České orgány se podle Asociace pro právní otázky imigrace azylovou situací zajištěných cizinců v detenčních zařízeních, jako je Bělá – Jezová, vůbec nezabývají a pouze čekají, až si je Maďarsko či Itálie vezmou zpět. Jenže státy to buď odmítají, nebo se doba neúnosně prodlužuje. Po době povoleného pobytu v ČR jsou tak cizinci propuštění ven, jsou bez peněz a na území opět nelegálně, takže jsou často opět zadrženi a situace se opakuje. Je to v pořádku?  

 

Ta situace je složitá a jen dokazuje, že Evropa ani členské státy nebyly na tak rozsáhlou uprchlickou krizi připravené, a to je důsledek. Maďarsko ve své obtížné situaci bohužel nemá mnoho jiných způsobů, jak svou situaci řešit. Je tedy nutné skutečně vyčkat, až se situace stabilizuje a uprchlíci, kteří žádali o azyl v jiném státě než v ČR, budou moci být vráceni k dokončení řízení do těchto států. Názor Asociace pro právní otázky imigrace vnímám jako knížecí rady, naprosto odtržené od reality. Je zjevné, že detenční zařízení není asi prostředí, ve kterém by se kdokoliv z nás chtěl ocitnout. Je zjevné, že stát v tuto chvíli nemá dostatečné materiální ani personální kapacity k rychlému řešení situace těch lidí. Tento stav se ale nezmění mávnutím proutku. Je třeba dát státním orgánům prostor k vyřešení celé situace, zvlášť když ji mnohdy komplikují i sami lidé, kteří jsou v těch zařízeních umístěni. A jednoznačně je třeba zaměřit se na přípravu takových opatření, která by do budoucna zajistila hladší průběh takových situací, protože se obávám, že zdaleka není konec této krize. Na to by se vláda nyní měla zaměřit.

  

Do zařízení pro nelegální migranty vězeňského typu v Bělé – Jezové se dostávají také děti. Kancelář veřejného ochránce práv i Nejvyšší správní soud opakovaně potvrdily, že podmínky panující v tomto zařízení nejsou pro pobyt dětí způsobilé. Neměly by být umístěny rodiny s dětmi jinde? 

 

Opakovaně musím zmínit, že to je důsledek naší nepřipravenosti na současnou krizovou situaci. A kritika ombudsmanky nebo Nejvyššího správního soudu bohužel tento stav neřeší, spíše naopak vytváří ještě větší napětí, než je třeba. Je zjevné, že státní orgány se s tímto stavem snaží něco udělat. Podle dostupných informací skutečně z počátku byly děti dočasně umístěny do společných zařízení s ostatními uprchlíky, nicméně v posledních dnech odtud byly rodiny s dětmi odvezeny do vhodnějších zařízení – např. do zařízení v Zastávce u Brna. Problémy, které s sebou přistěhovalecká vlna přináší, se bohužel řeší za pochodu a s ohledem na nedostatečnou prevenci je nyní třeba se smířit s tím, že vše není ideální tak, jak by si ombudsmanka nebo jiní pseudohumanisté představovali.

 

Připomeňme, že lidé se dostanou do detenčního zařízení, jsou jim odebrány mobily, peníze, jsou zamykáni. „Jak je v táboře stále více lidí, nedostává se oblečení a v zimě se stávalo, že lidi vyšoupli za bránu v jarní bundě, naboso v nějakých sandálech, jak před několika měsíci přišli,“ řekl Právu zdroj z tábora v Bělé – Jezové. Ozývají se názory, že podmínky jsou tam zcela nevyhovující a naprosto nehumánní… Co s tím? 

 

Nemyslím si, že by to prostředí bylo nehumánní. Samozřejmě nejde o prostředí příliš přívětivé, které by bylo vhodné pro dlouhodobé žití. Nicméně za daleko více nehumánní bych považovala, kdybychom nechali ty lidi pospávat na ulicích, bez základních hygienických prostředků a bez jídla a vody. Přijímací střediska pro uprchlíky žádající o azyl jsou vybavena dobře – od základních hygienických potřeb přes sociální a psychologické služby až po různé volnočasové aktivity. Nelegální migranti jsou umísťováni do zařízení pro zajištění cizinců, tzv. detenčních zařízení. Opět je jim poskytnuta strava, ubytování a další služby. Domnívám se tedy, že o přistěhovalce je postaráno adekvátně a současný stav je lepší, než kdyby byli volně a zcela bez zázemí. Zároveň není jiný způsob, jak nad nimi získat alespoň nějakou kontrolu, udělat jejich evidenci a zajistit jim zdravotní prohlídku či další náležitosti.

 

„Cizinci standardně a běžně protestují. Věci jako hladovky, sebepoškozování nebo i demonstrativní sebevraždy se v těchto zařízeních dějí,“ uvedla také mluvčí cizinecké policie Kateřina Rendlová. Co k tomu říci?

