Inkluze je zločin na dětech. Ve školství dnes už nejde o vzdělávání, ale o ideologii. Vysvědčení ministryni vydává Václav Klaus mladší

30.06.2016 7:38

ROZHOVOR Poslední školní den je příležitostí zamyslet se nad úrovní českého školství i jeho problémy, které podle odborníka ODS na školství, bývalého ředitele prestižního gymnázia Václava Klause mladšího čím dál víc trpí kroky sociálnědemokratické ministryně školství. „Ve školství už přestává být prioritou výuka a stává se z něj takový socializační kotel, který má setřepat děti od pěti do šestadvaceti let. Je to čím dál dražší a české, ale i evropské školství obecně ztrácí konkurenceschopnost ve vztahu zejména k asijským zemím,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Václav Klaus mladší.

Inkluze je zločin na dětech. Ve školství dnes už nejde o vzdělávání, ale o ideologii. Vysvědčení ministryni vydává Václav Klaus mladší
Foto: Hans Štembera
Popisek: Václav Klaus mladší
reklama

V médiích jste kritizoval situaci kolem případu ředitelky jedné střední zdravotnické školy, která čelí obvinění, protože si dvě dívky-muslimky stěžovaly, že nemohly studovat kvůli nošení šátku. A strhl se kvůli tomu poprask, případ řešila i ombudsmanka. V komentáři do médií jste psal, že ředitelka k tomu přišla jako slepá k houslím, protože skutečným důvodem nebylo nošení šátku, ale nesplnění jiných podmínek studia ze strany těchto dívek. O čem podle vás tento případ vypovídá?

Ten případ vypovídá o nezdravé společenské atmosféře, kde se v jádru normální člověk, který dělá svou práci, dostane do mlýnice státního teroru a hrozby finančních žalob.

Teď končí školní rok. Vy poměrně ostře komentujete kroky současné ministryně školství za ČSSD Kateřiny Valachové. Vidíte ve školství i něco pozitivního?

Pozitivní je, že je konec června a že učitelé budou mít dnes poslední hodinu. Začne léto, už od dob Josefa II. máme dvouměsíční prázdniny. Je pořád ještě spousta učitelů, kteří učí na plné pecky a vliv státu do třídy doléhá jen omezenou mírou. Děti jsou v jádru zvídavé a řada učitelů je kvalitních, takže pořád zejména první stupeň českého školství má vysokou úroveň.

Takže jste přece jen něco pozitivního našel, i když ani prázdniny ani kvalita učitelů nebo zvídavost dětí nejsou zásluhou ministerstva školství. A jaká jsou podle vás největší negativa v tom, co se v resortu děje?

O negativech mluvím každý týden. Samozřejmě za této ministryně, která je politicky relativně velmi silná, legislativní smršť, která letos nastala, ať už je to inkluze, kariérní řád, změny financování i tisíc a jedna dalších a dalších věcí znamenají takový sešup, jaký tady od ministryně Petry Buzkové, která byla také politicky silnou ministryní školství za ČSSD, nenastal. Takže ve školství už přestává být prioritou výuka a stává se z něj takový socializační kotel, který má setřepat děti od pěti do šestadvaceti let. Je to čím dál dražší a české, ale i evropské školství obecně ztrácí konkurenceschopnost ve vztahu zejména k asijským zemím, což má i ekonomické dopady. Ty dopady uvidíme za dvacet, pětadvacet let, pakliže se nic nezmění.

Václav Klaus mladší o státních maturitách:

Co považujete za nejhorší ze všech negativních kroků v poslední době? Prezident Miloš Zeman se silně postavil proti inkluzi ve školství, ale neuspěl, od příštího roku má být zavedena.

Inkluze je zločin vůči dětem s mentálními handicapy, protože je tím vlastně vyženeme od specialistů a posadíme k nim v běžné škole osmnáctiletého asistenta se čtrnáctidenním kurzem. Tím se na těchto dětech podepíšeme. Děti, které jsou třeba na vozíčku, už dávno do normální školy chodí. To se nemusí nazývat vznešeně inkluze, to je normální lidská slušnost, aby měly možnost chodit do běžné školy. My jsme měli žákyni na vozíčku a vůbec to nebyla bezbariérová škola. Tyhle věci už se dávno v našem školství řeší.

