Začněme vývojem na syrské frontě. Ruská média halasně tvrdí, že Asad už v bojích rozhodl ve svůj prospěch, a současně obviňují tureckého prezidenta Erdogana, že pomáhá IS tím, že jeho rodina od radikálů kupuje ropu, a tím pádem Erdoganův vztek na vývoj v Sýrii souvisí s tímhle. Jak situaci střízlivě a nepropagandisticky posoudit?

Vidíte, jak je ta ruská propaganda slabá! Já jsem nic halasného nezaslechl. Naopak, slýchám stálé nářky a kvílení nad špatností Putina a Ruska vůbec a nad jejich agresivitou. S jedinou agresivitou, s níž se však setkávám, je agresivita té protiruské propagandy. Vaše otázka naznačuje, že cosi jako ruská propaganda existuje, ale naše obyvatelstvo je před ní chráněno jak v bavlnce. Ať chce, nebo ne. Přestože sám profesor Zubov řekl, že nejlepší obranou proti propagandě není kontrapropaganda, ale pravda. (To si ovšem dovolil dost, říkat to ausgerechnet tady... kdoví, jestli z toho strašně nesvobodného Ruska náhodou není zvyklý říkat věci, které my tady svobodně neříkáme?)

Pravda ovšem může vyniknout pouze na pozadí dalších názorů, z nichž si svobodný občan vybere. Tady to však vypadá, že kořínek všech bolševiků je tuhý – nyní sice pod jiným kabátem, ale chtějí dělat totéž, co minulý režim: indoktrinovat děti už na školách. Kdo je platí?

Já jsem pro zavedení obdoby amerického zákona FARA, o povinné registraci vlivových činitelů, placených ze zahraničí! Ať deklarují, kdo je platí, a pak ať si mluví, žvaní, naříkají, kvílí, přemlouvají, ať si třepí hubu, jak dovedou. Ale jinak ne! Promiňte ten výbuch, vaří se ve mně tělní tekutiny, abych to řekl politicky korektně, když slyším o něčem tak mýtickém, jako je ruská propaganda!

Ale zpět k té Sýrii. Z mého pohledu je konstant málo a o ničem jiném nemá cenu spekulovat (a nejkompetentnější komentáře k Sýrii má stejně Tereza Spencerová).

Jednou z jistot je, že Asad je legitimním vládcem Sýrie a že pouze ty síly, které on pozve do země, tam jsou legálně. Všichni ostatní se dopouštějí agrese, ať ji okecávají jakkoliv. Nemají tam co dělat. Tento argument je neprůstřelný, protože u Asada máme svou velvyslankyni a legitimita jejího postavení je zdůrazněna tím, že zastupuje v Sýrii i zájmy například Spojených států amerických.

Další konstantou je spor o Tartus, respektive americká snaha Rusy odtamtud vyštípat. Přesvědčivě a s velkým předstihem tyto záměry popisuje George Friedman („Příštích sto let“), takže opravdu nejde o ruskou propagandu.

Další nespornou okolností je geografická poloha Sýrie, zejména z pohledu uhlovodíkových produktovodů. Geopolitický význam Sýrie též nelze podcenit, viděno z hlediska migrace už ani omylem.

Dalším nesporným poznatkem je, že migrační vlna do Evropy začala po vojenském vměšování Západu do syrských vnitřních záležitostí – a současně též to, že migranti dlouho čekali na uklidnění situace v Turecku u syrských hranic. A nyní – po ruském vojenském zásahu – se první z nich vracejí na osvobozená území. Tyto dvě věty obsahují jak původ, tak i řešení migrační krize.

Další nespornou okolností je, že ropu od IS kupuje kdekdo a činí tak v „dobré víře“, že ta ropa se asi vysrážela obchodníkům na zahrádce místo ranní rosy. Erdoganův klan jistě ropu od IS nakupuje, taktéž Izrael – a Asad jakbysmet. No nekupte to, když ji potřebujete a je tak lacino!