 

Asi jen tolik, že rozumím frustraci z toho, že realita, kdy jsou ti lidé umístěni do záchytných zařízení, je jiná než „evropský sen“, který si vysnili, když se rozhodli pro svou cestu. Je patrné, a statistiky žádostí o azyl to potvrzují, že pro tyto lidi nejsme cílovou zemí. V drtivé většině jde o ekonomické uprchlíky směřující do vyspělejších západních zemí a je pro ně zklamáním, když jejich cesta skončí v detenčním zařízení v České republice. I proto jsem od samého počátku považovala za bláhové a zcela nesmyslné jakékoliv návrhy na přerozdělování uprchlíků a kvóty, protože ti lidé se nesmíří s tím, že skončí v naší zemi, když mají před sebou stále vidinu vyššího životního standardu a štědrého sociálního systému např. v Německu či ve Francii. Těžko lze komukoliv vnucovat naši pomoc, když o ni nestojí. 

 

Mgr. Jana Černochová

• ODS
• ministryně obrany

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

 

Z druhé strany se pak hovoří o vyhrožování ze strany cizinců. „Je tam celkem běžné, že nadávají, pokoušejí se skákat z oken, vyhrožují zdravotníkům a komukoli v uniformě, že ho podříznou. Hlavně Afghánci, kteří jsou většinou nevzdělaní a mají jen představu o tom, že se o ně v Německu všichni zadarmo postarají, vyhrožují: Počkejte, vy bílý svině, až nás tu bude víc, všechny vás podřízneme!“ uvedl své zkušenosti zdroj listu Právo. Máme dostatek lidí, kteří by kvalifikovaně mohli pracovat v těchto zařízeních? Tohle není práce pro každého…

 

To je podle mě velký problém. Nemyslím si, že kvalifikovaných lidí by byl nedostatek. Problém je spíše v tom, že nejsme schopni je zaplatit, protože tento druh služby je skutečně velmi náročný a vyžaduje velkou odvahu a sebezapření, a přirozeně tedy i příslušnou finanční motivaci. Můj obdiv tedy patří všem, kteří se pro tuto službu i za cenu nedostatečného ohodnocení a nebezpečí, které skýtá, rozhodnou. Jak jsem již zmínila, čelíme imigrační vlně, která zde dlouho nebyla a na niž jsme nebyli připraveni. Neexistence „krizového plánu“ a příslušných koncepčních dokumentů, nedostatek preventivních opatření jsou velmi znát. Je na odpovědnosti vlády, aby tuto situaci vyřešila a přijala opatření k tomu, abychom napříště byli připraveni lépe. V tomto ohledu jsem bohužel zatím žádný velký posun nezaznamenala. Ale je třeba jednat rychle, protože další příliv imigrantů např. z východní Evropy nás může čekat velmi záhy. A pro ně bychom již velmi pravděpodobně nemuseli být pouze tranzitní zemí. Musíme připravit mechanismy, které budou opravdu funkční a zajistí naši bezpečnost. 

 

Ministr Chovanec oznámil, že musejí cizinci dodržovat naše zákony, a na to konto v Bělé začali demolovat zařízení. Jenže dodržují zákony samotné Ministerstvo vnitra a policie? „Především Ministerstvo vnitra disponuje informacemi o obtížné situaci v Maďarské republice, která dočasně pozastavila zpětné přebírání cizinců z jiných států EU. Tím ale další zajištění těchto cizinců ztrácí svůj účel a stává se nezákonným,“ argumentují opět právníci a Asociace pro právní otázky migrace. Kde je pravda? 

 

V tom s ministrem vnitra mohu jen souhlasit. Cizinci naše zákony musejí dodržovat, to je bez diskuse! Situace v Maďarsku je opravdu obtížná a podle prohlášení jeho představitelů bude Maďarsko schopné uprchlíky, kteří zde v minulosti požádali o azyl, přijímat zpět nejdříve v říjnu letošního roku. Přesto nemohu v žádném případě souhlasit s tím, že zajištění těchto cizinců ztrácí svůj účel. Je zapotřebí si bez emocí uvědomit několik faktů. Pokud budeme uprchlíky propouštět, jejich bezpečnost i bezpečnost našich občanů se zhorší. Bude to znamenat, že tito lidé také budou dál volně cestovat do dalších členských států EU, čímž jen přeneseme odpovědnost např. na Německo. Nerozumím tedy tomu, co vlastně asociace a další nevládní organizace chtějí, když na jedné straně požadují, abychom se chovali solidárně a odpovědně, a na druhé straně chtějí dát imigrantům volnost, aby hned zamířili dál na Západ. Tím by se přece situace na celoevropské úrovni ještě více destabilizovala. Protizákonnost v jednání ministerstva ani Policie ČR nevidím. Jestli je nezákonnost spatřována ve správném výkladu pojmu „nebezpečí útěku“, přijde mi to opravdu absurdní. Doufám, že bude brzy bruselské byrokracii a právním puristům učiněno zadost a dojde k nápravě. V Poslanecké sněmovně je již připravena novela, která napraví podle mého názoru zanedbatelné chyby, jež nám jsou dnes vyčítány.

