Pronajala jste si na půl roku byt v ústeckých Předlicích, jaký je smysl tohoto vašeho počínání?

Smyslem bylo poznat život v těchto vyloučených lokalitách a zjistit, jaká jsou mezi místními nepsaná pravidla a v čem vlastně spočívá klíč toho neúspěchu, že se nám nedaří tyto lokality nějakým způsobem pozvednout. Chtěla jsem si i ověřit i některé mýty, které kolují ať ze směru většiny vůči menšině či naopak, jednoduše poznat to tam na vlastní kůži. To člověk nepozná za den nebo za týden, proto jsem se tam rozhodla nastěhovat na delší dobu.

Co jste se za tu dobu o ústeckých Předlicích naučila?

Nebudu asi říkat, že jsem zjistila něco nového či něco, co dosud nebylo objeveno či popsáno, ovšem ujistila jsem se v tom, že většina místních obyvatel je zatížena exekucemi a nachází se v takzvaných dluhových pastích. Spoustu věcí ale člověk pochopí až když má bezprostřední zkušenost. Hodně z nich pracuje načerno a současně jsou závislí na sociálních dávkách. Kombinace těchto dvou věcích mi osobně vadí. Další věcí, které jsem si všimla, je víceméně nezájem o tamní děti ulice. V důsledku toho nám v podstatě hrozí, že nám vyrostou další generace bez vybudovaných pracovních návyků.