Ostatně, mluvě o paradoxech, spojených s ropným byznysem, stačí vzpomenout, že Rockefellerova Standard Oil dodávala celou válku ropu Hitlerovi, proti němuž ovšem rukovali Rockefellerovi američtí spoluobčané (tudíž Rockefeller nebyl nikdy postaven před soud, přestože porušil zákon zakazující obchod s nepřítelem, protože zveřejnění této hanebné skutečnosti by „mohlo narušit morálku amerických vojáků“).

Další konstantou, bohužel, je pokračující turecké šílenství. Jednotlivé jeho aspekty jsou třeba i pochopitelné, ale že se Turecko nechá vtáhnout do geopolitiky jako beranidlo na Rusy a že si za to bude účtovat volnou ruku proti Kurdům, to může mít dost příšerné důsledky. Zdá se, že Evropa kdysi dávno prošvihla příležitost, jak Turky vzít do Evropy – to jí zřejmě vadila armáda, byla asi „málo demokratická“. Tak teď má Evropa v Turecku vojáky odstavené, a tudíž „hodně demokracie“. No, kdosi řekl, že podobné experimenty se nemají zkoušet na lidech, ale nejprve na laboratorních zvířatech.

Bude nyní zajímavé, jak NATO zkrotí svého poměrně prominentního člena. Dalším rozmazlováním? Ještě cukřík? Nebo konečně bič? To by ale pomohli zkrotit toho, kdo štengruje Rusy! Nemá to lehké – Západ – když chce dosáhnout světovlády. Bolševici říkávali, že „se staly chyby“. Jsem zvědav, kdy tento bolševický slovník převezme západní propaganda.

V Evropě začala smršť zostřování ochrany hranic. Rakousko na hranice vysílá další vojáky, omezuje počet běženců, kterým udělí azyl. Německo se zlobí, že tímto krokem Rakušané uprchlíky v podstatě přeposílají do Německa. Na makedonské hranici nepouštějí Afghánce a plán Angely Merkelové na dohodu s Tureckem zjevně zatím v EU podporu nemá. Co k jednotlivým položkám v migrační krizi říci a v co lze doufat?

Zase bych spíše zkusil zrekapitulovat nějaké konstanty.

Nejprve je třeba se podivit nevzdělanosti a slabým nervům Evropanů. V takovéto „kondici“ jsou největším nebezpečím sami sobě, nepočítám-li už další čtyři tradiční nepřátele (jaro, léto, podzim, zima). Proč tak sarkasticky? No, protože když Evropané destabilizovali a rozbíjeli zdrojové a přechodové státy migrace, nezdvihl se téměř ani hlásek proti. Když však Evropu dostihly důsledky jejích hříchů a arogance a namyšlenosti a soběstřednosti a vzpupnosti a nekritičnosti, tak se najednou všichni mohou potentočkovat. Takže tolik k samému začátku migrační krize.

Migranti sem v takovém houfu a naráz sami nechtěli. Sami se koordinovaně nezdvihli. Někdo jim prostě roztřískal baráky a pak je někdo nasměroval. Jinak by sami migrovali – jak tomu bylo v celých dějinách – po drobných čurůčcích, které jsou zvládnutelné, ba dokonce v tom stopovém množství prospěšné.

Jan Schneider. Foto: Hans Štembera, PL

Všimněte si, jak je škodlivá ideologie. Ona totiž nezná míru. Demokracie když fungovala, tak v malém – už od Řecka. Ve velkém ale nefunguje. Totéž komunismus – kibucy fungují dodnes. Ale ve velkém to je průšvih. Nebo společenské změny – už Masaryk mluvil o drobné práci, usilovném, koncepčním úsilí. Když totéž uděláte rychle, máte revoluci, kdy nejde o pokrok, ale o majetky a životy. Neboť každá revoluce zdvihá kal ode dna, jak zní stará ruská moudrost. Je to jako rakovina – v podstatě normální proces, ale hrozně zrychlený. Podobně migrace – není na ní nic zvláštního, pokud se neodehrává v masovém měřítku a v krátkém časovém úseku.

