Jak EU ,,očůrá" vůli lidu. Politik-podnikatel také o Zemanovi a věcech, které nechtějí slyšet milovníci Tomáše Halíka

Posloupnost reakcí? Překvapení, euforie, zhodnocení, skepse. Nemám důvěru ve volební proces obecně. Již Stalin věděl, že volby mohou rozhodovat volební komise a volební systém, nikoliv voliči. Čekal jsem ale proevropské manipulace jako v Rakousku (Svobodní), před lety v Německu (AfD), nebo ve Francii (FN).

Britové znovu ukázali, že jsou kolébkou moderní demokracie. Jakkoliv měli vyjednané lepší podmínky vztahu s Evropskou unií, i tak chápou, že Evropská unie výrazně více bere na svobodách, demokracii a sebeurčení v rozhodování, než dává v dotacích, jednotné zemědělské politice, migrační krizi, řecké krizi, krizi eura nebo dluhové krizi. Více Evropy znamená více krizí, méně svobod a jednoznačně méně demokracie.

Dovolím si nastínit postup: Překvapení a rozladění neomarxistických kapitánů evropské politické integrace vystřídala intenzivní diplomacie na pozadí. A dost brutální skrytý tlak na euroskeptický tábor Brexitu. Cameron odešel se ctí, Johnson a Farage působí, jako by byli pod velikým tlakem. Kariérní politik nikdy neodchází v situaci, kdy může sklidit ovoce své mnohaleté snahy. Michaela Govea média cupují ode dne, kdy se zbavila hrozby Johnsona. Sekundární hrozbou byl i Farage jako významný rétor tábora Leave. Všichni se jako zázrakem odebírají do politických věčných lovišť. Kdo zbyl? Ministryně vnitra Theresa May – zřejmě omylem konzervativka – s jednoznačně probruselskými, neomarxistickými názory. Žena, jejíž výroky byste si opravdu měli přečíst.

Theresa May dlouhodobě razí politiku Federicy Mogheriniové, Anny Šabatové nebo Angely Merkelové. Mohu se plést, ale očekávám od ní, že britská vláda se od Brexitu distancuje s odůvodněním, že pro vládu, ani parlament není jeho respektování právně závazné. Dalším dobrým důvodem, proč nerespektovat většinovou vůli britského lidu je i riziko rozpadu Británie v případě Brexitu. Nějakou dobu se voliči, politici i aktivisté tábora Leave ještě budou bouřit, ale pak část z nich rezignuje a část se naopak radikalizuje. Neuskutečněný Brexit by posílil signály, které nedemokratický Brusel vysílá velice intenzivně již deset dní – referenda jsou špatná, lidé by v nich neměli rozhodovat o zásadních otázkách, opuštění Evropské se rovná ekonomické sebevraždě a tak dále.

Evropská unie není starý projekt. Tato politicky integrační neomarxistická hydra vznikla přerodem z Evropského společenství teprve v roce devadesát tři. Vše dobré, co v Evropě vzniklo po druhé světové válce, bylo výsledkem práce národů a jejich ekonomické kooperace, kterou žádný příčetný euroskeptik nenapadá. Do doby, kdy proces evropské integrace zahrnoval odbourávání obchodních překážek a byl přínosem.

Euro, politická integrace, několikakolové přesuny pravomocí členských zemí do Bruselu, společné politiky, způsob práce čím dál diktátorštější Evropské komise a Evropské rady, stejně jako nemožnost shody na řadě otázek mezi členskými zeměmi způsobují nestabilitu, pnutí, radikalizaci, pokles ekonomické výkonnosti, růst nezaměstnanosti a pokles efektivity alokace zdrojů. To vše Britové vědí a nebojí se o tom hovořit, psát, kritizovat a vymáhat nápravu. Ale marně. Nejen že nedochází k nápravě, všechny výše uvedené špatné trendy se dále zhoršují. Britům došla trpělivost zcela právem, ale nebude jim to nic platné. Pokud bude ministerskou předsedkyní Theresa Mayová, z Brexitu se může stát smutná fraška na konci evropské demokracie.

Pokud se můj černý scénář naplní, dále vzroste v autokraticky uvažujících špičkách Evropské unie, jako je Schulz či Juncker, pocit neohrozitelnosti a jistoty, že je třeba celoevropsky zakázat referenda a kriminalizovat projevy proti unijního aktivismu, respektive nesouhlasu s prohlubující se politickou integrací zemí Evropské unie. Vliv Britů jako silných kritiků EU poklesne a integrační jádro neomarxistů posílí. To bude mít dva zásadní důsledky. Na straně jedné rostoucí moc bruselského ústředí, více fízlování, perzekuce svobodomyslných Evropanů, ořezávání lidských i ústavních práv, pokles ekonomické výkonnosti a růst dluhu, zejména jižních zemí Unie. Naproti tomu poroste frustrace stamilionů lidí, kteří si již nyní pokračování politické integrace a tím de facto současné podoby Evropské unie nepřejí.