Ale když se bavíme o dětech s mentálními handicapy, v praktické škole, kam dnes chodí, vám řeknou, že skoro všichni se vyučí, osmdesát pět procent pak pracuje, samozřejmě holky dělají pomocné kuchařky, kluci třeba v továrně na nábytek truhláře, ale nosí domů mzdu, jsou začleněni do společnosti. V Bystřici pod Hostýnem se mi dokonce chlubili, že dva absolventi jejich zvláštní školy mají živnosťák a pokládají dlažbu. A my na těchto školách zrušíme praktické vzdělávání, bude tam normální vzdělávací program, takže místo osmi hodin pracáku budou mít třeba tři hodiny angličtiny. Ale tyto děti dojdou jen k tomu, že jde o cizí jazyk, další kompetenci nezískají. To je to, co nazývám zločinem na těchto dětech.

Ale nebude to i problém pro učitele na „normální“ škole, pokud budou mít ve třídě žáka s mentálním problémem, protože bude ostatní děti ve výuce zdržovat, jak také varoval prezident Miloš Zeman?

Na normální škole to zas tak strašný dopad mít nebude, protože paní učitelka bude učit příští rok stejně jako letos. Dítě bude sedět vzadu nebo na chodbě s asistentem a bude si něco neodborného dělat. Učitelka bude učit jako předtím většinovou populaci, protože by tlak rodičů nevydržela. Horší bude tlak na papírování a finance, pan ředitel bude zoufale shánět peníze na asistenty a na tohle a ono, přinese to byrokratický nárůst, ale pro děti, které byly dosud vedeny s láskou odborníky, je to skutečně jako ztráta naděje na plnohodnotný život. Inkluzi považuji za nejhorší změnu.

Proč se to tedy podle vás zavádí, jaký to má smysl, když to není ku prospěchu těchto dětí, ale spíš naopak?

Pochází to z neomarxistického světového názoru, který je už trochu jiný než za dob V. I. Lenina a spol. Dneska už jeho stoupenci neútočí na továrníky a bohaté lidi, ale často útočí na rodiny, třeba tím, že podporují všechno možné, co ničí rodiny, útočí i na klasické vzdělávání, útočí na národy, milují různé migrační přesuny. Je to ideová záležitost, rádi by to udělali tak, aby ve školách byl ještě větší zmatek a mohli to využít k ideologickému ovládání společnosti. Nejde tam o konkurenční princip, že děti, které se hodně dobře učí, jdou na vysokou školu, a ty, kterým učení nejde, jdou relativně brzo do práce. Jde o celou ideologii, která k nám je částečně importována z Evropské unie a samozřejmě máme tady i dost pomocníků, kteří z toho roky tyjí, takže se z toho radují a zavádějí to. Ale je to ideová věc.

Myslíte si, že by tedy bylo lepší rozdělit do různých škol děti výjimečně nadané, děti průměrné a děti podprůměrné nebo opožděné?

To ne. To si rozhodně nemyslím. Byl jsem na škole, kde byly děti nadprůměrné, vybírali jsme je z mnoha uchazečů, snažili jsme, abychom dosahovali nejvyšších příček v žebříčcích vzdělávání, ale nejsem toho za žádnou cenu příznivcem. Zejména v ranějším věku, jako je deset let, jsem byl sám svědkem toho, že často děti, které se jevily v deseti letech jako velmi nadané, pak v šestnácti letech už byly průměrné.

Když sledujete udělování cen třeba za chemii, zjistíte, že polovina z oceněných pochází z prestižních univerzit, jako jsou Oxford nebo Yale, ale druhá polovina absolvovala úplně normální školu, třeba State University v Iowě apod. Takže stačí, že škola je dobrá dost, protože skutečný talent, když je podpořen pílí, se prostě prosadí. Uvedu příklad: jestli začne Jaromír Jágr hrát na rybníku ve Slaném nebo v nějaké specializované akademii pro šestileté talenty v Praze-Letňanech, je v konečném důsledku úplně jedno, stačí, když hokejová škola bude dobrá dost, že tam bude mít hodného trenéra, který bude mít rád hokej, pozná talent a nechá ho hrát, a on pak vyskáče do NHL stejně tak jako z nějakého exkluzivního sportovního klubu. A podobně je to se školami. Podle mne k ničemu nevede, když se hodně brzy děti rozsortují a řekne se, že tohle jsou ty nejlepší talenty.