Co se ochrany hranic týče, snad se teď Evropa vrátí k normálnímu, pragmatickému pojetí. Nevadí přece ploty na „zelených“ hranicích, o tom Schengen není! Přes zelenou hranici chodit netřeba, civilizovaným lidem určitě ne.

A pokud jde o to strašení frontami na hraničních přechodech, nu, všechno zlé pro něco dobré. Třeba dopravci začnou využívat více železnici, což by bylo všeobecně nesmírně pozitivní! Ubylo by kamiónů na dálnicích!

A dále: občané se konečně začínají sami zajímat o své vlastní věci! Například o obranu: nevidí jako nezbytné zvětšovat armádu, protože ta je se vším tím plánováním strašně tuhá, potřebovala by vždycky týden nebo dva předem dostat avizo, že se něco bude dít. Poslanec Bohuslav Chalupa vzal své postavení vážně a pokouší se organizovat a soustřeďovat podobné nápady (domobrana, Svazarm, Svaz brannosti, apod.) tak, aby tyto v zásadě velmi prospěšné aktivity byly regulovány zákonem a aby byly zásadně nepolitické, tedy otevřené mnoha různým názorovým proudům. Tím by se ubralo kyslíku, prostoru i zájemců různým extremistickým uskupením!

(O prospěšnosti odborné přípravy mládeže využitelné v armádě, darmo mluvit. Podobně o velmi prospěšném „side effectu“, totiž regulaci volnočasových aktivit, což by mělo velký význam z hlediska protidrogové prevence. Velmi prospěšným prvkem by bylo obohacení škály „branných sportů“ o bojová umění! To by byl tahák pro spoustu mladých, protože bojová umění, jsou-li skutečným uměním, mají velmi důležitý duchovní přesah, zejména co se sebekontroly týče.)

Migrační krize je prostě výzva. Někteří hysterčí a dupou nožičkama a šíří jen nenávist. Druzí koukají, jak to zvládnout. Ti první jsou na odpis, ty to zabije. Ty druhé to posílí. Trochu darwinovský pohled, že?

Už i západní média si všímají obtížného psychického rozpoložení Angely Merkelové, mluví o únavě, vyčerpanosti a podobně. Jakým způsobem lze nyní po zhruba tři čtvrtě roce migrační krize zhodnotit výkon Merkelové v této věci a jak to zasadit do kontextu její celé politické kariéry? Chovají se k ní média férově, nebo jí ubližují?

Říkejme jí paní Mrkalová, protože z oné nejmocnější ženy světa je to už jen stín. Nemyslím si, že je psychicky nemocná, ale jestli není psychicky na dně, tak k tomu možná nemá daleko. Zajímá mne, co asi způsobilo tu její těžkou situaci. Nelze totiž vyloučit, že by se do ní nedostala, kdyby nebylo vnějších tlaků. Ty bývají zdrcující a nejvíce psychiku deptající. Když něco víte, jak by to šlo, ale nemůžete. Nesmíte. Kdoví, co za tím je?

Nesmíme zapomenout na ty roky amerických odposlechů (NSA). Ukazuje se, že Američané vlastně neměli žádné meze, a tak asi mají dost „nabito“ na lecjakého západoevropského politika. Možná i středoevropského. A taky nezapomeňte, kolik mají USA – od války nepřetržitě až dosud – v de facto okupovaném Německu základen, zbraní a personálu. A dalších technických vyfikundací. To se pak asi nevládne lehce, v takové zemi, tedy domácím. Respektive vládne se lehce, ale vláda musí zapomenout na důstojnost a proměnit se jen v anální čípek. Možná proto někteří naši politici chtějí přítomnost cizích vojsk na našem území. Z minulosti se totiž poučili, že to je také jistá, byť hodně smradlavá konstanta.

Myslím si, že média v případě nebohé paní Mrkalové kloužou dost nechutně a lacině po povrchu. Neslyšel jsem žádné věrohodné vysvětlení jejích kroků. Přitom ta dáma celé roky prokazovala své schopnosti. A najednou toto. Vysvětlení není.

