdě při leteckých útocích jako Rusové, anebo se spíše dá přednost zdlouhavějším pozemním operacím?

Opět se nechci vracet do historie, ale je nutno přiznat řadu chyb, které se v Iráku po svržení Saddáma Husajna udělaly. Z tohoto pohledu vnímám účast USA jako nutnou pomoc současné irácké vládě v boji proti ISIL, která mimo jiné z těchto chyb vznikla. Mezinárodní zahraniční operace Operation Inherent Resolve (OIR) pod vedením USA čítá 19 zapojených zemí a jejím cílem je v současné době osvobození Mosulu od bojovníků Daesh. Mimochodem včera jednal výbor pro obranu a dnes Poslanecká sněmovna o vyslání polního chirurgického týmu do Iráku. A to na pozvání irácké vlády a v souladu s rezolucí RB OSN číslo 2249 v minulém roce. A tato mezinárodní koalice ve spolupráci s iráckou armádou bude postupovat podle operačních rozkazů a standardních operačních postupů, ale přiznám se, že nejsem seznámen s konkrétní vojenskou strategií této mezinárodní koalice k osvobození Mosulu.

Domníváte se, že na osvobození Mosulu už skutečně nazrál čas nebo má termín ofenzívy nějakou spojitost s prezidentskými volbami v USA? A skutečně nám v Evropě nyní hrozí další uprchlická krize, kdy se může dát do pohybu okolo 700 tisíc migrantů z Iráku? Je na to „starý kontinent“ vůbec připravený? Zasahovaly by vůbec nově utvořené pobřežní a pohraniční jednotky EU vůči nelegálním běžencům v mnoha případech infiltrovaných teroristy, aby docházelo k  řádnému azylovému řízení podle mezinárodního práva?  

Je prokázáno, že jakýkoliv ozbrojený konflikt vyvolává uprchlickou krizi a neštěstí obyvatel. Proto věřím, že celá akce na osvobození Mosulu je dobře připravena a správně načasována. Odhadovaný počet možných migrantů rozhodně představuje problém, pokud tito váleční uprchlíci půjdou do Evropy. A tady musím říci, že přes řadu přijatých opatření k zamezení nelegální migrace či ochrany vnějších hranic stále nejsme stoprocentně připraveni na tento nápor uprchlíků. Teď mluvím ne jako český poslanec, ale jako občan Evropské unie. Naopak jsem přesvědčen, že ČR je připravena k ochraně svých hranic či k nabídnutí pomoci jiným zemím EU k ochraně schengenských hranic. A to jak personálně, tak technicky. Tak jako máme kvalitní azylovou legislativu i procedury včetně prověřování žadatelů o azyl.

Někteří zahraniční zpravodajové předpokládají, že po osvobození Mosulu a následné definitivní porážce IS by se mohlo vrátit okolo 2500 jejich bojovníků do Evropy. Připravuje se už na podobný scénář Evropská unie, využije k ochraně svého území nových pohraničních útvarů či jednotek rychlého nasazení Battlegroups? 

Už dnes se vrací desítky bojovníků z oblastí ovládaných ISIL do Evropy. Jak zpravodajské služby, tak bezpečnostní složky každého státu jsou připraveny tyto osoby prověřovat, sledovat a po případě zasáhnout. Vždyť řada zemí již přijala tolik potřebné změny legislativy v oblasti zajištění bezpečnosti vůči těmto osobám, a nejen jim. A Evropská unie se připravuje i na problémy související s porážkou Daesh. A to i vytvořením společné evropské pohraniční stráže. Co se týká jednotek rychlého nasazení EU, Battlegroups, ty nejsou primárně určeny k ochraně hranic, protože to jsou vojenské jednotky, které však doposud nebyly nasazeny. Nicméně zodpovědností evropských politiků, včetně politiků ČR, je zajistit bezpečnost svých zemí a zejména svých spoluobčanů.

Rusové v odvetě za zrušená jednání v Sýrii pozastavili platnost dohody o jaderném odzbrojování z roku 2000. Putin to vysvětlil důvodem, že USA vyvíjejí proti Rusku nepřátelské akce. Zmíněnou dohodu v minulosti kvitovaly s povděkem všechny demokratické vlády světa a považovaly ji za potvrzení definitivního ukončení studené války. Co to tedy může znamenat? Je to jen další silácké Putinovo gesto, anebo se znovu blížíme mílovými kroky ke studené válce číslo 2, včetně horečného zbrojení?