Když jsme spolu naposledy mluvili, kritizoval jste fakt, že školství je hodně sešněrováno a že byste byl pro to, aby ředitelé dostali víc svobody, aby mohli rozhodovat. Dnes nemají moc možností, aby mohli rozhodovat a ovlivňovat, jak výuka v jejich škole vypadá. Změnilo se od té doby něco?

Změnilo – k horšímu. Všechny ty kariérní řády apod. vedou jen k tomu, že ředitel už nemá skoro žádné kompetence. Má přesně určeno, kolik má komu zaplatit, protože v té nenárokové složce má čím dál méně peněz, lidi jsou placeni podle tarifů. Stát zavádí jednotné přijímačky na střední školu, čili škola si nemůže vybrat své „klienty“.

Kariérní řád je snaha, aby někdo jiný, nějaký úřad, ohodnotil, kdo je kvalitní učitel a kdo není, čili ředitel školy nemůže hodnotit kantory, do vzdělávacího procesu přibývá stále víc ideologických věcí, půlka ředitelů bude přes prázdniny řešit tu zmiňovanou inkluzi, protože ta samozřejmě není připravená ani zafinancovaná. V rámci války ministra financí se sociální demokracií se asi nedá čekat, že by Andrej Babiš začal nějak dramaticky sypat peníze do resortů koaličního partnera. Takže ředitelé řeší byrokratické věci: co bude, jak bude, jak zaplatím asistenta, na co mám nárok. To všechno jim zabírá spoustu času, který pak nemají na to, aby se mohli věnovat kvalitě výuky a povznášení jejich školy.

O pár procent se konečně zvednou také platy učitelů. Ale bude možnost ocenit lépe dobrého učitele?

Když je zvýšení v  tarifech, tak není. Říkal jsem opakovaně, že dobří učitelé mají být dobře zaplaceni. Tarify bych zachoval, ale navyšování mezd by mělo jít do netarifní složky, to znamená, že ty peníze má dostat ředitel a může o nich rozhodovat. To, co se děje teď, že většinou nejlepším kantorům trochu vzroste tarif a klesne jim osobní ohodnocení, takže mají plus minus stejně, a ti ostatní mají víc, není dobře. A ještě se to děje zpětně, což je věc, která školství spíš jakoby konzervuje, než že by přinášela nějaké výrazné zlepšení vzdělávacího procesu. Nebo to vede k tomu, že na školách zůstávají kantoři nepříliš kvalitní, ale kteří mají odslouženo hodně let, takže berou relativně vysokou mzdu.

V řadě chudších oblastí je místo na gymnáziu relativně žádané, mladí lidé se tam obtížně do školy dostávají. V Praze, Mladé Boleslavi nebo v jiných bohatších oblastech nabízí soukromý sektor ještě pořád vyšší mzdy než školství, ale v chudších oblastech má paní učitelka šestadvacet, sedmadvacet tisíc korun, což její manžel v soukromém sektoru těžko vydělá, a to pracuje od pondělka do pátku od rána do večera.

Ta doba, když jsem začal počátkem 90. let učit a všichni moji spolužáci šli do banky nebo cestovky, kde měli rázem třikrát tolik co já, je dávno pryč. Teď už je učitelské povolání se soukromým sektorem finančně srovnatelné, ale dobří kantoři mají dostat dobře zaplaceno. Plošné navyšování nepodporuji. Na druhou stranu stát utrácí za neskutečné blbosti, takže když peníze dostanou učitelé nebo důchodci, zaplať pámbu za to. Ale kdybychom chtěli zvyšovat kvalitu školství, je potřeba nezvyšovat mzdy plošně.

Školy mají také méně možností rozhodovat i kvůli zavedení státních maturit, protože otázky i hodnocení odpovědí maturantů se dnes děje mimo školu. Jaký máte názor na státní maturity?