Fotogalerie: - Vzpomínka na Nebeskou setninu

Že bych neměl jen kibicovat a jít s kůží na trh? Budiž. Vidím Německo mezi mlýnskými koly USA a Ruské federace, které jako vždy nakonec udělají dohodu spolu. Německu se nevěří z historických důvodů, což je už dost laciné a povrchní klišé. A velmi to nahrává revizionistům. Protože Němci sice toho mají na svědomí dost, ale nebyli v tom sami. A někdo na tom strašně vydělal, ale o tom se velmi důsledně nemluví. Proto je asi třeba Německo trochu přibrzdit, aby mělo další starosti. A uprchlíci jsou dost dobrý písek do rozjetého evropského (a euro) soukolí. Může být? Jak pěkně říká Jan Campbell: souhlasu netřeba.

Evropští lídři se na summitu dohodli s britským premiérem Cameronem, který doporučil Britům hlasovat v referendu pro setrvání v EU. Reakce uvnitř konzervativní strany na dohodu jsou velmi nepříznivé, například vlivný londýnský primátor Boris Johnson bude pro vystoupení z EU a stejně tak i někteří Cameronovi ministři. Udělal David Cameron dobře, když se rozhodl kopat za EU?

Je to divočina, ale toto je ta chestertonovská demokracie. Ne jako u nás, kde jsou téměř ostrakizováni všichni, kteří si jen dovolí pohovořit na téma vystoupení z EU nebo z NATO (premiér Sobotka dokonce v této souvislosti mluví o „extremistech“!). Nevědí, ti předěšenci, že to jsou naprosto normální, každodenní úvahy každé důstojné lidské bytosti! A naopak, nejsou-li periodicky brány v pochybnost ty nejsamozřejmější věci, je něco v nepořádku.

Myslím, že Cameron udělal dobře, protože dominance dolaru již bylo dost a jedním z největších globálně politických a ekonomických pozitiv EU je existence eura (ačkoliv lokálně to tak nemusí být). Současně vítám Cameronovy požadavky na zeštíhlení eurobyrokracie a podobně. EU by měla být jako gotická katedrála, ne jako barokní chrám. Britské „zlobení“ vidím jako nesmírně prospěšné!

K čemu by nám ale bylo, kdyby Británie měla pravdu – a byla mimo EU? Velmi si vážím role Británie, přestože to s ní není jednoduché! Ale jedině důkladným a poctivým řešením zásadních koncepčních sporů se můžeme dostat o kousek dál. Protože jednomyslnost smrdí slabomyslností a vede širokou cestou v pekelnou řiť.

Ti z nejchytřejších Evropanů vědí, že v nejhlubších základech tzv. evropské civilizace jsou i židovské kořeny, k nimž patří neodmyslitelně talmud; a v něm jsou zachyceny nejrůznější spory. Pouze hlupáci se ty případy snaží napodobovat a aplikovat doslova, protože nic nepochopili. Talmud je skvostem proto, že učí myslet, učí řešit spory. Proto tam jsou zachyceny i „poražené“ názory. Protože jsou součástí onoho naučení. Všimněte si, že podobný princip používají ty nejkouzelnější moudré knihy na celém světě. Jejich kouzlo spočívá v dokonalé formě, jak předat poznání, moudrost. Nikoliv pojmem, protože o jeho významu se můžeme donekonečna přít. Nejlépe příběhem, anekdotou, zachycením sporu, hádky, dialogu. Naprostý opak dogmatiky a ortodoxie jakéhokoliv ražení. Je v tom nápověda, proč si vážím těch protivných Britů?

Tzv. brexit by podle mnohých znamenal katastrofu pro EU. Souhlasíte s výrokem Bohuslava Sobotky, že pokud Británie odejde z Unie, v Evropě zažijeme vzrůst nacionalismu a de facto rozpad EU? Jiní komentátoři tvrdí, že brexit v souvislosti s dalšími krizemi, které EU sužují, může ohrozit nejen další budoucnost EU, ale i její bezpečnost a transatlantické spojenecké vazby. Co k tomu říci?

