Pronajala jste si na půl roku byt v ústeckých Předlicích, jaký je smysl tohoto vašeho počínání?
Smyslem bylo poznat život v těchto vyloučených lokalitách a zjistit, jaká jsou mezi místními nepsaná pravidla a v čem vlastně spočívá klíč toho neúspěchu, že se nám nedaří tyto lokality nějakým způsobem pozvednout. Chtěla jsem si i ověřit i některé mýty, které kolují ať ze směru většiny vůči menšině či naopak, jednoduše poznat to tam na vlastní kůži. To člověk nepozná za den nebo za týden, proto jsem se tam rozhodla nastěhovat na delší dobu.
Připomenete si 17. listopadu památku Václava Havla?Anketa
Co jste se za tu dobu o ústeckých Předlicích naučila?
Nebudu asi říkat, že jsem zjistila něco nového či něco, co dosud nebylo objeveno či popsáno, ovšem ujistila jsem se v tom, že většina místních obyvatel je zatížena exekucemi a nachází se v takzvaných dluhových pastích. Spoustu věcí ale člověk pochopí až když má bezprostřední zkušenost. Hodně z nich pracuje načerno a současně jsou závislí na sociálních dávkách. Kombinace těchto dvou věcích mi osobně vadí. Další věcí, které jsem si všimla, je víceméně nezájem o tamní děti ulice. V důsledku toho nám v podstatě hrozí, že nám vyrostou další generace bez vybudovaných pracovních návyků.
Jaké jsou v Předlicích večery? Je tam živo?
Popravdě jsem si představovala, že to bude mnohem horší. Pořídila jsem si byt v nejhlučnější ulici, což jsem zpočátku nevěděla. Ten objekt se nachází přímo uprostřed tamní vyloučené lokality. V létě je typický život na ulicích, kdy hluk utichá tak kolem 11. hodiny večer, o víkendech tak v jednu. V zimě či na podzim je to již tak, že po 9. hodině večer na ulici málokdy někoho potkáte.
Foto: Archiv Evy Fialové
Před pár dny jste hostila ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou. Jak na Předlice reagovala?
Myslím, že paní ministryně si uvědomila, že už je opravdu pět minut po dvanácté a je čas začít tyto věci řešit. Na druhou stranu, není možné za jeden den poznat všechny problémy, které ta lokalita má. Já chci věřit, že ze strany paní ministryně to nebylo jen o marketingu, ale že skutečně začne připravovat reálná opatření, jak slíbila. Revize dávek je skutečně potřeba, protože dokud bude docházet k jejich zneužívání, tak ty peníze budou chybět tam, kde jsou skutečně třeba. Zároveň ministerstvo musí konečně začít naplňovat body boje s chudobou.
Vy jste situaci v Předlicích srovnala s africkou Ghanou. Mohla byste to rozvést?
V Ghaně jsem byla dvakrát jako dobrovolnice. Pohybovali jsme se po vesnicích a podobně. Mezi Afrikou a Předlicemi se dá najít jistá spojitost, jisté rovnítko.
Jaké rovnítko?
No, je tu podoba, jako v Ústí máte vyloučené lokality, tak v afrických městech existují slumy. A problémy jsou podobné: nekvalitní bydlení ve špatných hygienických podmínkách, nemožnost nalezení práce. Hlavní rozdíl, který tam ale spatřuji, je, že v Africe není tak propracovaný sociální systém, neexistují tam sociální dávky, které by lidé mohli brát, neexistuje dostupná zdravotní péče zdarma, ani školní docházka. Lidé jsou tam odkázaní více na sebe.
Fotogalerie: - Soud s Hřibem
Co takzvaný obchod s chudobou? Všimla jste si, že je tento neblahý fenomén v Předlicích přítomen, že se tam tedy stěhují noví lidé, kterých se předtím jinde v republice zbavili, a bohatnou na nich obchodníci s chudobou?
Ano, dochází k tomu a viděla jsem tu takové případy. Nechci spekulovat, ale objevila se rodina z Prahy, objevila se rodina z Děčína, objevila se rodina z Mladé Boleslavi, a to mluvím jenom o nejbližším okolí. Upřímně, nevím, co je k tomu vedlo, že se přestěhovali do Ústí a zrovna do vyloučené lokality. Samozřejmě takto nelze paušalizovat každého, kdo se do Předlic přistěhuje, ale obchod s chudobou tu nesporně je.
Co na to říkají místní starousedlíci?
Starousedlíci často těmi nově příchozími, kteří nemají návyky, trpí. Lidé, kteří se sem nově stěhují, nemají často žádné návyky, a to ani návyky na bydlení, takže se často stane, že třeba nemovitost absolutně vybydlí a potom jdou o dům dál. Starousedlíci přitom nemají možnost jakkoliv je ovlivnit. Lidí se navíc dotýká, že vlivem toho, k čemu tady dochází, tedy rozšiřování sociálně vyloučené lokality, se postupně ceny jejich nemovitostí snižují. Starousedlíkům je tohle nepříjemné a jejich děti z lokality odcházejí do jiných částí Ústí.
Kolik je v Předlicích vybydlených domů?
Já bych ty objekty rozdělila na domy již přímo určené k demolici, to bych odhadla na takových sedm, a pak na ty, které mají třeba zabetonované dveře, okna, aby tam nikdo nemohl chodit, a čekají na svou opravu. Těch je, a teď to prosím berte jako odhad, celkově tak 20 procent v celé lokalitě.
Jak to vypadá s hygienou? Legendárním záběrem z Předlic je pohled na zadní dvorky plné odpadků, které místní vyhazují z oken… Je to tam stále?
Přímo tam na tom místě nežiji. Vy hovoříte o jednom vnitrobloku, kde máme neustálý problém s tím, že lidé vyhazují odpadky z okna. Majitel se tam o svoji nemovitost nestará. Samozřejmě ale podobné problémy jsou i v některých dalších vybydlených domech: jsou tam odpadky, běhají tam krysy, švábi, jak bych to řekla, různá zvířátka. A samozřejmě lidem v okolí se to nelíbí. My těmhle barákům říkáme bouračky.
Všiml jsem si, že ministryně Maláčová začala hovořit o nutnosti, aby lidé v sociálně vyloučených lokalitách posílali děti do škol, aby začali pracovat. Vy zastáváte stejný názor. To je sice hezké, ovšem nabízí Ústí a jeho okolí lidem v Předlicích dostatečné pracovní příležitosti?
Samozřejmě, že pracovní pozice například v montovnách tady jsou. Jde ale o to, že některé ty pozice místním nevyhovují, ať už je to kvůli kvalifikačním předpokladům nebo kvůli dojíždění. Takže je velmi těžké to pracovní uplatnění hledat. Na druhou stranu se velmi osvědčily veřejně prospěšné práce jako třeba nějaký úklid, udržování pořádku v centru města, případně nějaké drobné opravářské práce.
Bojíte se, že by se v oblasti opět mohly objevit rasové nepokoje tak, jako se tak stalo na severu Čech před lety?
Já bych to, o čem mluvíte, nenazvala rasovými nepokoji. Já bych to nazvala nepokoji na základě nespravedlivého systému. Ten rasismus je k tomu přikládaný prostě proto, že v romské komunitě je těch lidí prostě více. A samozřejmě, že tyto nepokoje hrozí. Vyloučené lokality jsou problém, který neúspěšně řešíme třicet let. Ono to dnes už není jenom o pár místech a pár lokalitách. Budu s paní ministryní znovu mluvit a opravdu se chci pokusit o to, aby se to tentokrát řešilo systémově a správně a ten problém aby se dál nerozšiřoval.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