V českém školství se toho strašně málo měří, takže aspoň je tam státní maturita. A aspoň jednou za rok jsou tak vidět hrůzostrašné výsledky, že jedna čtvrtina dětí neodmaturuje z matematiky a že máme spousty škol, kde neodmaturuje polovina lidí. Takže to, že aspoň jedna srovnávací zkouška existuje, je dobře.

Za druhé by se měla maturita výrazně zjednodušit, to znamená, že stát by se měl soustředit na tři didaktické testy – češtinu, matematiku a angličtinu, centrálně je zadat a centrálně ohodnotit výsledek. A všechno ostatní by se mělo odehrávat na samotných školách, všechny slohy, ústní zkoušky. Teď je to tak složitý systém, že zatěžuje školy na více než měsíc. V kancelářích jsou krabice, tohle se musí přestřihnout modrými nůžkami, tohle zelenými, je s tím spojena neuvěřitelná administrativa, komisař, předseda a různé nesmysly.

A považujete za správné zavedení povinné zkoušky z matematiky, které vyvolává značný odpor zejména ze strany učňovského školství, kde panují obavy, že budoucí maturanti maturitu z matematiky nezvládnou?

Matematika je jednou ze základních součástí vzdělávání všude na světě, i v České republice. Dítě přijde do školy, v první třídě má čtyři hodiny počtů, později i pět, takže je tomu věnována skoro třetina práce, úsilí, peněz. Proto po třinácti letech říci, že to úsilí nebylo důležité, nebudeme to vůbec zkoušet, nedává žádný smysl. Naopak by matematika měla být dávno maturitním předmětem. Snaha, že když je něco ve školství jen trochu obtížné, máme to vyřadit a nesmí se to zkoušet, je cesta do pekel.

Někdejší ministr Chládek – asi na tlak průmyslových svazů – rozhodl, že matematiku do státní maturity zařadí, ale současná paní ministryně je spíš odpůrcem, takže je v zákoně výjimka, že ministerstvo určí, pro jaké školy bude matematika povinná a pro jaké ne. Víceméně teď už z toho vyplývá, že bude povinná jen pro gymnázia a průmyslové školy, takže je to v podstatě v tichosti zrušení povinné maturity z matematiky. Zatím se o tom nemluví, ale takhle to má tendenci dopadnout. Takže se zase nestane nic, děti budou utíkat k nějakému jinému předmětu. Stejně už maturuje devadesát procent populace, ta laťka díky tomu samozřejmě padá a vede to zase k takovému galimatyáši, kde na ničem nezáleží.

Jaký má podle vás smysl, když jsou dvě varianty obtížnosti maturity a studenti si mohou vybrat? V praxi to dopadá tak, že ten, kdo si vybere obtížnější variantu, je na tom bit, protože maturitu nakonec ani neudělá, jako se to stalo v minulosti právě u matematiky. Je pak jasné, že si všichni vyberou tu lehčí.

Udělání nějaké zkoušky je v jádru překročení minima, když to vyjádříme matematicky. Nemůže být jedno minimum vyšší a jedno nižší. To nedává zdravý rozum. Zkouška má být jedna, to je z povahy věci jasné. A snaha o vytváření nějakých úrovní maturity, ať už z matematiky nebo něčeho jiného, nedává vůbec logiku. Je to maximálně podpoření toho, že je to vlastně jedno, že ji musí udělat každý, takže se musí připravit dostatečný počet lehkých a ještě lehčích otázek. A je to také příležitost pro organizace, které se na vypracování a hodnocení maturit podílejí, protože mají díky tomu čtyřikrát víc práce, čtyřikrát víc úředníků a dostávají na to čtyřikrát víc peněz.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Libuše Frantová
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Vážné ohrožení státu, nejde internet, politici odříznuti... Cyril Svoboda ukazuje stav země, kdy by musel hned rozhodnout premiér

21:40 Vážné ohrožení státu, nejde internet, politici odříznuti... Cyril Svoboda ukazuje stav země, kdy by musel hned rozhodnout premiér

ROZHOVOR Třaskavý návrh Ministerstva obrany na možnost převedení role parlamentu na premiéra prý nen…