Musím říci, že v některých momentech mě Sobotka zase docela příjemně překvapuje! (Na druhou stranu se ale zbytečně nechává vytočit prezidentem Zemanem, který mi připomíná onoho neustále štengrujícího Sida z Hellerovy knihy „Good as Gold“. Sobotka navíc naprosto nesmyslně pomáhá růstu napětí ve světě, například podporou Gruzie ve vstupu do NATO. Měl by si přečíst, k jakým stanoviskům ohledně rozšiřování NATO a vystupňovaného napětí ve světě došli takoví jestřábi jako Brzezinski a Kissinger!)

Kdyby odchod Británie oslabil transatlantické vazby, které nás chtějí přivázat k USA různými smlouvami, z nichž bude obtížné se vyvázat a jejichž prostřednictvím dospějeme k arbitrážím, které nás připraví i o prkýnko pod zadkem, tak jsem pro.

Nicméně... co úvaha na druhou stranu – co kdyby Británii přestalo bavit být nyní již jen malým, přestože starším anglofonním bratrem? Co kdyby zvážila hrát naopak důstojnou roli v Evropě a investovat svůj zájem a energii zde? Mnoho lidí by přivítalo jistý korektiv k německé dominanci a francouzskému lavírování. Ale zase – je to s přihlédnutím k tradičnímu anglickému intervencionismu skutečně tak dobrý nápad?

Nicméně se obávám, že odchodem Británie by v EU vznikla trhlina, která by začala propouštět závany onoho mýtického nacionalismu „krve a půdy“. Je to sice komické, představa tohoto nádherného středoevropského genetického mixu (jsou tu nejkrásnější holky!), jak se profiluje „národovecky“, ale o to obludnější to mívá následky. Na vzestupu totiž není pojetí národa v tom západním, civilizovaném, občanském smyslu, ale revitalizace více méně smyšlených až totálně svévolných mýtů, které se mohou otočit proti komukoliv a kdykoliv. To by si měli uvědomit především ti magoři, o jejichž podílu řecké či japonské nebo jakékoliv „cizí“ krve se mluví. Pomáhají rozpoutávat furore, jehož oběťmi se mohou sami stát. Mohou být totiž vyloučeni z národa, jehož se stali součástí jako občané!

Takže shrnuto, rozhodně nejsem pro národoveckou fragmentaci Evropy. To by zase smrdělo krchovem!

Ve Spojených státech vrcholí volební kampaň a nutno říci, že se daří zejména protisystémovým kandidátům, zvláště Donaldu Trumpovi, který přiostřuje rétoriku. Existuje poučka, že kandidát, který vyhraje primárky v Jižní Karolíně, zpravidla bývá republikánským nominantem. Bude tomu tak podle vás i v tomto případě? Co by měl český čtenář vědět o průběhu primárek v USA? Komu dáváte šance?

Myslím, že mnohem zajímavější jsou politické události v Číně. O nich nic nevíme. Úchylnost médií je podobná, jako za předchozího režimu. Jakýkoliv pšouk Velkého bratra je předmětem devótních reportáží a rádoby zasvěcených komentářů.

Někteří se ovšem tomuto tématu věnují poctivě, protože si jsou s hrůzou vědomi toho, že hlas každého nedovzdělaného amerického voliče (kterému může být celý svět ukraden, hlavně když do Ameriky dodá lacino energii, aby se sám mohl dívat na ty své nablblé sporty), má – vzhledem k americkému uzurpování role světového četníka – mnohem větší vliv na světové události než hlasy zbytku světa. To je příšerné zjištění. Píše o něm například Amin Maalouf, libanonský křesťan, člen francouzské Akademie, v knize „Nezkrotitelná planeta“, kterou vřele doporučuji. Tito odborníci se snaží vyznat v té parodii na demokracii, co se v USA odehrává. Nevím však, jestli se s tím něco dá dělat.