Opět zdůrazňuji, že je mi líto obyvatel Aleppa a Syřanů obecně, že musejí trpět za nedodržení dohod velmocí. A to bez ohledu na to, která ze stran sporu tyto dohody porušila. Ruská federace dlouhodobě modernizuje svoji armádu a zvyšuje své vojenské schopnosti i svoji přítomnost v Sýrii. Ale nemyslím si, že pozastavení platnosti dohody o jaderném odzbrojování směřuje k nějaké nové studené válce či roztočení pomyslného kola horečného zbrojení. Tady jsem přesvědčen, že si ruská strana a prezident Putin chystá otevřená vrátka k dohodě. To v tom smyslu, aby mohl při jednáních nabídnout protiplnění, což například tato dohoda může být. A také toto rozhodnutí ukazuje na prvek odstrašení, což se v diplomacii praktikuje. Nicméně, jak jsem zmiňoval, vojenská aktivita Ruska začíná být velmi negativně vnímána nejen našimi spojenci, ale i OSN.

V Istanbulu podepsali zástupci Ruska a Turecka dohodu o vybudování plynovodu Turk Stream, který má vést plyn z Ruska do Turecka a odtud dál do Evropy. Ruský prezident řekl, že Rusko poskytne Turecku slevu na nákup plynu v rámci širších dohod, které zahrnují vybudování plynovodu. Moskva také zruší embargo na dovoz tureckého zboží. Tiskové agentury hovoří o tom, že se Rusko s Tureckem dohodlo na posílení kontaktů i ve vojenské oblasti, na intenzivnějších kontaktech svých ministerstev obrany a tajných služeb. Co tyto dohody znamenají pro Evropu?

Obnovení vztahů mezi Tureckem a Ruskem po krizi způsobené sestřelením ruského vojenského letounu ukazuje na geopolitické a velmocenské zájmy, které, pokud dojde k dohodě, mohou být vzájemně výhodné. Vybudování plynovodu Turk Stream je pro Evropu spíše problémem ekonomickým než bezpečnostním. A protiplnění ruské strany vůči straně turecké je opět logické. Ukazuje se totiž provázanost ekonomiky na politiku a na národní zájmy jednotlivých zemí. Daleko větším problémem by byla dlouhodobá spolupráce Ruské federace a Turecka ve vojenské oblasti. I když chápu, že „společným“ bezpečnostním zájmem obou zemí může být boj proti terorismu a Daesh, ale také proti kurdským milicím a kurdskému separatismu. Je však nutno si uvědomit, že Turecko je důležitým členem Severoatlantické aliance a podle poslední vojenské doktríny Ruska je NATO jeho protivníkem. Takže tady jakékoliv posilování vojenské či zpravodajské spolupráce může ohrozit NATO i členské země EU, které jsou zároveň členy Aliance. Jde přece jen o výměnu zpravodajských a dalších informací, výcvik či společná cvičení, obranné plánování NATO a podobně. Tady možný problém v budoucnu vidím.

Domníváte se, že po prezidentských volbách v USA se tato příznivá situace pro Rusko může zcela změnit? Budou se Spojené Státy například snažit rozšířit hospodářské sankce proti Rusku? Změní svoji bezpečnostní strategii vůči ostatnímu světu? Může být Donald Trump nebo Hillary Clintonová razantnější v této oblasti než Barack Obama?  

Přiznám se, že oba kandidáti na prezidentskou funkci USA nejsou můj šálek kávy, a jsem po pravdě rád, že nejsem Američan a k těmto volbám nemusím. Ale souhlasím s názorem, že v případě zvolení Donalda Trumpa lze hovořit o možnosti změny bezpečnostní a zahraniční politiky USA. Stačí sledovat některá jeho vyjádření k evropským partnerům NATO či jeho komentáře vůči bezpečnostním a politickým problémům ve světě. V případě vítězství jeho protikandidátky jsem přesvědčen o pokračování kurzu současného prezidenta Baracka Obamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jan Štěpán
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Rodinné farmy na Západě? Lži europoslanců. Německo poráží 29 milionů prasat, 60 procent trhu mají 3 firmy, říká agrární šéf Jandejsek. Zahraniční markety? Prý fungují takto

10:02 Rodinné farmy na Západě? Lži europoslanců. Německo poráží 29 milionů prasat, 60 procent trhu mají 3 firmy, říká agrární šéf Jandejsek. Zahraniční markety? Prý fungují takto

POTRAVINOVÁ SOBĚSTAČNOST A SUVERÉNNÍ STÁT Nad tím, kde jsou hlavní problémy české potravinářské výro…