Pane doktore, vy dlouhodobě podporujete Miloše Zemana, byl jste členem jeho vlády, ale nyní jste ho ostře kritizoval za postoj k dění ve Venezuele. Co vám tolik vadí?

Podporuji politiky zastávající názory, s nimiž souhlasím. Je důležitější, co kdo říká, než kdo co říká. Nemyslím, že bych pana prezidenta kritizoval ostře, vlastně jsem ho ani výslovně nekritizoval, jen jsem napsal hodně čtený článek ve formě fiktivní zprávy, že se profesor Drahoš prohlásil prezidentem, vyhlásil nové volby a USA ho okamžitě uznaly atd. Vím, že mnohé věci, zejména v politice, se jeví navenek jako jasné, ale je za nimi naprosto jiná motivace, než to „z vonku vyzerá“. Nejsem tak chytrý, abych měl pro všechno pohotově nevyvratitelné vysvětlení. Proto jsem byl zvědav, jak to pan prezident vysvětlí v TV Barrandov.

Vysvětlení mě neuspokojilo. Nejsem jediný, kdo si všiml, že text dopisu lze číst jako ironický. Je to právě ten typ humoru, který má pan prezident v oblibě. Jenže se to pro diplomatickou komunikaci poněkud nehodí. Dopis tedy nebyl určen adresátovi. Ještě podivnější než dopis panu Guaidóovi bylo prezidentovo vysvětlení pro hospodářské a sociální problémy Venezuely. Jako by nevěděl, že Chávez vyhrál volby, protože v zemi byla bída a nespokojenost, a naopak není tam bída a nespokojenost, protože volby vyhrál Chávez. Maduro je jen pokračování. (Po charismatické osobnosti občas převezme moc nějaký kádr nižší váhové kategorie.)

Je snad přehlédnutelné, že USA byly zvyklé „obchodovat“ s kolonií Venezuela a vyhlásily sankce. Nemyslím, že pana prezidenta „omlouvám“. Co mi vadí? Myslím si, mohu se mýlit, že dopis tohoto obsahu panu Guaidóovi byl nevynucený chybný krok. Pokud to byl vynucený krok, je situace ještě horší.

Někteří analytici, kteří rovněž jinak za prezidentem stojí, dokonce mluvili o tom, že podporou samozvaného prezidenta Guaidóa Miloš Zeman zcela popřel svůj politický odkaz. Není to příliš tvrdé hodnocení?