Co se voleb týče, dávám šance Sandersovi; poté, co zase na Clintonku něco vyplave, a on slavně porazí republikánského kandidáta. (Jo, ptáte se, jaké šance? Ale ovšem, zapomněl jsem dodat, že ty šance mu dávám malé, ale je to mé velké přání.)

Na druhou stranu je paradoxní, že možná by pro Putina byl příhodnější nějaký buran, protože demokrat by zase měl jakousi neodolatelnou touhu v tom Rusku něco pospravit, což by opravdu nebyl nejlepší nápad po tom všem, co jsme zažili se západním exportem demokracie a lidských práv. Dělali to pod heslem „aby svět byl bezpečnější pro demokracii“, což je propagandistický žvást svou bezobsažností tvrdě konkurující těm největším bolševickým!

Ale to už jsme zase u propagandy, kterou, jak víme od těch „poučených“, Západ nepoužívá. Pouze se musí bránit té strašné ruské propagandě (kterou já ale nějak ne a ne zaslechnout). Napadá mě, že možná proto, aby ji vůbec zaslechl, musel Západ rozšířit NATO až na doraz k ruským hranicím! A pak ji zaslechl a zděsil se, jak „agresivně“ se Rusové stahují ke svým vlastním hranicím!

A proto se nyní prý NATO musí „adaptovat na současné hrozby!“ Připomíná tak frajera, který jde do vedlejší vesnice na tancovačku, provokuje tam a pak si stěžuje, že dostal přes držku.

Mnozí ekonomové stále výrazněji připouští, že svět stojí na prahu další ekonomické krize a finanční trhy připomínají situaci z roku 2008. Důvodů je několik. Ekonomický pokles v Číně, kde ekonomika rostla nejpomaleji za 25 let, rekordně nízké ceny ropy nebo nafukující se bubliny na realitním trhu. Je to reálná obava, nebo nesmysl? Jaké důsledky by pro Západ v současné velmi problematické době měla po uprchlické krizi a ukrajinské krizi další rána v podobě ekonomické krize?

Ekonomie ani finančnictví nejsou exaktní vědy, je to spíše šarlatánství. Připomíná to alchymistickou dílnu Rudolfa II. – různí vykukové zkoušejí vytřískat něco z ničeho, přeměnit olovo ve zlato. Doslova. A některým se to daří. Začalo mi to docházet, když Vladimír Dlouhý, jeden z našich přičinlivých učňů těchto šarlatánů, hezky česky řekl, že ekonomika je „o očekávání“. (Bylo to ale o něco později; poté, co dal na prognosťáku Ransdorfovi stranickou důtku, protože tehdy by musel za takový výrok použít stranické důtky exemplárně sám na sebe.)

Takže, co je to ta ekonomická krize? Je to zase jen šoková terapie (všimněte si, opět jsme u toho nepřirozeně zrychleného dění!), která odvede pozornost jinam, zatímco se aktiva přelévají, zase tryskem. Takže o ekonomickou krizi jde jenom z pohledu té ožebračené části lidstva. Pro tu druhou, nepatrnější, zato však mnohem bohatší část lidstva to je naopak finanční orgasmus.

Charakter každé takové významné události lze odhadnout z porovnání stavu počátečního se stavem konečným. Proto se téměř všechny „politicky exponované osoby“ vzpouzejí dávat majetková přiznání na počátku svého jmenování či zvolení a na jeho konci. Proto skoro nikdo nechce porovnávat finanční situaci válčících zemí v roce 1939 a v roce 1945. Zjistilo by se, kdo vlastně na tom všem vydělal, a vynořila by se spousta velmi dobrých otázek!

K vaší otázce – obávám se, že ekonomická krize, ať by již vznikla jakkoliv, by pouze zvýšila nestabilitu současného světa a mnohým chorým mozkům by se mohlo začít zdát, že válka by cosi pořešila...