Na sílící projevy občanského nesouhlasu a revolty proti Evropské unii bude Brusel reagovat dalším utažením šroubů, což euroskeptiky dále radikalizuje. Důsledkem této nebezpečné a nezodpovědné spirály napětí může být i to, že jednou budeme vzpomínat na Le Penovou, Petryovou, Stracheho, Hofera, Sulíka, Farage, nebo Johnsona jako na velmi umírněné, což také jsou. Existuje mnoho scénářů, které mají všechny společný konec – nevyhnutelný rozpad Evropské unie. Lze k tomu dojít demokratickou diskuzí evropských politických reprezentací, což je méně pravděpodobné, nebo vnitřní revoltou v jedné či více zemích Evropské unie, po níž tato země vystoupí a urychlí tak rozpad Evropské unie. Třetím scénářem je, že stále slabší a akce neschopnější Evropská unie podlehne vnější hrozbě, nejspíše masivní africké imigrační vlně, hnané touhou po zlepšení sociálního statusu a rostoucím suchem v Africe a na Středním východě.

Co nastane po rozpadu Evropské unie? Nic dramatického, jak nám to líčí probruselští spindoktoři. Zůstane zachován Evropský hospodářský prostor a maximum atributů volného trhu. Odbourá se politická nadstavba a dojde ke zrušení většiny zbytečných evropských institucí – Komise, Parlamentu, zatímco Rady na úrovni ministrů členských zemí zůstanou ve funkci. Budoucností Evropy je spolupráce svrchovaných národů a zcela plochá struktura rozhodování o společných ekonomických záležitostech. Politická integrace, společné politiky, dotace, oklešťování práv, projekty společné rozvědky a armády musí být definitivně uloženy k ledu jako vysoce nebezpečné a zneužitelné nikomu se nezodpovídajícími bruselskými byrokraty typu Junckera a Schulze.

Premiér Bohuslav Sobotka se nechal slyšet, že vystoupení České republiky z Evropské unie by znamenalo propad životní úrovně a ztrátu mnoha pracovních míst. Souhlasíte s ním? Ustála by takovou věc naše ekonomika?

Je to absolutní nesmysl. Česko by si vyjednalo podobné podmínky jako Švýcarsko nebo Norsko, za což by lobbovala celá řada vlivných německých investorů v čele s Volkswagenem, kteří mají v Česku své dlouhodobé investice, které z mnoha důvodů nelze snadno demontovat a odvézt. Česko rychle rostlo a bohatlo před Evropskou unií a rozvíjet se bude i bez dusivé bruselské byrokracie. Nadto je třeba vážně uvažovat o scénáři, kdy Brexit a Czexit by nejspíše nastartovaly další exity a Evropská unie by se de facto rozpadla nejpozději po Fraxitu. Odchod Francie si dnes již přeje většina Francouzů, přičemž Francie je spolu s Německem jedním z nárožních kamenů Evropské unie. Pak by se na troskách Evropské unie obnovil původní skvělý projekt Evropského hospodářského společenství, který si přeje drtivá většina euroskeptiků.

Jak vy sám jako podnikatel hodnotíte vliv Evropské unie na podnikání v České republice? Někdo tvrdí, že dotace také pomáhají vzniku a přežití projektů, které by jinak neměly šanci na úspěch. Zároveň se za tyto finance opravují silnice, nemocnice, školy a mnoho dalšího…

Jakákoliv státní, natož pak nadstátní realokace zdrojů je vždy ze své podstaty méně efektivní než jejich primární alokace tím, kdo zdroje vytvořil. Pokud máte na mysli, že díky dotacím Evropské unie mají konečně šanci vznikat vytoužené rozhledny v údolích, cyklostezky odnikud nikam, nebo hotely In the middle of nowhere, pak asi máte pravdu. Je-li to ale efektivní alokace investičních zdrojů je věc jiná. Silnice, školy, nemocnice a další veřejné statky vznikaly po tisíciletí z daní daného státu či království. Na to nepotřebujete Evropskou unii. Přestaňme posílat miliardy do Bruselu a stavme za ně přímo, nikoliv oklikou přes Brusel. Bude to rychlejší a efektivnější. Pokud nebudete postrádat ony rozhledny v údolích.

Co si myslíte o spojitosti voleb a intelektu obyvatel? Nechávají se zlákat populismem hlavně ti z chudších oblastí? Nebo s nižším intelektem? Jak vnímáte tuto souvislost?