 

Ústecký krajský soud navíc rozhodl, že lidé, kteří v zajišťovacích táborech čekají na přesun do jiného unijního státu, by měli být propuštěni. Policie se tak nadále nemůže odvolávat na Dublinské nařízení Evropské unie. Předpis totiž vyžaduje, aby si státy EU samy určily, co představuje pojem „nebezpečí útěku“, což Česká republika neudělala. Vy jste označila verdikt za „absurdní“ a „popírající celý systém státu!“ Jak se ale dál bude postupovat? To migranty propustíme? 

 

Domnívám se, že jde o naprosto umělý spor a zbytečné právnické slovíčkaření. Pojem „nebezpečí útěku“ je podle mého názoru dostatečně definovaným pojmem pro nebezpečí útěku. Nevím, co se po nás vlastně chce. Možná abychom taxativně vyjmenovávali, jestli skrze plot, tunel, římsu, pěšky, autem, letadlem, ráno, v noci nebo v poledne? Nejde o nic jiného než o již obehranou bruselskobyrokratickou písničku. Teď ale vážně. Je mi líto marné práce příslušníků bezpečnostních sborů, kteří už týdny nespí, snášejí nadávky a enormní tlak ze všech stran a snaží se dělat dobře svou práci. Odůvodnění soudu jsem nečetla, takže neznám všechny podrobnosti, ale skutečně mi přijde absurdní odvolávat se na nejasnost jednoho poměrně srozumitelného pojmu a absenci dalšího upřesnění v zákoně. Pevně doufám, že stále platí: hrozí-li narušení bezpečnosti, veřejného pořádku anebo i zdraví, je možné omezovat i základní svobodu pohybu i u občanů EU! Pokud jedno lze u občanů EU obecně, tak to nelze u uprchlíků? Ne, to je skutečně absurdní. Pokud vím, tak Soudní dvůr EU již v minulosti judikoval, že pokud je některé ustanovení dostatečně jasné a přesné, není třeba dále jej upravovat další definicí v normě vnitrostátního práva. Takže se domnívám, že to je aplikovatelné i na tento případ výkladu pojmu „nebezpečí útěku“.

 

Jaké změny byste vy navrhovala a v čem vy vidíte největší problém z hlediska umísťování nelegálních migrantů, ale také uprchlíků na území České republiky? 

 

Největším problémem jsou nedostatečné kapacity, a jak jsem již uvedla, absence jakéhosi krizového plánu. Je to podobné, jako když naše země poprvé čelila rozsáhlým povodním v roce 1997. Také jsme nebyli připraveni, také to odhalilo mnohé slabiny IZS. Bohužel jsme si touto situací ale museli projít, abychom podobným katastrofám uměli obstojně čelit a aby škod a obětí bylo co nejméně. Ačkoliv bylo možné předpokládat, že v oblasti imigrace s největší pravděpodobností nastane stav, kterého jsme svědky dnes, prevence byla nedostatečná. V tuto chvíli nemá smysl hledat viníka, ale je třeba se z této situace ponaučit a pro podobné situace připravit jasnou a propracovanou strategii. Považuji to za mnohem důležitější než diskuse o tom, kolik uprchlíků si dobrovolně, či spíš nedobrovolně přerozdělíme. A byla bych ráda, kdyby si to vláda vzala za svou prioritu. Jako opoziční politička to budu jednoznačně prosazovat. Pokud nechám stranou jiné kulturní kořeny, které komplikují případnou integraci uprchlíků do společnosti, za další problém lze považovat nedostatky v oblasti jejich zdravotních prohlídek. V tomto ohledu je na místě obezřetnost. Stačí zmínit, že např. naši vojáci vracející se z misí z Afghánistánu nebo z Mali musejí podstupovat preventivně složitá lékařská vyšetření a prohlídky, než se začnou volně pohybovat po našem území. A nemyslím si, že by vojáci byli větším zdravotním rizikem než běžní lidé ze stejných oblastí.

 

Zatím to vypadá, že příliš nejsme připravení na přijímání uprchlíků nebo nelegálních migrantů a teď ani nehovořím o atmosféře ve společnosti. Co když s množstvím migrantů, které budeme u nás zadržovat, bude také přibývat „vzpour“? Co bychom měli dělat, aby nakonec jaksi netekla krev? 

 

Domnívám se, že je třeba zachovat chladnou hlavu a nezpochybňovat práci Policie ČR ani dalších lidí, kteří v zařízeních pro uprchlíky pracují a dodržují platné zákony České republiky. Ano, další nepokoje v zařízeních pro imigranty jsou reálné, budou se bouřit a těžko tomu lze nějak předem zabránit. Myslím si, že při současných počtech přistěhovalců jsme schopni si s takovými situacemi poradit. Ale i tak je nutné se připravit na všechny scénáře. Je určitě důležité s těmi lidmi pracovat, komunikovat s nimi, zajistit jim základní potřeby. Zároveň jsem ale jednoznačně zastáncem toho, aby, jakmile to bude možné, byli právě navraceni tam, kde požádali o azyl. A pokud nebudou ochotni se přizpůsobit našim podmínkám, pak nezbývá, než je vyhostit.