Závěrem se podívejme na Rusko a Ukrajinu. V Kyjevě se rozkládá vláda, premiér Jaceňuk přišel o většinovou podporu v parlamentu, nestojí za ním ani prezident Porošenko. Současně se nijak nezlepšuje ekonomická situace Ruska a na Donbase jsou sporadické přestřelky. Co očekávat od příštího vývoje? Je možné ještě vlastně zajistit územní celistvost Ukrajiny v jejích hranicích z konce roku 2013?

Na Ukrajině nic nového, když shrnu ty jobovky z vaší otázky. Propagandisté to mohou lakovat na růžovo, ale je to strašný průšvih. Na druhou stranu, lze Ukrajince naučit trpělivosti? Lze kohokoliv, kdo je v takovém srabu, naučit trpělivosti? Stačí ho srazit z toho prvního stupínku nad bídu, na který se vyškrabal, a hned máte obrovský revoluční potenciál. A teď, když Ukrajinci zjistí, co všechno jim doma už nepatří, tak zapomenou na Krym, který jim stejně nikdy nepatřil. Mají totiž strašně mnoho práce doma, na Ukrajině.

A bylo by dobře, kdyby se nenechali zblbnout řečmi o Majdanu, že prý za tím stáli omniprezentní Rusové. Bylo by též dobře, kdyby si uvědomili, že při vyšetřování Majdanu, Oděsy a malajsijského boeingu musí být připraveni říznout (také, a možná v první řadě) do vlastního. Ne se nechat zmanipulovat řečmi svádějícími vinu hned a především na druhé, a Ukrajince tak vyviňující. (Tuto manipulaci jsme ostatně zažili po listopadu 1989 na vlastní kůži.)

Je nejvyšší čas, aby se Ukrajinci vzpamatovali, protože vodohospodářská prognóza hrozí velkým suchem, které by po všech těch mizériích ještě v nedaleké budoucnosti mohlo zasáhnout nejen Střední Asii, ale i Ukrajinu. A to by už skončila veškerá sranda. To je dost vážná věc, na níž by se Ukrajinci mohli dohodnout, a tak se trochu doma porovnat.

Co se Ruska týče, bylo by dobře, kdyby naše veřejnost (a hlavně média!) začala trochu méně papat z ruky protiruským propagandistům. Jsou to kdovíodkud placené a velmi neodpovědné kreatury, které vlastně nevědí, co činí. Důsledky jejich činů jsou ohavné. I proto, že vlastně znemožňují jakoukoliv rozumnou debatu o Rusku. A Rusko má přitom mnoho problémů.

Ekonomicky je pod tlakem, který je však dvojsečný, protože postihuje především Evropu (americký obchod s Ruskem se v sobě sankcí zvýšil). A nepřátelský charakter těch sankcí (které jsou snad už před zrušením) donutil Rusko rozvinout a kvalitativně zvýšit kapacity svých obranných možností. Což s povděkem kvituje zase americký vojensko-průmyslový komplex. Zdá se, že se mu podařilo překonat stagnaci způsobenou jakýmisi řečmi o míru, o soužití, o odzbrojování, snižování zbrojních rozpočtů a podobnými věcmi, tolik nepříznivými těm „ekonomickým očekáváním“.

Je prostě třeba začít promýšlet ten svět z mnoha úhlů, a ne jen binárně. A jakékoliv dogmatické a apriorně předpojaté přístupy tomu opravdu nepomohou. A propaganda už vůbec ne.

Psali jsme:

Tomáš Pojar pro PL: Donald Trump nemusí být špatný prezident. Na Turecko pojďme tvrdě. Hrozí proměna našich vztahů s USA

Odtáhněte k čertu, pitomosti, hoďte na něj síť. Petr Štěpánek bez rukavic o Merkelové, Zemanovi a EU

Udělejte už konečně něco s tím Putinem! Německý novinář se pořádně naštval a vynadal Západu

Evropská (j)elita, strýček Obama. Poslanec a zkušený policista promlouvá o neschopnosti, bez které by migrační krize nikdy nebyla

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.