Přijde mi ironické, že když si lidé v ulicích vyvzdorovali pád komunismu, byli hrdinové. Když téměř jednomyslně volili Občanské fórum a Václava Havla, byli ryzí demokraté. Ještě když Češi v referendu hlasovali pro vstup do Evropské unie, byli uvědomělí evropští občané. A ti samí lidé se stejným uvažováním – jen o mnoho let moudřejší – jsou nyní všichni hloupí, nevzdělaní, staří, chudí a vůbec na odstřel. Lákání populismem... z čista jasna kde se vzalo, tu se vzalo? Nebyla spíš každá volební kampaň v historii lákáním populismem? Nejsou snad populismem všechny ty levicové sliby o odpuštění poplatků, tabletu pro každé dítě, zvyšování mezd včetně soukromé sféry, jistoty a prosperita a další sliby, které vláda není schopna plnit? Není to spíš tak, že „eurofilní volič je vždy chytrý, a ten euroskeptický vždy hloupý“?

Volí tedy Evropané hlavně populistické strany? Dávají se chytat na návnady marketingových taktik? Volíme, my Evropané, špatně, protože na nás populismus působí tak silně?

Ano, bohužel už desítky let volíme všude v Evropě populistické strany. Většinou mají v názvu kombinaci slov sociální a demokracie. Výsledky podle toho také vypadají. Slibují modré z nebe, zadlužují nás, vládnou neefektivně a nerozhodně, zaplevelují státní správu byrokracií, zvyšují daně a zhoršují naši konkurenceschopnost i dlouhodobou zaměstnanost. Ano, dáváme se nachytat na jejich marketingové taktiky, vesměs přes jimi ovládaná liberální – rozuměj levicová – média hlavního proudu. A po letech masírování i pro nedostatek vhodných alternativ volíme stále špatně – viz církevně-restituční a mýticko-Kapschoidní obchodní spolek TOP 09. Taky slepá ulička. Je třeba se vrátit ke kořenům. Znovu objevit skutečné evropské i národní hodnoty. Nehledejte ale ve sbírce lechtivých videí Jakuba Jandy, ani u echtovního Čecha Tomio Okamury. Skutečná alternativa zatím v Čechách není, nebo o ní nevím.

V této souvislosti se nabízí i otázka o prezidentu Miloši Zemanovi, který je populistickým prezidentem, jak tvrdí mnoho politologů. Je to právě to správné využití populismu, co mu přidává na popularitě? Proč se podle vás těší takové oblibě?

Spíš mám pocit, že nazvat dnes černé černým, bílé bílým, zlodějnu zlodějnou, vyčůranost vyčůraností, pravdu pravdou a lež lží je zřejmě čistý populismus. Opakem populismu je politicky korektní euronázor středního proudu, který bere v potaz všechny pocity, emoce a dojmy všech myslitelných zájmových podskupin, aniž by šlo o věcnou podstatu či, nedej Bože, vyřešení problému.

Prezident Zeman má své limity. Měl, má a bude mít i svoje slabé chvíle... jako každý politik i každý z nás. Pokud má někdo pocit, že je neměl třeba Masaryk nebo Havel, šeredně se plete. Prezident, který by vždy vzorně plnil očekávání médií hlavního proudu, by mi byl krajně podezřelý. Máme prezidenta, jehož proslovy jsou překládány do mnoha jazyků a jehož mezinárodně politické postoje jsou jasně formulované a argumentačně platné. Neshodnu se s ním mimo jiné v otázce přijetí eura, potřebě setrvání v Evropské unii, ale jeho názor respektuji. Nevolil jsem ho, ale je i můj prezident a jsem tváří v tvář situaci Evropy i západní civilizace rád, že je prezidentem Miloš Zeman. Na rozdíl od českých médií ze zahraničí vím, že je tam respektován pro odvahu, s níž formuluje a pronáší své postoje. I přes své chyby je dobrým prezidentem pro tuto dobu.

Kněz Tomáš Halík tvrdí, že strašení migrujícími muslimy například od Miloše Zemana je poplašná zpráva, která má vyvolat strach. Pozastavil se také nad tím, že každý, kdo nedemonstruje proti muslimům a má opačný názor, sklízí v České republice nenávist. Vidíte to podobně? A jak se k celé otázce stavíte vy?

Tomáš Halík, myslitel, teolog, publicista, filosof a kněz by měl svoji publikační činnost omezit na okruh svých fanaticky věrných kolem svatého Salvátora a Sekyra Group, neboť jeho názory jsou lidem se slabším srdcem zdravotně rizikové. Jeho ideové závěry mě nepřestávají přivádět v úžas a jeho zas do čím dál větší izolace i v rámci církve. Miloš Zeman rád upozorňuje na čísla a statistiky. I to je zřejmě strašení a poplašná zpráva. Že existuje v České republice – jako všude jinde na světě – i okrajová extremistická scéna, je smutný fakt. Že někdo namísto věcné argumentace, tlaku na vládu a dialogu raději volí vyhrožování, nebo zastrašování, je špatné a koneckonců trestné. Pan Halík ale přehlíží, že toto se děje nejen muslimům a takzvaným sluníčkářům, ale v mnohonásobně větší míře občanům, kteří svobodně projevují svoje obavy, aniž by komukoliv vyhrožovali nebo jej šikanovali.

O migrační krizi jsem hovořil v minulém rozhovoru pro Parlamentní listy, nechci se opakovat. V obecné rovině je třeba nevyvolávat konflikty na Středním východě a obnovovat i vlastní vinou zničenou infrastrukturu tamtéž. A to platí zejména pro Francii, Itálii, Velkou Británii, Turecko, Katar, Saúdskou Arábii a USA. V druhé řadě je třeba přijmout australský imigrační model s tábory důsledně mimo Evropskou unii a posuzovat ekonomické migranty podle jejich potřebnosti a přínosu pro pracovní trh každé jednotlivé země. Stávající migranty z posledních let, kteří již v Evropě jsou a jimž nebylo ještě přiznáno občanství, je třeba posoudit výše uvedeným klíčem též a ty nepotřebné odeslat zpět domů. Většina z nich jsou ekonomičtí migranti z takzvaně bezpečných zemí. Těm, kteří opravdu pocházejí z válkou postižených oblastí, by měly primárně pomoci sousední arabské země spolu s těmi velmocemi, které se podílely na rozpoutání chaosu na Středním východě a které jsem výše jmenoval. Mnoho skutečných uprchlíků již v Evropě je a měli by zde setrvat, dokud válka neskončí. Pak by se měli vrátit. Pokud však budou závažně či opakovaně porušovat zákony hostitelské země, měli by se vrátit neprodleně bez možnosti dalšího vstupu do Evropské unie.

Přestávají lidé kvůli migrační krizi věřit politickým elitám?

Nejen kvůli migrační krizi. Přestávají jim věřit hlavně proto, že jim v čím dál větší míře a s čím dál větší pomocí médií hlavního proudu lžou a postupují proti oprávněným zájmům většiny občanů svých zemí. Tuto krizi důvěry řada takzvaných tradičních stran ve střednědobém horizontu neustojí a evropská politická scéna se postupně změní směrem k novým pragmatickým středovým stranám, akcentujícím i národní zájmy dané země.

Říká se, že islamisté do České republiky nechtějí. Nejen kvůli menší sociální podpoře, ale také kvůli tomu, že se o nás mluví jako o těch, co nemají muslimy rádi. Je to pravda, cítíte to podobně?

Nechtějí. Máme v zahraničí pověst země, kde pečení holubi do úst nelétají a kde nejsou muslimské komunity dobře zakořeněné, tím pádem je uchycení nově příchozích muslimů výrazně složitější než v Belgii, Švédsku, Německu, Velké Británii, Francii nebo Rakousku.

Zabýváte se zkoumáním financování neziskových organizací včetně Dientsbierovy HateFree Culture. Ty se prezentují jako nevládní organizace a pobírají evropské peníze, přitom se ale nezdráhají komentovat politiku. Někdy kritizují určité politiky, nebo se naopak pochvalně vyjadřují o jiných. Co říkáte na tuto spojitost? Měly by se vyvarovat politických komentářů?

Nezabývám, odpovídám již opakovaně. Považuji HateFree Culture za zdiskreditovaný a mrtvý projekt. Nestátní neziskové organizace jsou dvojsečná záležitost. Nadace podporující vědu, výzkum a obecnou vzdělanost jsou potřebné. Charitativní organizace pomáhající dětem, starým lidem, či nemocným jsou nutné. Spolky a sdružení umožňující lidem sportovat, věnovat se umění, nebo koníčkům tu vždy byly, jsou a budou. Neházejme je do jednoho pytle.

Za vysoce škodlivé považuji naopak spolky, nadace, think-tanky a různé ústavy, které pod bohulibými názvy maskují většinou zahraničněpolitické a obchodní zájmy svých sponzorů. Takové neziskovky jsou obrovským nebezpečím pro každou zemi a nejsou vůbec kontrolovány, naopak. Jejich analytici jsou zváni do primetimových pořadů veřejnoprávních médií jako odborníci, aniž by se kdokoliv pozastavil, za který že to ústav hovoří sotva dostudovaná slečna, čí názor vlastně reprezentuje, kdo ji za něj platí a proč. Podobné neziskovky byly a jsou lovnou půdou pro zahraniční rozvědky a prosazování zájmů cizích subjektů na našem území. Nechápu, proč například k zahraničněpolitickým tématům nemohou hovořit lidé ministerstva zahraničí či diplomaté. Proč to musí být chlapci a děvčata z neziskovek. Vždy platí: čí chleba jíš, toho píseň zpívej.